Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 38
Kapitola 38
Harrymu se zdálo, že Ginny mu sahá do klína při hodině lektvarů.
„Snape nás uvidí,“ zasyčel, oči měl zafixované na zádech učitele, jenž psal na tabuli.
„Ne, neuvidí,“ zapředla Ginny, rozepnula mu zip na kalhotách a pomalu mu obnažila tvrdý penis.
„Ó bože,“ vydechl Harry a chytil se stolu pro oporu. Ginnina ruka mu zvolna přejížděla sem a tam po délce. Neustále se díval na Snapea, zatímco jej ona zpracovávala přesně tím způsobem, co se mu líbil. U žaludu lehce rukou zakroutila a Harry nedokázal zadržet pochvalné zasténání. Snape se otočil a rozešel se k nim, a Ginny jej nadále honila.
„Dáváte pozor, Pottere?“ zlostně se na něj podíval Snape.
„Ano,“ stěží dokázal ze sebe vymáčknout. Letmo se podíval na Ginny, ale ona už vedle něj neseděla. Na svém penisu ucítil horká ústa a uvědomil si, že vlezla pod lavici a kouřila jej. Doufal, že si Snape nevšimne její absence. Neměl ponětí, jak by to vysvětlil.
Naštěstí se Snape vrátil před třídu a pokračoval v přednášce. Ginny kolem jeho mužství sténala a Harry na ni shlédl a přiložil si prst na pusu.
„Ticho! Uslyší tě!“
„Nemůže vzít to, co je moje.“ Polkla jej hluboce do krku a jemu se rozkoší zatmělo před očima. Kurva! Bylo to úžasné!
„Ginny!“ zalapal po dechu a přirazil jí do úst.
Vzbudil se a zjistil, že přiráží k matraci. Rychle se kolem sebe rozhlédl a hledal zdroj vyrušení, ale nenašel nic, co by nebylo v pořádku. Jeho penis poskočil nadšením. Harry se přetočil na záda a kolem žaludu si obtočil tři prsty. Představoval si, že je to Ginnina pusa a pokračoval ve snu ručně. Polkla jej celého, celého až po kořen. Bože, tak nadšeně mu sála penis.
„Ginny…“ kouřila jej až do konce, neodtáhla se na poslední chvíli, jako to dělal Snape. Dokončila jej a pak polkla jeho sperma a –
„Kurva!“ Ruka sebou trhala rychleji a dech se mu zasekával v hrdle, jak napětí rostlo víc a víc a pak vyvrcholil, levou rukou zachytával své semeno, zatímco se důkladnými tahy ruky vyprazdňoval. Bylo to pěkné, ale chtěl víc. Jelikož během svého posledního setkání s Voldemortem nebyl zraněný, nejspíš se sexu dočká dnes. Možná by mohl Snapea přesvědčit, aby mu předtím poskytl orální sex. Možná by jej dokonce dokázal přimět, aby si před něj klekl, jako to udělala Ginny ve snu. To by bylo vážně rajcovní.
Harry sklouzl z postele a doplahočil se k umyvadlu, aby se umyl. Snape dneska nejspíš požádá o svůj orální sex. Harry se příliš neznepokojoval tím, že mu jej bude muset oplatit. Bude moci použít ruce, kdyby to chutnalo nějak hnusně nebo něco takového.
Snape vešel dovnitř, když si umýval ruce.
„Přemýšlel jsem, že bych zase měl trénovat míření při vyhýbání, jelikož to je to, na čem potřebuju nejvíc zapracovat,“ navrhl Harry, když si sušil ruce a došel ke stolu, kde pro něj byla připravená snídaně.
„Souhlasím.“ Snape se posadil na svoji židli a přivolal si čaj. „Možná bychom mohli nachystat cvičení, ve kterém byste mířil na jediný, rychle se pohybující cíl.“
„Jo, to by myslím že pomohlo,“ přikývl Harry a žertem dodal: „Taky by pomohlo, kdybych měl brýle.“
„Zamýšlel jsem vám je na dnešek dát,“ oznámil mu Snape.
„Výborně. Měl byste mi je dát, abych mohl číst a nemusel si přitom strkat knihu až těsně k obličeji.“ Zakousl se do svého párku s kaší.
Snape pozvedl jedno obočí.
Harry v odpověď pokrčil rameny. „Jste dobrý v porušování pravidel, aniž byste se nechal chytit. Což mi připomíná… Chtěl bych zase vidět vaši sovu. Líbila se mi.“
„Byla z vás poněkud unesená,“ přiznal Snape.
