Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 39
Kapitola 39
Když se Harry vzbudil, byl tvrdý. Stáhl ze sebe peřinu, plivl si do dlaně a uchopil se. Pomalu, ale důkladně se laskal, každým pozvolným pohybem se hladil od kořene až po žalud. Představoval si, že je tu Ginny, leží vedle něj a on se tiskne k jejím zádům. Že přiráží do ní a ona mu do ucha sténá rozkoší. Vyklenul boky, jak začal svojí rukou pohybovat rychleji. Souložil Ginny a ona křičela jeho jméno, když do ní přirážel. Chtěla to. Chtěla jeho. Vyvrcholil a potlačil sten, zatímco se mu penis vyprazdňoval. Bylo to pěkné, ale nebylo to to, co doopravdy chtěl. Chtěl sex a byl rozhodnutý, že ho dneska dostane. Snape to bude muset udělat, jinak bude čelit Voldemortově hněvu.
Když popadl dech, pospíšil si k umyvadlu a umyl se. Jakmile se usušil, klesnul na svou židli a netrpělivě čekal, až mu Snape donese snídani. Když se Snape konečně ukázal, otočil se, aby na staršího kouzelníka, který procházel dveřmi od knihovny, viděl. „Objednal jste ty knihy?“
„Ano. Měli by dorazit zítra.“ Snape prošel mřížemi a hůlkou se dotkl stolu. Vrátil hůlku do hábitu a vytáhl výtisk Denního Věštce. Položil ho na stůl vedle Harryho snídaně. Velkými písmeny nahoře stálo: „HARRY POTTER: ‚NEBOJUJTE S TEMNÝM PÁNEM.‘“
Harry se rychle odvrátil, srdce mu pokleslo. „Říkal jsem vám, nechci to číst.“
Snape zvedl noviny a otevřel je na straně dva. Položil je na stůl. „Podívejte, slečna Grangerová je stále uvedená na seznamu v sekci Hledá se.“
Harry popadl noviny a přitáhl si je k sobě. Tam, kde nahoře na stránce byl v řadě výčet jmen s fotkami a odměnami, byli Hermiona s Ronem. Ron si na své fotce mnul nos, zatímco Hermiona se dívala, jako kdyby se chystala udělit přednášku. Deset tisíc galeonů se nabízelo za každého z nich. Srdce se mu nadmulo pýchou při pohledu na jejich tváře. Nenechají ho ve štychu. Najdou horcruxy. Harry přeletěl pohledem po ostatních obličejích. Neville se svojí babičkou, Luna s otcem, Dean Thomas, Lupin, Tonksová, Kingsley, Ollivander, pan Weasley, paní Weasleyová…
Harrymu se zasekl dech a on rychle přesunul zrak na konec řady Weasleyů. Tam, úplně poslední, byla fotka Ginny. Zíral na ni úplně ochromený. Smála se, ústa doširoka otevřená a vrásky smíchu kolem očí. Byl to jeden z nejkrásnějších pohledů, co kdy viděl. „Ginny…“ Špičkami prstů obrázek pohladil, představoval si, že někde v dálce dělá ona to samé s jednou z jeho fotek. Náhle mu srdce sevřel strach. „Co když si to přečte a uvěří tomu? Chci říct, ví, že tisknou spoustu kravin, ale co když tomu uvěřila? Ona - “
„Neuvěří,“ řekl Snape klidně, usrkával čaj a sledoval Harryho. „Jak jsem říkal, vaši nejoddanější stoupenci nebudou přesvědčeni o vašem zotročení, dokud to neuvidí na vlastní oči.“
Harry jej jen stěží slyšel. Tolik se mu po ní stýskalo. Stýskalo se mu tak strašně po všech. Ale nemíval moc času prodlévat ve své osamělosti. Se vším tím soustředěním na trénink byl schopný odsunout na stranu svoji touhu být s přáteli. Ale nyní na něj dopadla celá tíže samoty. Projevilo se to tísní na srdci, ustavičně se mu krátil dech a bolest v žaludku rostla každým okamžikem, co se díval na jejich fotky. Po Siriusově smrti se v něm otevřela díra; temná jáma, kterou neustále cítil, ale měl ji pod kontrolou, nechtěl dovolit, aby ho zármutek pohltil.
Pevně se zachytil železného zábradlí sebekontroly, které kolem ní bylo. Potřeboval se soustředit na trénink a ujistit se, že v co nejkratším čase bude připraven porazit Voldemorta. Po Voldemortově smrti budou v bezpečí. Do té doby zůstane tady a bude pracovat ze všech sil. Nevěděl, co by bez nich dělal. Zvláště bez Ginny. Věděl, že bylo správné se s ní rozejít, ale stále si nějaká jeho část přála, aby to neudělal. Měl se ujistit, aby věděla, jak moc ji miluje.
Popadl spodek novin, aby si z nich vytrhl její fotku, vtom se Snape ostře ozval: „Co to děláte?“
Harry vzhlédl a spatřil na mužově tváři zamračení. Věděl, že je to hloupé, ale nemohl si pomoci, aby to nechtěl. Zhluboka se nadechl a odpověděl: „Chci si nechat její obrázek.“
„Jak vysvětlím, že se nachází ve vašem vlastnictví?“ zeptal se Snape.
