Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 40
Kapitola 40
Harrymu se zdálo, že napsal Ginny několik dopisů. Požádal Snapea o Strix, aby je mohl odeslat, ale Snape odmítl.
„Ztratil jsi svoji sovu,“ řekl Snape. „Kdybych ti dal svojí, nejspíš bys ji taky ztratil.“
„Jak ji můžu ztratit v cele?“ protestoval Harry. „Není moc velká.“
„Ty najdeš způsob. Neustále věci ztrácíš.“
„To je lež!“ Harry vyskočil na nohy. „Jen žárlíte, protože mě má Strix radši než vás!“
„Dobrá, dobrá, vezmi si tu zatracenou sovu.“ Snape rozrazil dveře od knihovny a dovnitř vlétla Strix.
Harry natáhl paži a ona na ni s veselým houkáním přistála. Hladil ji po jemném peří a dával jí soví pochoutky. „Jsi hodná sova, Strix.“ Byla krásná, zrovna jako Hedvika a srdce ho bolelo, když si vzpomněl na svoji mrtvou sovu. „Buď opatrná, Strix. Smrtijedi by tě mohli zabít, pokud tě uvidí, jak doručuješ moje dopisy.“
Houkla na něj, že rozumí a lehce ho klovla do prstu, jako to dělávala Hedvika.
Dveře od knihovny se s prásknutím otevřely a Harry se vzbudil v posteli, aby zjistil, že hladí svůj polštář. Odložil to na stranu a pokusil se ignorovat melancholický pocit, co sídlil v jeho srdci.
„Pán zla možná nebude schopen využít hůlku osudu v plném jejím rozsahu, i kdyby ji našel,“ oznámil Snape, jak vešel do Harryho cely a opatřil mu snídani.
„Proč ne?“ zeptal se Harry, pustil svůj polštář a sklouzl z postele, aby se připojil ke Snapeovi u stolu.
„Pro to, aby se člověk stal pánem hůlky osudu, musí porazit současného majitele. Tím se nabízí tři možné scénáře. Pánem bezové hůlky po řediteli je buď mladý Malfoy, nebo já. Také existuje možnost, že jelikož ředitel prakticky spáchal sebevraždu, vzal si její vlastnictví sebou do hrobu.“
„Počkat.“ Harry se zmateně zamračil. „Chápu, že rozumím tomu, proč jste pánem hůlky vy, ale proč Draco?“
„Použil na ředitele expelliarmus.“
„A to stačí, aby se to počítalo jako porážka?“
„Mohlo by. Některé z mých zdrojů uvádí, že odzbrojení kouzelníka, který je současné době pánem starší hůlky, může stačit k tomu, aby získal její loajalitu, i když tento člověk hůlku nemá v držení,“ vysvětloval Snape.
„Tak to se dá lehce napravit,“ prohlásil Harry. „Zavolejte si sem Draca, použijte na něj expelliarmus a pak mu tu vzpomínku vymažte. A budete hůlku ovládat vy.“
Snape na něj zíral.
„Co?“ zeptal se Harry a napadlo ho, jestli nemá na tváři šlehačku. Rozpačitě si otřel nos.
Snapeova ústa se zkroutila ve výrazu, který pozoruhodně připomínal úsměv, než pokračoval: „Ve vašem plánu je zásadní trhlina. Nevíme, jestli Draca od té noci na astronomické věži někdo nepřemohl. Budu muset najít způsob, jak si prohlédnout každý jednotlivý střet, do kterého byl Draco od té doby zapojen.“
„Nemůžete jednoduše použít Nitrozpyt?“
„Jak jsem vám již dříve říkal, Pottere, toto není exaktní věda. Existuje několik metod, které mohu využít, abych se pokusil vynést do popředí vzpomínky, které hledám, nicméně stále to má dost daleko od dokonalosti.“
„Nehledě na to, že Draco umí Nitrobranu, že?“ zeptal se Harry.
„Ano…“ souhlasil Snape, ale způsob, jakým to říkal, naznačoval, že ani Draco ve skutečnosti nebyl skutečným Nitrobráncem. Po několika minutách Snape pokračoval: „Mám podezření, že Pán zla dorazí dnes večer. Ráno budeme mít obvyklé tréninkové uspořádání a pak, než dorazí, se vrátíte do cely a já se budu věnovat vaření lektvarů.“
Harry by se nikdy netěšil na to, že jej budou mučit, ale byl rád, že nebude trvat dlouho, než se opět dočká sexu. „Na čem bych podle vás měl dneska pracovat?“
„Vyhýbání v trůnním sále,“ odvětil Snape, když odeslal pryč svůj prázdný hrnek. „Měl byste být schopen provádět ty samé obratné manévry jako v tréninkové místnosti, aniž byste se zranil. Jak je na tom vaše koleno?“
„Je perfektně v pořádku.“ Harry natáhl nohu a znovu ji ohnul. Pochyboval, že bude mít třeba jen modřinu.
„Prohlédnu ho.“ Přistoupil blíž, Harry se na židli otočil a vystrčil nohu ven. Snape si před něj poklekl a mladíkovi to připomnělo ten sen, kdy mu mezi nohama klečela Ginny a kouřila ho. Nepohodlně se na židli zavrtěl. Bylo to až příliš jako včera a on věděl, že ztvrdne, jestliže se ho Snape bude dotýkat víc, než je nezbytné.
Snape hůlkou přejel přes obvazy a ty odpadly a přeměnily se v popel. Levou rukou zvedl Harrymu kotník, prsty pravé hladily kolenní jamku, když nohu ohnul a natáhl. Ten dotyk byl zvláštně intimní a Harry cítil, jak se mu žene horko do tváří, když se jeho penis probral k životu. Rukama si schoval klín. Pokud se Snape dokázal udržet, pak on to zvládne také.
„Žádná tenze?“ zeptal se Snape a vzhlédl k Harrymu, ruce měl stále položené na mladíkově noze.
