Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 43
Varování: zmínky o mučení
@@@
Kapitola 43
Harry se vzbudil sám ve svojí posteli. Ospale ze sebe stáhl peřinu a doklopýtal k toaletě, aby si ulevil. Jeho ranní erekce mu znemožňovala se vyprázdnit, takže se rychle potajmu vyhonil. Při orgasmu se myslí soustředil Ginny. Když si pak myl ruce, vzpomínky na včerejší večer mu prosákly do povědomí a tvář mu zahořela, jak mu došlo, co se stalo. Zapomněl, jaký účinek na něj lektvar měl, jak ho nutil říkat a dělat věci, které by obyčejně neudělal. S konečnou platností měl odteď v plánu držet se od něj co nejdál, i kdyby už nikdy neměl znovu zažít ten pocit euforie.
Snape by se radši neměl snažit vytáčet ho ani donutit vzít si opět ten lektvar. Neodpustil Snapeovi, a pokud si ten bastard myslel, že s ním může jednat jako s odpadem, pak mu dát ten podělaný lektvar a po všem ho objímat, aby mu to vynahradil, tak se pekelně mýlil. To bude chtít daleko víc než jen objetí, zvláště drogou vyvolaných, aby mezi nimi dal věci opět do pořádku. Měla ta malá dávka lektvaru, kterým Snapea nadopoval, na mistra lektvarů nějaký účinek? Snape ho nazval ‚pěkným exemplářem‘, ať už tím myslel cokoliv. Harry předpokládal, že je to způsob toho mizery, jak říct, že shledává Harryho atraktivním. Potěšilo ho dozvědět se, že si Snape o něm myslí, že je ošukáníhodný. Ale Harry stále nerozuměl tomu, proč se Snape choval jako debil a předstíral, že sex s ním nesnáší.
Dokončil ranní očistu, pak zvedl knihu a přečetl si další kapitolu ve snaze nepřemýšlet o tom svém trapném chování. Skoro skončil, když zaslechl Snapeovy kroky v knihovně. Harry zastrčil knihu pod matraci a posadil se zpět na postel akorát v době, kdy se Snape ukázal ve dveřích.
„Sjednal jsem si, aby Draco v sobotu přijel na trénink,“ informoval ho Snape věcně. Prošel mřížemi a na stůl mu vyčaroval snídani.
„To je kdy?“ zeptal se Harry s úlevou, že se Snape rozhodl předstírat, že se předchozí noc nikdy nestala.
Snape se posadil na židli a vykouzlil si čaj. „Za čtyři dny.“
„Musíme být nedaleko Bradavic, jestliže se Draco může zastavit na návštěvu,“ přemítal Harry, když se pouštěl do uzenáčů.
Snape na něj zíral s tváří plnou opovržení. „Neslyšel jste o letaxu?“
„Říkal jste, že tento dům není připojený k letaxové síti,“ připomněl mu Harry.
„Tento dům není.“
„Což značí, že je v přemisťovací vzdálenosti od domu, který je,“ poukázal Harry. Proč musel Snape všechno obrátit do hádky?
Snapeova obočí se podezřívavě stáhla k sobě. „Víte vůbec, jaký je dosah přemisťování?“
„Ne.“
„Myslel jsem si to,“ pravil Snape samolibě a upil si z šálku.
Harry očekával, až mu Snape udělí přednášku o přemisťování a jeho omezeních, a když se tak nestalo, tak jej pobídl: „No? Tak jaká je?“
„Nechci vám vnukávat nápady.“
Rozvířil se v něm vztek na Snapeovo odmítání dělit se s ním o informace. „Jak se můžu přemisťovat s těmihle?“ Zvedl nahoru okovy. „Nadto jste říkal, že problém s Bradavicemi je nedostatek vědecké zvědavosti. Jsem zvědavý a chci vědět, jak funguje přemisťování.“
Snape na něj chvíli v tichosti upřeně hleděl, než odložil hrnek na stůl. „Jako u mnoha aspektů magie, nikdo přesně neví, na jaké bázi přemisťování pracuje. Nejslibnější hypotéza, co jsem slyšel, prohlašuje, že při přemístění procházíme skrz červí díry, což - “
„Červí díry?“
Snape přikývl. „Topologické prvky časoprostoru. V teorii - “
„Časoprostor? Co to vlastně znamená?“
„Je poněkud složité vysvětlovat časoprostor jedinci, který nikdy nestudoval fyziku. Mnozí z nás by nahlíželi na čas jako na univerzální konstantu. Nicméně teorie relativity naznačuje, že čas je spojitý s ostatními třemi obecně uznávanými dimenzemi, a tudíž může být zpomalený či zrychlený v závislosti na nich. Jis - “
„Jako s obraceči času?“ zeptal se Harry.