„Používáte ho, abyste mě mučil? Roztrhal bych ho nebo snědl, kdyby se někdo z nich ke mně přiblížil.“
Snape zavrtěl hlavou. „Příliš riskantní. Mám nápad.“ Postavil se a přešel kolem Harryho k jeho posteli. Švihnutím hůlky nadzvedl matraci a vytáhl Kosmos. Přinesl ho ke stolu, otevřel jej a listoval stránkami. Konečně nechal knihu otevřenou a hůlkou se dotkl obrázku Ginny. Pod vousy si vyřkl zaklínadlo, zatímco to Harry se zájmem sledoval. Ginny ztuhla vprostřed smíchu, její fotka se přeměnila do obyčejné, mudlovsky vypadající fotografie. Snape špičku hůlky pak umístil na obrázek chlapce v knize a znovu kouzlil. Chlapec se probudil k životu, usmál se a naklonil hlavu. Snape poklepal na obrázek, pak na ten s Ginny a ty si vyměnily místa.
„Páni…“ vydechl Harry, přitáhl si Kosmos blíž, aby mohl prozkoumat tu fotku. Byla bezchybná. „To je skvělé!“
„Pokud by ta kniha měla být zkonfiskována, nebudu mít vůbec žádné slitování,“ řekl mu Snape. „Pokuste se nebýt tak hloupý jako obvykle.“
Harry se na něj zakřenil. Jen Snape by cítil tu potřebu urazit někoho poté, co mu prokázal laskavost. „Nedovolím jim ji vzít, slibuji.“
Snape poskládal Věštec a vrátil se na svoji židli. Harry se ještě naposledy dotknul Ginniny fotky, než se zvedl ze židle a vrátil knihu pod matraci. Jakmile si byl jistý, že je v bezpečí uložená, vrátil se sníst snídani.
„Co budeme dělat dneska?“ zeptal se Harry, jak se pustil do míchaných vajíček.
„Vy budete trénovat míření a já si budu číst.“
„Co čtete?“ Obvykle Snape dával na Harryho při trénincích pozor. Nebylo mu podobné, že by byl během jejich cvičení zabraný do knihy.
„Náhodou vlastním několik svazků o tradicích hůlek, které by mi mohly poskytnout větší porozumění legendě o Starší hůlce a jejím praktickém využití vzhledem k naší současné situaci.“
„Aha.“ Hermiona se Snapem by si dobře rozuměli, pokud by se naučil, jak se přestat chovat tak často jako mizera. Harry si snažil představit, že vezme Snapea s sebou k Řádu a představí jej jako svého spojence. Pravděpodobně by ho odvlekli ke svatému Mungovi.
Harry dojedl a pak se připravil na lekci. Snape sklidil nádoby, načež odešel z cely a přešel do knihovny. Jen zřídkakdy nechával Snape Harryho úplně o samotě s mřížemi od klece otevřenými. Harry si rychle dočistil zuby a vykradl se z místnosti, pohyboval se bokem, neboť neustále sledoval otevřené dveře knihovny a vyhlížel Snapeovu postavu. Kráčel co nejtišeji, krůček po krůčku se vzdaloval, až dosáhl dveří, za kterými ještě nikdy nebyl. Potají zkusil kliku. Bylo zamčeno. Proklel svoji smůlu a pak popřemýšlel, jakou místnost by měl prozkoumat jako další. Sám už si prohlédl koupelnu, takže tam nemělo smysl chodit. Používal techniku, kterou ho Snape naučil, když se kradmo plížil po chodbě. Pokud by měl štěstí, Snape už odešel nahoru. Harry vstrčil hlavu dovnitř a našel Snapea, který stál zády k němu před poličkou s knihami.
„Byla vaše zvědavost ukojena?“ zjišťoval Snape, aniž by se na mladíka ohlédl. Vytáhl z poličky knihu a posadil ji na vrchol malé hromádky svazků, které se vznášely vedle něj.
„Jak víte, že jsem šel prozkoumávat?“ zeptal se Harry, když vstoupil dovnitř a podíval se na místo, kde odpočívával Frankenstein. Byl pryč. Přešel k místu, kde stál Snape, a pohledem přejel přes stolky a hledal, jestli někde neuvidí jeho barvu.
„Byl jste netypicky potichu.“ Snape vrátil knihu, kterou zběžně prolistoval, na místo a vybral si jinou.
Harry si prohlédl všechny knihy po stolcích, ale nikde Frankensteina neviděl. „Kde je Frankenstein?“
Snape se na něj letmo podíval. „Proč vás to zajímá?“
„Je to jediná kniha, kterou jste mi nedovolil přečíst.“ Harry sebou žuchl na pohovku. Byla daleko větší a pohodlnější než ta v tréninkové místnosti, která se mu předtím tolik líbila. Přejel rukama po materiálu a užíval si ten pocit pod svojí pokožkou. Měli by se spolu vyspat na ní.
