Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 2

Moc děkuji Petře, Máje, Jenis, grid, Profesoru a Lillynebce za komentáře.

Kapitola obetovaná. Díky Kath.

@@@

Kapitola 2

Harry se vzbudil obklopen bílým stropem a modrými ručníky. Rychle si prošel vzpomínky, zdálo se, že se většina navrátila. Byla tam mezera zahrnující jeho zajetí a následující uvěznění, ale všechno ostatní bylo nedotčené, aspoň co mohl říct. Vzpomínal si, že byl s Ronem a Hermionou na jejich pátrání po horcruxech, pak až na vzbuzení v cele s omámenou myslí. Posadil se, začal si uvědomovat tupou bolest po celém svém těle. Všechno ho bolelo.

Snape se přiblížil a zvedl další lahvičku. „Věřím, že vaše vzpomínky se vrátily.“

Prudké vzedmutí vzteku zaplavilo Harryho a on odplesknul Snapeovu ruku, vyrazil tím lahvičku z jeho prstů oproti okraji vany, kde se roztříštila. „Nevezmu si nic, co mi dáte vy, vy parchante!“ Vrhnul se na Snapea s cílem roztrhat ho na kousíčky. „ZABIL JSTE BRUMBÁLA!“

Snape uchopil jeho předloktí překvapivě silnýma rukama a držel si Harryho od těla, zatímco Harry kopal Snapea do holeně. Snažil se vytrhnout své paže ze Snapeova sevření, aby bouchl toho kreténa do tváře. „ZABIJU TĚ! BRUMBÁL VÁM VĚŘIL! A TEĎ JE MRTVÝ KVŮLI VÁM! SIRIUS ZEMŘEL KVŮLI VÁM! VŠECHNO JE TO VAŠE-“

„Silencio!“ Snape mu utnul verbální projev, přesto Harry pokračoval nehlasně vyslovovat urážky a obvinění, nevšímaje si skutečnosti, že Snape vypadá vražedněji, než ho kdy Harry viděl. Tvář toho slizkého bastarda byla ještě pokřivenější než tu noc, co zabil Brumbála. „Petrificus totalus!“ Snape utáhl jednu ruku s dlouhými prsty kolem Harryho krku a Harry nepochyboval, že netouží po ničem jiném, než rozdrtit ten krk mezi svými prsty.

Tichým, smrtícím hlasem Snape zasyčel: „Máte veliké štěstí, že nám Temný pán zakázal vás zranit bez jeho výslovného souhlasu. Kdybych mohl, tak bych vám právě teď a tady uštědřil takovou lekci bolesti, že byste to nikdy nezapomněl. Měl byste si velmi dobře zapamatovat, že já mám dobrou paměť a je vysoce pravděpodobné, že vás brzy bude chtít mučit kvůli informacím. Pokud si přejete zopakovat posledně, kdy jste byl zbitý tak strašně, že jste se neprobral tři dny, mohu vám toto přání splnit. Věřím, že máte dostatečně rozumu v té vaší prázdné hlavě, abyste si pamatoval a pochopil, že já nedělám plané výhružky.“

Jeho černé oči plály, když zašeptal, „Mobilicorpus“ a Harry cítil, jak se jeho tělo zvedlo jakoby na neviditelných provázcích. Ty ho vynesly z koupelny a nesly ho chodbou. Když míjeli mříže, Harry byl otočený tváří dolů, než byl položen na postel. Snape nalil krém na Harryho záda a ráznými, úspornými pohyby rukou mu ho natřel na rány. Přetočil ho a urychleně jím pomazal modřiny a řezné rány. Hned, jakmile skončil, odešel z Harryho dohledu. Harry ho slyšel, jak o něco klepe hůlkou a pak opustil celu. Harry byl uvolněn z úplného spoutání, až když už neslyšel jeho kročeje.