„Vážně?“
„Dal jste jí šest sušenek. Tolik jsem jí nedal za celou dobu, co ji vlastním.“
„To byste ale měl!“ Harry se vrhl na slaninu. „Zaslouží si je.“
„Drží dietu.“ Snape sledoval Harryho jíst. „Kdyby měla váš metabolismus, pak bych jí je možná dával.“
Harry co nejrychleji dojedl a kvapem vykonal svoji ranní očistu. „Okej, jsem připravený.“
Snape prošel mřížemi a vydal se nahoru. Harry za ním nedočkavě poklusával. „Tak jak najdeme ten poslední horcrux, když jsme tu oba uvízli?“
„To nemáte v Grangerovou a Weasleyho žádnou víru?“ zeptal se Snape, když pokračovali k trůnnímu sálu.
„Jen si myslím, že bych jim měl pomáhat. Chci říct… co když ho nebudou moci sami nalézt?“ Harry vešel do místnosti hned za ním. Sál byl prázdný až na obvykle rozmístněný nábytek. Harry přeběhl k Voldemortově trůnu a svalil se do něj.
„Vypadněte z toho křesla,“ řekl Snape a střelil po něm smrtícím pohledem.
Stejně v něm nemohl dobře mířit, takže se vrátil ke Snapeovi. „Tohle je moje nejméně oblíbená místnost. Kdybych tu někdy žil, přeměnil bych ji na něco úplně jiného.“
„Proč byste zde měl kdy bydlit?“ Snape se na něj podivně podíval, když mu předával brýle a laserové ukazovátko.
Harry si brýle nasadil a se zájmem se rozhlédl po místnosti, kterou nyní mohl jasně vidět. Vypadala přesně tak, jak si ji představoval. „Nevím. Občas se mi zdá, že tu bydlím s Ginny.“ A se Snapem, ale tohle by Snapeovi v žádném případě nepřiznal.
Snape od něj odstoupil a přivolal míček. Začaroval jej a pak jej poslal svištět kolem zdí. „Přidám další, až se naučíte, jak tento jeden účinně zaměřovat.“
„Dobrá.“ Harry se přesunul do středu místnosti a očima sledoval dráhu balónku. Pohyboval se neuvěřitelně rychle, rychleji než se dokáže pohybovat jakýkoliv člověk. Snape vystoupil na pódium a přivolal si sedadlo po pravé straně trůnu. Z hábitu si vytáhl knihu a pustil se do čtení, Harryho si nevšímal.
„Jak poznáte, že se mi to podařilo, když se na mě nedíváte?“ zeptal se jej Harry.
„Pottere, pokud budete podvádět, ublížíte tím jen sám sobě,“ odpověděl Snape, aniž by odtrhl oči od knihy.
„A vám,“ připomněl mu Harry a vrátil se k míření. Předpokládal, že se mu dovednost značně zvýší, když bude mít brýle, ale byl s nimi jen nepatrně lepší než bez nich. Přibližně po půl hodině si myslel, že míček zasáhl, ale nic se nestalo. „Jak poznám, že jsem ho trefil?“
„Poznáte to,“ ujistil jej Snape a obrátil v knize na další stranu.
Harry si povzdechl a posadil se na zem. Koneckonců nemělo smysl celé hodiny stát. Nesnášel míření. Vyhýbání bylo milionkrát lepší než míření. Stejně nejspíš nebude mít ani hůlku. Jen tak lhostejně na míček několikrát vystřelil, než jej zaplavila vlna viny. Co to dělá? Hermiona s Ronem potřebovali, aby trénoval ze všech sil a na co nejvíce typů boje. Jakmile najdou a zničí poslední horcrux, bude muset být připravený postavit se Voldemortovi.
Harry se postavil na nohy a celou svou pozorností se zaměřil na míření. Zvládne tuto techniku a zvládne ji brzy. Pokusil se odhadovat, kam míček zamíří příště, a mířit spíš před něj než za ním. Bylo to docela těžké, neboť se zdálo, že se míček nepohybuje žádným rozpoznatelným schématem. Konečně se Harrymu podařilo zasadit mu ránu a balónek spadl na zem. „Mám to!“
Snape švihnul hůlkou, aniž by vzhlédl od knihy, a balónek opět začal závodit kolem místnosti. „Znovu.“
Harry se rozhodně vrátil k míření. Pokud se mu to podařilo jednou, může to zvládnout znovu. Zkoušel to už počtvrté, když se Snape náhle postavil.
„Někdo tu je.“ Nechal míček zmizet a pak k Harrymu poslal koš s čistícími prostředky. Harry jej zachytil a sledoval Snapea, který mířil k masivním hlavním dveřím. Bylo moc brzy na to, aby jej mučili, že jo? Vytáhl hadr a předstíral, že drhne podlahu dočista.
