Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 30

Já už radši nic neříkám, jinak se ze sebe zblázním a vy ze mě taky:). A když to skončilo tak, jak to skončilo... Děkuji Benny, Bobo, Blesku, weras, Sitaře, belldandy a Profesoru moc za komentáře, jsou úžasným hnacím motorem.

Varování: mučení.

@@@

Kapitola 30

Malfoy stál na stupínku společně s Belatrix, Mulciberem a Voldemortem. Harry vešel za Snapem dovnitř a hluboce se před nimi uklonil, zatímco Snape zaujímal své místo na pódiu.

Malfoy uvolnil řetěz svazující Harryho zápěstí. Mladík i nadále nechával svoji hlavu skloněnou k podlaze, neodvažoval se ke Smrtijedovi vzhlédnout. Vzpomínal si na to, co mu Snape říkal o ohýbání se jako strom ve větru. To může zvládnout. Dokáže Malfoyovi zahrát otroka.

„Obscuro!“ Harryho oči překryla páska a odřízla mu zrak. Ale na rozdíl od té látkové, kterou používal Snape, tuto si nemohl Harry stáhnout a věděl, že pouze Malfoy nebo jiný kouzelník ji může odstranit.

„Mobilicorpus!“ Harry byl nadzdvihnutý nad zem. Nechal sebou manipulovat a přitom přemítal, jaký druh mučení Malfoy plánuje.

„Vitresolum!“ Harry tohle kouzlo nepoznal. Když ho Malfoy snesl zpátky na zem, tvrdé dlaždice byly pokryty něčím, co bylo cítit jako rozbité sklo. Harry bolestí zasyčel a snažil se najít takovou pozici, ve které by se mu střepy bořily do co nejméně částí těla.

„Nepřeměnil jsem celou podlahu. Plaz se a najdeš měkké dlaždičky,“ informoval Malfoy Harryho krutým hlasem.

Harry váhavě začal kolem sebe hmatat a přitom se snažil nerozříznout si prsty na rukou ani na nohou o sklo. Kolem sebe necítil nic než drsné hrany. Měl pocit, že střepy byly rozesety celé metry na každou stranu, takže zůstal tam, kde byl.

„Mám dojem, že jsi mi nerozuměl,“ zazněl Malfoyův hlas. „To byl příkaz, ne návrh. Mastigio!“

Záda mu sežehl ostrý pruh bolesti, jako kdyby byl zasažen bičem. Věděl, že ho Malfoy udeří znovu, pokud se nepohne, takže začal lézt po čtyřech k místu, kde tušil, že stojí Malfoy. Smrtijed by si nepřeměnil zem pod sebou. Harry si chtěl ochránit ruce, takže se opíral o předloktí. Sklo mu rozřezávalo kůži a bolest byla nesnesitelná. Snažil se si ji vytlačit z mysli, ale pokaždé, když položil ruce nebo nohy na podlahu, ostrá bolest mu připomněla, kde je a co dělá.

Smrtijedi se mu smáli a Harry měl pocit, jakože ho střepy pronásledují, neboť podlaha jimi posetá se táhla snad donekonečna. Když se konečně dostal k Malfoyovi, Smrtijed ho nakopl do hrudníku a on odletěl nazpět po zádech. Napnul se v očekávání, že spadne na sklo, ale do jeho kůže udeřily jen studené dlaždice.

„Zakrvácíš úplně všechno,“ jízlivě protáhl Malfoy a Harry ucítil, jak ho spláchla studená voda.

Schoulil se do klubíčka ve snaze udržet se v teple. Ledová voda neodtékala, naopak se její hladina začala zvedat, jako kdyby seděl ve vaně. Rozbalil se a okamžitě narazil končetinami o nějaký druh překážky. Voda stoupala výš a výš a on rychle hmatal kolem sebe a zjistil, že je uvězněn v krabici. Tvrdě zatlačil na nehybné víko, panika se mu šířila hrudí, když voda dosáhla jeho zátylku. Co když nevidí dovnitř a on se utopí dřív, než jim dojde, že se tak děje? Ze všech sil kopal a rukama mlátil o stěny a voda stoupala a stoupala. Naposledy se nadechl a zběsile se oháněl. Plíce ho pálily a měl dojem, že jistojistě zemře. A pak krabice zmizela a voda odtekla.

Harry ležel na podlaze a s chutí, že zase může dýchat, lapal po dechu. Kolem končetin se mu obmotaly lana s trny, vytáhly ho z jeho schouleného stavu a roztáhly ho tak, že byl na zemi přivázán tváří vzhůru.

„Verospiro!“ Tohle kouzlo Harry poznal, a když mu plíce odmítly pracovat, udržel se v klidu. Věděl, že od něj Malfoy očekával to, že sebou bude zmítat a pořeže se o ostnaté provazy.

Malfoy kouzlo po krátké době zvednul. „Frigiardium!“

Harry měl pocit, jako by náhle byl vražen do sněhu. Rozdrkotaly se mu zuby a končetiny se mu silně roztřásly.

„Chceš se zahřát?“ zeptal se Malfoy krutě.