„Existuje mnoho knih, které vám nedovolím přečíst.“ Snape se otočil zpět k poličce. „Je to jednoduše jediný titul, o který jste požádal a který jsem vám zamítl. Ujišťuji vás, pokud budete žádat o další, přidáte si na tento seznam mnohé.“
„Měli bychom tu chvíli jen tak zevlovat, je tu pěkně.“ Harry si upravil jeden z jejích polštářů.
„Pottere, z čeho máte ten dojem, že si přeji s vámi ‚zevlovat‘?“ otázal se Snape chladně, zatímco přejížděl ukazováčkem po knize, kterou držel v ruce.
„Dobrá, posadit se a promluvit si o horcruxech,“ odpověděl Harry uštěpačně. Na někoho, kdo se údajně snažil být k němu milý, Snape neodváděl moc dobrou práci.
„Opomněl jste mě informovat o jistých událostech?“ Snape otočil hlavu a podíval se na Harryho zúženýma očima.
„Už jsem vám to říkal, myslím, že jsem vám vypověděl vše, ale nevzpomínám si, takže to nevím jistě.“
„Pak není potřeba dané téma dále probírat.“ Snape si na hromádku přidal další knihu. „Pojďte do trůnního sálu.“ Protáhl se kolem Harryho a vyšel nahoru po schodech.
Harry neochotně vstal z pohovky. Měli by na ní provozovat sex. Obecně, sex v knihovně zněl jako zábava. Mohli by to dělat na gauči, na předložce před krbem nebo opření o dveře. Měli by se spolu vyspat ve všech místnostech tohohle domu. Snapeově ložnici, kuchyni, trůnním sále a snad dokonce i ve Snapeově laboratoři. To by bylo jedinkrát, kdy by Harry s nadšením vlezl do Snapeovy pracovny. Harry si představil, že spolu souloží na Voldemortově trůnu a skoro se nahlas rozesmál. Voldemort by je zabil, kdyby se to dozvěděl.
„Zeptal bych se, co vám vyvolalo na tváři ten mimořádně bezduchý úsměv, ale mám dojem, že radši zůstanu neznalý této odpovědi.“ Snape pro Harryho očaroval tři míčky.
„To nejspíš jo.“ Harry měl podezření, že kdyby Snapeovi svůj plán řekl, muž by jistojistě odmítl. K tomu ho bude muset přelstít nebo jinak navést. Nechá si trůn jako poslední. Prostě tohle Voldemortovi neukážou. Možná by dokonce dokázal Snapea přesvědčit, aby mu ho vykouřil, zatímco on bude sedět na Voldemortově trůně. Ta fantazie ho naplnila vzrušením a on musel myslet na nechutné věci, aby se zase zklidnil.
„Přinesl jste si s sebou laserové ukazovátko?“ zeptal se Snape, čímž jej odvedl od jeho představ.
„Och, myslel jsem, že jste mi ho tajně vzal, zatímco jsem se nedíval.“
Snape si povzdechl. „Namouduši… Accio laserové ukazovátko!“
Harry byl připravený, když se objevilo a hnalo se k němu. Vyskočil a chňapl ho ze vzduchu. Snape Harrymu hodil brýle a pak přešel k židli, mumlaje si pod vousy. Harry si nasadil brýle a došel do středu místnosti, kde začal mířit. Zlepšil se a střely probíhaly rychleji než včera. Snape zůstával v židli, svůj obrovský nos zabořený do knihy, kterou četl. Harryho začalo míření nudit, posadil se na podlahu a sledoval Snapea. Tu a tam zvedl ruku a zmáčkl tlačítko ukazovátka, jako kdyby se stále soustředil na míření.
Když se Harry dozvěděl, že Snape ukradl jeho vzpomínku, byl si absolutně jistý, že je nemožné staršímu kouzelníkovi věřit. Nicméně případ s rozhovorem ukázal, že Harry má nad Snapem hodně moci. Snape dokonce přiznal, že by přišel o život, kdyby Harry pod účinky veritaséra odhalil jejich plány. Navzdory hrozbě smrti důvěřoval Harrymu natolik, že ho nechal zdrogovat a vyslýchat. Ano, Snape mohl zarazit jakoukoliv otázku, která by odhalovala jeho tajemství, ale jistě by si Voldemort a tazatelé všimli, kdyby mu Snape bránil na určité dotazy odpovědět. Snape projevil, že má v Harryho víru a Harry ji oplatil tím, že mu řekl o relikviích smrti. V mladíkovi stále pochyby o mistrovi lektvarů přetrvávaly, ale neviděl, jaká by to byla výhoda nechávat si tajemství o relikviích pro sebe, zvlášť když Voldemort po jedné z nich pátral.
Existovala možnost, že si Snape nashromáždí všechny tři relikvie a použije je, aby se stal Pánem smrti, ale Harry měl pocit, že když dokáže porazit Voldemorta, dokáže přemoci i Snapea. Nezničí jednoho temného pána, aby na jeho místo nastoupil další. Dříve byl Harry přesvědčený, že Snape chce smrt Voldemorta proto, aby se mohl stát příštím pánem zla, ale nyní to Harry považoval za nepravděpodobné. Snape se choval nepřátelsky vůči většině Smrtijedů, což se zdálo jako velice nerozumný tah pro někoho, kdo nad nimi chtěl získat kontrolu. Ne, nejpravděpodobnější bylo, že Snape chce zničení Voldemorta jednoduše proto, aby získal svoji svobodu.