„Ne,“ zaskřehotal Harry hlasem daleko vyšším, než míval. Ano, byla tam tenze, ale ne v noze.
Snape se postavil. „Dojezte snídani a budeme mít běžný trénink.“ Vrátil se na svoji židli a z hábitu si vytáhl knihu.
„Dobře,“ přikývl Harry s úlevou, že ho Snape konečně nechal na pokoji. Nechtěl Snapea žádat, aby odešel a nechal ho masturbovat, ale věděl, že kdyby Snape zůstal blízko u něj a nadále se jej podobně dotýkal, ztvrdnul by úplně. Soustředil se na snídani ve snaze se uklidnit.
V době, kdy si po jídle dočistil zuby, byl už úplně v klidu. „Jsem připravený.“
Jako obvykle se trénink sestával z vyhýbání. Harry svědomitě cvičil, ale brzo se začal nudit a zachytil míček, který k němu uháněl.
„Obrana, Pottere, ne útok,“ naléhal Snape, aniž by vzhlédl od knihy.
„No tak…“ Harry odhodil míček na stranu. Zdálo se, že jediné, co kdy v životě dělal, bylo jedení, spaní a trénování. „Každopádně co čtete, že je to tak zajímavé?“
Snape zavřel knihu. „Bádám po informacích o relikviích.“
Harry přešel blíž a posadil se na okraj pódia. „Co jste se dozvěděl?“
„Nevěřím, že pan ředitel zamýšlel, abyste se stal ‚Pánem smrti‘, pokud něco takového vůbec existuje. Proč přesně, to netuším. Možná se obával, že se stanete na hůlce příliš závislým a přestanete se starat o to, co je třeba udělat.“
„Nerozumím,“ potřásl Harry hlavou. „Nemusím snad zabít Voldemorta? Jak by mi mohlo ublížit, že budu mít tu hůlku?“
Snape na něj upřeně hleděl s výrazem, který Harry nepoznával. „Z několika důvodů. Kdybyste se začal spoléhat pouze na hůlku a Pán zla by na vás použil expelliarmus a ovládl ji, mohl byste vzdát veškeré naděje. Vy nepotřebujete hůlku ani magii, abyste jej porazil. Čím méně spoléháte na vnější zdroje, tím lépe se vám povede bez nich.“
„Zadržte,“ vložil se do toho Harry. „Jak mám asi porazit Voldemorta bez použití hůlky a magie? Jaký je vlastně vůbec váš plán?“
„Již jsme to probírali dříve. Řeknu vám jej, jakmile budu mít pocit, že je to nezbytné.“
„Proč ne teď?“ zeptal se Harry, Snapeovo odmítnutí ho zabolelo. „Nevěříte mi?“
„Věřím, že jednáte ve svém vlastním zájmu za použití toho minima mozku, co ve skutečnosti vlastníte,“ odpověděl Snape jízlivě.
„Dejte pokoj!“ protestoval Harry naštvaně. „Co jsem udělal, že o mně pochybujete? Víte, že hodlám porazit Voldemorta. Proč bych neměl?“
„Jako obvykle vám zcela unikla má pointa a pouze jste opět názorně předvedl, proč toužím počkat. Jste lehkovážný a zbrklý - “ Harry otevřel pusu, aby ho přerušil, ale Snape pokračoval, „stále mluvíte bez přemýšlení a neustále děláte ukvapené závěry, které se zcela vyhýbají logice.“
„No a? Stále s ním mohu bojovat!“
„Musíte se naučit přemýšlet! Jednat s rozmyslem a logikou, namísto slepé suverénnosti.“
Harry se zamračil. „A vy si myslíte, že to neumím?“
„Ani zdaleka.“
„Tak mi řekněte, co přesně jsem udělal špatně! Vážně se snažím. Souhlasil jsem, že se budu řídit vašimi plány, dovoluju jim, aby se mnou zacházeli jak s hovnem, do padnutí dřu na trénincích… Kdy jsem to podělal před ním?“
„Sám jste přiznal, že jste téměř prozradil naše krytí v trůnním sále - “
„Myslel jsem, že se chystají zabít Hermionu!“
„Na tom nezáleží,“ řekl Snape přezíravě a potřásl hlavou. „Měl jste ji nechat zemřít - “
„Nemohl jsem!“
„Tohle je válka, Pottere! Lidé umírají!“
„Nedokážu sledovat své přátele umírat a nedělat nic!“ pronesl Harry bez omluvy v hlase a sevřel pěsti. Jestliže je šance je zachránit, udělá to.