„Ano…“ zvládnul Harry ze sebe vypotit.

„Popros mě.“

„Pr…osím… Prosím! Za-stavte tu z-z-zimu.“

„Chtěl jsem po tobě, abys mě prosil o zahřátí.“ Malfoyova bota se silně opřela Harrymu o hruď.

„Prosím! Zz-zzahřej-te… m-mě.“

„Infervesco!“

Bolest, naplnila ho spalující bolest, když mu jakoby plameny prudce vyrazily po kůži. Zvrhlostí toho bylo, že ho chlad neopustil a on k smrti mrznul, zatímco se zdálo, že kůže mu hořela žárem. Řval a zmítal se, už se dál nestaral o trny v provazech. Přesně v okamžiku, kdy toho na něj bylo příliš, kdy cítil, že bolestí omdlí, Malfoy ten oheň a led odstranil.

Harry vzlykal a těžce oddechoval. Tehdy mu Voldemort vstoupil do mysli a pro Harryho nebylo obtížné vrhnout na něj svoji bolest, ve své hlavě se soustředil pouze na to, jak moc to bolí.

Voldemort Harryho mysl opustil a Malfoy vykřikl: „Finite Incantatem!“

Páska byla odstraněna a provazy zmizely. Harry nechával své oči pevně zavřené a modlil se, aby Smrtijed už skončil.

„Musíš mi poděkovat za to, že jsem k tobě byl milosrdný,“ řekl mu Malfoy.

Tohle bylo milosrdné?

„Polib mi botu.“ Harry v jeho hlase mohl přímo slyšet ten úšklebek.

Harry se zvedl na své rozervané ruce a nohy a přelezl po podlaze k Malfoyovi. Bolelo to jako čert a on se chtěl jen schoulit do klubíčka a odpadnout v oparu bolesti, ale donutil se překlenout vzdálenost po podlaze. Čím dřív tohle skončí, tím dřív se navrátí do své cely.

Rty se dotkl špičky Malfoyovy boty a přidržel je tam slušnou dobu, než se odsunul a přitiskl hlavu na podlahu v tom, co doufal, že je dostatečně poddajné gesto, aby uchlácholilo sadistického Smrtijeda.

Belatrix se zachechtala a začala tleskat. „S tebou ví, kde je jeho místo, Luciusi. Severus by měl od tebe brát lekce.“

„Nepotřebuji pokyny, abych věděl, jak ho přimět k poslušnosti,“ odsekl chladně Snape. „Otroku, pojď sem.“

Pódium bylo daleko, ale Harry byl odhodlaný hrát svoji roli. Zatlačil svoji bolest stranou a donutil své zmučené tělo k cestě po podlaze. Snape ho později vyléčí. Rány za sebou zanechávaly šmouhy krev a on začal slábnout. S posledními zbytky sil se vytáhl na stupínek a doplazil se k učiteli lektvarů.

Snape zpod hábitu vystrčil nohu a Harry nepotřeboval pobízení. Sklonil se, přitiskl své rty ke kůži a přidržel je tam déle, než to udělal u Malfoye. Snape nepožádal o nic jiného a Harry se vrátil do pozice úplné poddajnosti. Nechtěl Luciuse za svého strážného. Pokud proto, aby mistra lektvarů udržel ve Voldemortově přízni, musí předstírat, že je Snapeova děvka, tak to udělá.

Odpočíval a napůl naslouchal jejich konverzaci. Belatrix mluvila o tom, že ho předvedou na veřejnosti, aby ukázali kouzelnickému světu, jaký patetický vtip se stal z jejich takzvaného zachránce. Harry doufal, že to udělají. Pokud by ho vzali ven, měl by šanci na útěk. Dle způsobu, jakým o něm Smrtijedi mluvili, to vypadalo, jako že se opravdu stal tím ubohým stvořením, za které se vydával. To mu dodalo naději. Pokud již teď podceňovali jeho sílu a odhodlání, padnou před ním jako domek z karet.

„Vrať ho, Severusi,“ přikázal konečně Voldemort.

„Ano, můj pane.“ Snape vyčaroval kolem Harryho krku obojek. Od něj ke Snapeově ruce vedlo vodítko a muž lehkým zataháním dal najevo, že chce, aby ho Harry následoval. Mladík se opatrně vlekl za ním. Tělo mu silně protestovalo proti takovémuto drsnému zacházení, ale donutil se přelézt po čtyřech celou tu cestu, ačkoliv se mu končetiny třásly a měl pocit, že každou vteřinou omdlí.

Jakmile se dveře trůnního sálu za nimi zavřely, Snape si sundal svůj svrchní plášť. „Postav se.“ Hlas měl stejně chladný jako před chvílí, ale Harry ho poslechl, neboť věděl, že mu Snape dnes večer už víc neublíží. Snape kolem něj omotal plášť a pak Harryho zvedl do náruče.

„Jste daleko… silnější, než vypadáte,“ oznámil mu Harry, když ho Snape nesl dolů do cely.

„Jsem kouzelník,“ připomněl mu Snape, opatrně Harryho položil na záda na postel a zvolna zpod něho vytáhl svůj hábit. Ke rtům mu přitiskl léčivý lektvar a mladý čaroděj ho vděčně vypil.

