Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 27

Omlouvám se za absolutní nepravidelnost, ale jsem nervózní ze školy a pomáhá mi se nesoustředit na dny v týdnu a na nic okrem učení:). Takže i další kapitolu přidám co nejdřív. Snad zítra večer nebo v pátek, jak to stihnu. Díky Benny, belldandy, Bobo, Blesku, Profesoru, weras, Sitaře a bacilu za komentáře. Užijte si týden s Averym!

@@@

Kapitola 27

Harry ochromeně klopýtal za Averym, když ho Smrtijed táhl dolů do cely. Tam ho Avery popadl za vlasy, hodil jím na zeď a tělem se mu přitiskl k zádům.

„Ošukám tě tak tvrdě, že až s tebou skončím, týden nebudeš moct chodit,“ slíbil Avery. Ustoupil od Harryho a přejel mu prstem po páteři ve zvráceném pohlazení. Když se dostal k Harryho zadku, vrazil mu do něj jeden prst.

Harry bolestí zasyčel a pokusil se odtáhnout. I přestože si ho Snape zrovna vzal, Avery byl tak hrubý, že to bolelo.

„Stále těsný. To změním.“ Avery Harrymu olízl tvář a pak ho hodil na postel.

Smrtijed si jazykem přejel přes rty a začal si rozepínat kalhoty. Harry na něj v děsu zíral. Bude tu vězet s Averym celý týden. Avery ho každodenně bude přivazovat k posteli a znásilňovat.

To nedovolí. Když se Smrtijed posunul k okraji postele, Harry vyhodil nohou a za všech sil kopnul Averyho do koulí. Averyho ruce vylétly k jeho klínu a muž se ohnul v bolesti.

Harry vyskočil na nohy a veškerou silou, kterou dokázal shromáždit, praštil Smrtijeda do nosu. Klouby ho bolely jako čert, ale zvuk lámané kosti byla hudba pro jeho uši a řeka krve, která potom následovala, byl pro Harryho ten nejhezčí pohled, co kdy viděl.

Avery tasil hůlku, ale Harry mu ji vyškubl z ruky a zahodil ji. Nabral Averyho ramenem, čímž ho poslal na zeď. Mlátil do něj ze všech sil, mířil na místa, která bolela nejvíc. Na Dudleyho zacházení byla jedna dobrá věc, věděl, jak někoho zasáhnout tak, aby mu způsobil bolest. Naučil se před Dudleym ta místa schovávat a místo toho mu nabízet méně citlivé oblasti. Avery byl čistokrevný a očividně se nikdy předtím neocitl v pěstním souboji. Byl natolik překvapený a omráčený, že nedokázal udělat nic jiného, než si zvednout ruce, aby si chránil hlavu.

Pro Harryho bylo těžké bít ho se zápěstími svázanými k sobě, ale i tak to zvládal. Všechen jeho vztek mu proudil k pěsti a čím více ran rozdal, tím se stával rozzuřenějším. Zrak se mu rozplýval a srdce mu rychle bubnovalo, což ho pobízelo tlouci pěstmi do těla před sebou, až už se nedalo rozeznat jako člověk. Jak se jeho vztek stále vyostřoval, měl pocit, že mu celé tělo hoří a rychle zapomínal, že se snažil Averyho zasáhnout do míst, kde nadělá nejvíc škody.

Nasrat na něj. Nasrat na ně všechny. Nebude jejich děvka. Všechny je do prdele zničí. Nechá je zaplatit za to, co mu udělali. Jeho útok se přesunul níž a zaměřil se na to, aby pěstí bil Averyho co nejsilněji do rozkroku.

Avery mu řval do ucha, ale Harry byl natolik soustředěný na to, aby mu zničil genitálie, že se nestaral, co řve. Ruce mu zatlačily do ramen a vychýlily ho z jeho nestabilní pozice, až přepadl na postel.

„Concrito Fetallis!“ Objevily se řetězy a připoutaly Harrymu okovy k posteli. Harry se rychle přizpůsobil tak, aby mohl Smrtijeda napadnout, kdyby se opovážil znovu k němu přiblížit.

„Ty malej sráči. Zkurvená děvko.“ Avery si odplivl krev a doklopýtal ke své hůlce. „Až s tebou skončím, budeš škemrat o slitování. Uříznu ti koule a nacpu ti je do pusy!“ Zamumlal několik kouzel, jimiž se nemotorně vyléčil.

„Ukousnu ti čůráka!“ zuřivě zavrčel Harry.

„Odstraním ti zuby!“ Avery namířil hůlkou na Harryho. „Immobilus!“

Harry na posteli ochabnul, jak se jeho končetiny odmítaly znovu pohnout. Jestliže se ho ten parchant pokusí dotknout, pomstí se mu. Utrhne mu koule a pak ho zabije.

Avery přiklopýtal zpátky k němu a přesunul se mezi jeho nohy. Jednou rukou mu sevřel krk. „Ty couro! Budeš ještě litovat, že ses mě kdy dotknul.“

„MDLOBY NA TEBE!“ zařval Snape.