„Musíte!“ naléhal Snape. „Kdybyste napadl Pána zla, zarazili by vás a ona by zemřela tak jako tak. Jediné, čeho byste dosáhl, by bylo odložení našich plánů. Kdy už to konečně dorazí do té vaší tupé hlavy? Musíte svoji roli hrát kompletně až do úplného konce a bez jediného selhání.“
Harry zíral na svoje pěsti. To, co Snape říkal, dávalo určitým způsobem smysl, ale bylo to špatné. Co by to byl za člověka, kdyby tam stál a sledoval, jak jsou lidé vražděni? „Snažím se. Ale prostě nedokážu obětovat své přátele.“
„A pokud neporazíte Pána zla, budou umírat další,“ vyřkl Snape a zněl, jako kdyby se o jejich smrt ani v nejmenším nestaral. „Některé životy musí být obětovány. Je to jediný způsob.“
„Ne mých nejlepších přátel,“ Harry zoufale vrtěl hlavou. „Musí existovat způsob, jak je zachránit.“
„V tuto chvíli nemáte možnost je chránit. Jediná osoba, kterou momentálně můžete ochránit, jste vy sám.“
„Tak mi pomožte!“ Harry vyskočil na nohy. „Pomožte mi ho zničit teď a tady! Jsem připravený! Řekněte mi, co je třeba udělat, abychom ho zničili, a já to udělám! Udělám cokoliv, co je v mých silách, abych je udržel naživu!“ Narovnal záda a podíval se Snapeovi do očí s neochvějným přesvědčením. „Nezajímá mě, jestli musím zemřít. Chci ho mrtvýho!“
„Hloupý nebelvírský mučedník,“ jízlivě se ušklíbl Snape. „Nejste odpovědný za jejich život či smrt. Musíte - “
„Jsem odpovědný, pokud neudělám vše, co je v mých možnostech, abych zabránil jejich smrti! Jsem odpovědný, když ho nechám žít, zatímco ostatní umírají!“
„Pak ovládněte své emoce. Podívejte se na sebe. Už teď jste se poddal svému vzteku,“ poukázal Snape se samolibým podtónem. „Jak kdy můžete být připravený, když se nenaučíte mít pod kontrolou své pocity? Chcete, aby zemřeli další lidé? Užíváte si vědomí, že jsou lidé vražděni kvůli vaší neukázněnosti? Jestliže se nenaučíte hrát svoji roli dokonale, zemřou další lidé a jejich smrt bude vaše vina.“
Snapeova slova byla jako dýky do jeho hrudi. „Dělám vše, co mohu!“ zalapal Harry po dechu. „Co víc po mně chcete, abych udělal?“
„Potřebujete trénovat - “
„Trénuji! STÁLE TRÉNUJU!“
Snape vyklenul jedno obočí a shlížel na něj, jako kdyby byl umíněný prvák. „Zrovna teď se chováte jako děcko; fňukáte, protože vám neřeknu to, co chcete slyšet. Potřebujete se uklidnit a - “
„Jak můžu být klidný? Vy… říkáte mi, že pokud budu hrát svoji roli, mí přátelé zemřou… ale pokud se pokusím s ním bojovat, zemřou také. Tohle neberu. Nedovolím, aby lidé kvůli mně umírali.“
„Přestaňte skuhrat.“ Snapeův hlas byl stejně krutý jako jeho výraz. „Nemůžete zachránit všechny!“
„Jste bezcitný!“
„Jsem naživu!“
„A jakou cenu jste zaplatil, aby to takhle zůstalo? Jste - “
„Větší, než jakou vůbec dokážete pochopit, pitomý spratku,“ zavrčel Snape.
„ZABIL JSTE MI RODIČE! Kdo další byla ‚nezbytnost‘?! Kdo další musel zemřít, abyste vy mohl žít?!“
„ZMLKNI! NIC NEVÍŠ!“ zařval Snape a vyskočil na nohy tak rychle, až kniha spadla na zem s hlasitým prásknutím.
„A KVŮLI ČEMU? ABYSTE BYL VOLDEMORTOVA DĚVKA? JEHO POSRANÝ PSÍČEK?“
„TY MALÝ - “
„VŠICHNI VÁS NENÁVIDÍ!“ křičel Harry. „DOKONCE I SMRTIJEDI VÁS NENÁVIDÍ!“
„TOHLE JE VÁLKA! TY IMBECILNÍ - “
„DOUFÁM, ŽE VÁS ZABIJE! DOUFÁM, ŽE UMŘETE! ZASLOUŽÍTE SI CHCÍPNOUT O SAMOTĚ, BEZ NI - !“
Snape k němu z pódia prakticky doletěl. Harry zůstal pevně stát a pozvedl pěsti. Muž udeřil jako první, ruka pročísla vzduch směrem k Harryho čelisti. Mladík se jí vyhnul a praštil Snapea do břicha, pěst zmizela v černých záhybech Snapeova pláště. Rozmáchl se znovu, tentokrát zamířil výše a ucítil, když se jeho klouby setkaly s nařasenou látkou zakrývající Snapeův hrudník. Snape ho udeřil ze strany do obličeje, pěst se setkala s Harryho levou lícní kostí. Mladík bolest ignoroval a nasměroval další ránu na mužův nos. Snape se jej pokusil chytit za zápěstí, ale Harry se rychle odtáhl a kopl ho do holeně. Ještě jednou Harry vystřelil nohu ke Snapeově a chystal se zasadit další, když se mu kolem kotníků náhle objevily okovy a přivázaly ho k podlaze, jeho kop odumřel vprostřed cesty. Vyveden z rovnováhy spadl, stěží se mu podařilo dopadnout tak, aby si neublížil. Snape na něj skočil a pokoušel se ho chytit za pouta, zatímco jej Harry zasypával ranami.
„PARCHANTE! BOJUJTE SE MNOU BEZ KOUZEL!“ Harry vytrhl svoji ruku ze Snapeova sevření a tvrdě ho třískl do obličeje. Cítil, jak se láme kost, když se jeho pěst setkala s tím obrovským nosem, a vydává hlasité, uspokojující křupnutí. Se zuřivým zavrčením jej Snape popadl za vlasy a hlavou mu praštil o podlahu. Oslepující bolest mu vystřelila do lebky a na několik chvil nic neviděl. Bylo to dostatečně dlouho, aby Snape zachytil jeho mávající paže a přetáhl mu je nad hlavu, kde je přišpendlil kouzlem. Harry vyhodil boky, čímž shodil Snapea na stranu, a pak se ohnal nohou a nakopl Snapea do zlomeného nosu. Na Snapeův hrudník vystříkla krev a on přepadl dozadu a svíral si nos.
Harry se zmítal v poutech, která jej svazovala, ve snaze dostat se do pozice pro útok. „JSTE MRTVEJ‼“
Snape se vrhnul dopředu, ruce sevřel Harrymu kolem krku a silně stiskl. Harry vyklenul záda; dodávky vzduchu se mu zastavily. Snapeova tvář, rudá a zkřivená vzteky, jen stěží připomínala lidskou. Poprvé za mnoho týdnů se ho Harry bál.