Hlavní dveře se otevřely a dovnitř vstoupila Narcisa Malfoyová, oblečená do černého hábitu. Snape se na ni usmál. Harry byl tak šokovaný tím činem, že upustil hadr. Snape a usmívat se? Ani to nebyl ten falešný úsměv, který občas nasazoval, kdy jeho oči zůstávaly neměnné, přestože koutky úst se stočily. Snape vypadal upřímně potěšený, že ji vidí. Na Harryho se nikdy takhle neusmál, ani když si Harry vedl výjimečně dobře. Snape přešel místnost a uchopil její nabízenou ruku do své. „To je ale milé překvapení!1 Co tě sem přivádí?“
Harry na ně vyjeveně civěl. Snape nenáviděl ostatní Smrtijedy a ti nenáviděli jeho! Proč k čertu se choval k Narcise tak přátelsky?
Narcisa letmo pohlédla na Harryho, oči naplněné lítostí pro něj. Snape sledoval její pohled a švihnul hůlkou. Ševelissimo zabránilo Harrymu, aby zaslechl jejich další konverzaci. Co před ním Snape skrýval? Obrátili se zase čelem k sobě a Narcisa začala mluvit. Harry by dal cokoliv za možnost zaslechnout, co říká. Na tváři měla starostlivý výraz, jako kdyby byl znepokojená. Snape odpovídal na její slova se stejným pohledem, jako když se o něčem snažil ujistit Harryho. Přistoupila k němu blíž a znovu začala mluvit, když Snape pozvedl ruku. Pronesl pár slov a ona přikývla. Snape se od ní odvrátil a přešel k Harrymu. Pokynul mu prsty, aby se postavil, a ukončil ševelissimo.
Harry odložil hadr a postavil se, rychlým pohledem střelil po Narcise, když Snape prošel kolem něj. Věděl, že by měl jít za Snapem, ale umíral touhou zůstat v trůnním sále a vyslechnout si důvod, proč Narcisa navštívila Snapea. Otočil se a vyšel za Snapem ze dveří. Jakmile se za ním zavřely, řekl: „Co to - “
„Klihando!“ Snape jej popadl za paži a dotáhl jej zpět do cely. „Mohla vás zaslechnout mluvit. Jste otrok. Mějte to na paměti.“ Drsně Harryho prostrčil mřížemi a okamžitě se otočil k odchodu.
Harry sledoval, jak se vzdaluje, a byl celý paf. To nebylo Snapeovi podobné, že jej odvedl z místnosti během jeho jednání se Smrtijedem. Co Snape s Narcisou probírali, že to bylo natolik osobní, až je Harry nemohl při rozhovoru ani sledovat? Harry vylezl na postel. Stále měl u sebe laserové ukazovátko a brýle. Ani to se Snapeovi nepodobalo, že by si ty položky zapomněl vzít po tréninku zpátky. Harry měl lehce provinilý pocit, když nosil brýle i ve své cele. Věděl, že pokud jej někdo s nimi přistihne, dostane tak Snapea do problémů, takže si je sundal a společně s ukazovátkem schoval pod polštář.
Ležel na matraci a přál si, aby měl ultradlouhé uši. O čem to k čertu mluvili? Harry si vzpomněl, jak zaslechl Snapea, když se bavil s někým ve své ložnici. Měl Snape poměr s Narcisou Malfoyovou? To by vysvětlovalo, proč si nyní podle všeho šli s Luciusem po krku, když v době Harryho studia v Bradavicích působili přátelsky. Ne, pokud by to Lucius věděl, nejspíš by Snapea zabil. Pokud mu to ovšem Voldemort nezakázal. Nebo to Lucius nevěděl, jen měl podezření.
Harry sklouzl z postele a jal se cvičit. Snape spí s Narcisou… ta představa mu sevřela hrudník a naplnila jej hněvem. Když si Harry nemohl užívat heterosexuálního styku, pak by Snape taky neměl. Nebylo to spravedlivé. Věděla Narcisa, že Snape souloží s Harrym? Možná to byl důvod, proč jej Snape z místnosti odvedl. Harry by jí to měl říct. Kdyby to věděla, nechtěla by už se Snapem mít sex. Harry jí to rozhodně řekne.
Cvičil, dokud jej svaly nezačaly bolet. Po skončení se umyl u umyvadla. Byl naštvaný na Snapea, že je pryč tak dlouho. Pokud se nehodlají zaměřovat na nalezení horcruxů, měl by trénovat, co nejvíc je to možné. Ačkoliv si Harry nebyl jistý, že to s těmi horcruxy vzdává. Věřil Ronovi a Hermioně, že udělají, co mohou, ale nechtěl se spoléhat čistě jen na ně. Brumbál mu svěřil úkol, aby zničil horcruxy, a on by se vážně měl přesvědčit, že jsou všechny pryč, než se postaví Voldemortovi.