Harry si nemyslel, že by Snapeovi mohl věřit, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby mu pomohl, jen kvůli pomoci samé. Ačkoliv ani nevěřil, že ho Snape chce mučit nebo zabít a drží se zpátky jen kvůli respektu k Voldemortovi, také si nemyslel, že by Snape riskoval jen pro udržení Harryho v bezpečí, pokud z toho sám nezíská nějakou výhodu. Nedělal si žádné iluze o tom, že by ho Snape miloval nebo mu na něm aspoň záleželo. Harry si byl jistý, že může Snapeovi věřit v tom, že udělá vše pro zničení Voldemorta, ale nevěřil, že je moudré očekávat od Snapea, že se stará o to, co je nejlepší pro Harryho. Mladík jen musel Snapea přesvědčit, že jej Snape potřebuje nejen pro porážku Voldemorta, ale také kvůli pomoci v následcích po válce. Jinak by Snape mohl skončit ve vězení, nebo ještě hůř. A aby se tak stalo, musí Snapea naučit, aby jej nepodceňoval.
Harry chtěl znovu Snapea obelstít. Od té doby, co se mu podařilo během jednoho cvičení Snapea obehrát, muž většinu útoků předvídal a Harrymu se nepodařilo dostat do jeho blízkosti, aby jej znovu mohl sejmout. Chtěl se pokusit překvapit Snapea nyní, ale netušil, jak to udělat, aniž by se prozradil nebo na sebe přitáhl pozornost. Snažil se přikrást se blíž tak nenápadně, jak jen mohl, ale Snape zvedl hlavu, když byl Harry vzdálený od okraje pódia na dosah paže, a zadíval se mu do očí.
„Neměl byste se soustředit na míření?“ zeptal se tónem naplněným autoritou.
„To také dělám,“ lhal Harry, odkutálel se a vrátil se zpátky k tréninku. Tímhle způsobem se mu nikdy nepodaří Snapea dostat. Musí ho napadnout, až bude pokoj zaplněný nábytkem. S úkryty se mohl k němu proplížit, aniž by byl chycený – pokud Snape nebude podvádět, což jak se zdálo, se stávalo při jejich soutěžích vždycky. Opět jednou si Harry přál, aby měl hůlku. Poprvé, kdy se se Snapem utkal, s ním Snape zacházel jako s obtížným hmyzem a s lehkostí Harryho kouzla odrážel. Harry si myslel, že se od té doby značně zlepšil, ale umíral touhou vyzkoušet svůj talent proti Snapeovi, aby viděl, jak daleko během těchto posledních měsíců došel.
Snape zavřel knihu a podíval se na Harryho. „To by pro teď stačilo.“ Mávnul hůlkou k Harrymu a připoutal jej k podlaze. Postavil se a odešel připravit oběd. Harry si pohrával s řetězem a prsty přeběhl přes spojovací kroužky. Snape by ho měl brzy naučit, jak se vyvlíknout z řetězů; možná dokonce jak se zbavit těch pout. Jen potřebovali najít poslední horcrux, zničit Nagini a pak budou připraveni sesadit Voldemorta. Možná by měli pokusit se najít způsob, jak spolupracovat s Ronem a Hermionou spíš než na ně plně spoléhat. Harry měl pocit, že jeho přátelé jej nikdy nenajdou, pokud jim se Snapem nepomůže.
Snape dovnitř dolevitoval tác a vedle Harryho pro sebe vyčaroval stůl a židli. Vzal si svůj oběd a pak dopravil tác dolů k Harrymu. Harry si prohlédl sendviče, které byly složené z neidentifikovatelného druhu ryby, sušených rajčat a listového salátu na celozrnném chlebu. Díval se na to podezřívavě, ale vychutnával si jakékoliv jídlo, co mu Snape nabídl, vyjma růžičkové kapusty. Trochu si ukousl a bylo to docela lahodné. Ryba byla marinovaná v citrónové omáčce, která měla zajímavou příchuť.