Harry ležel na posteli a zatínal svaly, aby se ujistil, že stále pracují. Snažil se ujasnit si svoji situaci. Byl zajatý minimálně poslední tři dny. Bodavá bolest mu střelila do srdce při vzpomínce na Rona a Hermionu a zoufale doufal, že oni zajatí nebyli. Odmítal si připustit možnost, že by byli mrtví. Snape zajal jeho a zcela jistě byl na Voldemortově straně vzhledem k té nenávistné řeči, kterou právě předvedl. Jeho použití „jsme si mysleli“ naznačovalo, že více lidi, bezpochyby Smrijedů, bylo zapojeno do jeho zajetí. Harry předpokládal, že když není mrtvý, tak ještě nebyl předveden před Voldemorta. Nerozuměl, proč by Voldemort nařídil Smrtijedům, aby ho nezranili. Voldemort se pravděpodobně obával, že jakmile ho Smrtijedi jednou začnou zraňovat, tak nebudou schopni přestat. Snape, tam v koupelně, zcela jistě vypadal, že ho i přesto zabít chce. Pak tedy, když Voldemort zakázal Smrtijedům ho zranit, jak potom přišel ke všem těmto zraněním? A proč k čertu je Snape léčil? Je možné, že Snape a jeho přátelé neposlechli Voldemorta a teď se ho snažili spravit, než Harryho předají? Na co přesně čekají, to nevěděl. Ale věděl, že nepůjde bez boje.

Harry se pokusil sáhnout po své magii, přemístit se, udělat cokoliv, ale měl pocit, jako kdyby ho obklopovala neostrá bublina, která mu bránila k přístupu k jakékoliv magii. Jeho neschopnost kouzlit pravděpodobně měla co do činění s těmi okovy kolem jeho předloktí. Teď, když byl při smyslech, je důkladně prozkoumal. To, co si spletl s hrboly, byli ve skutečnosti úzké řezby. Jeho zrak byl natolik neostrý, aby rozlišil detaily, ale myslel si, že rozpoznal nějaké zvláštní značky jako runy. Okovy byly jednolité a seděly na jeho předloktí příliš dokonale, že je ani nedokázal posunout ze strany na stranu. Mezi kov a jeho kůži byla vmáčknuta vrstva bílé vycpávky, která také kryla okraje pout.

Když Harry skončil s prohlížením si okov a řezeb, rozhodl se, že znovu prozkoumá pokoj. Prostěradla na posteli byla nahrazena čistými a on se do jednoho zabalil, pak se začal pohybovat kolem pokoje. Přejel prstem po každém centimetru, na který dosáhl, ale nedokázal najít dveře. Na základě toho, jak se ty mříže předtím pohybovaly, Snape použil nějaké kouzlo, aby je otevřel.

Když zjistil, že se nebude schopen dostat skrze mříže, otočil se ke stolu, všiml si nějakých objektů na jeho povrchu. Obezřetně se přiblížil a ihned ihned to díky vůni poznal – jídlo! Přispěchal, poprvé si začal uvědomovat, jak zoufale hladově se cítil. V jídle a pití byl pravděpodobně lektvar, ale cítil, jakoby jeho žaludek požíral sám sebe a on byl příliš hladový, aby ignoroval nabídku. Nacpal první věc, kterou popadl – sendvič – do pusy, nevadilo mu, že nepoznal jeho obsah. Spláchl ho dýňovým džusem a pak vypil kuřecí polívku, která už vychladla. Vylízal misku a talíř dočista a necítil se uspokojený s tímto skrovným jídlem.

Jakmile si byl jistý, že snědl každý drobek a slízl každou kapku, vrátil se k prozkoumávání. Postel stála vodorovně na podlaze se čtyřmi tmavými, zakroucenými, kovovými sloupky, které byly zapuštěny do stropu. Přejel prsty po těch tvarovaných prutech a objevil řezbu draka, který se plazil nahoru a dolu po sloupcích. Každý drak byl dlouhý přibližně jako jeho předloktí a v puse držel kroužek. Jejich těla byla vyryta řezbou a vzhled na jejich zádech vypadal více jako runy než šupiny. Nesnášel, že nemá brýle. Z nějakého důvodu ho skutečnost, že má problémy vidět, štvala víc než jeho ztráta magie. Očekával od nich, že mu potlačí magii, ale to, že ho udržovali i se špatným zrakem mu neustále připomínalo, jak bezmocný je jako jejich zajatec.