„Udržím vás v jeho přízni,“ slíbil Snapeovi, jakmile polk, a pak sledoval, jak si Snape Pulírexem očistil hábit od Harryho krve a znovu si ho oblékl.

„Vedl jste si dnes dobře,“ pochválil ho Snape, aniž by se mu podíval do očí. „Vrátím se hned, jak se ujistím, že odešli.“ Vyšel mřížemi ven a zmizel v knihovně.

Harry si prohlédl své rozřezané ruce. Byl sám na sebe hrdý. Přesvědčil Smrtijedy o své ochočenosti týden poté, co z jednoho vymlátil duši. Pokud ho odsud vytáhnou a dovedou ho někam, kde ho vystaví veřejně, bude schopen utéci. Nikdy ho nebudou podezřívat, že má tak silnou vůli.

Snape se vrátil dlouho poté, co lektvar proti bolesti začal účinkovat.

„Nenávidím, když ubližují mým rukám,“ Harry mu ukázal své potrhané dlaně. Snape se přiblížil k posteli se svojí pomučící soupravou.

„Neměl byste tohle dělat příliš často nebo si uvědomí, o co se pokoušíte.“ Snape mu začal vtírat mast do rukou. „Nedovolím jim zranit vaše ruce hůř, než co jsem schopen rychle vyléčit. Mohu Pánovi zla připomenout, že je možné, že bude potřebovat brzy posednout vaše tělo.“

Harry se oklepal. „Pustí mě ven? Chci, aby mě vzali ven a předváděli.“

„Myslím, že místo toho pouze nafotí nějaké vaše fotky.“ Snapeovy ruce se propracovávaly po Harryho pažích.

„Och,“ Harry se zamračil. Protivilo se mu, když si představil, jaký druh fotek asi udělají. Nenafotí ho při tom, jak si ho Snape bere, že ne?

Zdálo se, že mu Snape čte myšlenky. „Nebudu s vámi souložit na film. Fotografie budou nejspíš vás, jak se klaníte Pánovi zla nebo jak vás přijímá za Smrtijeda - “

„Myslel jsem, že jste říkal, že mi Znamení zla nedá!“

„Neudělá z vás Smrtijeda doopravdy,“ vysvětloval Snape, zatímco Harrymu obvazoval paže. „Buď se bude snažit přesvědčit veřejnost, že jste se k němu připojil, nebo že má nad vámi absolutní nadvládu. Nikdy by vás skutečně nepřijal za Smrtijeda, ale kdyby si myslel, že dokážete svoji roli zahrát přesvědčivě, mohl by předstírat, že se jím stáváte jen proto, aby odradil vaše stoupence.“

„To nechci. Radši bych předstíral, že jsem jeho otrok,“ řekl Harry.

„To jsem předpokládal,“ Snape dokončil obvazování Harryho rukou. „Zkuste ohnout zápěstí a lokty.“

Harry tak udělal a s potěšením zjistil, že bandáže jsou velice ohebné. Snape se začal věnovat jeho nohám.

„Takhle bych měl být schopen trénovat celou dobu.“

„Zítra uvidíme, jak dobře jste se vyléčil,“ odpověděl Snape obezřetně.

„Víte, ta věc, kterou jsem vám chtěl říct, než se Malfoy ukázal…“

„Příště než promluvíte, ujistěte se, že jsme sami,“ nařídil mu Snape ostře.

„Já vím, já vím, nemusíte mi to říkat dvakrát,“ ujistil ho Harry. „Každopádně ten úkol, který mi zadal Brumbál… Musím ho dokončit dřív, než padne Voldemort, jinak bude všechno k ničemu.“

Snapeovy prsty se při jejich úkolu nezastavily, ale Harry věděl, že poslouchá.

Zhluboka se nadechl a pokračoval. „Voldemort rozštěpil svoji duši na rozličné části. Abych byl přesný, na sedm, z nichž jeden zůstává v jeho těle.“

„Horcruxy,“ Snapeovy prsty se zastavily. „To vysvětluje, proč tehdy poprvé nezemřel. Kolik jste jich již zničili?“

„Deník, prsten a medailón,“ řekl mu Harry. „Nevím, co jsou ty zbylé tři zač, ačkoliv Brumbál měl podezření, že Nagini by mohla být jedním z nich. Dalším by mohl být ten pohárek, který patřil Helze z Mrzimoru. O tom posledním nevím nic jiného, než že pravděpodobně patřil Havraspáru nebo možná Godriku Nebelvírovi. Kde je vlastně Nagini?“

„Pán zla ji nechce ve vaší blízkosti, což mi naznačuje, že nejspíš opravdu je horcruxem. Nyní když se jevíte takto poddajně, možná ji sebou příště přivede.“ Snape Harrymu obvázal i nohy. „Skrčte kolena.“

„Všechno funguje,“ prohlásil Harry. „Takže co Ron s Hermionou udělali, že to přimělo Voldemorta mě mučit?“

„Vlámali se do Belatrixina trezoru a vzali z něj jednu položku – věřím, že pohárek patřící Helze z Mrzimoru,“ oznámil mu Snape.