„Nebylo by lepší, kdybychom spolupracovali s Ronem a Hermionou?“ zeptal se Harry. „Zabere to daleko více času, pokud budeme pracovat každý sám. Neměl byste se s nimi zkontaktovat?“
„Pokud by bylo snadné slečnu Grangerovou a pana Weasleyho kontaktovat, už by v tuto dobu byli dopadeni.“
„No, možná mohli navázat kontakt s někým z Řádu - “
„Doufám, že to ne. Na můj vkus je Řád složen z příliš mnoha osob, než aby se dalo předpokládat, že se mezi ně neinfiltrovali špehové. A i kdyby všichni jejich členové byli loajální, ne mnoho z nich dokáže odolat typu mučení, které používají Smrtijedi k získání informací. Můžete si myslet, že s vámi zachází nevalně, ale ujišťuji vás, že to, co dělávají vám, není nic ve srovnání s tím, co použijí, aby se dostali k informacím, pokud budou dostatečně odhodlaní.“
„Takže ani jedna osoba - “
„Stále příliš riskantní,“ trval na svém Snape. „Nevěřím nikomu z nich, že je schopen vydržet výslech.“
Harry se zamračil. „Ale věříte mně a já jsem - “
„Hrozný ve skrývání informací? Ano, ale jste daleko více pod kontrolou než jakýkoliv člen Řádu, že? Vím, s kým přicházíte do styku, kdy budete s nimi nejvíc interagovat, co o mně víte a co nevíte a kde jste a co děláte téměř v každý okamžik dne. Také jsem s vámi byl skoro pokaždé, kdy jste byl vyslýchaný, což znamená, že mám možnost zasahovat, kdybych měl sebemenší náznak toho, že můžete odhalit naše plány, ať už záměrně či nikoliv.“ Snape se odmlčel a pak dodal: „Vzal jsem na sebe určitá rizika, když jsem vám odhalil své záměry a plány. Abych pravdu řekl, dával bych přednost udržovat vás zcela v nevědomosti, ale měl jsem pocit, že bych nebyl schopen vás trénovat v žádném způsobu obrany, pokud byste i nadále věřil, že jsem věrný Smrtijed.“
„A co když by se Řád nedozvěděl, že jste to vy, kdo jim pomáhá?“
„Vždycky jsem předpokládal, že jakákoliv komunikace posílaná dovnitř i ven z tohoto místa, je monitorovaná,“ vysvětloval Snape. „Nadto se domnívám, že Řád by byl vysoce nedůvěřivý ke kontaktu od neznámých osob a poskytoval by mi informace pouze poté, co bych je dostatečně přesvědčil, že nejsem přívržencem Pána zla. Přestože to bych udělat mohl, kdybych si myslel, že je to nezbytné, zahrnovalo by to z mé strany hodně rizika. Pán zla o každém svém plánu informuje jen určité osoby, takže když jsou informace předávány nepříteli, je pro něj značně snadné dopátrat se původu onoho prosakování.“
„Takže jsme v tom sami?“
„Věřím, že chráníme Grangerovou a Weasleyho tím, že se vyvarujeme kontaktu s nimi. Také se chci vyhnout všem zbytečným rizikům z naší strany. Najdou-li a zničí diadém, dozvím se to.“
„Ale to může trvat věky!“ Harry od sebe odstrčil prázdný talíř. Co bylo tohle sakra za plán? „Nechci tu jen sedět a čekat. Měli bychom jim pomoci ho najít.“
„Nemáte žádnou víru ve své přátele?“
„Mám! Prostě si nemyslím, že bychom měli nechat něco tak důležitého na náhodě. Jsem tu už měsíce a stále ho ještě nenašli. Co když jim to bude trvat ještě další měsíce?“ Ani za nic neexistoval způsob, že tu ve vězení zůstane tak dlouho. Už takhle tu strávil příliš mnoho času a konec byl v nedohlednu. Chtěl – potřeboval – bojovat s Voldemortem a ukončit tuto válku dřív, než zemřou další lidé.
„Nebude,“ řekl Snape a s lehkostí mávnul rukou. Ostřejším tónem dodal: „Pokud toužíte, aby byli v bezpečí, pak musí být opatrní. Chcete, aby riskovali svoji bezpečnost jen proto, aby vám pomohli?“
„Ne, jistěže ne!“ odpověděl Harry pobouřeně. Překvapilo ho, že se Snape zajímal o Ronovo a Hermionino dobro, ale na druhou stranu možná si Snape jednoduše myslel, že jsou mu více k užitku naživu. „Jen jsem… Myslím to vážně.“ Harry si rukama pročísl vlasy. „Zdá se mi to neuvěřitelně pitomé spoléhat zcela jen na ně, když ani nevíme, kde jsou nebo jak daleko v tom pokročili.“
„Dozvím se, pokud uspěli, a to je vše, co potřebujeme vědět.“
Harry otevřel pusu, aby se do toho vložil, ale Snape pokračoval: „Nicméně nespoléhám výhradně jen na ně. Bude-li se zdát, že nejsou schopni uspět, pak se nechám z tohoto postu sesadit a sám se vydám hledat diadém. Dávám přednost použít tuto metodu jen jako poslední možnost a až poté, co budete jaksepatří vytrénovaný.“
„Kolik ještě tréninku potřebuju?“ zeptal se Harry.
„To závisí na vašem pokroku.“ Snape dojedl sendvič, postavil se a pak nechal zmizet jejich talíře a vyčarovaný nábytek. „Opět budete nacvičovat míření, zatímco já dočtu ty knihy. Doporučoval bych vám procvičovat pohyb kolem místnosti, zatímco budete cílit na terč.“
Harry rozhodně zvedl laserové ukazovátko. „Dozvěděl jste se už něco?“
„Mám určitou představu, ale zatím nic konkrétního.“ Snape se vrátil na svoji židli a zvedl další knihu z hromádky.
„Například?“ pobídl ho Harry.