Avery se zhroutil na Harryho. Snape popadl Smrtijeda a odhodil ho na podlahu. Uvolnil řetězy, uchopil Harryho za paži a vytáhl do sedu.

„ZNÁSILNIL VÁS?“ dožadoval se Snape.

Heh? Odkud Snape přišel? A proč je tak naštvaný? Sevření jeho ruky bolelo a černé oči žhnuly hněvem. Harry nikdy předtím neviděl Snapeovu tvář tak divokou a to bylo zneklidňující.

„Co?“

„Strčil do vás svý péro?“ zuřivě zavrčel Snape a vypadal, jako kdyby se chystal Harrymu ukousnout hlavu.

Od Snapea slovo ‚péro‘, znělo podivně. Byla tohle jedna z věcí, kde Harry udělal něco, co udělat neměl? Měl hrát submisivního otroka a nechat se Averym znásilnit?

„Ne, já… já…“ Harry zavrtěl hlavou. „Omlouvám se; nemohl jsem mu dovolit, aby mě znásilnil, tak jsem… vymlátil jsem z něho duši.“

Snape zíral Harrymu na hrudník, a když Harry letmo shlédl dolů, spatřil krev pokrývající mu tělo. „Och, ta není moje. Zlomil jsem mu nos.“

Snape na něj zíral. „Myslel jsem… byl jsem si jistý… nejste zraněný?“

„Ne, ubližujete mi hůř, než co mi udělal on.“

Snape ho okamžitě pustil. Harry si mnul paži v místě, kde ho Snape pevně svíral. „Měl jste ho vidět, než se vyléčil. Jsem si dost jistý, že jsem mu ještě k tomu nosu zlomil žebro nebo dvě.“

„Hloupý kluku.“ Ve Snapeově hlase nebyla žádná zloba, ani v jeho rukou, které rychle přejížděly Harrymu po těle a hledaly, zda nemá úraz. Jakmile se Snape ujistil, že Harry je v pořádku, napřímil se a výraz se mu tak náhle změnil do jeho obvyklé chladné vyrovnanosti, že to bylo skoro, jako kdyby ho v tom okamžiku vyměnili za jinou osobu.

Snape od něj ustoupil a přešel k padlému Smrtijedovi. „Tohle už nikdy nesmíte znovu udělat. Následky takovéto akce by byly vážné.“ Levitoval Averyho z cely směrem ke knihovně. „Pokusím se na něj použít Imperio, ale to nevydrží celý týden. Pokud chcete, aby odešel, musíte si sám ubližovat.“

Snape nezůstává? Harry potlačil to bodnutí zklamání, které ucítil v hrudi. „Cože? Co tím chcete říct? Vy ne - “

„Pán zla nařídil, abyste zůstal nezraněný v době, kdy nejste v jeho přítomnosti,“ přerušil ho Snape. „Pokud vám Avery bude opakovaně způsobovat bolest, Pán zla ho sesadí. Jenom si musíte ubližovat, když se dá předpokládat, že za vaše zranění je odpovědný Avery. Nechť se z jeho menších činů stanou ty nebezpečné.“

Snape se k Harrymu opět přiblížil, položil mu ruku na rameno a jemně ho zmáčkl. „Neměl bych tu být. Nikdy nedovolte Pánovi zla, aby viděl tuto vzpomínku. Měl bych jít, než bude postrádat moji přítomnost. Nezapomeňte cvičit.“ Pustil Harryho rameno a pospíšil si z pokoje.

Harry se umyl u umyvadla. Nebyl si jistý, že je dostatečně silný, aby strávil týden bez Snapea a pod Averyho dohledem, ale pokud si Snape myslí, že to zvládne, pak tu schopnost mít musí.

Ukryl si oblečení pod matraci, věděl, že kdyby ho Avery našel, vzal by mu ho. Vlezl si do postele a znovu si v hlavě přehrával, jak Averyho zmlátil do klubíčka. Doufal, že tomu bastardovi zničil přirození. Užíval si ten nádherný pocit a cítil návaly potěšení, když mu v tom došlo, že to, co udělal, bylo skutečně nejspíš velice hloupé. Zrovna zřídil Smrtijeda, který ho bude mít na starosti celý týden. Snape byl mocný kouzelník, ale mohl vážně držet Averyho pod Imperiem po celou tu dobu? Vždyť i Avery sám musel být silným čarodějem, když byl natolik vysoko ve Voldemortově úctě. Až se Avery vzpamatuje, vrátí to Harrymu desetinásobně. Snape měl pravdu; Harry vážně potřeboval nejdřív myslet a až pak jednat.

Vědomí toho, co udělal, Harryho znervózňovalo, ale pokoušel se to vytlačit z mysli. Měl by se místo toho soustředit na hledání způsobů, jak přimět Averyho, aby ho zranil, a aby se tak Snape mohl k němu vrátit co nejdřív. Předpokládal, že Snape tam venku se bude snažit nalézt cesty, jak udělat to samé. Nakonec se mu podařilo usnout s tužbou, aby měl Snapea za vězeňského dozorce co nejdříve.