Zatímco si prohlížel všechny sloupky u postele a hledal mezi nimi rozdíly, začal se cítit ospale. „Věděl jsem, že jste mi otrávili jídlo!“ vykřikl do prázdných zdí, přál si, aby tady Snape byl, aby to mohl vyřvat na něj. Zhroutil se zpátky na postel, těžce bojoval, aby zůstal mentálně bdělý. „I když vyléčíte tyhle zranění, stejně budu vědět, že jste mi je způsobili. On si to přečte v mojí hlavě. Potrestá vás za neuposlechnutí jeho rozkazů. A já doufám, že to uvidím.“ Přitiskl se k polštáři. Spánek se mu zdál jako výborný nápad. „Až zabiju jeho, tak zabiju vás.“

~

Když se Harry vzbudil, čekalo čerstvé jídlo na stole. Ignoroval ho, dokud se jeho žaludek nekroutil bolestí, pak se k němu dopotácel a s chutí ho snědl. Jeho – oběd? – se skládal ze dvou dalších divných sendvičů, které trochu chutnaly po rybě, dále pak z tlustých plátků podušených brambor, mrkve, hovězího a cibule. Vedle připraveného pokrmu ležely dvě sklenice, jedna s dýňovým džusem a druhá s vodou. Když dojedl jídlo, vypil je do dna a konečně se cítil plný.

Po jídle si Harry došel na záchod a vyčistil si zuby. Zdálo se mu zbytečné česat si vlasy, ale stejně to udělal. Bez zrcadla neměl ani tušení, jestli si své nezkrotné vlasy češe nebo spíše rozcuchává. Jakmile si byl jistý, že je nemá zamotané, položil hřeben zpátky. Pocit ospalosti se přes něj znovu převalil a on se chytil okraje umyvadla. „To jste nadrogoval všechno, vy slizký parchante? Prostě mě jen předejte Voldemortovi a skončete to.“

„Podle čeho usuzujete, že vás předám Temnému pánovi?“ Snapeův hlas se k němu donesl z opačné strany místnosti. Harry se otočil a viděl Snapea stát z druhé strany mříží.

„Pochybuji, že si mě necháváte, abyste se mohl těšit mou společností.“ Harry zabručel, zatímco přešel k posteli, aby nezkolaboval na podlahu. „Musíte mě tak hloupě zdrogovávat?“

Snape prošel mřížemi a dlouhým krokem k němu došel. „Pokud bych to nedělal, měl byste další svůj malý záchvat a zhoršil byste si zranění.“ Uchopil roh prostěradla, které Harry nosil a strhnul ho z něj, zcela tak odhalil Harryho tělo. Harry se přetočil na bok a v rozpacích si zakryl pohlaví rukama.

„Dozví se to,“ informoval Harry Snapea, když Smrtijed vytáhl láhev ze svého hábitu. „I když mi ta zranění vyléčíte, dozví se to, nemá to cenu.“

Snape zatlačil Harryho na břicho a nalil tekutinu na jeho záda. „Nezapomněl jsem, že vaše Nitrobrana je ubohá.“

„A čí je to chyba?“ zamumlal Harry do polštáře, zatímco Snapeovy prsty roztíraly olej do ran.

„Vaše,“ odpověděl Snape úsečně. „Vaši přátelé, vaši spolužáci, celý Řád je v nebezpečí, protože nedokážete nestrkat svůj nos tam, kam nepatří.“

„Jděte do prdele,“ zašeptal Harry, příliš slabý, aby dělal cokoliv, jen tam ležel jako panenka, zatímco ho Snape otočil a nalil tekutinu na jeho hrudník. Snapeovy prsty se pohybovaly rychle, jako kdyby ho Harryho kůže spálila, pokud by otálel. Dokončil to několika švihnutím přes značky na Harryho tvářích, pak si v umyvadle umyl ruce, zatímco Harry usínal.

„Doufám, že na vás zakouzlí Cruciatus za ta zranění,“ řekl Harry, než omdlel.