„Měl bych tě nechat umřít, ty bezcenný fakane,“ zuřivě zavrčel a stiskl Harryho krk tak silně, až se mladík bál, že mu v něm křupne. „Nevím, proč se vůbec obtěžuju. Měl jsem se držet jeho plánu, ale ne, chtěl jsem tě udržet naživu. Jaká to byla obrovská chyba; nestojíš za to.“
Krev Harrymu tepala v hlavě a vidění se mu rozostřovalo. Zavřel oči a nechal své tělo ochabnout. Mohl jen doufat, že Voldemort dorazí brzy.
„Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych tě měl nechat naživu,“ zavrčel Snape a stále pevně svíral Harryho hrdlo. „Řekni mi, proč bych tě měl nechat žít.“
Harry se pokusil promluvit, ale Snapeovy prsty mu odepíraly vzduch.
Snape naráz sundal ruce z Harryho průdušnice a uvolnil ho, skulil se na stranu. Harry odvrátil hlavu, dávil se a lapal po dechu, krk ho bolel z toho, jak jej Snape pevně svíral. Slyšel muže vedle sebe ostře dýchat. Vzduchem k němu dolevitoval lektvar a přistál mu u obličeje.
„Lektvar proti bolesti. Vypijte to,“ vyplivl Snape, než odstranil kouzlo, které Harrymu vázalo ruce k podlaze. Harry zaslechl jeho vzdalující se kroky a zabouchnutí dveří.
S třesoucími prsty Harry odkorkoval lahvičku a zhluboka se napil. Teď, když adrenalin vyprchával, celé jeho tělo bolelo, zvláště klouby na rukou měl pohmožděné a rozervané. Opatrně se posadil a pokoušel se ignorovat ostrou bolest ve své hlavě. Cítil, jak mu něco teplého odkapávalo na stehno, a když se podíval, viděl kapky krve. Dotkl se tváře a otřel si krev ze strany úst, kam ho Snape praštil.
Harry byl rozlícený. Chtěl vyrvat řetěz z podlahy a hnát se za Snapem; uštědřit mu výprask, který si zaslouží. Popadl řetěz vázající mu kotník k podlaze a tahal za něj a rval ze všech sil. Zmítal se, dokud se kompletně nevyčerpal; nakonec spadl na podlahu a chytal dech.
Dveře se otevřely a Snape vešel dovnitř, kroky měl klidnější a méně uspěchané. „Budu potřebovat aplikovat tento lektvar na vaše poranění, abych předešel modřinám. Kde jste zraněný?“
„Na krku, tváři, kloubech a zátylku,“ odpověděl Harry a vyhýbal se Snapeovým očím. Vřel vzteky na Snapea, ale pokud se s ním pustí do dalšího boje, skončili by akorát tím, že si opět ublíží. Ačkoliv Snapea v tuto chvíli strašně nenáviděl, nechtěl, aby jej nahradili jiným vězeňským dozorcem.
Snape si klekl a začal natírat lektvar na Harryho krk, prsty měl opět něžné. Když Harrymu otočil hlavu, aby uzdravil jeho tvář, mladík si všiml, že svá zranění si už vyléčil nebo skryl za kouzlem krásy. Snape zůstával potichu, dokud nezačal roztírat mast na Harryho klouby. „Udělal jsem a nadále budu dělat mnoho věcí, které sám osobně shledávám zavrženíhodnými. Jestliže to, že mě budete nenávidět, ulehčí vašemu zármutku, pak v tom jen směle pokračujte. Nicméně musíte odložit stranou ten vztek, který ke mně cítíte.“ Postavil se. „Pán zla je vaším nepřítelem. Zaměřte svoji nenávist na něj.“
„Tak mě přestaňte napadat!“
„A dovolit vám chrlit na mě své dětinské urážky a obvinění bez odvety?“ Snape jej probodl pohledem. „Přecházel jsem některé z vašeho do očí bijícího chování pro dobro spojenectví, ale i má shovívavost má meze.“
„Neřekl jsem nic než pravdu,“ začal Harry. Když spatřil Snapeovo obočí, jak se stahuje k sobě ve výrazu extrémní nelibosti, tak rychle dodal: „Okej, to o těch přátelích bylo jen tím, že jsem byl naštvaný, ale vy jste zodpovědný za smrt mých rodičů. Ne - “
Snapeův výraz se vyrovnal zpět do obvyklé neutrality. „Ano.“
Harryho překvapilo, že ho to slyší říct. Vždycky předpokládal, že slyšet Snapeovo přiznání odpovědnosti za smrt jeho rodičů v něm vyvolá jen větší vztek na Snapea, ale z nějakého důvodu to mělo opačný účinek. Překvapilo ho zjištění, jak moc hněvu, který ke Snapeovi cítil za své rodiče, se začíná odplavovat. Začal se víc zabývat touhou vědět. „Proč?“
Snape se na Harryho upřeně zadíval, výraz měl stále neutrální. „Netušil jsem, že … je vaše matka těhotná, když jsem informoval Pána zla o tom, co jsem zaslechl. Nemohu popřít, že jsem… si přál smrt vašeho otce… Kdybych na něj náhodně narazil v době, co bych byl na misi s ostatními Smrtijedy, pravděpodobně bych jej sám zabil, i kdyby nebyl v Řádu. Nikdy jsem nelitoval Jamesovy smrti. Byla to shoda náhod… hříčka osudu, že jsem zaslechl věštbu, která později byla interpretována, že se vztahuje na vás a vaše rodiče.“
‚Neměl jsem v úmyslu zabít vám rodiče, ale nejspíš bych je i tak zabil,‘ nebyla moc omluva, ale Harry věděl, že je to jediná omluva, kterou kdy získá od hada s černým srdcem, jako je Snape. V tichosti se chvíli na sebe dívali, Harry jej propaloval pohledem a Snape ho sledoval bez viditelné emoce. Po pár vteřinách Snape vzal svoji hůlku a mávnutím odstranil řetězy. „Musíte se vrátit do cely, než dorazí Temný pán.“
Harry se postavil a kráčel zpět do své klece, Snape šel za ním. Náhle se muž rozešel rychleji, u cely Harryho předešel a vyčaroval mu oběd na stůl.