„Och, páni, doufám, že ho zničili.“

„Vzhledem k reakci Pána zla, domnívám se, že ano.“ Snape od Harryho odstoupil a umyl si ruce v umyvadle. „Nyní si odpočiňte. Jakmile budete moci, obnovíme tréninky.“

„Dobře.“ Harry přes sebe přetáhl peřinu.

Snape si shromáždil svůj majetek a odešel. Harry zavřel oči a pokoušel se vůlí donutit usnout. Ron s Hermionou nejspíš právě teď hledají zbylé dva horcruxy. Bude si Voldemort nechávat své poslední horcruxy u sebe, aby zabránil Ronovi a Hermioně je nalézt? Pokud ano, bude je muset zničit on se Snapem. Se sebejistým pocit, že má schopnosti vyjít z tohohle vítězně, Harry usnul.

~

Harrymu se opět zdálo o tom, že žije se Snapem a Ginny. Museli ukrývat Snapea, protože ministerstvo tvrdilo, že všichni bývalí Smrtijedi musejí jít do Azkabanu. Když se je Harry snažil přesvědčit, že Snape ve skutečnosti byl tím dobrým, Rita Holoubková prohlásila: „Jednou Smrtijed, navždy Smrtijed,“ a všichni s ní souhlasili.

„Nechápu, proč mi nevěří,“ stěžoval si Harry Snapeovi, zatímco mistr lektvarů vařil ve své laboratoři lektvary. Po dlouhém dni v práci zamířil rovnou sem.

„Vidí jen to, co chtějí vidět,“ odpověděl mu Snape a nalil do kotlíku jasně zářivou tekutinu. „Získal jste ta chapadla čtyřhranky?“

„Jop!“ Harry ze svého cestovního pláště vytáhl dlouhou, silnou krabici a předal ji Snapeovi. „Nechal jsem si to včera v noci poslat až z Austrálie.“

„Dobře. Pojďme jíst.“ Vyjeli výtahem do jídelny, kde na ně čekala Ginny.

„Co vám dvěma trvalo tak dlouho?“ plísnila je Ginny. „Stydne vám večeře.“

„Promiň,“ odpověděl Harry rychle a se Snapem na sebe rozpačitě pohlédli.

Náhle bylo po večeři a oni se ocitli v knihovně, Harry s Ginny se tulili k sobě na gauči a Snape si u ohně četl. Harry laskal Ginnyina prsa a ona mu lehce sténala do ucha a nepatrně k němu přirážela.

„Pokud mi zašpiníte gauč, kupujete mi nový,“ varoval je Snape.

„Já to celé slížu,“ slíbila Ginny a sklonila se, aby vzala Harryho do úst.

Dveře od knihovny se otevřely a Harry se vzbudil.

„Jak se cítíte?“ Snape vstoupil do cely a vyčaroval na stůl jídlo.

Než jste přišel, tak dobře, skoro odpověděl Harry. „Fajn.“ Pokusil se pohnout, aby přelezl na židli, ale jeho končetiny nepracovaly správně a on téměř upadl na podlahu. Snape k němu přistoupil, pažemi ho objal kolem hrudníku a pomohl mu na židli.

„Co je to se mnou? Včera večer jsem mohl hýbat vším.“

„Malfoyovo kouzlo vám pravděpodobně poškodilo podkožní vazivo,“ vysvětlil Snape. „Uvařil jsem nějaké lektvary, abych vám pomohl se zotavit, ale prozatím byste se měl zaměřit na míření místo na vyhýbání.“

„To myslíte vážně?“ zamračil se na něj Harry přes svůj toast. „Vážně jsem chtěl dneska trénovat.“

„Vím a také budete. Míření je stejně tak důležité jako vyhýbání.“

Harry si nebyl jistý, že souhlasí, ale věděl, že hádka mu nepomůže se uzdravit rychleji, takže se zaměřil na svoji snídani. Když skončil, Snape mu pomohl k umyvadlu.

„Možná byste je měl přesvědčit, aby mě mučili delší dobu, takže bych strávil den nebo dva zotavováním, ale celý týden bych potom byl schopen trénovat bez přerušování,“ navrhl Harry.

„Víte, že to nepůjde. Mučili by vás každou noc, kdyby mohli,“ připomněl mu Snape. Přistoupil blíž k Harrymu, jeho hábit se přitiskl mladíkovi k zádům. Položil mu prsty pod bradu, zaklonil mu hlavu a hůlkou se dotkl pravé strany Harryho čelisti. Harry se ho zrovna chystal zeptat, co to dělá, když mravenčivý pocit z kouzla mu přeběhl přes čelist a krk.

„Vy jste mě oholil,“ uhádl Harry a dotkl se své hladké sanice. „Divil jsem se, proč mi nerostou vousy. Nechtěj mě vidět v blízkosti břitvy, co?“

„Ani nůžek,“ potvrdil Snape. „Potřebuji vám brzy ostříhat vlasy.“

„Není divu, že vypadají tak strašně,“ škádlil ho Harry.