„Ne. Mudlové nemají obraceče času a objevili tohle. Časo- “
„Jak?“
„Přestanete mě přerušovat?“ vyštěkl Snape podrážděně.
„Fajn,“ odsekl Harry. Obrátil svoji pozornost ke snídani, aby ho Snape nevyprovokoval k ráně.
Po několika minutách si Snape přivolal jablko. Když viděl, že k němu Harry vzhlédl, řekl: „Přemýšlejte o časoprostoru jako o slupce tohoto jablka. Tohle je konstrukce vesmíru a jediné médium, ve kterém můžete existovat. V současné době jste tady.“ Ukázal prstem na bok jablka na Harryho levé straně. „A přejete si dostat se sem.“ Poklepal prstem na stranu opačnou. „Pro to, abyste se tam dostal, byste musel urazit značnou vzdálenost.“ Svým prstem přejel z levé strany jablka, přes vrchol až na druhou stranu. „Představte si, že máte tu schopnost projít skrz jablko.“ Otočil jím o devadesát stupňů a nyní Harry uviděl tunel, který jím procházel. „Nebo… představte si, že máte schopnost sám pokřivit samotnou konstrukci času a prostoru.“ Jablko se začalo protahovat a tunel zkracovat, dokud to nebylo nic víc než pouhá slupka na obou stranách jablka tisknoucí se naplocho k sobě. „Tohle je červí díra. Umožní vám dostat se na druhou stranu jablka v daleko kratším čase, než by vám trvalo přejít po jeho slupce.“
„Takže jakou z nich děláme my?“ zeptal se Harry silně zaujatý tou ukázkou.
„Věřím, že přenášedla a letax nám umožňují cestovat tím prvním způsobem a přemisťování tím druhým.“ Snape nechal jablko zmizet. „Pokud je tato hypotéza pravdivá, pak teoreticky kouzelník dostatečné síly a znalostí by byl schopný přemístit se kamkoliv.“
„Kamkoliv?“ zeptal se Harry, shledával těžké tomu uvěřit. „Takže bych se mohl odsud přemístit přímo do Austrálie, kdybych měl magii?“
„Teoreticky,“ zdůraznil Snape. Nesouhlasně ho probodl pohledem. „A neměl byste se pokoušet to testovat, pokud si nebudete absolutně jistý tím, co děláte, a to kvůli souvisejícímu nebezpečí. I sám Pán zla se spoléhá na let, když cestuje na dlouhé vzdálenosti, kvůli rizikům přemisťování. Kromě toho, jestliže si myslíte, že tento dům nemá protipřemisťovací zábrany, které jej pevně střeží, pak jste - “
Harry protočil očima. „Jistě že to vím. Šel bych nejdřív ven, než bych se pokusil kamkoliv se přemístit.“
„Není to pouze záležitost být venku - “
„Jo, to já vím,“ skočil mu do řeči Harry naštvaný tím, že ho Snape poučuje, jako kdyby vůbec nic nevěděl. „Musel bych se ujistit, že jsem mimo protipřemisťovací zábrany. Úspěšně jsem Voldemortovi unikal skoro rok.“
„A přesto jste skončil tady.“ Snape si opět usrkl čaje.
Harry se naježil. „Nevrátíte mi moje vzpomínky, takže jak můžu vědět, že to byla moje chyba?“
„Vyslovil jste jméno Pána zla,“ informoval ho Snape.