Možná nejsou schopni fyzicky se účastnit jejich hledání, ale stále mohli vymýšlet rozličná místa, kde by mohly být schované, a lámat si hlavy nad ostatními záhadami, které po sobě Brumbál zanechal. Možná by mu Snape mohl pomoci rozřešit tajemství relikvií smrti.
Relikvie smrti! Harry vystřelil do sedu. Jako kdyby se mu v mysli otevřely dveře. Vybavila se mu návštěva u pana Láskoráda i to, že Voldemort hledá hůlku osudu. Co když ji našel? Kámen vzkříšení byl schovaný uvnitř zlatonky v jeho váčku. Byl zničený? Nebo jej Voldemort stále měl? Poslední vzpomínka, kterou měl Harry ohledně svého neviditelného pláště, byla ta, když jej Hermiona pečlivě skládala do své korálkové kabelky. Měla jej stále ona? Co když si jej vzal těsně před nocí, kdy byl zajatý? Pokud měl Voldemort všechny tři relikvie, mohl být neporazitelný, i kdyby nevěděl, čím jsou. Všechno jejich plánování by vyšlo nazmar. Snape by měl s Harrym probírat relikvie smrti a horcruxy, a ne si někde šukat s Narcisou. To Harryho dožralo.
Stále byl ještě popuzený, když se Snape vrátil. Pelášil k okraji posteli, jakmile Snape otevřel dveře od knihovny. „O čem jste s ní mluvil?“
„To není vaše starost,“ řekl Snape, když prošel mřížemi a přiblížil se ke stolu.
„Mluvili jste o mně?“ pokračoval Harry.
„Které z části ‚to není vaše starost‘ jste nerozuměl?“ Snape pozvedl jedno obočí a hůlkou poklepal na stůl.
„Pokud děláte plány beze mě, měl bych to vědět.“
„Už jsem vám říkal, že to není vaše starost. Pokud mě i nadále budete obtěžovat otázkami, odejdu a až do zítřka nebudete trénovat,“ vyhrožoval Snape.
Harry si zkřížil paže na hrudi. „Chcete Voldemorta porazit nebo ne?“
„Chci, abyste se naučil, kdy máte držet jazyk za zuby. Kolikrát vám mám říkat, abyste nemluvil - “
„Vy jste se mnou venku za dveřmi mluvil!“
„Až poté, co jsem použil kouzlo, abych ostatním zabránil nás zaslechnout!“
„Ne! Byl jsem tam! Nepoužil jste kouzlo!“
Snape nasadil obvyklý výraz opovržení, který Harry začínal nenávidět. „Takže… pokud nesešlu kouzlo přímo před vámi, pak není žádná možnost, že bych použil magii?“
„Dobrá, možná byste mi měl tyhle věci říkat, a ne jen předpokládat, že umím číst vaše myšlenky,“ protestoval Harry a rozhodil rukama. „Myslel jsem, že jsou ty dveře zabedněný!“
„Očividně ne tak zabedněný, jako jste vy.“
Harry zaskřípal zuby. „Proč jste takový kretén? Skoro to vypadá, jako kdybyste hledal výmluvy, proč mě netrénovat.“
„Samozřejmě že ne. Potřebujete se naučit disciplíně. Nebudu cvičit jedince, který - “
„To není jen o tréninku!“ přerušil jej Harry. „A co s relikviemi smrti? Pokud se dostanou Voldemortovi do ruky, bude pán smrti! Vy - “
„Pán smrti?“ Snapeův výraz se vmžiku změnil z naštvaného do zvídavého.
„Jo. Pokud získá všechny relikvie smrti, je možné, že ho nepůjde zabít, i kdybychom zničili všechny horcruxy,“ objasňoval Harry.
„Vysvětlete.“ Snape se posadil na židli.
„Profesor Brumbál odkázal Hermioně knihu, která obsahuje legendu o relikviích smrti. Pan Láskorád tvrdil, že člověk, který získá všechny tři položky - neviditelný plášť, kámen vzkříšení a bezovou hůlku, se stane pánem smrti. Když jsem viděl, co vidí Voldemort, tak pátral po hůlce osudu. Já jsem měl ve svém váčku kámen vzkříšení a nemohu si vzpomenout - “
„Kámen vzkříšení? Vy jste měl kámen vzkříšení?“ skočil mu do řeči Snape.
„Ano. Brumbál mi ho odkázal. Byl v mé zlatonce, kterou jsem měl ve váčku.“
„Počkejte tu.“ Snape rychle odešel. Harry se při čekání posadil na kraj postele.