„Nic nedokáže zkrotit tenhle chaos.“ Snape od něj odstoupil a sklidil stůl. Na jeho okraj položil tři lahvičky.

Harry je vyprázdnil a nad každou se znechucením zašklebil. „Nemůžete udělat ty lektvary tak, aby měly dobrou chuť?“

„A zmírnit tím jejich účinnost?“ zamračil se na něj Snape nesouhlasně.

„To jsem si mohl myslet.“ Harry to rychle zapil mlékem, které pro něj Snape přivolal.

„Domníváte se, že budete schopen dojít do trůnního sálu?“ zeptal se ho Snape.

„Doplazím se do trůnního sálu, jestli budu muset,“ odpověděl Harry s odhodláním.

„Pak pojďte se mnou.“ Snape mu nabídl rámě a Harry kolem něj obtočil svoji ruku a ztěžka se o něj opíral po celou cestu nahoru.

Jakmile dosáhli svého cíle, Harry spočinul vprostřed místnosti. Snape mu předal laserové ukazovátko a ustoupil, aby nachystal cvičení.

„Engorgio!“ Snape zvětšil několik míčků a poslal je na rozličné pozice podél zdí. Začaly pádit kolem síně, zatímco Harry seděl v centru a jednu po druhé je sestřeloval. Zjistil, že mu šlo daleko lépe je ničit, když je zaměřil hned, jakmile vstoupily do jeho zorného pole, a sestřelil je, jakmile byly v jeho středu. Přísahal by, že koutkem oka vidí lépe, ale zaměřovat mu jde, když jsou objekty v centru jeho vidění.

Konečně poslal k zemi posledního falešného Smrtijeda a zamířil ukazovátkem na Snapea. „Mám vás.“

„To pro teď stačí.“ Snape vyčaroval kruh a přivázal Harryho k podlaze.

Zatímco byl Snape pryč, Harry si prohlédl ten kruh. Od chvíle, kdy mu Snape potvrdil, že existuje způsob, jak se prolomit skrz řetězy i bez magie, Harry umíral touhou zjistit jak na to. Přál si, aby mu Snape věřil natolik, že by ho to naučil už teď. Dřív býval docela impulzivní, ale myslel si, že se od svého uvěznění hodně zlepšil a nyní že se mu mohlo věřit, že nedovolí svému vzteku, aby nad ním vyhrál. Neměl se to snad dozvědět pro případ, že by od něj Snapea zase vzali? Raději by vyrazil do boje, než se pokoušel o sebevraždu. Prohmatával spodek kruhu, který jakoby vyrůstal přímo z mramoru, ale nedokázal nalézt žádný spoj.

Snape vstoupil zpět do místnosti a Harry předstíral, že si jen protahuje své zafačované končetiny.

„Kdy mi vyměníte obvazy?“ zeptal se, když od Snapea přijímal oběd.

„Před koupelí vám je sundám a zkontroluji vaše rány. Očekávám, že budou převážně zhojené, neboť většina vnějších zranění byla pouze povrchových. Pak vám dám lektvary, které si poradí se zbytkovými účinky oněch kouzel, které na vás použil.“

„Vyvinul jste i speciální lektvary, které vyléčí poškození po těch kouzlech?“

„Ano,“ potvrdil Snape a sledoval Harryho, jak jí sendvič. „Jak již jsem říkal, navzdory skutečnosti, že vývoj nových kouzel není příliš složitý proces, tak jednoduše kvůli ignoranci se do něj pouští jen minimum kouzelníků. Sepsal jsem si seznam kouzel, které s největší pravděpodobnosti na vás použijí, odhadl jsem nejpravděpodobnější vysvětlení jejich funkce a na základě toho jsem vytvořil lektvary zaměřující se na každý efekt.“

Harry na něj zíral. „Jinými slovy, odhadl jste, co každé kouzlo dělá a pak jste vytvořil lektvary založené na tom, co se domníváte, že se možná děje, ačkoliv ve skutečnosti nevíte, co to dělá, ani to, jestli to, co mi dáváte, to spraví?“

Snape na něj chvilku hleděl a pak zvedl šálek čaje, aby se napil. „…ano.“

„Pak tedy doufám, že jste v odhadování dobrý. Voldemort vás zavraždí, pokud mě omylem zabijete, až se budete snažit vrátit barvu mojí kůže do normálu nebo něco podobného.“

„Nedal jsem vám nic, v co bych neměl značnou důvěru, s výjimkou té mudlovské drogy, kterou jsem byl nucen získat ve velmi krátké časové periodě. Nicméně nevypadá to, že by měla nějaké přetrvávající vedlejší účinky,“ ujistil ho Snape.