Další dveře se otevřely v Harryho mysli a on si vzpomněl na vysílání, na hádku s Hermionou, pronesení Voldemortova jména, Šedohřbeta a lapky, Malfoyovo panství, Deana, Griphooka, Lunu, pana Olivandera…
Oči se mu otevřely, aniž by si vzpomínal, že by je zavíral. Ležel na zemi na zádech, zíral na Snapea, který vedle něj klečel s hůlkou mířící mu na hlavu. Snapeova obočí byla stažená k sobě ve výrazu intenzivní koncentrace.
„Co se stalo?“ zaskřehotal, znepokojil ho pohled na Snapea, jenž na něj mířil hůlkou, a on přitom neměl vzpomínku, proč se tak dělo.
Snape si hůlku zastrčil a natáhl k Harrymu ruku. Harry ji přijal a Snape mu pomohl zpátky se posadit na židli.
„Věřím, že jste si začal vzpomínat, než vás něco zastavilo,“ řekl Snape a odstoupil od něj, jakmile byl mladík usazený na místě. „V jedné minutě jste seděl na židli, zíral jste na stůl, a v příští jste ležel na podlaze a hleděl do stropu. Použil jsem na vás Rennervate a vy jste se probral z otupění. Na co si pamatujete?“
„Řekl jsem to jméno.“ Harry se zamračil, jak se snažil probrat svým zmateným mozkem. „A chytili nás… Hermionu chytili…“
„Ano, chytili,“ potvrdil Snape. „Všichni až na vás unikli. Vy jste se právě chystal přemístit s přáteli pryč, když vás Lucius uchopil, a tak jste raději pustil své přátele, než abyste jeho vzal s sebou.“
Harry se pokusil rozpomenout si, ale bylo to, jako kdyby se mu dveře opět pevně zabouchly. Daleko víc si vzpomínal na vzpomínání, než na tu samotnou vzpomínku. „Jak jste věděl, že jsem řekl jeho jméno?“
„Detaily nám byly sdělené,“ odpověděl Snape. „Dojezte snídani a budeme opět trénovat.“
„Myslím, že je se mnou něco špatně.“ Harry si mnul čelo. Nemyslel si, že je zdravé nebo normální mít v paměti události, které se náhle zjevovaly a zase mizely.
„Jste v pořádku,“ ujistil ho Snape. „Občas mysl neprodyšně uzavře vzpomínky, které jsou mimořádně stresující.“
Harry se pochybovačně zeptal: „Ještě stresujícnější, než když jsem si myslel, že jeden z mých nejlepších přátel mi umírá před očima?“
„Fyzické mučení může být občas pro mysl těžší než psychické,“ vysvětloval Snape. „A vaše mysl se pokusila tuto vzpomínku vytěsnit. Pamatujete si, jak vás bolelo, když jsem vám ji vracel?“
Harry přikývl.
„To není obvyklé. Musel jsem se probourat skrz bariéru, kterou vytvořila vaše mysl. Domnívám se, že kdybych ji nechal na pokoji, zpevnila by se a nakonec by byla stejně pevná jako ta, co v současnosti obklopuje myšlenky na vaše zajetí.“
Harry se mračil, když dopíjel dýňovou šťávu. Skoro to vypadalo, jako kdyby se vzpomínky začaly navracet samy od sebe. Pořádně si nepamatoval ani na relikvie, a to přitom nebyl žádný důvod, proč by je jeho mysl měla potlačit. Odložil prázdný kalíšek a dojedl zbytek jídla na talíři, pak odešel od stolu vyčistit si zuby. Zajímalo ho, jestli si ty okovy nějak nepohrávaly s jeho myslí. Možná chybění magie mělo na něj účinky, které ani Snape nemohl předvídat. Konec konců Voldemort mu odřízl přístup k magii a oni dva sdíleli jedinečné spojení, jež mu ještě nikdo nikdy pořádně nevysvětlil. Co když ta stejná věc, která zarazila bolest v jeho jizvě, si také pohrála s jeho mozkem a potlačila mu vzpomínky?