~

Harry si četl knihu, když k němu do cely přišel Snape následovaný Averym a Malfoyem.

„Jedu do Kalifornie nasbírat další rostliny,“ informoval ho Snape ležérně. „Avery nebo Malfoy to tady odteďka přebírají. Kterého z nich si vyberete?“

„Nechci ani jednoho! Chci zůstat s vámi!“ prosil Harry.

„Moje postel nebo jeho nůž,“ zakřenil se Avery a ukázal tak všechny svoje zuby.

Malfoy otevřel velikou černou tašku, která v sobě měla všemožné děsivé nástroje. „Přinesl jsem tyhle věci jen pro tebe.“

Harry se vrhnul ke Snapeovi. „Vezměte mě s sebou! Prosím! Dovolím vám mě zbičovat a spát se mnou každý den!“

„Dobrá, ale musíte nosit boty. Nikdy nenosíte boty,“ zamračil se na něj Snape.

„Nikdy jste mi žádné nedal…“ protestoval.

Snape ho uchopil za ruku a náhle byli na zádech hipogryfa letícího ve vzduchu tak vysoko, že Země pod nimi byla jen jako velký nafukovací míč. Klesali dolů na přistání a Harry pevně zavřel oči nad oslepující silou větru. Když je znovu otevřel, hipogryf zmizel. Všude kolem nich, kam jen oko dohlédlo, se zvedaly velké pískové duny. „Kde to jsme?“

„V Údolí smrti.“

„Nenávidím písek.“ Harry viděl, že se do něj potápí. Bojoval, aby se vytáhl ven, ale bylo to těžké.

„Proč jsme tady, Snape?“ Nikdo neodpověděl, a když se rozhlédl kolem, nikde už Snapea neviděl.

„Snape?“ Otočil se kolem dokola ve snaze najít černou skvrnu, která by značila, že ho Snape neopustil. „Snape, kam jste šel?“

Těžko se mu šlo v písku, který mu ujížděl pod nohama. Snažil se vylézt na tu nejvyšší písečnou dunu, aby se odtamtud mohl rozhlédnout, ale sklouzl dolů pokaždé, když se mu podařilo vyšplhat se do poloviny.

„SNAPE!“ zařval. „NEVÍM, JAK SE DOSTAT ZPÁTKY!“

Písek se kolem něj rozvířil a on neviděl nic jiného než temnotu. „SNAPE! Prosím! Pomožte mi!“

Prudce kolem sebe v posteli mával a vzbudil se, jen aby zjistil, že se zamotal do povlečení. Se zběsile bušícím srdcem se opatrně vyprostil. Nevěděl, co jiného by měl dělat, tak čekal na Averyho příchod s upocenými dlaněmi a se suchem v ústech.

Když Smrtijed konečně vešel do chodby, Harry umíral hlady. Muž na Harryho zíral, jako kdyby byl mladý kouzelník ta nejodpornější věc, jakou kdy viděl. Neměl výraz někoho, kdo byl pod Imperiem, a Harryho srdce vynechalo jeden úder.

„Smrdíš. Kdy ses koupal naposledy?“

„Včera,“ odpověděl Harry rychle s touhou se držet od Averyho, co nejdál to bude možné.

„Nechutné,“ vyštěkl. „Pojď za mnou.“

Harry se neochotně postavil na nohy a došel k mřížím. Avery vyčaroval řetěz a otevřel pro Harryho východ, aby mohl projít ven. Harry po cestě do koupelny šel od Averyho co nejdál, a jakmile do místnosti došel, hupsnul do vany. Avery kouzlem pustil sprchu a Harry potlačil vyjeknutí pod přívalem ledové vody. Stiskl zuby a rychle se umyl. Nevěděl, jestli Voldemort ucítí jeho promrzlost, ale doufal, že ano. Jakmile se opláchl, předstíral, že při vylézání z vany zakopl o okraj a rozmázl se o zeď. Dopadl tvrději, než zamýšlel, a v hlavě mu zabrnkala ostrá bolest a na moment se mu rozmazalo vidění.

„Idiote!“ zavrčel na něj Avery a nakopl ho do holeně. Harry se pokusil natáhnout pro ručník, ale Avery odkopl jeho ruku. „Zpátky do cely. Hned.“

Harry se postavil na nohy a klopýtal zpátky do postele. Avery přestal mít trpělivost s jeho pomalým tempem a prostrčil ho mřížemi. Harry se nepohnul, aby zastavil svůj pád, a loktem se schválně praštil o zem. Bolest se mu šířila paží a on si skousl rty, jak se snažil předstírat, že se nezranil.

Avery hůlkou poklepal na stůl a odešel. Harry se vytáhl na nohy a šel si prohlédnout nabídku. Na stole ležela miska studené polévky a kousek plesnivého chleba. Harry seškrábl plíseň a snědl nejdřív chleba, pak vypil polévku. Poté, co dojedl, měl stále hlad, ale vytlačil ho z mysli. Bylo mu jedno, jestli ho Avery ztluče nebo vyhladoví, jen když ho neznásilní.