„Zadržte,“ Harry se na něj upřeně zadíval. „Vy jste mi dal drogu, kterou jste předem neotestoval? Mohl jste mě zabít!“

„Neměl jsem na výběr,“ bránil se ztuhle Snape. „Kouzelnický svět neposkytuje žádný ekvivalent a bylo vysoce nepravděpodobné, že vás ta droga zabije, neboť bezpočet mudlů ji užívá, aniž by přišli o život. Přestože je pravda, že jsem ji neprozkoumal v tak rozsáhlé míře jako ostatní lektvary, které vám dávám, osoba, od níž jsem ji obdržel, mě ujistila, že nezanechává žádné dlouhodobé vedlejší účinky, pokud se dbá na bezpečnostní opatření a dávky se podávají s dostatečným rozestupem. Jelikož se zdáte být absolutně v pořádku, nemáte se čeho obávat.“

„Když to říkáte,“ odpověděl Harry pochybovačně. Dojedli a Snape mu předal pásku přes oči.

„Budete procvičovat identifikaci kouzel podle zvuku a citu,“ oznámil mu Snape a připravil místnost. „I když je nepravděpodobné, že by Smrtijedi na vás vysílali cokoliv, do čeho by bylo výhodné vstoupit jinak než v nejkrajnější alternativě, mám pocit, že by vám mohlo být užitečné, když budete vědět, co vám míří na záda.“

„To mi zní dobře,“ souhlasil Harry a přes oči si převázal pásku.

Snape krátce nato započal cvičení. Harry se snažil držet nehybně jako socha a nahlas vyvolával názvy kouzel. Avada Kedavra prolétla kolem na jeho vkus až příliš blízko.

„Mohl jste mě zabít!“ zalapal po dechu, když znovu objevil svůj hlas.

„Ujišťuji vás, Pottere, až vás zabiju, budete to vědět,“ zaplnil Snapeův hlas místnost.

„Jste Zmijozel. Zardousíte mě ve spánku!“ obvinil ho Harry, ačkoliv se ani nepokusil sundat si pásku.

„A kde by v tom bylo to uspokojení?“ dodal Snape a seslal další kouzlo.

„Incendio,“ poznal Harry okamžitě. „Tak mě teda zardousíte při vědomí?“

„Ne, to bylo před dvěma měsíci. Nyní vás zamýšlím utopit. Existují teorie, že je daleko bolestivější utopit se ve slané vodě než ve sladké, ale na toto téma je značný nedostatek pokusů na lidech. Můžete si být jist, že vaše smrt nevyjde nadarmo.“ K Harrymu se řítilo další kouzlo.

„Diffindo?“ odhadoval. Snape to tak nemyslel, že ne? Harry to nedovedl určit, když neviděl jeho výraz. Snapeův hlas byl hluboký a ledový, jako kdyby myslel vážně každé slovo, které řekl, ale Harry měl pocit, že kdyby mu nakouknul do tváře, viděl by, že sebou jeho obočí pobaveně cuká.

„Pouta na vás,“ a další šlo vedle něj tak těsně, až se mu musel mladý kouzelník vyhnout.

„Hej!“ Harry si strhl pásku. „A tohle bylo za co?“

„Vždy buďte na stráži - “

„Musíte být ustavičně na pozoru!“ přerušil ho Harry co nejlepší napodobeninou Moodyho hlasu.

Snape se na něj nesouhlasně zamračil a přešel k němu. „Ačkoliv váš nedostatek paranoii zdaleka není uspokojivý - “ aby svá slova dokázal, zničehonic seslal na Harryho kouzlo, ten vyjeknul a stěží se mu stihl vrhnout z cesty.

„Pokud mě nenecháte vyhýbat se, přestaňte na mě sesílat kouzla!“

Snape si v poklidu schoval hůlku. „Alespoň vaše vyhýbání se zlepšilo.“ Nabídl mu ruku. „To by pro dnešek stačilo.“

Harry zúžil oči a podezřívavě na Snapeovu ruku zíral, očekávaje další útok.

„Pojďte,“ řekl Snape netrpělivě. „To bude pro dnešek vše.“

„Nevěřím vám,“ oznámil mu Harry, ale přijal nabízenou ruku a po cestě do sklepení se o Snapea opíral.

„Nejste tak hloupý, jak vypadáte.“

Přestože Harry nesnášel, když ho Snape urážel, Snape, který mu nadával a sesílal na něj kletby, když se nedíval, odpovídal jeho očekávání a on měl pocit, že staršího kouzelníka zná natolik dobře, aby dokázal odhadnout jeho akce. Milý Snape v něm zanechával pocit nepříčetnosti, a třebaže nenáviděl, když ho někdo urážel a vozil se po něm, dával přednost Snapeovi, kterému rozuměl, před Snapem, jenž ho neustále překvapoval. Navíc od Snapea slova: ‚Nejste tak hloupý, jak vypadáte,‘ byla téměř komplimentem. Harry si nebyl jistý, jak na to reagovat, takže neodpověděl a Snape zůstával potichu po celou dobu, než došli do koupelny.

„Posaďte se na rohožku,“ nařídil mu a Harry poslechl, upravil si nohy tak, aby k nim měl Snape snadný přístup. Snape si klekl a hůlkou přejel přes obvazy, odpadlé proužky posléze spálil. Odstranil všechny bandáže a pak se vrátil k Harryho noze. Prsty mu obkroužil levý bérec a lehce mu masíroval kůži. „Pětkrát propněte špičku.“

Harry tak udělal a sledoval, jak mu Snape na nohu aplikuje rozličné lektvary.