Snape se vrátil a v ruce svíral zlatonku.
„Vy ji máte!“ Harry málem spadl z postele. „Ale říkal jste, že - “
„Zničil vše, co si nenechal,“ přikývl Snape. „Tohle nezničil. Dostal jsem ji já jako trofej.“ Vtiskl ji Harrymu do rukou. „Otevřete ji, vyndejte kámen.“
„Nemůžu.“ Harry zavrtěl hlavou. Přitiskl si ji ke rtům. „Vidíte… Otevírám se na konci. Nevím, co to znamená.“ Vrátil ji zpátky Snapeovi.
Snapeovy chladné prsty se otřely o Harryho, když si ji přebíral. Oči měl přilepené na zlatonce a nevypadalo to, že by Harryho slyšel. Když promluvil, jakoby mluvil sám k sobě. „…přivést je zpět z mrtvých…“
Harry se zamračil. „Nemyslím si, že to funguje takhle. Chci říct, má mamka a taťka se tam na hřbitově vrátili, ale nebyli to doopravdy oni, víte? V tom příběhu, který nám Brumbál dal, se nějaký chlápek snažil přivést zpět k životu svoji lásku, ale byla nešťastná, protože nebyla skutečně živá. Když se uvědomil, že s ní tímhle způsobem být nemůže, zabil se.“
„Chápu,“ řekl Snape, jeho oči ztratily ten pohled intenzivní koncentrace. Stále pevně svíral zlatonku a pomalu ji otáčel. „Přesto, ta fráze ‚pán smrti‘ - “
„Máte-li všechny tři, tak se jím prý stanete. Ale kde je můj plášť?“ zeptal se Harry.
„Věřím, že se nachází ve držení slečny Grangerové,“ odvětil Snape, stále nezvedl oči od zlatonky.
Harry vydechl úlevou. „A hůlka osudu? Myslím, že ji měl Brumbál. Utkal se - “
„Temný pán po ní stále pátrá. Někdo se vloupal do Brumbálovy hrobky a vzal si hůlku.“
Harry se zamračil. „Nemyslím si, že by o ní věděl kdokoliv, kromě Voldemorta, Rona, Hermiony a mě. Hermiona ani tomu příběhu nevěří. Myslíte si, že ji vzali oni?“
„Je to možné.“ Snape se stále soustředil na zlatonku, na tváři měl výraz, jaký Harry nikdy předtím neviděl. Znenadání se mu obličej změnil zpět do svého obvyklého chladného nezájmu a zlatonku si strčil do kapsy. „Podívám se po tom příběhu. Kde jsou brýle a laserové ukazovátko?“
Harry si pospíšil k druhé straně postele a nadzdvihl polštář. „A co ten zbytek mých věcí, co jsem měl ve váčku?“ Došel k závěru, že Pobertův plánek, zbytek Siriusova zrcátka a dopis od jeho mámy zničili, ale existovala šance, že jeho fotoalbum přežilo. Pokud zachovali zlatonku jako trofej, pak možná album bylo také darováno. Zbytky jeho hůlky si musel nechat Voldemort. Získá je zpět.
„Accio brýle.“ Snape je zachytil a narval si je do kapsy ke zlatonce. „Já vlastním pouze zlatonku. Budete procvičovat míření ve své cele.“ Otočil se k odchodu.
„Já se taky chci podívat na ty knihy,“ protestoval Harry.
„Nemohu vám dovolit přístup poblíž kouzelnických knih,“ řekl mu Snape. „Zaměřte se prozatím na míření.“ Přivolal tři míčky a než odešel, očaroval je tak, aby poletovaly podél zdí.
Harry doklopýtal ke stolu. Jídlo mu během jejich konverzace vychladlo. Míchal ve svém dušeném pokrmu, jak přemýšlel. Voldemort neměl žádnou z relikvií. To byly pro Harryho skvělé novinky. Nicméně kdo mohl vzít hůlku z Brumbálovy hrobky? Ačkoliv Harry velice obdivoval Rona s Hermionou, měl značné pochyby, že by za to byli zodpovědní oni. Přece jen Hermiona zavrhla tu legendu, jako kdyby nebyla ničím víc než obyčejnou pohádkou. Domníval se, že nezáleží na tom, kdo ji vzal, ale bylo důležité, že ji v současné chvíli nemá v držení Voldemort.
Když dojedl, odstrčil stůl a židle na stranu, aby mohl mířit ze středu místnosti. Umíral touhou jít do knihovny a přidat se ke Snapeovi. Co se dozvěděl? Věřil, že mu Snape zopakuje vše, jakmile ty knihy přečte, ale nechtěl čekat. Co když Snape něco přehlédne? Možná v nich byla nápověda, kterou by poznal jenom Harry. Mladík si uvědomil, že vůbec nemířil a vypeskoval si. To počká. Měl by se prozatím zaměřit na trénink.