„Sdělím vám to, jakmile budu mít více informací,“ odpověděl Snape, aniž by vzhlédl od knihy.
„Proč ne teď?“
Snape zvedl hlavu a propálil Harryho pohledem. „Obtěžování mé osoby nepomůže ani jednomu z nás. Zaměřte se na svůj úkol a já se zaměřím na ten svůj.“ Vrátil se ke knize, aniž by dal Harry šanci odpovědět.
Harry si povzdechl a vrátil se k míření. Vyrazil kolem místnosti, předstíral, že jsou zde Smrtijedi, kteří na něj sesílají kouzla. Tvrdý mramor trůnního sálu byl značně odlišný od přepychového koberce v tréninkové místnosti, na který byl zvyklý. Harry se pokoušel o kotoul, který se mu v tréninkové místnosti již mnohokrát podařil. Ačkoliv si dával pozor, aby nedopadl tak tvrdě jako obvykle, stále se o mramor udeřil do levého kolene silněji, než zamýšlel, a do nohy mu vystřelila bolest. Bylo to jen mírně rozčilující, ale nebyl si jistý, jakou úroveň bolesti Voldemort zaznamená.
„Zranil jsem si koleno,“ informoval Harry Snapea. „Nebolí to, ale nevím, co on ignoruje.“
Snape přešel k němu a z hábitu vytáhl lektvar proti bolesti. Harry vyplázl jazyk a Snape mu na špičku kápl dvě kapky. Poklekl vedle něj, prsty se jemně dotkl zraněné nohy.
„Tohle koleno?“
„Jo, nemyslím si, že jsem si ho poranil, jen jsem do něj trochu narazil.“
Snape umístil levou ruku na Harryho lýtko a pravou na stehno, mezi každou rukou a kolenem nechal mezeru na jednu dlaň. Zavřel oči a mladík ucítil brnivý počitek, jenž se mu prohnal kolenem. Snape otevřel oči. „Nejsem lékouzelník, ale vypadá to, že je v pořádku. Pravděpodobně bych to jen pro jistotu měl obvázat.“
„Vážně si nemyslím, že je to nutné.“ Harry se protáhl a ohnul koleno. „Neudeřil jsem se do něj silně.“
Snape se postavil a přivázal jej k podlaze. „Je pošetilé riskovat.“ Odešel ve víru černé.
Harry si povzdechl. Myslel si, že je Snape přehnaně opatrný, ale předpokládal, že Snape by nevydržel příliš dlouho jako antiVoldemortovský Smrtijed, kdyby nebyl tak paranoidní.
Snape se vrátil s lahvičkou a bandážemi. Znovu poklekl vedle Harryho a otevřel nádobku. Ponořil prsty do jejího obsahu, nabral si nějakou purpurovou, marmeládě podobnou substanci a rozetřel tu chladnou, mazlavou hmotu na Harryho koleno. Jeho prsty se pohybovaly v povědomém, kruhovitém vzorci a vmasírovaly mu jej do kůže. Harry zíral na trasu jeho prstů, uchvácen jejich pohyby, když laskaly jeho pokožku poblíž klína. Harry zastavil ten myšlenkový pochod, než jej zavede na místo, kam se nechtěl před Snapem dostat. Snape byl příliš blízko, lemy jeho hábitu se otíraly Harrymu o paži. Cítil ho, tu zvláštní směsici země a lektvarů. Odkdy byla Snapeova vůně vzrušující? Přinutil své myšlenky stočit se k Voldemortovi, aby vydržel ochabnutý. Voldemort šukající Averyho. Bože, to byla nechutná představa.
„Bolí to?“ zeptal se Snape, černé oči upřené do Harryho a obočí stažená k sobě ve starostlivém výrazu.
Harry se chtěl doplazit do jámy a umřít. Snapeovi už teď muselo dojít, jak snadno se Harry v jeho přítomnosti vzruší. „Ne… ne… jen…“ Nedokázal vymyslet žádnou výmluvu. „Ta věc je docela slizká.“
Snape si otřel ruce o černý hadřík, který Harry předtím neviděl. „Nebylo mi známo, že jste taková citlivka, Pottere.“ Začal převazovat Harryho koleno, prsty se mu pohybovaly s puntičkářskou přesností.
„Nejsem. Jen mi to připomíná… něco… co jsem kdysi viděl. Každopádně…“ Potřeboval změnit téma. „Myslím, že mě ten koberec rozmazlil. Budu muset cvičit vyhýbání tady, zvlášť když tohle je místo, kde budeme bojovat.“
Snape zajistil obvazy. „Pokud se bude bitva odehrávat v této lokaci, je tohle ta nejpravděpodobnější místnost.“
„Kde jinde by byla?“
„Dávám přednost nepředbíhat v dohadech. Pán zla může kdykoliv nařídit, aby vás přemístili na jiné místo.“
„Proč to už neudělal? Není riskantní mít mě celé měsíce bez přestávky na jednom místě?“ zeptal se Harry.