„Budete se muset umýt u umyvadla, dorazili o něco dříve.“ Snape prošel mřížemi a za Harrym je uzavřel. „S největší pravděpodobností vás nebudou chtít vidět hned teď, ale najezte se rychle,“ řekl Snape a kvapem se vzdálil. Harry si prohlédl svůj oběd. Dostal tlustý plátek dušeného hovězího, dva rohlíky a jablko. Do povlečení si skryl rohlíky a jablko a co nejrychleji snědl maso.
V době, kdy dojedl, pro něj Smrtijedi stále ještě nepřišli, takže se vykoupal u umyvadla, pečlivě se vyhýbal místům svého těla, kde měl zranění. Snape byl takový bastard. Harry měl nesporný pocit, že se ho snažil ke vzteku vyprovokovat. Pokud to byla forma tréninku, byla to od něj pěkná hnusárna. Nepotřeboval být cvičen každý moment, co byl vzhůru. Snape věděl, že Harry nemá žádný důvod, proč kontrolovat své emoce, když jsou spolu sami. Navíc Snape sám ztratil sebekontrolu a zaútočil jako první. A nejen to, navíc podváděl, když věděl, že ve spravedlivém souboji nemůže vyhrát. Zasraný zmrd.
Harry se rozhlédl po své cele. Nemyslel si, že je dobrý nápad pokoušet se číst nebo onanovat, když jsou Smrtijedi v domě, což mu jako jedinou možnost, co může dělat během čekání, zanechalo posilování. Dělal sklapovačky, dokud lektvar proti bolesti nevyprchal a nezačala ho bolet hlava. Nebyl si jistý, zda bude Voldemorta zajímat, že se zranil, když Snape nebyl s ním, ale nechtěl to riskovat. Očistil se u umyvadla a lehl si na postel.
Jelikož neměl co na práci, představoval si, jakým útrapám čelí jeho nejlepší přátelé na své cestě za horcruxy. Opět jednou si přál, aby vynalezli tajnou metodu komunikace mezi ním, Ronem a Hermionou a on jim tak mohl pomáhat s jejich postupem. Možná by Snape mohl udělat další pár zrcátek a najít způsob, jak jim jedno podstrčit. Byl příliš chytrý, než aby nevymyslel cestu, jak se zkontaktovat s Ronem a Hermionou, kdyby to ovšem potřeboval. Snape ale byl přehnaně paranoidní, než aby je zahrnul do svého plánování. Harryho přátelé by jeho ani Snapea nezradili, nehledě na to, co by jim bylo uděláno.
Snape prošel skrz dveře od knihovny. „Je vyžadována vaše přítomnost.“
Harry přikývl a přešel k němu, snažil se přečíst jeho tvář kvůli jakékoliv známce toho, co jej čeká, ale ta byla jako obvykle bez výrazu.
„Na kolena, budete se nahoru plazit.“
Harry klesl na všechny čtyři a lezl vedle Snapea cestou přes knihovnu a nahoru po schodech. Z toho, co se bude dít dnes večer, byl spíš zvědavý než nervózní a vystrašený. Měl pocit, že by se mučení mohlo zmírnit teď, když ho považovali za zlomeného. Snape nahoře na schodišti vyčaroval kožený obojek a vodítko a navedl Harryho do tréninkové místnosti. Harry se plazil za ním.
Dokonce i s hlavou sklopenou a očima na koberci dokázal Harry říct, že pokoj byl plný Smrtijedů. Očividně měli nějaký druh smrtijedské párty. K jeho zklamání mu uši zasáhlo ševelissimo. Proč mu Snape nedovolil poslouchat? Bylo to proto, že jej stále považoval za příliš zbrklého a ukvapeného? Ke Snapeovi se připojili na dva Smrtijedi a on se zastavil, aby s nimi promluvil. Harry se posadil na paty a velice opatrně, bez toho aniž by zvedl hlavu, se rozhlédl po místnosti. V pokoji nebyl žádný nábytek krom kuchyňského stolu, jenž spočíval veprostřed. Bez pozvednutí hlavy neviděl nad židle, ale všechny měly na sobě potah a vypadaly dosti pohodlně. Valná většina lidí v místnosti byla oblečená v černé, díky čemuž bylo složité odlišit jednotlivé osoby od sebe a určit počet přítomných. Ale vzhledem k množství židlí odhadoval, že zde bude dnes večeřet kolem osmnácti lidí.
Po několika minutách se všichni v místnosti otočili směrem ke dveřím. Voldemort musel dorazit, pokud už tady nebyl. Harry propašoval jeden pohled do strany a spatřil blonďatého Smrtijeda, kterého nikdy předtím neviděl, jak zdvihá sklenku v přípitku. Co oslavovali? Voldemortovo předpokládané ovládnutí Harryho? Harry znovu uhnul zrakem na Snapeovy boty. Po příliš mnoha minutách se každý vydal ke stolu. Snape lehce zatáhl za vodítko a Harry se po čtyřech plazil za ním. Mistr lektvarů se posadil po Voldemortově pravici a Harry poklekl před Pána zla, než se usídlil mezi nimi s hlavou skloněnou a rukama v klíně. Doufal, že nebude nucen tu sedět během celé večeře. To mohlo být horší mučení než bičování, zvláště pokud se to potáhne hodiny.