Harry se vrátil k míčkům a s obratností je zacílil. Netrvalo dlouho, než se mu podařilo je všechny tři sundat na zem. Znovu si vylezl na postel a přitiskl ucho ke zdi ve snaze zaslechnout něco z knihovny. Nic. Nudil se. Slezl z postele, aby mohl nadzdvihnout matraci a prohlédnout si své knihy. Nakonec si vybral Lva, čarodějnici a skříň, ale moc se mu nechtělo číst. Radši by posiloval, ale doufal, že později budou mít trénink, ve kterém se bude vyhýbat nebo se pokoušet zasáhnout Snapea, takže se nechtěl utahat. Takže buď čtení, nebo onanování.
Lehl si na postel a otevřel si knihu na místě, kde posledně skončil. Pokoušel se číst, ale nemohl se koncentrovat. To chtělo masturbaci! Harry vrátil knihu pod matraci a přetočil se na záda. Stejně nejspíš bylo nejlepší vyhonit se před sexem. Pak mu ho Snape může vykouřit a on se nemusí obávat, že by vyvrcholil dvakrát. Harry se pomalu laskal, zatímco přemýšlel o relikviích. Bez bezové hůlky byl Voldemort daleko méně působivý oponent. Nebyl by se ani příliš obával, i kdyby Voldemort tu hůlku získal. Měl pocit, že dokud se bude umět účinně vyhýbat, bude v pořádku.
„Nic nadto, co už víme,“ řekl Snape hned, jakmile prošel dveřmi od knihovny. Harry se přetočil na břicho, jako kdyby do něj uhodil blesk. Srdce mu divoce bušilo, ale snažil se vypadat klidně a nenuceně.
„To už jste pročetl všechny své knihy?“ civěl na něj Harry a pokoušel se ignorovat erekci, která se mu tiskla do matrace.
Snape nevnímal Harryho nepohodlí. „Nevlastním mnoho těch, které se zabývají pohádkami kouzelnického světa. Hledal jsem ostatní zdroje, ale zjistil jsem, že i těch se mi nedostává. Mám v úmyslu ráno se Strix poslat objednávku.“
„Och, chápu,“ řekl Harry a snažil se vůlí potlačit svoji erekci.
„Vstávejte, zapracujete na vyhýbání.“
Harry si představoval ty nejhnusnější věci, co jej napadaly, zatímco sklouzával z postele a kráčel za Snapem, rukama skrývaje své vzrušení. Naštěstí v době, kdy došli do tréninkové místnosti, ve které opět nebyl nábytek, byl z větší části už ochablý.
„Budete se pokoušet vyhýbat se velkému množství projektilů najednou. Postavte se do středu místnosti.“
Harry přešel přes koberec a protahoval se, zatímco Snape připravoval cvičení. Okamžitě k němu vystřelilo devět míčků a kouzlo. Harry se jim jen tak tak stihl uhnout z cesty. Dospěly k protější stěně a připojily se ke zbytku. Obvykle Harryho krátce po vyhnutí se prvnímu, napadl hned druhý set, takže se mladík otočil a zmateně se na Snapea podíval. Další várka na něj vystřelila, když se nesoustředil a jeden balónek jej zasáhl do paže. Harrymu došlo, co se jej Snape snaží naučit, a začal s očekáváním sledovat míčky. Občas měly balónky mezi jednotlivými útoky celé minuty, jindy následovaly po sobě téměř okamžitě. Hned zezačátku byl Harry několikrát zasažen, ale brzy se naučil být neustále na pozoru a asi hodinu neudělal chybu, až nakonec Snape cvičení zastavil.
„Soustřeďte se na to, abyste skrýval své emoce,“ nařídil mu Snape, když vrátil nábytek. „Je zřetelně vidět, kdy očekáváte útok.“
„Budu zírat na podlahu kolem nich - “
„Pottere, - “ začal Snape vrčet.
„ – dokud se mi to nepodaří,“ objasnil Harry.
Snape souhlasně přikývnul.
„Myslíte si, že legenda o relikviích smrti je skutečná?“ zeptal se Harry, když následoval Snapea dolů po schodech.
„Na tom nezáleží. Pán zla věří alespoň její části, což z toho dělá náš zájem. Měli bychom předpokládat, že je to skutečnost a v souladu s tím upravovat plány. Pokud to pravda není, mohlo by to pozdržet naše plány o určité množství času. Nicméně pokud to pravda je, pak ignorovat ji, by mohlo vést ke zničení všech našich záměrů.“
„Jo… Nechápu, proč by nám profesor Brumbál tu knihu dával, kdyby z nějakého důvodu nechtěl, abych se o ní dozvěděl.“
„Ředitel měl své chyby, ale zdaleka to nebyl ten senilní starý blázen, kterého sám ze sebe čas od času dělával,“ souhlasil Snape.