Harry vlezl do postele a četl si Kosmos, ucho měl nastražené ke dveřím pro případ, že by se Avery vrátil. Chtěl cvičit, ale měl veliký hlad a nevěděl, jestli posilovat v tomto stavu je moudré. Nedokázal se na knihu soustředit moc dlouho a vrátil ji do jejího úkrytu pod matrací.

Zajímalo ho, co dělá Snape. Na jaký úkol ho Voldemort vyslal? Harry nechtěl, aby Snape musel páchat zlé činy, ale Voldemort by Snapeovi odpustil rychleji, kdyby učitel lektvarů úspěšně vykonal své poslání. Harryho zaplavila vlna viny. Bylo od něj sobecké doufat, že ať Snape provádí jakékoliv zlo, podaří se mu to, a co nejrychleji se k němu vrátí. Neměl by chtít, aby se Snape dopouštěl hříchů, a bylo od něj strašné, že toužil, aby Snape uspěl ve Smrtijedské práci. Zvláště když to byla jeho chyba. Sobecky Snapea požádal, aby zajistil, že Avery nedostane příležitost ho mučit. Očividně to Averyho rozzuřilo natolik, že se mu podařilo nechat se dosadit na místo, kde Harrymu poroučel celý týden. Kdyby Harry Snapea nežádal, aby zasahoval do Smrtijedských záležitostí, nic z tohohle by se nestalo. Ohrozil oba dva i jejich plán. Měl být statečnější a nechat se Averym mučit v trůnním sále. Tam by alespoň Snape byl schopen Averyho zastavit, aby Harrymu neudělal nic příliš hrozného.

Harry pevně sevřel polštář. Cítil se tak rozervaný. Jestliže byl Snape tím dobrým, Harry by se nemusel bát, že se Snape chce stát příštím pánem zla a tudíž ho zabije. Na druhou stranu, jestliže byl Snape zlým, udělal by vše, co by bylo potřeba pro to, aby získal Voldemortovu přízeň a nechal se znovu dosadit na místo Harryho vězeňského dozoru. Tohle měl Snape na mysli, když mluvil o ‚nezbytném zlu‘? Harry pochyboval o tom, že by byl on sám schopen zabít nevinnou osobu, i kdyby to bylo nutné k  Voldemortově porážce. Vždycky měl silný cit pro morálku, a dokonce i teď, po tom všem co se stalo, by stále nedokázal zabít nikoho, kdo by si to nezasloužil.

Ale zase, ačkoliv ho to bolelo přiznat, jedna jeho část doufala, že Snape dokáže udělat, co je nezbytné, i kdyby to znamenalo zabít nevinné lidi. Obrátil ho tak dlouhý pobyt kolem Snapea také ke zlu? Bylo určité zlo nezbytné k tomu, aby mohlo dobro zvítězit? Stal se zvráceným nebo praktickým? Harry prostě nevěděl, co si má myslet.

Avery se konečně vrátil, za sebou zabouchl dveře od knihovny.

„Dej ruce mezi mříže!“ Bodnul hůlkou ke sloupkům postele na konci lůžka, kde Harry v současné době seděl.

Harry zaváhal, nebyl si jistý, co má udělat.

„Concrito Fetallis!“ Harryho ruce byly roztažené od sebe a připoutané ke sloupkům postele vzadu u zdi.

„Dal jsem ti rozkaz, otroku!“ zavrčel Avery s tváří naplněnou vztekem. Namířil hůlkou na Harryho. „Volespiro!“

Harry nemohl dýchat. Pokusil se zalapat po dechu, ale jeho plíce se odmítaly pohnout.

Avery prošel do cely. „Dokážu vymyslet spousty způsobů, jak tě mučit, i když tu Pán zla není.“

Přesně tehdy, kdy Harryho začaly pálit plíce, Avery kouzlo uvolnil a mladík hltal vzduch.

„Proč jsi mi neřekl, že ses zranil?“ dožadoval se Avery.

Aha, takže Voldemort Smrtijeda seřval. Harry se zvládl nezakřenit. „Byl jste tam, myslel jsem, že to víte.“

Avery Harrymu znovu vzal dech, tentokrát to držel déle.

Když Harry zrychleně dýchal poté, co se mu kyslík vrátil, Avery uvolnil pouta. „Mazej do přístěnku. Po čtyřech!“

Harry zvažoval, že by mu řekl, aby odstřelil, ale obával se, že ať už Snape Smrtijedovi udělal cokoliv, nevydrží to, pokud ho proti sobě poštve až příliš, takže slezl z postele a klekl si na kolena. Takto se vyplazil ven a do přístěnku. Avery ho nakopl a třískl za ním dveřmi.