~

Když Harry znovu nabyl vědomí, Snape byl pryč. Jak dlouho spal? Světla v cele nikdy nezhasínala a on vůbec netušil, jak dlouho uběhlo od doby, kdy byl zajat. Na stole leželo nové jídlo, ale žaludek už ho dál nebolel, tak se rozhodl, že ho bude ignorovat, co nejdéle. Prohlédl si své tělo, zjistil, že většina jeho zranění je zahojena. Jenom pár řezných ran zanechalo znamení a pár jizev, které připomínaly, jak hezky se to hojí. Za pár dalších dnů možná bude bez kazu na vzhledu.

V žaludku mu zakručelo, takže se oblékl do prostěradla a přešel místnost, kde uchopil mříže. „Snape!“ zaječel, slyšel, jak se ozvěna jeho hlasu rozléhá po chodbě. „Snape! Nesním nic, dokud si se mnou nepromluvíte!“ Čekal, mžouraje v jasném světle. „Snape!“

Snape se dostavil, když Harryho hlas začal být ochraptělý. Třísknul otevřenými dveřmi na konci chodby naproti těm od koupelny a přihnal se k mřížím ve víru černé. „Raději byste měl být alespoň ve smrtelném nebezpečí.“ Zastavil se naproti Harrymu, tvář tak naštvanou, že Harry skoro mohl cítit nespokojenost, jak z něj vyzařovala. Tmavá linka mezi jeho obočím byla temnější než obvykle a jeho obočí se shluklo kolem ní.

„Snape.“ Rozkašlal se a protlačil tvář skrze mříže, snažil se Snapeovu tvář jasněji rozluštit. „To mě budete jen krmit a nadrogovávat? Proč jsem tady?“

„Doufal jsem, že máte dost rozumu v té vaší pavučinami protkané hlavě, abyste na to přišel, i bez mého podrobného vysvětlování, ale očividně máte méně inteligence, než jsem si původně myslel.“

Harry protočil oči, ale Snape si toho nevšímaje, prohlásil: „Když přihlédnu k tomu, za jak stupidního jsem vás původně považoval, jsem nucen nyní dojít k závěru, že vaše IQ je nižší než váš věk. Přiznávám, že jsem se mýlil, pane Pottere, když jsem říkal, že nejste výjimečný. Jak jste zvládl nevylítnout z Bradavic je nad mé chápání, ačkoliv mám podezření, že v tom má prsty jistá slečna Grangerová. Je škoda, že si Temný pán neoznačil ji, protože si myslím, že bychom na tom byli všichni lépe.“

Harry na něj nasupeně zíral skrz mříže. Kdyby měl svoji magii, proklel by toho bastarda, dokud by nevypustil duši, ale řvát na toho Smrtijeda, co si to zaslouží, by pravděpodobně mělo jen ten výsledek, že by mu zase sebral hlas. „Já si ani nepamatuju, jak jsem skončil tady. Kdybych si to pamatoval, pak bych byl možná schopný na to přijít, ale já si nevzpomínám.“

Snape naklonil hlavu na stranu. „Vy si to nepamatujete? Legilimens!“

Harry se snažil mentálně Snape vypudit, zatímco se Smrtijed prohrabával jeho vzpomínkami.

„Pátrání po něčem?“ zeptal se Snape a Harry pomyslel na ten medailon, který našel s Brumbálem.

„S kým jste hledal?“ Ronem a Hermionou vyskočilo z Harryho mysli a on spatřil tábořiště, kde přebývali.

„S Weasleym a Grangerovou, jak vidím.“ Jejich tváře se před ním zvedli a vyplavali.

Ne. Ne, nesmí mu to prozradit. Harry se snažil zaměřit na ostatní vzpomínky na jeho přátele, posílal je Snapeovi, aby ho tím rozptyloval.

„A co Řád? Pomáhali?“ Harryho myšlenky sklouzly k Řádu, než se zvládl zaměřit pouze na Siriuse. Snape sledoval Siriuse, jak propadl skrz závoj, než se pokusil přesunout Harryho pozornost. „Nebyli moc nápomocní při vaší ochraně před Luciusem.“ Pokračoval, ale Harry neměl žádné nedávné vzpomínky na Smrtijeda a zaměřoval se jen na své staré. Snape konečně uvolnil Harryho mysl.