„Jen pár vybraných ví, jak se sem přemístit. Zbytek sem musí dopravit Pán zla nebo jeden z jeho vyvolených. Jakmile na vás začne nahlížet jako na zlomeného, mohl by vás přemístit do jiné lokace. Nemohu to vyloučit.“
„Doufám, že zůstaneme tady.“
„Vraťte se k tréninku.“ Snape se postavil a ustoupil zpět na pódium.
Spíš než na míření, kterého měl už docela plné zuby, se Harry rozhodl, že bude procvičovat, jak se co nejrychleji pohybovat po místnosti, aniž by se na mramoru zranil. Snape si ho nevšímal, ale kdykoliv se Harry přiblížil k pódiu, zvedl svůj zrak k Harrymu, jako kdyby říkal: ‚Vím, že se snažíš mě napadnout.‘ Takhle na něj Harry nikdy nebude schopen zaútočit. Vrátil se ke cvičení, dokud se Snape nezvedl.
„To bude pro dnešek vše, následujte mě.“ Snape mávnul rukou a knihy se zvedly a táhly se za ním, když si vykračoval k Harryho cele. Harry šel za ním. Muž se zastavil v knihovně, aby uložil všechny knihy na svá místa na policích a Harry sebou hodil na pohovku a zavrtal se to měkkých polštářů.
„Vstávejte. Potřebujete koupel,“ nařídil Snape v ten okamžik, co si Harry lehl.
„Nejsem ani zpocený,“ protestoval Harry, ale postavil se a čekal, až Snape skončí.
Společně vešli do koupelny a Harry si sundal brýle a předal je spolu s laserovým ukazovátkem Snapeovi. Vlezl do vany a pustil si sprchu.
„Nesnáším, když se mi oči přizpůsobují po sundání nebo nandání brýlí. Vypadáte jako obrovský tučňák nebo tak něco. Pokud si myslíte, že bude třeba bojovat, neměl byste mi ty brýle dávat vůbec, nebo byste mi je měl dát dopředu.“
„V ideálním případě na sobě v čase, kdy nastane ozbrojený konflikt, mít brýle nebudete. Až příliš mnoho kouzelníku k odrážení kouzel používá spíše zrak než cit, což zabírá pouze na kouzla, která po sobě zanechávají viditelné stopy. Důležitější ovšem je, že pokud během začátku střetu budete mít brýle a ty se vám pak rozbijí nebo spadnou, budete mít na okamžik extrémně špatný zrak. Obávám se, že jste také ten typ, který promrhá značné množství času jejich hledáním.“
Harry vzpomínal na chvíle, kdy mu byly brýle sraženy. „Máte pravdu. Není tu nějaký způsob, jakým byste mi mohl dát permanentní brýle? Jako lepící kouzlo?“
„Mudlové používají nástroj známý jako ‚kontaktní čočky‘, což jsou čočky uzpůsobené k nošení přímo v očích. V kouzelnickém světě neexistuje žádný ekvivalent, neboť většina kouzelníků dává přednost nošení brýlí ke zlepšení svého zraku, než aby si jej jednoduše spravili. Přemýšlel jsem o tom, že bych vám pár kontaktních čoček objednal nebo vyčaroval, ale mám dojem, že objednání by bylo příliš podezřelé a obávám se používat magii tak blízko vašim očím bez oficiálního vyškolení.“
„Radši bych, abyste si s žádným z mých smyslů nepohrával,“ řekl mu Harry. Přestože byl Snape ohromující, co se týče lektvarů a kouzel, nebyl připraven dovolit mu pokoušet se spravit něco, čeho se děsil, že ztratí.
Poté, co Harry dokončil sprchu, vyšel z vany a rychle se usušil. Otevřel lektvar na svaly a nakapal si na nohy značnou dávku, než umístil lahvičku na okraj vany. Po chvíli ji Snape zvedl a navrhl: „Lehněte si na břicho, abych měl přístup k vašim zádům.“
Harry se natáhl na předložku, pod sebou měl ručník. Snape po kapkách nalil teplý lektvar Harrymu na záda, pak teprve odložil lahvičku na stranu. Klouzal dlouhými prsty Harrymu po kůži, jak jej masíroval a používal přitom ty samé pohyby, které Harry znal tak dobře. Mladík se soustředil na pomalu hladící ruce a uvelebil se na ručníku pod sebou. Snapeovy prsty se propracovávaly podél Harryho páteře, palce se mu tiskly po stranách na boky. Harry tvrdnul, když ho laskaly níž a níž na své cestě k zadku. Posunul se, dal nohy k sobě a skryl svoji erekci.
A když Snape konečně začal Harrymu masírovat hýždě, byl už mladík kompletně tvrdý, penis se mu pevně tlačil mezi břichem a ručníkem. Zbytek těla měl tak uvolněný, že by Snape pravděpodobně do něj mohl proniknout bez bolesti. Obvykle Snape přes jeho zadek přejížděl dost rychle, ale tentokrát se tam zdržel. Nejspíš se s Harrym vážně chtěl vyspat. Dneska večer se dočká, bylo to tak dlouho. Snape hnědl rukama Harryho půlky, roztahoval je od sebe a zase tiskl k sobě. Harry se penisem přitiskl k ručníku a soustředil se na ty teplé ruce mačkající a masírující jeho pozadí. Dnes večer se určitě dočká orgasmu. Snape mu ho vyhoní nebo dokonce vykouří. Kdyby si Snape dával na čas a zpracovával ho orálně se stejnou promyšlenou důkladností, jako dával masáže, pak by Harry pro něj milerád roztáhl nohy.