Harry se ve tmě schoulil a pokusil se ignorovat svůj kručící žaludek. Tohle zvládne přežít. Snape i Macnair ho tu oba zamkli i na několik dní v kuse.

Nutil se do spánku, ale vždy se po chvíli vzbudil. Když si uvědomil, že ani v absolutní tmě nebude schopen usnout, nacvičoval, jak rychle vyskočit na nohy. Bylo to těžké v té malé místnosti a navíc ho to zanechalo nesnesitelně hladového, takže po nedlouhé době přestal.

Po čase, který se zdál jako věčnost, Avery otevřel kočičí dvířka dole ve dveřích a vstrčil dovnitř misku studené polévky. Harry ji rychle vypil a schoulil se na podlahu. Dobrá věc na strádání byla ta, že nepotřeboval chodit na toaletu. Neměl tu žádný kbelík a hnusila se mu myšlenka na to, co bude muset udělat, pokud ještě v době, kdy si bude potřebovat odskočit, bude stále zamčený v přístěnku.

Jeho myšlenky se vrátily ke Snapeovi. Potřeboval přijít s ještě nějakým jiným způsobem, jak dosadit Snape zpět na místo stráže, než je ubližování si. Dost dobře to nemohl zařídit tak, aby to vypadalo, že ho zraňuje Avery, když bude po celou tu dobu zavřený v přístěnku. Navíc to, co Snape Averymu udělal, sice podle všeho fungovalo, ale Harry nevěřil, že to vydrží dlouho. A až se Avery vzpamatuje ke svému pravému já, chtěl být tou dobou od něj pěkně daleko.

Harry vzpomínal na ta úžasná jídla, která mu Snape připravoval, na tréninky, které spolu mívali, na knihy, které mu Snape dával, a na konverzace, které spolu vedli. Uvítal by i Snapeovy přednášky, jen aby měl někoho, s kým by mohl mluvit. Ksakru, Snape by si z něj mohl dělat srandu třeba celý den, jen pokud by ho trénoval a povídal si s ním. Harry zpětně netušil, jak dokázal vydržet začátek svého uvěznění, kdy byl Snape sadistický parchant místo částečného spojence. Nebyl by schopný to ustát, kdyby Snape zůstal zlým.

Cítil se provinile, když si uvědomil, že se okamžitě zaměřil na Snapea a na myšlenku, jak moc mu chybí, místo toho, aby vzpomínal na Rona s Hermionou nebo Ginny. Samozřejmě, kdyby měl na výběr, vybral by si ve vteřině Rona s Hermionou nad Snapem a intenzita jeho pozitivních citů ke svým nejlepším přátelům byla značně vyšší, než pozitivní city ke Snapeovi.

Ale… Ron s Hermionou jen stěží sem přijdou a zachrání ho před Averym. Došel k závěru, že jsou nyní zaneprázdnění soustředěním se na horcruxy. Snape tu možnost měl a pravděpodobně dorazí, aby ho ochránil. A kvůli tomu se Harry rozhodl zaměřit na Snapea a na plánování způsobů, jak zapříčinit, aby se k němu učitel lektvarů vrátil.

Harry stále ještě plánoval, když se vrátil Avery a kočičími dvířky mu prostrčil další polévku.

„Prosím! Potřebuju na záchod!“ požádal Harry rychle. Avery otevřel dveře a jízlivě a s opovržením se na něj zašklebil.

„Plaz se,“ zavrčel.

Harry poslušně do koupelny dolezl. Netoužil po ničem jiném, než opět rozmlátit Averyho na kaši, ale to by mu Snapea nevrátilo. Harry potřeboval, aby mu Avery ublížil, ale ne zase moc. Vzpomněl si na to, jak ho Snape varoval, že pokud zažene Smrtijeda příliš daleko, mohl by ho onen dotyčný omylem zabít. Také nechtěl, aby ho Avery znásilnil a bál se, že pokud by Averyho naštval přespříliš, Smrtijed by si mohl upamatovat na své dřívější já a Harryho napadnout.

Poté, co Harry použil toaletu, umyl si ruce a začal se vracet do cely chůzí.

„Po kolenou!“ nařídil Avery.

Harry se sehnul. „Děláš to proto, že si pak připadáš vyšší?“ Avery měl jen o pár palců víc než Harry a mladík, jelikož byl sám malý muž, věděl, jak je mnoho menších chlapů citlivých na svoji výšku.

Avery ho nakopl do žeber. Harry se pevně držel a ještě se do rány nastavil, aby to bolelo co nejvíc.

„To je naposledy, co jsem tě pustil ven!“ Popadl Harryho za paži a táhl ho zpátky do přístěnku. Zvedl misku s polévkou a vylil mu ji na hlavu, než práskl s dveřmi.

Polévka byla kuřecí s rýží a Harry snědl ty kousky, které dokázal najít a slízal vývar ze své kůže, kam jen dosáhnul. Doufal, že bolest jeho hladového žaludku Voldemorta obtěžuje. Schoulil se a pokoušel se odpočívat.