„Vidím, že jste stále stejně ubohý v Nitrobraně jako vždy,“ zavrčel Snape. „Až vás přivedu před něj, tak si Temný Pán přečte vaši mysl stejně snadno jako knihu.“

„O to jste se postaral dobře,“ odsekl Harry.

Snape se vytáhl do své plné výšky. „Pokud jste mě sem zavolal, abyste na mě chrlil další urážky a obvinění, ujišťuji vás, že mám daleko lepší způsoby, jak vyplnit svůj čas.“ Otočil se k odchodu.

„Počkejte!“ Harry se k němu natáhl skrz mříže. „Dejte mi oblečení!“

Snape řekl, aniž by se ohlédl na Harryho: „Nejste v pozici, abyste cokoliv požadoval.“

„Potřebuju oblečení, vy úchyle!“ ječel Harry. „Nebo mě necháváte nahého jen proto, že se vám líbí ten pohled?“

Snape zmizel v přívalu černé, kráčeje zpět ke dveřím, ze kterých přišel. Harry přešel pokoj a hodil sebou na postel. Snape se vrátil a mrsknul po něm malou černou hromádkou.

„Teď jezte a BUĎTE ZTICHA.“

„A co můj váček?“ Harry si rychle natáhl černé tričko a černé hedvábné spodky.

„Byl odevzdán Temnému pánovi.“

„Má ho ještě stále?“ zeptal se a hrozil se odpovědi.

„Zničil všechno, co si nenechal,“ informoval ho Snape, než odkráčel.

Harry doklopýtal ke stolu, přidržoval si na místě kalhoty, které pro něj byly příliš veliké. V jeho žaludku se usadil led i přes silný opar omamných lektvarů.

Voldemort neměl žádný důvod, aby si nechal dopis jeho matky, fotku jeho otce a jeho střep ze Siriusova zrcátka, fotoalbum nebo Pobertův plánek. Pokud měl Harry štěstí, tak Zlatonka a kousky zlomené hůlky byly ušetřeny. Zatraceně moc doufal, že neviditelný plášť měla u sebe Hermiona. Nevěděl, co bylo horší – představa, že by plášť mohl být v rukou Voldemorta a Smrtijedů, nebo že by byl zničen a jemu by už ani po jednom z rodičů nic nezůstalo, jen vzpomínky.

Pomyšlení, že on byl pravděpodobně vše, co zbylo po jeho rodičích, ho hluboce zdrtilo. Co si to k čertu myslel? Raději měl dát ty drahocenné věci do svého trezoru nebo je měl dát někomu jinému, aby si je nechal u sebe, než je nosit s sebou. Místo toho, umožnil Voldemortovi nejen aby vzal jeho rodičům život, ale odstranil i každý jednotlivý hmatatelný střípek, který po nich zbyl.

Různé emoce v něm spolu válčily a on se zoufale snažil vynést na povrch své skutečné pocity přes tlustou vrstvu klidu, ale prostě to nedokázal udělat. Protože nevěděl, co dělat jiného, tak snědl jídlo, což bylo to samé jako posledně, jen ve větším množství. Dojedl všechno, nevěda, kdy dorazí další jídlo, a vrátil se na postel a čekal, až zabere lektvar na spaní.

Snape řekl ‚až‘ ne ‚jestli‘, což znamenalo, že Harryho před Voldemorta předvede. Harry si nebyl jistý, proč cítí takový pocit děsu ve svém hrudníku. Očekával to už od začátku, ale to, že to Snape potvrdil z té záležitosti najednou učinilo jen otázku času a jeho čas, zdá se, byl krátký. Přestože tak strašně nesnášel toho umaštěného mizeru, Harry věděl, že má pravdu, co se týče jeho chabých dovedností v Nitrobraně. Voldemort bude schopný vidět jeho myšlenky a dozví se, že Ron s Hermionou jsou tam venku a snaží se zničit jeho horcruxy. Pokud Snape nevěděl, s kým Harry pátral po horcruxech, pak to znamenalo, že Ron s Hermionou jsou prozatím v bezpečí. Harry je musel ochránit. Nikdy nebude schopný si vyčistit mysl, ne, když bude čelit Voldemortovi, ale mohl by být schopný zaměřit své myšlenky, takže by Voldemort mohl vidět jen některé jeho vzpomínek. Kdyby kontroloval, co Voldemort uvidí, mohl by stále ochránit své přátele. Harry procvičoval natlačení určitých vzpomínek do popředí své mysli, dokud nepodlehl lektvaru.