„Cítíte nějaké pnutí?“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, fungují daleko lépe než dneska ráno. Trochu mě bolí, jako kdybych celý den běhal, ale nic víc.“

Snape přikývl. „Dnes večer ještě jednou použiji lektvar a obvazy, ačkoliv si nemyslím, že to je nezbytné.“ Napřímil se a odstoupil od Harryho směrem ke své židli.

Harry vlezl do vany a napustil si ji. Snape řekl, že ho chtěl před dvěma měsíci zardousit, což znamenalo, že Harry byl pravděpodobně uvězněn už alespoň tak dlouho. Měl najít nějaký způsob, jak si značit dny, a ne je nechávat plynout bez povšimnutí. To vážně byl na tomto místě celé dva měsíce? To se zdálo být jako velmi dlouhá doba. Dva měsíce by měly stačit na zorganizování záchranné výpravy, ale podle všeho se Ron s Hermionou rozhodli zaměřit na horcruxy místo něj.

Jak se jim proboha podařilo vloupat ke Gringottovým? To místo bylo neskutečně dobře chráněno, přesto se jeho dvěma přátelům podařilo ukradnout pohár a uniknout, aniž by se nechali chytit. Harry si byl dost jistý, že Snape o zničení pohárku mluvil pravdu, jelikož Harry mu neprozradil své podezření, že se skrývá v Belatrixině trezoru. Hermiona si musela povšimnout čarodějčiny nervozity při pohledu na Nebelvírův meč a správně si odvodila, stejně jako on, kde se dá nalézt čtvrtý horcrux.

Nemohl se dočkat, až je znovu uvidí a vyslechne si jejich příběh, jak se jim samotným podařilo zničit horcrux. Jestliže Smrtijedi věděli, že do toho byli zapojeni, pak musí být velice obezřetní. Možná by Harry měl přidat ke svému dopisu část, kde jim řekne, aby se drželi v ústraní, zatímco on se Snapem se budou snažit přijít na to, kde je schovaný poslední horcrux. Ale zase, jak by mohl Snape hledat horcrux, když uvíznul tady? Harry si byl velice jistý, že byl ukrytý kdesi v Bradavicích. Kdyby jen věřil Snapeovi natolik, aby mu řekl o horcruxech dřív! Snape je mohl hledat, zatímco jeho hlídal Avery.

Ne, kdyby to udělal, učitel lektvarů by se zdržel a Harry by zcela jistě byl znásilněn. Harry se zamračil a sevřel žínku. Bylo od něj sobecké, že si přál držet si Snapea u sebe kvůli ochraně, když potřebovali zničit horcruxy. Musel přestat myslet na sebe a začít myslet na to, jak ukončit válku. Pokud ho Avery musí znásilnit, aby získali, vyjma Nagini, poslední horcrux, pak by to měl snést. Musel ochránit Rona s Hermionou. Oni mu dokázali svoji věrnost a nyní byla řada na něm.

„Pottere,“ vyštěkl Snape netrpělivě. „Vy možná máte čas na hodinové koupele, nicméně já ne. Opláchněte se a vylezte z té vany.“

Harry poslechl a kolem sebe obtočil ručník, aniž by na Snapea pohlédl. „Přemýšlel jsem - “

„Netušil jsem, že oplýváte podobnou schopností.“

Harry ho ignoroval. „Možná byste se měl na několik dnů nechat vyměnit ve funkci mého strážného.“

„Proč?“ zeptal se ho Snape se zúženýma očima.

„Jsem si dost jistý, že ten neznámý horcrux má co dělat s Havraspárem a že se dá najít v Bradavicích. Rád bych, abyste tam šel a podíval se po něm,“ vysvětlil, když bez pomoci cupital zpátky do cely.

Snape na stůl vyčaroval večeři. „Nehodlám se motat po celých Bradavicích jenom proto, že jste si ‚dost jistý‘, že ona položka je ukrytá někde v jejich zdech. Pro případ, že by to uniklo vaší pozornosti za tu dobu, co jste tady, Bradavice jsou poněkud rozlehlé. I kdybyste byl absolutně přesvědčený, že onen předmět, který hledáte, je ve skutečnosti tam, stejně bych odmítnul.“

„Ale-!“ vložil se do toho Harry a mračil se na Snapea přes své jídlo.

„Dokonce i kdybyste se mi chystal oznámit, že víte, kde přesně se onen předmět nalézá, i tak bych odsud neodešel po něm pátrat. Jelikož má Pán zla více rozumu než vy, přestěhoval by ho ihned poté, co se dozvěděl o incidentu s pohárem. I kdyby byl v Bradavicích, pravděpodobně se tam již déle nenachází. Opravdu si přejete být předán na týden Malfoyovi?“

Harrymu se zastavilo srdce. „Ne,“ zašeptal.