Jediné další vysvětlení, s kterým mohl Harry přijít, bylo, že mu vzpomínky vzal Snape, ale to nedávalo smysl. Proč by mu Snape bral vzpomínky na relikvie a jeho zatčení? Snape vypadal podrážděně, že se Harry o relikviích nezmínil dřív, a kdyby to byl on, kdo je potlačil, pak proč by je zase neodstranil, jakmile si Harry vzpomněl? Byl jen jediný způsob, jak to zjistit najisto. Vyplivnul ústní vodu a obrátil se ke Snapeovi.
S pozorným pohledem na učitele lektvarů, aby mohl vyhodnotit jeho reakci, mu oznámil: „Chci zpátky vzpomínky na moje zajetí. Myslím si, že je v nich něco důležitého, co potřebuju vědět.“
Snape nepatrně přikývl, na tváři se mu nezračila žádná změna výrazu. „Mám pocit, že by bylo pro vás lepší nechat to na pokoji, když si vaše mysl vytvořila tak silnou bariéru, aby je ochránila. Nicméně pokud věříte, že je důležité rozpomenout se na tu událost, pak vám tu vzpomínku opět zpřístupním. Možná to zabere nějaký čas, takže bychom si měli na ten úkol vyhradit celý den.“
Harry přikývl. „Chci to udělat hned teď.“ Byl si jistý, že je v těch vzpomínkách skrytého cosi, co potřeboval odhalit.
Snape se odmlčel, pak řekl: „Dobrá, položte se na postel.“ Opustil celu, aniž by čekal, jestli Harry ty instrukce splní.
Harry vylezl na matraci a natáhl se. Očekával od Snapea větší odpor. Díky tomu měl tendence spíše muži uvěřit, když prohlašoval, že s odstraněním této určité vzpomínky nemá nic společného. Ale pokud Snape tuhle nevzal, kde byly další vzpomínky, s kterými si pohrával? Měl ten pocit déjà vu jen proto, že mu Snape znovu upevnil blokádu, když se prolomila poprvé? Harryho znalost toho, co se mu Snape chystal udělat, když mu namířil hůlkou přímo na hlavu, byla pekelně silná na to, aby se vyvinula jen po jediné události.
Snape se po chvilce vrátil a nesl si s sebou malou černou taštičku. Harry ho sledoval, jak ji položil na stůl a opatrně vytáhl pět lahviček.
„Nejdřív léčivý lektvar vyrobený speciálně pro mysl.“ Snape zvedl křivou, zelenou láhev. Otevřel ji a přistoupil k posteli. Harry se posadil a otevřel ústa. Snape mu do nich trochu nalil. Bylo to husté a kupodivu to chutnalo jako mozzarela. Snape pak dolevitoval flakónek na stůl a přivolal si další; nízký černý. „Jako druhý pak lektvar zkoncipovaný na snížení vašich psychických obran.“
„Na prolomení zdi v mé mysli?“ zeptal se ho Harry.
„Na to, aby se stala co nejslabší,“ přikývl Snape a nalil do Harryho druhý lektvar, který měl povědomou sladkou chuť, jež nemohl tak zcela zařadit.
„Za třetí, lektvar na vyčištění mysli.“ Tento, v zářivě rudé lahvičce, chutnal nechutně a Harrymu se zvedl žaludek.
Snape odzátkoval čtvrtou a vtiskl ji Harrymu do ruky. „Jako čtvrtý lektvar proti bolesti, který nebude mít účinek na vaši mysl. Vypijte jej celý.“
Byl hustý a slizký a Harry ho jen stěží dovedl polknout, skoro upustil bílý flakónek, když měl co dělat, aby se nepozvracel. Přikryl si ústa rukou a nutil se to nevyblít. Musel polknout několik nechutných loků, než se konečně přestal dávit. Snape nonverbálně vykouzlil sklenici dýňového džusu a vtiskl ji Harrymu do ruky. Harry ji rychle obrátil do sebe, ale stěží to překrylo pachuť té směsi.