~

Další jídlo bylo dvakrát tak velké jako minulé, ale ze stejných surovin. Byla to dostatečná porce, aby zasytila dva lidi minimálně na dva dny. Harry do toho šťouchl prstem, zajímalo ho, jaká část z toho je nadrogovaná. Možná, kdyby snědl každý pokrm odděleně, mohl by na to přijít. Pak si ale uvědomil, že jak znal Snapea, je pravděpodobně nadrogované každé jídlo.

„Není žádná potřeba na to jídlo zlostně hledět,“ řekl Snape od mříží. „Vaše rány se dostatečně zahojily, takže vám už nemusím dávat lektvar na spaní, ačkoliv nebudu váhat vás nadopovat, pokud mě nebudete poslouchat.“

Harry na něj zíral. Ten parchant věděl, jak se neslyšně pohybovat, když chtěl. Poté, co si ho chvíli podezřívavě prohlížel, si Harry nacpal jídlo do pusy. Nevěřil Snapeovi, ale věděl, že pokud to jídlo bylo nadrogováno, tak na to nakonec přijde. Nejíst bylo zbytečné.

„Na někoho tak malého, je udivující, kolik toho zvládnete sníst,“ komentoval Snape.

Harry ho probodával pohledem, zatímco pokračoval v hltání dušené zeleniny. „Ne vždycky mi bylo dáno tolik jídla, kolik jsem chtěl. Navíc nevím, kdy mi přestanete dávat jídlo, takže je pro mě nejlepší sníst co nejvíc můžu, dokud k tomu mám přístup.“

Snape se nemohl hádat s touto logikou. „Jakmile dojíte, vykoupete se. Opět, můžete jít dobrovolně nebo vás k tomu mohu přinutit. Výběr je na vás.“

Harry žvýkal svůj sendvič a pohrával si s myšlenkou, že odmítne dělat cokoliv, co po něm Snape chce, ale měl daleko lepší šanci utéct, když bude venku z cely. Navíc pokud by odmítnul, pak by ho Snape mohl vykoupat sám osobně a nad tím nápadem se Harry otřásl. Poté co snědl tolik jídla, co jeho žaludek zvládl, se postavil na nohy a přešel k mřížím.

„Dejte ruce mezi tyto dvě mříže,“ nařídil mu Snape, ukázal na dvě tyče, které byly vedle sebe. Harry zlostně hleděl na jeho rozmazaný obličej, ale prostrčil ruce skrze mříže. Snape se dotkl jeho levého okovu špičkou hůlky a zamumlal kouzlo, které Harry nedokázal rozpoznat. Odnikud se objevil řetěz, sám se připevnil na polokruh na každém okovu, takže Harryho ruce byly připoutány k sobě pěti palcovým řetězem.

„Hej!“ protestoval a stáhl ruce zpátky skrze mříže. Snažil se rozlomit řetěz, ale bylo to, jako kdyby pouta byla již rovnou začleněna do řetězu. Snape ustoupil od mříže, která se konečně otevřela.

„První dveře napravo,“ řekl Snape.

Harry se zamračil, ale kráčel do koupelny, svíraje svoje kalhoty, takže nespadly, zatímco šel. „Jak si mám asi sundat triko, když mám tohle?“ Poukázal ke svým svázaným zápěstím.

„Odstraním to, až si vlezete do vany,“ odpověděl Snape rázně. Dveře do koupelny byly otevřené a Harry jimi prošel a zastavil se uprostřed rohože. Snape vstoupil za ním, zavíral dveře, zatímco kouzlem pustil kohoutky u vany.