~

Polévka mu byla znovu poskytnuta až o mnoho hodin později. Harry ji rychle vypil a zašklebil se, protože se zdálo, že jenom posílila jeho hlad. I ve svých nejhorších dnech nebyli Dursleyovi ani zdaleka takhle zlí. To Harryho vystrašilo. Jak bude schopný trénovat, když se jeho tělo živí samo ze sebe?

Cítil se mizerně. Bez toho hnízdečka, které pro něj Snape vytvářel, byla podlaha přístěnku nesnesitelně tvrdá a Harry měl ztuhlé celé tělo. Díky polévce, kterou nebyl schopen ze sebe slízat, byl ulepený, a když se dotkl svých vlasů, mohl říct, že jsou ztvrdlé. Nakonec snad po celé věčnosti otevřel Avery dveře od přístěnku a jasná světla ho bodla do očí.

„Po čtyřech a zpátky do své klece,“ nařídil mu Avery a Harryho zachvátil strach. Jak dlouho to bylo od doby, co Snape Averymu to cosi provedl?

Harry se vyplazil ven. „Potřebuju na záchod.“

„Na postel.“ Avery Harrymu přerušil dodávku vzduchu. „Nebo se znovu nenadechneš.“

Když mu byl odříznut dech, Harry schválně spadl na zeď. Zvedl se a pospíšil si k posteli, vylezl na ni těsně předtím, než mu zčernalo vidění. Avery kouzlo uvolnil a on zoufale polykal vzduch.

„Concretio Ferratilis!“ Avery ho přivázal k posteli a pak vstoupil do cely. Harry se odtáhl co nejdál od něj, co na posteli mohl. Myslel na to, jak mu Snape říkal, aby hrál poddajného otroka, ale nemyslel si, že to zvládne.

Avery přešel ke stolu a na jeho povrch vyčaroval jídlo. Odešel se vzteklým mávnutím svého hábitu a než zmizel z dohledu, Harryho odvázal.

„Do prkýnka…“ vydechl Harry a úlevou spadl na postel. Byl si tak jistý, že bude znásilněný. Snape musí být velice mocný kouzelník, že je schopný donutit čaroděje celé dny jednat proti jeho přirozenosti. Byla škoda, že ho Snape po porážce Voldemorta nebude dál učit. Měl pocit, že kdyby Snape pokračoval v jeho výcviku, mohl by se stát docela mocným.

Jakmile se Harry uklidnil natolik, aby se mohl najíst, slezl z postele a přiblížil se ke stolu. Dostal studenou polévku, ale také bloček sýra, dvě jablka a balíček krekrů. Snědl všechno, až na ta jablka, která schoval do rohu postele pod nařasené prostěradlo. Proběhl si svojí ranní očistou s radostí, že si zase může vyčistit zuby. Bylo těžké pokoušet se vymýt z vlasů ten zaschlý vývar, ale udělal vše, co bylo v jeho silách, a jakmile se opět cítil čistý, cvičil, až dokud se nezpotil.

A když pak dokončil svoji druhou koupel, cítil se už zase v pořádku. Od chvíle, kdy se dozvěděl, že bude předán Averymu, cítil na hrudi ohromnou váhu, a přestože nezmizela, už ho tolik netížila. Snědl jedno své jablko a poté spláchl stopku a semínka do záchodu.

Vylezl na postel a dočetl Kosmos. Právě ho vrátil pod matraci, když do chodby vešel Avery a přivázal ho k posteli. Zamezil mladému kouzelníkovi přísun vzduchu a se škodolibou radostí sledoval, jak Harry sebou na posteli zmítá při pokusu donutit své plíce k pohybu. Zvedl to kouzlo na dostatečně dlouho, aby mohl Harry zalapat po dechu a pak, když vstoupil do cely, ho použil znovu. Harrymu došlo, o co se snaží, takže když Avery kouzlo přerušil podruhé, nabral do plic co nejvíc vzduchu a přesunul svou hlavu na posteli. Avery mu znovu sebral dech poté, co vyčaroval na stůl jídlo a udržoval ho, i když vycházel z místnosti. Harry sebou házel a přitom se třískal hlavou o zeď. Avery bezprostředně poté naráz zrušil veškerá kouzla, která použil, a Harry zhluboka dýchal, dokud nepřestal mít závrať a slabost. Zklamalo ho, že se mu tentokráte nepodařilo způsobit si víc bolesti. Příště se nastaví do pozice, kde bude moct tlouct hlavou do zdi hned od začátku.

Když Smrtijed odešel, Harry se nedočkavě vydal ke stolu. Očividně Voldemort na Averyho řval pro jeho zacházení s Harrym. Harry si nikdy nepomyslel, že bude závislý na Voldemortovi, aby ho ochránil před Smrtijedem, nebo, v případě Snapea, aby ho Smrtijed ochránil před Voldemortem. Zdálo se, že se svět postavil na hlavu.