Harry se namydlil. „Proč si myslíte, že mi dal Brumbál kámen vzkříšení, ale nedal mi víc vodítek, jak jej použít? Mám jej vůbec použít? Nebo je to jen něco, co bych měl vlastnit pro případ, že by se mi podařilo dostat najednou všechny tři relikvie?“
„Pottere, já vím, že řediteli věříte, že jedná ve vašem nejlepším zájmu, ale to nemusí být moudré. Ne vždy měl na prvním místě vaše dobro. A vskutku, některé z jeho - “
„Já vím,“ přerušil jej Harry. „Četl jsem o jeho vztahu ke Grindewaldovi a o záhadě s jeho mladší sestrou. Ale… když jsem se skrýval po Voldemortově mučení, Brumbál ke mně přišel a řekl mi, že bych vám měl důvěřovat, protože mi pomůžete. Nechtěl jsem to tehdy poslouchat, ale nyní vidím, že měl pravdu. Kdybych ho zpochybňoval, nikdy bych vám neuvěřil, když jste říkal, že mi chcete pomáhat.“
Pokud si Snape myslel, že mluvit s mrtvou osobou je divné, nedal to nikterak najevo.
„Takže se pokusím následovat jeho plány, dokud nebudu mít dobrý důvod, proč se řídit jinak,“ pokračoval Harry.
„Dobrá,“ uznal Snape. „Existuje ještě něco dalšího, co potřebuji vědět a co jste opomněl zmínit?“
Harry přemýšlel, když vystoupil z vany a osušil se. „Nemyslím si… Bylo to divné. Nezapomněl jsem na relikvie, ale bylo to, jako bych si na ně z nějakého důvodu nemohl vzpomenout. Nepamatuji si na své zajetí a v tom by mohly být detaily, které musíme znát.“ Harry zvednul lektvar na svaly a začal si jej natírat na nohy. „Říkal jste, že má mysl tu vzpomínku na zajetí vytěsnila?“
„Ano.“ Snape přistoupil blíž a přebral si flakónek. Poklekl dolů, aby jej natřel Harrymu na ramena, prsty zkušeně odplavovaly napětí pomocí důkladných, pevných tahů, z kterých se Harryho penis nalil krví. „Neviděl jsem předtím, že by mysl sama takto omezila vzpomínky a jen se zdráháním bych se pokoušel prolomit tu bariéru, zvláště po reakci, kterou jste měl posledně, když jsem se pokoušel proniknout skrz. Budu vám muset nejspíš před dalším pokusem dát vysokou dávku lektvaru proti bolesti.“
Harry se zády opřel do Snapeova dotyku. Mužovy prsty jej tak úžasně laskaly, až chtěl sex tady a teď. Hodil si ručník přes klín, aby Snape neviděl, že už je vzrušený. Předklonil se, nechávaje Snapeovy prsty pomalu putovat podél jeho páteře. Snape namasíroval hořejšek Harryho hýždí, pak rukama znovu klouzal nahoru na mladíkova ramena a nakonec je k Harryho zklamání sundal.
Snape od něj odstoupil a umyl se u umyvadla. Harryho ta masáž natolik rozptýlila, že si ani nedokázal vzpomenout, o čem se to bavili. Vzal si ručník s sebou, jak mířil do cely, a pečlivě před Snapem schovával erekci.
„Říkal Voldemort něco o včerejšku?“
„Neviděl jsem jej od té doby.“ Snape na stůl vyčaroval večeři a posadil se na svoji židli. „Domnívám se, že reaguje na povyk, co ten článek vyvolal.“
Harry se pustil do tresky. „Jaká byla odezva? Oklamal jsem všechny?“
„Stále mnozí zůstávají přesvědčeni, že je to falešná zpráva. Ozývají se hlasy, že byste měl být předvedený před veřejnost, aby vás mohlo otestovat více než jen pár vybraných jedinců. Pochybuji, že se Pán zla těmto požadavkům podvolí.“ Snape ustrkával čaj a sledoval Harryho.
„Och,“ Harry potlačil to bodnutí zklamání, které ucítil. „Hádám, že své plány na útěk musím ještě o pár dní odložit.“ Drze se na Snapea usmál, a ten jej zpražil pohledem, který jasně říkal: ‚ani na to nemysli‘.