Bohužel Harryho opustilo štěstí. Vůně jídla naplnila vzduch a Harry věděl, že zde bude trčet po celou večeři. Oběd dostal malý a pach jídla byl omamný. Nepatrně se pohnul a doufal, že mu nezakručí v žaludku. Snape vycítil Harryho hlad a sklonil ruku, nabízeje mu trochu masa. Harryho to naplnilo odporem, nechat se krmit jako pes, ale věděl, že jiným způsobem jídlo nedostane a potřeboval Voldemorta přesvědčit, že je dokonalý otrok. Harry přijal sousto, což byl nějaký druh drůbežího, který nepoznával. Snape mu podstrčil ještě několik kousků masa společně s chlebem nasáklým v husté šťávě. Poté, co dal Harrymu obstojnou dávku, projel prsty skrz jeho vlasy způsobem, jakým mohl někdo hladit ochočeného psa. Pak se otočil ke stolu a opět si Harryho nevšímal.
Harry si vnitřně povzdechl. Doufal, že nebude muset přetrpět víc tohohle, už teď se k smrti nudil. Po době, která se zdála celou věčností, se Snape postavil a odvedl Harryho od stolu. Smrtijedi nezávazně konverzovali různě po místnosti a rozličné osoby přicházely ke Snapeovi a s odstupem s ním mluvily. Harry už vzdal snahu je rozlišovat, když v tom jeho nozdry naplnila podvědomá vůně a on si povšiml dvou nových lidí, kteří zamířili ke Snapeovi. Jeden na sobě měl černý hábit dámského střihu a druhý nosil odřené boty, které čněly ven, když se před Harrym zastavily. Ta žena přistoupila ke Snapeovi blíže a Harry okamžitě poznal, kdo to je – Narcisa. Smrtijed, který ji doprovázel, musel být Draco. Harrymu hořely tváře, když si uvědomil, jak asi Dracovi musí připadat. Držel oči sklopené k botám, nechtěl zvednout obličej a spatřit nadřazený výraz na Dracově povýšené tváři. Harry chtěl, aby odešli, ale oni zůstávali a převelice dlouho se Snapem hovořili. Konečně dorazil další Smrtijed a oni Snapea opustili a zamířili ke dveřím, jež mířily ven z tréninkové místnosti a do chodby vedoucí ven. Kam šli? Harry se pokoušel je co nejnenápadněji sledovat, ale Smrtijedi mu neustále stoupali do výhledu.
Snape zatahal za vodítko a Harry se jen neochotně otočil, následoval učitele lektvarů a společně s ostatními Smrtijedy prošli do trůnního sálu. Snape se zastavil před trůnem, na kterém seděl Pán zla, a Harry se před ním hluboce až na zem poklonil. Tři Smrtijedi se k Harrymu přiblížili zprava a jeden se mu postavil velice blízko. Po několika minutách ucítil ostré zatahání, které jej vedlo pryč od Snapea. Harry se plazil tím směrem, kterým byl volán, ale jeho nový pán byl netrpělivý a táhl ho takovou silou, až byl Harry nucen postavit se na nohy. Klopýtal kupředu a letmo vzhlédl, aby spatřil Smrtijeda, který vypadal jen stěží starší, než byl on sám. Mladík měl hnědé vlasy, tmavé oči a býval by byl hezký, kdyby nebylo dlouhé jizvy, která se mu táhla od dolní části levé líce, pod okem, až doprava nad ret. Na tváři měl zvrácený úšklebek, když si přitáhl Harryho blíž a říkal něco, čemu Harry nemohl rozumět, ačkoliv ševelissimo pomalu vyprchávalo.
Harry sklopil oči a pečlivě si vystavil zdi. Hádal, že nastal čas na skutečné mučení. Mladý Smrtijed jej popadl za bradu a donutil ho zvednout hlavu. Harry se snažil udržovat svůj výraz co nejpokornější a díval se Smrtijedovi na ústa místo do očí. Věděl, že jeho oči obvykle bývalo to, co jej zrazovalo. Smrtijed mu pustil bradu a otočil ho zády. Zatlačil na Harryho ramena a stlačil ho na kolena. Bota na zádech ho donutila klesnout k podlaze do klečící pozice a on složil ruce v tradičním gestu podřízení.
Jak ho kouzlo konečně opustilo, zachytil pár slov, „… sklonit se před tebou, není to tak?“ Pokud chtěli, aby se před nimi poklonil, udělá to.
Někdo jej popadl za vlasy a donutil ho zvednout hlavu. Dle vzhledu násilnický blonďák si před něj poklekl. „Byl vytrénovaný, aby byl poslušný malý mazlíček.“
Harry se soustředil na mramor.
„Slyšel jsem, že ho prý Snapeovi kouří každej den,“ řekl ten s vodítkem, a jak mluvil, lehce za něj tahal. Harry se prudce obrnil proti vzteku a ponížení a nečinně hleděl na podlahu.
„Je to tak?“ Blonďatý Smrtijed přitiskl palec na Harryho rty a lehce je otevřel. „Otevři pro mě pusinku.“
Harry poslechl a Smrtijed mu do ní strčil palec. Mladík odolal nutkání ten invazivní prst kousnout. Smrtijed jej vytáhl a pustil Harrymu vlasy, než se postavil. „Vsadím se, že je v tom dobrej,“ řekl posměšně.
Bota z jeho zad zmizela a Smrtijed, který tiskl Harryho k zemi, přešel dopředu a postavil se před něj. „Na kolena,“ rozkázal a zatáhl za vodítko, aby mladíka vytáhl. Přistoupil blíže, pravou rukou pevně svíral vodítko, zatímco se rozepnul. „Podíváme se, co tě Snape naučil,“ zavrčel.
Harryho pobouřilo to, co mu bylo přikázáno, aby udělal. Doufal, že když je Avery z cesty, nebude se muset bát opětovného znásilnění. Představa, že by s jakýmkoliv Smrtijedem vyjma Snapea měl cokoliv sexuálního, jej znechucovala a zvláště jej odpuzovalo, že byl donucený vykouřit penis. Ne ten samotný akt, ve skutečnosti byl na to docela zvědavý, ale byl ochotný to vyzkoušet na Snapeovi, ne na nějakém náhodném Smrtijedovi a rozhodně ne pro potěšení Voldemorta. Těch pár rozhodnutí, které mu zůstaly, mu byly pomalu odebírány, a to nesnášel. Nechat se znásilnit Voldemortovými následovníky nebylo to, co měl Harry na mysli, když souhlasil, že se bude řídit Snapeovým plánem. Vyrovnal se s mučením a ponížením v naději, že ochrání své přátele, společně s šancí trénovat, aby zabil Voldemorta, ale nesouhlasil s možností budoucího nekonečného znásilňování.