„Musíte být tady taky?“ stěžoval si Harry, jak vystupoval z kalhot. Uchopil rukou okraj vany a vyšplhal se do ní.

„Už jsem vám to říkal; musím se ujistit, že se nezabijete,“ řekl Snape stroze. Švihnul hůlkou a zamumlal kouzlo, které způsobilo, že řetěz zmizel.

„Vsadím se, že by se vám to moc líbilo. Je to smůla, že to Voldemort nedovolí.“ Harry si stáhnul triko a hodil ho na zem ke spodkům.

„Kdybych vás chtěl vidět mrtvého právě teď, Pottere, dával bych přednost něčemu daleko uspokojivějšímu. Myslím, že bych vás uškrtil.“ Snape zastrčil hůlku zpátky do hábitu a posunul se na své místo u zdi.

„Já bych vás proklel,“ informoval ho Harry, zatímco hledal skrze bubliny mýdlo. Nikdy si nepředstavoval, že Snape patří mezi ty, kteří se koupou v bublinkové lázni. „Nebo možná otrávil. Bylo by skvělé, kdybych otrávil lektvarového mistra.“

„Vzhledem k tomu, jak žalostně jste si vedl ve třídě bez mé pomoci, nepochybuji, že jste dokázal uvařit bezpočet smrtelných lektvarů; nicméně pochybuji, že byste byl schopný je tak namíchat záměrně.“

„Bez vaší pomoci?“ posmíval se Harry a drhnul si vlasy šampónem. „Nedělal jste nic, jen jste to zhoršoval.“

„To už jste zapomněl na poslední rok, Pottere?“ ušklíbl se Snape. „Pochybuji, že zlepšení vašich lektvarových dovedností mělo cokoliv společného s Křiklanovým učením.“

Harry se vrhnul pod vodu, aby si spláchnul šampón. „To ukázalo, že jsem velmi dobrý ve vaření lektvarů, když jsou mi dány jasné instrukce a na krk mi nedýchá žádný umaštěný zmetek.“

Snape popadl ručník z police. „Vylezte z vany, Pottere. Pro jeden den už mám dost vaší nesnesitelné přítomnosti. Až přijde Temný pán, můžete namísto toho rozčilovat jeho.“

Harry popadl ručník a vylezl z vany. Osušil se a kalkuloval. I přestože viděl Snapea, jak odložil svoji hůlku, jeho zrak byl příliš rozostřený, aby viděl, kam ji dal, a i kdyby se jí zmocnil, pochyboval, že by mohl vrhnout kouzlo. Pokud chtěl utéct, bude muset Snapea fyzicky odzbrojit. Většina kouzelníků byla zmatena, když došlo na fyzický útok, ale Snape nebyl čistokrevný. Harry by ho musel zaskočit absolutně nepřipraveného, aby byl schopný ho složit. Když se pohnul od vany, natáhl si oblečení. Snape přistoupil k němu, aby kouzlem otevřel odtok. Harry se chopil šance a vrhnul se na Snapea.

Ačkoliv byl Harry malý, věděl, jak využít svoji váhu, z toho, jak byl bitý Dudleym a jeho partou. Vrazil svým tělem do Snapea dostatečnou silou, aby srazil Smrtijeda do vany a začal utíkat. Byl také rychlý, dokonce i v  kalhotách příliš velkých pro jeho postavu. Prohnal se chodbou, vybral si dveře na druhém konci chodby od místa, kde byly umístěny dveře do koupelny. Potichu je zavřel, právě když se Snape vyřítil skrze koupelnové dveře. Slyšel Snapea, kterak podcenil jeho rychlost a otevřel dveře naproti koupelně.