Harry se rychle najedl. Jídlo, stejného jako minule, stačilo k tomu, aby se nasytil. Cvičil, dokud se neunavil a pak se vykoupal. Stával se docela mistrem v mytí u umyvadla s žínkou a na podlahu nerozlil ani zdaleka tolik vody, jako míval ve zvyku. Jakmile byl suchý, vrátil se do postele a četl si knihu umění.

Nahá těla ho vzrušila a tak se ji chystal odložit, aby předešel ještě větší erekci, když si uvědomil, že nikdy neměl lepší čas na masturbaci. Snape ho zřídkakdy nechával hodiny o samotě a Harry už celou věčnost si ho jaksepatří nevyhonil. Lehl si na postel hlavou ke dveřím, aby zaslechl blížící ho se Averyho. Ten Smrtijed byl daleko hlučnější než Snape a obvykle ho slyšel už na schodech.

Harry při svých masturbačních seancích si šel vždy přímo pro výhru, ale nyní se rozhodl, že si dá načas a užije si. Snape mu předvedl, že je úžasně příjemné, když si mimo penisu pohrává i s dalšími částmi svého těla.

Zavřel oči a prsty si hladil bradavky. Bylo to příjemné, ale ani zdaleka ne tak skvělé, jako když to dělal Snape, a to i když napodobil pohyby, které Snape používal. Představoval si Snapea mezi svýma nohama, jak ho saje, a přitom si nepřestával pohrávat s těmi malými uzlíčky. Ten mentální obrázek ho velmi vzrušil a on se jednou rukou natáhl dolů a uchopil svůj penis, předstíraje, že jeho prsty jsou Snapeova ústa. Snape by prostě nejdřív do nich vzal špičku, jen by při pohybu hlavou stáhl předkožku.

Bože, bylo to tak žhavé, jako kdyby tady Snape doopravdy byl a kouřil mu ho. Snape by se taky dotýkal toho místa na zadní straně Harryho šourku. Harry roztáhl nohy a přesunul dolů i svou druhou ruku a přejížděl si přes to místo, jako to dělal Snape. Ze špičky penisu mu kapal preejakulát a všechno, co dělal, ho rozvášňovalo, ale kdyby mu to dělal Snape, byl by zoufalý touhou. Přesunul ruku, kterou si mnul varlata, níž, aby si polaskal svůj svraštělý vstup. Zažíval úžasný pocit, kdykoliv Snape lehce stiskl to místečko v něm. Snape tvrdil, že to místo mají jenom muži, takže z něj neudělá ženu, když se při masturbaci vyprstí. Harry si strčil prsty do pusy a sál je, aby je navlhčil, zatímco zpomalil svoji druhou ruku na penisu.

Jakmile měl prsty mokré, vrátil si je k zadku a pronikl prostředníčkem skrz těsný prstenec svalů. Cítil, jak se jeho tělo kolem něj stáhlo. Měl z toho zvláštní pocit; byl tak neuvěřitelně pevně sevřený kolem svého prstu, až se divil, že do sebe kdy zvládl přijmout Snapeovo mužství. Pokusil se protlačit prst dál, ale zdálo se, že to nepůjde, až dokud nezatlačil proti němu. Pohnul se snadněji, a jakmile byl celý uvnitř, stáhl kolem něj svaly.

Povytáhl prst ven a znovu jím pronikl dovnitř, cítil, jak jeho konečník k prstu lne. Přidal druhý a pokusil se najít svoji prostatu. Nebyl si ani jistý, co hledá, a tak tlačil náhodně na stěny rekta. Nedokázal to přimět fungovat správně. Tlačil nahoru směrem k žaludku a v určité chvíli jím to škublo, ale nebylo to nic ve srovnání s tím, co zvládl udělat Snape. Napomáhaly tomu Snapeovy dlouhé prsty, nebo byl starší kouzelník jen zkušenější, přestože se prohlašoval za heterosexuála?

Harry se souložil prsty, druhou ruku stočil kolem svého penisu a představoval si, že ho Snape kouří. Snape by sál tak tvrdě, jazykem by zapracoval na žaludu, zatímco by rty přejížděl nahoru a dolů přes jeho délku.

„Kurva!“ Varlata měl napjatá a brzy už bude. Vytáhl si prsty ze zadku, aby se mohl pravou rukou uspokojovat plnou silou. Honil se rychleji, potlačil výkřik, když vystříkl a pokryl si dlaň levé ruky spermatem.

Chvíli odpočíval, než chytnul dech, pak si setřel ejakulát z břicha a došel k záchodu. Očistil se a vrátil se do postele.

Nebylo to ani zdaleka tak dobré jako sex. Orgasmus během sexu jako by vysál z celého jeho těla tekutinu a občas se udělal tak silně, že se potom nemohl pohnout. Jestliže ho homosexuální styk donutil vyvrcholit takhle, a to přitom nebyl gay, pak heterosexuální sex musí být mysl ochromujícně fantastický.