„Přinesu vám výtisk s tím článkem hned, jakmile jeden obdržím. Narcisa mi říkala, že Denní Věštec byl úplně obležený sovami, až to mnohé vzdaly a vrátily se domů s prázdnýma rukama.“
Narcisa. Harry ji vážně neměl rád; byla tak namyšlená a nafoukaná. „O čem jste s ní mluvil?“
„Ne o vás, takže se přestaňte ptát.“ Snapeův ledový hlas Harryho zastavil před pokusem o další vyzvídání.
Narcisa nejspíš nevěděla o něm a o Snapeovi. Harry se nemohl dočkat, až jí to poví. „Nepotřebuju výtisk s tím článkem. Dovedu si představit, co v něm stojí.“ Rita Holoubková nejspíš prohlašovala, že se pokouší stát Temným pánem společně s Voldemortem nebo něco podobně směšného.
„Pravděpodobně to pro vás nebude příliš lichotivé,“ souhlasil Snape. „Nicméně to by mělo pracovat v náš prospěch. Čím více lidí uvěří, že jste zlomený, tím více jich s vámi tak bude jednat a tím spíše na vás takto začne nahlížet i Pán zla.“
„Takže co se teď bude dít v trůnním sále?“ Harry se nedokázal nezeptat.
„Nemyslím si, že se to mnoho změní,“ odpověděl Snape pomalu. „Možná nyní k vám umožní přístupu širší skupině lidí. Předtím jen těm v nejužším kruhu bylo uděleno povolení nacházet se ve vaší blízkosti. Budu se snažit zabránit mu, aby zvýšil frekvenci mučení. A po tom debaklu s Averym nevěřím, že by mě někdy v nejbližší době nahradil. Pokud by se tak stalo, víte, co máte dělat.“
Harryho srdce zběsile uhánělo. Oba dva udělají vše, co bude v jejich silách, aby udrželi Snapea ve Voldemortově přízni. „Doufejme, že teď, když už se jim nevzpírám, je to přestane bavit.“
Snape se postavil. „Běžte do postele. Zítra vás čekají dva plné tréninky.“
Žádný sex? Harry si byl jistý, že se dneska večer konat bude. „Cože? Ale já myslel…“
„Myslel co, Pottere?“ pobídl jej Snape, když se Harry sám nedokázal přimět to vyslovit.
Harry cítil, jak se mu tvář barví doruda. „Myslel jsem, že bychom po večeři ještě mohli trénovat,“ zalhal a snažil se nevšímat si svého ztopořeného penisu.
„Ne, musím vařit lektvary.“ Snape uklidil stůl. „Zítra budete trénovat déle, abychom vykompenzovali dnešek.“
Harry spolkl své zklamání. „Dobře.“
Po Snapeově odchodu dál zíral na stůl. Proč se spolu dneska nevyspali? Bylo to kvůli Narcise? Vzplál v něm vztek. Ale zase, Snape tvrdil, že musí vařit lektvary. Možná po sexu rád spal stejně jako Harry a možná dával přednost počkat na večer, kdy od Harryho bude moci zamířit přímo do své ložnice. Ať tak či tak, budou se muset spolu vyspat brzy, jinak Voldemort získá podezření.
Harry přešel k umyvadlu a vyčistil si zuby. Snape ho chtěl. Nebude to trvat dlouho a s Harrym se vyspí. Harry se posadil na toaletu a pomalu masturboval, klouzal rukou od kořene až po žalud. V Bradavicích takhle nadržený nebýval. Teď to ale vypadalo, že nedokáže se Snapem strávit ani den, aniž by potřeboval vyvrcholit. Vybavil si, jak mu Snape dneska masíroval záda a představil si, že ty lektvary potřísněné ruce putují po celém jeho těle a všude jej zbavují napětí. Snapeovy dlouhé prsty se nakonec stočí kolem Harryho penisu a budou jej laskat přesně tím způsobem, jakým potřeboval. Pevně a rychle a tvrdě a – Harry rychle přiložil druhou ruku ke špičce svého mužství, když s tichým zasténáním se udělal. Dál se hladil, dokud si nebyl jistý, že skončil, a pak se očistil, než zamířil do postele.
Vklouzl pod peřinu a zavřel oči. Myšlenky se mu stočily k jeho majetku, který býval ukrytý ve váčku. Zlatonka vůbec nevypadala důležitě, a přesto byla darována Snapeovi. Možná i ostatní položky byly rozptýlené mezi Smrtijedy ze stejných důvodů. Jak ty předměty najde, to neměl ponětí, ale vědomí, že existuje možnost, že jeho osobní věci přežily, jej naplnilo nadějí. Znovu se dostane ke svému fotoalbu.
Netrvalo dlouho, než usnul.
---
1 – Převzato z Prince dvojí krve