„Pak pusťte ten nejapný nápad z hlavy. A pokud jste natolik pošetilý, abyste se pokoušel pokoutně mě nechat sesadit, buďte si jistý, že i kdybych měl to potěšení a zbavil se vás, nenavštívím Bradavice.“

„Nepokusím se o to, v pořádku?“ Harry Snapea probodl pohledem. „Byl to jen návrh. Nemusíte mi hned ukousnout hlavu.“

„Přemýšlejte, než něco řeknete,“ požadoval Snape, než odkráčel pryč.

Harry se zamračil na svoji večeři. Přece nežádal Snapea, ať zůstane v Bradavicích, dokud neprohledá každou píď. Přesto, ač to bylo bolestné přiznat, jedna jeho část byla ráda, že Snape tak vehementně odmítal. Nechtěl za strážného nikoho jiného než Snapea. Nedovedl by si zvyknout na znásilňování od Averyho. Snape byl při sexu tak něžný, že to dokonce nebolelo, ani když ho znásilňoval před Voldemortem.

Myšlenka na sex a Snapea ho vzrušila. Chtěl onanovat, ale Snape mu zapomněl dát nové obvazy a Harry se obával, že ho při tom načapá. Ale na druhou stranu, co se stará, jestli ho Snape při tom nachytá? Možná by měl masturbovat přímo před starším kouzelníkem, jen aby viděl jeho reakci. Harry netušil, co by udělal. Při představě toho, že by mohl být přistižen, sebou jeho penis vzrušeně cuknul, tak si Harry pospíšil s jídlem, pak popadl toaletní papír a vlezl si na postel.

Spojil do kroužku palec s ukazováčkem a pomalu masturboval; využíval techniky, jíž ho naučil Snape. Teď, když byl převážně uzdravený, brzy se dočká sexu. Bude Snape žádat splacení orálního sexu, co mu dopřál? Harry nadále pravou rukou pozvolna onanoval, a přitom si levý ukazováček strčil do krku. Zvedl se mu žaludek a okamžitě ho vytáhl. Jak sakra si tam má strčit penis, když i z pouhého prstu se mu chce zvracet?

Přidal k prvnímu i druhý prst a začal jimi jezdit dovnitř a zase ven ze svých úst. Pozvolna je přijímal do pusy čím dál tím dál, než nechtěně zatlačil příliš daleko. Rozkašlal se a navalovalo se mu, okamžitě prsty vytáhl, zamrkával bezděčné slzy a ze všech sil se snažil nezvracet. Fuj. Není divu, že se Snape tak zdráhal vykouřit ho i napodruhé! Harry k němu ucítil prudký nával náklonnosti. Měl dlouhý penis a Snape ho přesto polkl až ke své ruce. Tehdy chtěl, aby Snape ruku sundal a vzal ho do pusy celého, ale nyní, když věděl, jak těžké je někoho vykouřit, netlačil by na nic víc.

Byl si jistý, že ho Snape nechá použít ruce. Mohl by jen lízat a sát žalud, zatímco rukama se bude pohybovat po celé jeho délce. Stejnak byla hlavička tím nejcitlivějším místem, takže Snape nebude moct zas tak namítat. Také mohl Snapeovi názorně předvést, co by chtěl, aby se dělalo jemu. Ačkoliv se už cítil natolik bezpečně, aby požádal o orál, nebyl natolik v pohodě, aby Snapeovi dával návrhy nebo instrukce.

Což bylo ale nespíš dobře. Snape už tak byl dost dobrý v tom, jak sát jeho penis a přivádět ho k šílenství. Kdyby se v tom ještě zlepšil, Harry by vyvrcholil dvakrát a to by bylo ponižující. Představa Snapea, že ho saje až k orgasmu, přiměla jeho opomíjený orgán naléhavě poskočit a on s novou vervou obnovil své laskání.

Kurva. Obtočil kolem svého prosakujícího penisu všechny prsty a varlata se mu stáhla. Nemohl se dočkat dalšího sex orgasmu. Levou rukou pevně sevřel prostěradlo, zatímco se prsty rychle honil a boky sebou divoce zmítaly, když se blížil vyvrcholení. Snape ho nejdřív vykouří a pak pronikne do něj. „Kurva!“ Harry popadl toaletní papír a naléhavě si ho přitiskl k hlavičce penisu přesně v momentě, kdy vystříkl. Skousl si ret, aby si zabránil vykřiknout rozkoší nahlas, když ho síla orgasmu popadla a on se úplně vyprázdnil. Položil se na postel a odpočíval, hrudník se mu rychle zdvíhal a klesal.

Nemohl se dočkat zítřka. Zítra to Snape určitě udělá. Jakmile se mu srdce už nesnažilo vyskočit z hrudi, dovlekl se k umyvadlu, očistil se a zbytky po svém potěšení spláchl do záchodu. Broukal si, zatímco si čistil zuby. Snape tak neústupně trval na tom, že zůstane s Harrym, navíc to vypadalo, že se vrátil ke svému starému já, ačkoliv zdaleka nebyl tak zlý, jako býval. Tak dlouho, co Harry neztratí hlavu a Snape si udrží svoji masku, se nemají čeho obávat. Harry se vrátil k posteli a vklouzl pod peřinu. Cítil se překvapivě spokojený se svojí situací.

<Kapitola 29>  <Kapitola 31>