Podaří-li se mu být s Ginny před závěrečnou bitvou, bude muset se s ní vyspat. Orgasmus při sexu vedl k pocitu intenzivního klidu a uspokojení, vyčistí mu mysl a uleví jeho nervům, než půjde čelit Voldemortovi. Dokonce i jen masturbace ho zanechala s lepším pocitem, než jaký měl od Snapeova odchodu.

Harry se stočil do klubíčka a s lehkostí usnul.

~

Vzbudil se vzhledem ke své situaci slušně odpočatý. Zvedl Kosmos a znovu pročítal své oblíbené části. Zrovna se díval na obrázky mlhovin, když zaslechl Averyho scházet po schodech. Harry knihu schoval a slezl z postele, postavil se k umyvadlu a čistil si zuby.

„Mazej na postel,“ nařídil mu Avery.

Harry si dál čistil zuby.

„Volespiro!“ Avery ho zasáhl dusícím kouzlem. Harry vyplivl pastu a sevřel okraj umyvadla.

Avery konečně kouzlo ukončil a Harry si dovolil spadnout na zem, přitom se praštil hlavou o umyvadlo.

„Jsi pitomej?!“ zařval na něj Avery, když se vřítil do cely.

„Nedělám to schválně!“ lhal Harry.

Avery Harryho popadl za paži a dotáhl ho do postele. Hodil ho na ni, popadl ho za ruce a přinutil ho dát je nad hlavu. Použil řetězové kouzlo, ale nechával své ruce na Harryho pažích, čímž mu je přišpendlil na místě.

Ó ne, začal se ten Smrtijed vracet ke svému normálnímu já? Harry znehybněl, vzpomněl si, jak mu Avery tvrdil, že je rozpálený Harryho zápolením. Propašoval jeden letmý pohled na Averyho a nelíbil se mu ten záblesk, který měl dojem, že spatřil v Averyho oku. Snapeovo kouzlo nakonec začínalo vyprchávat.

Naštěstí se Avery oklepal a ustoupil od něj, aby vyčaroval jídlo na stůl. Harry byl velice vděčný za to, že je Snape tak mocný kouzelník. Kolik dní uplynulo od okamžiku, kdy ho Snape opustil? Harry to odhadoval tak na čtyři dny, a přesto byl Avery stále ovlivněný tím, co mu Snape udělal. Chce-li se Snape stát příštím pánem zla, má k tomu skutečně přirozené nadání. Nicméně Avery se začínal vzpamatovávat. Jestliže se Snape brzy nevrátí, bude Harry znásilněný.

Poté, co ho Avery osvobodil a odešel, si Harry třel bolavé místo na hlavě, kam se udeřil. Nevěděl, co má dělat. Potřeboval na Averyho zatlačit, aby se tak vrátil Snape, ale bál se, že podobná akce by mohla zapříčinit, že ho Avery znásilní. Voldemort tvrdil, že Snapeovo potrestání bude trvat týden. Harrymu zbývaly ještě přinejmenším tři dny. Nebyl si jistý, že vydrží další. Pokud se Avery začíná vzpamatovávat, za pár dní už bude v pořádku. Harry ztěžka polkl. Snape by měl radši dělat vše, co mohl, aby se k němu vrátil.

Harry jedl svoji skrovnou snídani bez toho, aby dával pozor na to, co si strká do úst. Odteď se bude snažit ze všech sil, aby se zranil pokaždé, kdy se k němu Avery přiblíží. Jen si ale zajistí, aby ho Avery mučil zdálky. Jakmile se rozhodl, začal si probíhat cvičeními ve snaze odvést svoji mysl od nebezpečí, kterému čelí.

Když se Avery do jeho cely nevracel mnoho hodin, Harry znervózněl. Konečně Smrtijed dorazil, aby mu přinesl oběd. Harry schválně spadl z postele, když mu Avery vzal dech. Udeřil se nosem do země, ale pak předstíral, že se mu vůbec nic nestalo. Avery odešel a Harry si diskrétně setřel krev.

Stále ještě jedl, když se Avery přihnal nazpět. „Dej si zápěstí k sobě,“ zavrčel zuřivě.

Harry tak váhavě učinil.

Avery vyčaroval řetězy. „Pojď za mnou,“ nařídil a otevřel mříže.

Harry se pomalu rozešel. Avery ho popadl za řetěz a trhnutím ho popohnal dopředu. Harry se pokusil narazit na mříž, ale Avery ho držel pevně.

„Hejbni sebou, ty bezcenná hroudo sraček!“ Popadl Harryho za vlasy a táhl ho ke knihovně. Mladík klopýtal za ním. Přišel Voldemort? Neodvažoval se v to doufat, takže držel své emoce zkrátka, ale rychle se přizpůsobil Averymu tempu.

Avery ho vstrčil do trůnního sálu a tam ho hodil na zem. Harry vzhlédl a spatřil Voldemorta stojícího ve středu vyvýšeného stupínku s nenávistným pohledem, jenž mu křivil rysy. Po jeho pravé straně stál Snape a tvář natočenou k Harrymu měl bez jakéhokoliv výrazu.

<Kapitola 26>  <Kapitola 28>