Jen pouhé přemýšlení o tom stačilo, aby mu zapulzoval penis a on se musel násilím držet, aby nepřirážel do koberečku. Snapeovy ruce laskaly Harryho stehna a pak ještě níže na nohou. Když dosáhly k jeho chodidlům, poklepal ho po boku.
„Přetočte se,“ nařídil mu hlubokým hlasem.
Harry si s sebou vzal ručník a držel ho přetažený přes svůj rozkrok. Snape obtočil své teplé ruce kolem Harryho kotníků a začal mu hníst svaly v kruzích. Propracovával se vzhůru po jeho noze, ruce se každým pohybem přibližovaly k mladíkovu penisu. Harry si pevně přidržoval ručník na místě, když Snape roztíral lektvar na jeho horní stehna a teplá tekutina mu prosakovala do pokožky.
Harry pevně sevřel ručník a dech se mu zasekl v hrdle. Jestliže Snape pohne rukou jen o trošičku výše, dotkne se Harryho penisu. Snapeovy ruce se posunuly dovnitř a v kruzích masírovaly Harryho vnitřní stehna, a když vystoupaly ještě o milimetr výše a dotkly se okraje jeho ručníku, Harry zavřel oči a zoufale čekal, až Snape bude pokračovat.
Ale Snape mu ručník nesundal a Harryho nevyhonil. Místo toho ony partie přeskočil a začal mu roztírat mast na břicho. Ruce se mu pohybovaly rychle, svižně pokračovaly na své cestě nahoru po hrudi a dolů po pažích. Jakmile dorazily k Harryho zápěstí, Snape se postavil a Harry zaslechl, jak přechází k umyvadlu. Harry otevřel oči a spatřil ho mýt si ruce.
Harry s ručníkem blízko u těla, aby skrýval erekci, se postavil na nohy a kráčel zpět do své cely. Byl tak blízko toho, aby se vyprázdnil, že si nebyl jistý, jak přetrpí večeři. Snape šel za ním a zamířil ke stolu. Poklepal hůlkou na Harryho straně a Harry si pospíšil na místo, žuchl sebou na židli. Pustil se do vepřových kostiček s úmyslem dojíst co nejrychleji, aby se dostali k sexu. Snape se vedle stolu zastavil a Harry čekal, až si obstará svůj čas a posadí se, ale on místo toho vykročil k mřížím.
„Kam jdete?“ dožadoval se Harry.
„To není vaše věc,“ odpověděl Snape pevně.
„Ale…“ Harry zíral na stůl. Byl si tak jistý, že se spolu vyspí. „Musíme mít sex. Voldemort - “
„Nepožádal o poslední vzpomínku. Nemusíme vykonávat styk dřív než po dalším mučícím sezení,“ vysvětlil Snape odsekávaně.
Harry potlačil své zklamání. „To je dobře,“ zvládl říct.
Snape odešel rychle, hábit za ním zavlál. Harry ho sledoval odcházet plný zmatení. Byl si tak jistý, že s ním Snape chtěl mít sex. Proč tedy neměl? Bál se, že se mění do gaye? To nedávalo smysl. Snape nejspíš sám četl ty knihy, což znamenalo, že by měl vědět, že mít, nebo dokonce chtít sex ve vězení, z člověka gaye nedělá.
Všechno, co Harry věděl, bylo, že potřebuje úlevu. Pospíšil si k umyvadlu a upustil ručník na zem. Levou rukou udržoval rovnováhu zapřený o kryt nádrže, zatímco pravou se chytil a začal si laskat vzrušený penis. Byl tak vlhký, že nepotřeboval žádnou formu lubrikantu. Rychle onanoval; přestavoval si, že prsty držící jeho penis patří někomu jinému. Po chvíli se udělal, ale nebylo to moc uspokojivé.
Omyl se u umyvadla. Možná by měl přestat masturbovat, vypadalo to, že jej to pouze činí ještě nadrženějším. Zrovna teď chtěl okovy bouchat do mříží a dožadovat se od Snapea sexu. Místo toho se vrátil k večeři. Pravděpodobně nebyl špatný nápad, aby měli jedno představení navíc pro případ, že by neměli na sex čas, nebo kdyby Harry onemocněl. Voldemort by také mohl požadovat druhou vzpomínku a bylo by velice podezřelé, když by ji Snape neměl. Přešel k mřížím a chystal se zavolat Snapea zpátky do cely, ale když zvedl ruku, aby jí bouchl do mříží, zastavil se. Snape by se dozvěděl, proč po něm Harry chce, aby se vrátil. A Harry nechtěl vypadat, že zoufale touží po sexu. Jestliže Snape dokáže odolat, pak on taky.
Ignoroval svůj penis a utekl do postele, aby si před spaním četl.