Chvilku zvažoval, že odmítne splnit příkaz, aby byl radši místo toho mučen fyzicky, ale vzpomněl si, co mu Snape říkal o potřebě udržet jejich krytí. Nehledě na to, co Snape tvrdil, Harry věděl, že má v sobě schopnost jednat dospěle a kontrolovat své emoce, pokud se pro to rozhodne. Dokáže Snapeovi, že není tak lehkomyslný a ukvapený. Ať pro něj Voldemort se svými přisluhovači vymyslí jakéhokoliv mučení, on jej trpně přijme, přesně jak Snape chce. Pokud vykonat na tom Smrtijedovi orální sex bylo to, co předvede, že má ukázněnost a sebekontrolu, pak jim dovolí jej ponížit a zneužít. Harry pohřbil svůj odpor a donutil se zůstat submisivní.
Smrtijed vytáhl svůj penis, který stále tvrdnul. Popadl Harryho zezadu za hlavu a přitáhl si jej ke svému rozkroku. „Vykuř mi ho.“
Ačkoliv nebyl Smrtijed veliký, Harry věděl, že by se dusil, kdyby ho nechal celou délkou mu přirazit do úst. Zvedl ruce a stočil je kolem údu, zatímco jazykem obkroužil špičku, jak to dělal Snape jemu. Chutnalo to stejně nechutně hořce, jako to smrdělo a Harry se skoro pozvracel. Potlačil svůj odpor a pokusil se přivést Smrtijeda k orgasmu. Byl odhodlaný mít nad tím, co byl donucený dělat, co nejvíce nadvlády a došlo mu, že čím rychleji toho Smrtijeda udělá, tím rychleji ho vrátí do cely.
„Ví, jak kouřit ptáka,“ uznale se ušklíbl Smrtijed.
„Pěkná coura,“ poznamenal třetí s vyštěknutím smíchu.
Harry se je pokoušel vypnout, když zavřel oči a mechanicky pohyboval hlavou. Snažil se použít každou metodu, kterou na něm předvedl Snape a kterou si zapamatoval z knih.
Očividně měl dobrou paměť, protože Smrtijed byl brzy plně ztopořený. Měl ho přibližně stejně dlouhého jako Harry, ale jen z poloviny tak tlustého. Harry se zaměřil na skutečnost, že je větším mužem než jeho násilník, aby se rozptýlil od toho odporného úkolu, který měl před sebou.
Smrtijedi ho nazývali různými jmény a mluvili o něm, jako kdyby tu činnost sám inicioval a užíval si to. Harry je nadále ze všech sil ignoroval, jen si chtěl touhle tvrdou zkouškou projít co nejrychleji a vrátit se do své místnosti. Celkem brzy se mu podařilo úspěšně zvládat tu malou délku penisu, co si vzal do pusy, takže na moment uvolnil ruce. V té chvíli snížené ostražitosti Smrtijed přirazil a vrazil Harrymu do úst větší část přirození, až vyvolal u Harryho dávivý reflex. Harry se rychle odtáhl a s úsilím polkl zvratky. Nebyl si jistý, jak by ho potrestali, kdyby je pozvracel, a nechtěl to zjišťovat. Harry vrátil ruce na Smrtijedův penis a udělal vše, co mohl, aby jej dovedl k vrcholu.
Naštěstí netrvalo dlouho, než Smrtijed srazil Harrymu ruce a pevně si sevřel penis v pěsti. Harry se odtáhl a zavřel ústa s úlevou, že už konečně bude po všem.
„Otevři pusu, děvko!“ přikázal Smrtijed, popadl ho ze strany za krk a prstem mu přidržoval zdvihnutou bradu.
Harry zavřel oči a otevřel ústa přesně v okamžiku, aby ucítil vřelé sperma, jak mu vystříklo přes obličej a do pusy. Chutnalo to stejně odporně jako jeden ze Snapeových nejhnusnějších lektvarů, ale přinutil se nechat pusu otevřenou, dokud Smrtijedův nepravidelný dech se nezastavil. S vynaloženým úsilím Harry spolykal ejakulát, bylo mu nanic a cítil se degradovaný. Začal se třást a toužil všechno vyzvracet, ale udržel to v sobě, tvrdě polykal a snažil se zklidnit.
„Přesně co jsem potřeboval,“ povzdechl si Smrtijed.
„Teď jsem na řadě já,“ pronesl ten blonďák.
„Já ho chci ojet,“ prohlásil ten třetí.
Blonďák uchopil vodítko a trhnutím přitáhl Harryho k sobě. „Dobře, udělej to, zatímco mi ho bude kouřit.“
„Nyní si ho převezmu já,“ řekl Snape pevně, když přikročil a vytrhl vodítko blonďákovi z ruky.
„Ještě jsme neskončili!“ protestoval Smrtijed.
„Pán zla mi udělil oprávnění. Máte-li potíže s jeho rozhodnutím, možná byste to měli probrat s ním.“
Smrtijedi si něco pro sebe zabručeli, ale odešli. Harrymu se ulevilo, když je sledoval jít. Nenáviděl, když ho sexuálně zneužívali, ale pokud měl být znásilněný, bude daleko radši, když to udělá Snape. Klekl si před Snapea a čekal, až si muž rozepne kalhoty.
„Na všechny čtyři,“ nařídil Snape.
Harry se rychle otočil zády a nastavil se do pozice, kyčle daleko od sebe a zadek vyšpulil do vzduchu. Byl rád, že se ho Snape nechystá přimět k orálnímu sexu. Alespoň nemusel dělat nic, jen dovolit Snapeovi, aby jej znásilnil.