Harry se otočil, rychle si prohlédl pokoj, ve kterém skončil. Byla to knihovna, kde knihy pokrývaly skoro každou píď zdí, dále tam byl krb a rozházený nábytek včetně gauče, dvou křesel a tří stolků. Harry spěchal ke krbu a zoufale hledal letaxový prášek. Když žádný nenašel, proběhl kolem knihovny a snažil se najít jiné dveře, než kterými přišel. Nenašel jiné dveře, ale našel schody vedoucí nahoru, takže se po nich vydrápal, prsty bořil do hustého, tmavého koberce. Skončil v úzké chodbě s kobercem, kde byly troje dveře. Vybral si ty nejbližší k němu, vstoupil do toho, co musela být Snapeova ložnice. Široká postel s černým prostěradlem zabírala většinu pokoje. Mezi ní a dveřmi podél jedné zdi stál psací stůl, na kterém byly papíry a knihy uspořádané do úhledných hromádek. Naproti posteli stála velká dřevěná šatní skříň. Nalevo a napravo od skříně byly dvoje dveře. Slyšel kroky a s vědomím, že by nebyl schopen uniknout zpátky vchodovými dveřmi s blížícím se Snapem, otevřel dveře napravo. Ocitnul se ve Snapeově koupelně. Zavřel dveře, vybral si ty druhé a objevil Snapeovu šatnu zaplněnou převážně černou. Otočil se dokola a všiml si za sebou okna zakrytého silnými závěsy. Chystal se jej trhnutím otevřít, když uslyšel, že Snape dosáhl vrcholu schodiště a tak se vrhl po hlavě pod postel.

Dveře od ložnice se rozletěly a Snape, z kterého kapala voda, stanul na prahu. Zavrčel, „Vím, že jste tady, Pottere.“ Harry zadržel dech, když Snape kráčel zkontrolovat koupelnu a druhou místnost. Když Snape otevřel dveře od šatny, Harry se potichu vykutálel zpod postele a vystartoval směrem ke dveřím ložnice. Byl v polovině cesty, když ho Snapeovo Petrificus Totalus udeřilo do zad. Přepadl dopředu, přistál tak, že hlavou a hořejší částí paží visel ze schodů. Snape vypochodoval z ložnice, zastavil se a upřeně civěl na Harryho.

Snape zasyčel: „Mobilicorpus,“ a dolevitoval Harryho zpátky do cely. Harry uvnitř své mysli zuřil. Kdyby se jen nezastavil při pátrání po letaxovém prášku! Když Harry prolétal knihovnou, divil se, kde to k čertu je. Ve Snapeově soukromém bytě? Kde byli ostatní Smrtijedi?

Snape Harryho poslal na postel a obratně ho vmanipuloval tak, že jeho natažené ruce zůstaly blízko sloupků u hlavy postele. Zamumlal to samé kouzlo, které použil na vytvoření řetězu, „Concretio Ferratilis.“ Vytáhl z hábitu lahvičku, jednou rukou uchopil Harryho čelist a druhou ji odzátkoval. Jakmile uvolnil spoutání těla, donutil Harryho otevřít pusu a nalil mu lektvar do krku. Harry kroutil tělem a snažil se lektvar vyrazit ze Snapeovy ruky, ale něco mu bránilo pohnout rukama více než pár stop. Snape držel Harryho pusu a nos zavřené, zatímco Harry bojoval, tvrdě se snaže ho kopnout.

Harry byl schopný odolávat jen tak dlouho, a když se nakonec potřeboval nadechnout, polknul. Snape ho pustil a odstoupil od postele. Harry lapal po dechu, zatímco se točil, aby se podíval na zápěstí. Řetězy připojovaly pouta na jeho předloktí ke kruhům na sloupcích postele. Trhal tak silně, jak jen mohl, ale řetězy byly stejně pevné, jako ty, co Snape vytvořil prve.

Snape řekl: „Jediné, čeho jste dosáhl tímto malým představením, je, že jste mě rozzuřil.“

„Skvěle.“ Harry se znovu pokusil ho kopnout.

Snape odešel v rozmazané skvrně černé.

Harry trhal řetězy, dokud jej uspávací lektvar, kterým ho Snape nakrmil, nezanechal moc unaveného pro pohyb. „Příště, až budu ve vaší ložnici, tak vám zapálím postel,“ ujistil strop, než odpadnul.

<Kapitola 1>  < Kapitola 3 >