Lajna ohně mu vystřelila přes hýždě a Harry nahlas zalapal po dechu bolestí a překvapením. Druhá se přidala k první a on potlačil výkřik. Vzpomínky na Snapeovo minulé bolestivé bičování byly téměř zapomenuty, než se mu první prudká rána vryla do kůže. Harry nenápadně stáhl nohy k sobě, když šlehy dál a dál dopadaly na jeho nahé tělo. Poslední věc, po které toužil, bylo nechat se přetáhnout přes pohlavní orgány. Když bič nakonec přešel na jeho horní část stehen, z plic se mu vydral výkřik. Harryho lkavá vytí bolesti se rozléhaly po trůnním sále. Zanedlouho měl celá záda, od lopatek až po kolena, v jednom ohni. Končetiny se mu třásly z nesnesitelného utrpení a on se jen stěží dokázal udržet zpříma.
Konečně od něj Snape odstoupil a táhl ho za vodítko přímo zpět směrem k trůnu. Harry se ztuhle ploužil za ním, bolest mu vystřelovala do celého zmučeného těla a jen se soustředil na to, aby pokládal ruku před ruku a nohu před nohu. Stěží se zvládl Voldemortovi poklonit.
„Děkuji vám, můj pane,“ pronesl Snape, když se klaněl Pánovi zla. „Půjdu ho vrátit do klece.“ Otočil se a vedl Harryho dál od pódia. Harry jen tak tak dokázal za ním lézt, sužovala ho strašidelná bolest. Jakmile se za nimi dveře trůnního sálu zavřely, Snape nechal obojek a vodítko zmizet a dovolil Harrymu postavit se na nohy, jelikož plazit se tak strašně bolelo.
Tentokrát Snape Harryho do cely neodnesl, ale potichu kráčel za ním. Jakmile Harry došel do chodby, zkolaboval, silný třas končetin mu znemožnil jít dál nebo dokonce jen na svých nohách stát. Prohnal se jím obrovský náraz bolesti, když udeřil do tvrdé, vykachličkované podlahy, jenž ho téměř poslal do mdlob.
Snape z hábitu vytáhl zelenou lahvičku. „Vypijte to.“
„Co to je?“ zeptal se Harry a vyndal uzávěr.
„Lektvar proti bolesti.“
„Jiná nádobka,“ komentoval a jedním velkým lokem to hodil do sebe. Znovu zandal zátku a předal to Snapeovi, jehož tvář stále byla pod stejnou chladnou, krutou maskou, kterou používal v trůnním sále. „Myslím, že ta večeře byla zatím nejhorší mučení,“ zažertoval Harry ve snaze uvolnit napětí.
Doufal, že se Snape usměje, ale ten neoceňoval jeho smysl pro humor. Výraz mistra lektvarů potemněl, obočí se mu stáhlo k sobě a vráska byla hlubší, než ji kdy Harry viděl. Snape si zastrčil flakónek zpět do hábitu a v tichosti sledoval, jak se Harry opatrně plazí do cely. Švihnutím hůlky za ním zavřel mříže a beze slova odešel.
Harry čekal, až lektvar proti bolesti začne účinkovat, než se opatrně vydal k umyvadlu. Vykloktal si a vyčistil si zuby, použil celou lahvičku ústní vody, aby smyl všechnu přetrvávající pachuť po Smrtijedovi, který jej znásilnil.
S velice hrdým pocitem sám na sebe si Harry opatrně lehl na postel a čekal na Snapeův návrat. Snape musel vidět, jak dobře to sehrál, a Harry se nemohl dočkat, až se ho zeptá, jestli si stále o něm myslí, že je impulzivní. Snape nemohl tvrdit, že je Harry zbrklý a ukvapený poté, jak po celý večer ovládal své akce a reakce. Chtěl by vidět, jak si Snape nečinně nechává šukat pusu Smrtijedem, nebo jak dokáže vydržet alespoň polovinu toho, čím si on tu ve vězení prošel. Schválně, jestli by ho i pak nazýval neukázněným.
Jelikož Harry prokázal, že sebe zvládne cele kontrolovat, jediný způsob, jakým jej Smrtijedi mohli dostat, byl útok na jeho přátele, a ti byli v bezpečí tak dlouho, dokud si zachovají zdravý rozum. Jestliže tím, že nechá Smrtijedy, aby mu ubližovali, udrží Rona s Hermionou v bezpečí, pak je klidně nechá pokračovat, alespoň prozatím.
Jeho myšlenky se zpátky stočily k tomu Smrtijedovi, který ho donutil mu vykouřit penis. Jak si to znovu ve vzpomínkách prožíval, vzplál v něm vztek tak ostrý a mocný, až se prudce roztřásl. Za očima ucítil intenzivní, pichlavé pálení a na okamžik prožil velice uspokojivou fantazii, že tomu bastardovi uřízl péro a donutil ho to sníst. Chtěl mlátit pěstí do zdi. Místo toho zapracoval na tom, aby svůj hněv potlačil; zadupal zuřivost, až ji už vůbec necítil. Nedopřeje jim tu satisfakci ze své reakce, a to ani když už se nenacházel v jejich přítomnosti. Později si užije své pomsty, až je přiměje zabít se navzájem. A jestliže se nezabijí, zabije je sám.
Harry si ještě teď večer chtěl promluvit se Snapem, ale náhle se cítil vyčerpaný a věděl, že se neudrží při vědomí o moc déle. Měl podezření, že ten flakónek lektvaru proti bolesti, který mu dal Snape vypít, musel obsahovat i lektvar na spaní. Zklamalo ho to, neboť všechny otázky o tom, jak večer probíhal, budou muset počkat do zítřka. Harry si unaveně povzdechnul a vděčně vklouzl pod peřinu. Zaspal skoro okamžitě.