„A nakonec lektvar, co vás uvede do snu podobného stavu. Pokusím se vrátit vám vzpomínky, zatímco budete v bezvědomí,“ vysvětlil Snape. „Budu-li úspěšný, vzpomenete si hned, jak se probudíte.“
Harry otevřel pusu a Snape mu nakapal pár sladkých kapek na jazyk. Převalila se přes něj vlna ospalosti a on si lehl na postel, zavřel oči a nechal se unést do dřímoty.
„Nyní odečítejte od desíti.“ Snapeův hluboký hlas jako by se nesl z druhé strany pokoje.
„Deset… devět… osm… sedm… šest… pět… čtyři… tři…“
„Snažte se, jak nejlépe můžete,“ nařídil Snape napjatým hlasem. Harry nemohl hýbat žádnou částí těla. „Potřebuji ho vrátit k úplnému zdraví.“
„To je nemožné,“ namítl někdo, koho Harry neznal. Cítil, jak je mu sloupáváno oblečení, ale nedokázal v sobě najít energii pro potřebný boj.
„Závisí na tom váš život,“ odvětil Snape chladně.
Ležel na podlaze vystlané kobercem, přivázaný a zmítal sebou. Ruce měl spoutané za zády a tvář natisknutou do temně červeného koberce.
„Utekli!“ vřískala Belatrix.
„Na tom nezáleží,“ Luciusův hlas byl chladný a ozval se blízko něj a Harry bojoval proti jeho sevření, kopal po Smrtijedovi, ale obtočili se kolem něj provazy. „Máme Pottera.“
Byl v nesnesitelné bolesti. Mučen nad všechno, co kdy zažil. Řval a řval, ale neslyšel ani hlásku a jeho tělo se kroutilo a obracelo způsoby, které jej děsily.
Byl ve vězeňské cele s Ronem, Lunou, Deanem, Griphookem a panem Ollivanderem. V dálce křičela Hermiona při Belatrixině mučení. Musel něco udělat!
Byl hozen na koberec. Někdo ho popadl za vlasy a trhnutím mu zvrátil hlavu, donutil ho podívat se na Voldemorta, který stál před ním s triumfálním pohledem. Harry lapal po dechu a v děsu na něj zíral. Bylo po všem, tohle byl konec všeho.
„Vedli jste si dobře,“ usmál se Voldemort, oči zůstávaly stejně kruté a plazí jako vždy a Harry věděl, že se odsud nikdy nedostane živý.
Byl nahý a ležel na zádech na posteli, nemohl hýbat tělem a viděl jen černo. Plakal; tváře měl vlhké slzami.
Studené prsty mu přejely po líci a Snape slíbil: „Dnes večer vám už neublížím,“ a přesunul se na posteli. Harry mu chtěl věřit, ale nemohl, ne teď.
Ležel na břiše a topil se ve vlastní krvi. Umíral, ale vůbec se nebál. Zažíval takovou bolest, že vítal osvobození smrti.
Krev opustila jeho plíce a on lapal po dechu, nesnášel své tělo za to, že se drží; že bojuje, i když on to už vzdal.
„Co s ním budeme dělat teď?“ zeptal se někdo.
„Znám přesně to správné kouzlo,“ Luciusův hlas po něm sklouzl jako had a po celém těle ho najednou probodlo milion nožů.
„Zabijte mě!“ pokoušel se škemrat, ale z jeho úst vyšla akorát krev.
Ležel na posteli s karmínovým povlečením a hleděl do zdi. Pokusil se pohnout, ale žádná část jeho těla neposlouchala příkazy. Dýchal a srdce mu tlouklo, ale nemohl pohnout jediným svalem, dokonce ani zavřít oči. Panika se jím prohnala a on se zoufale snažil donutit rozličné části svého těla k pohybu; aby získal nějaké ujištění, že není uvězněný uvnitř kompletně paralyzovaného těla. Ruka ho uchopila za paži a přetočila ho a on zjistil, že leží na zádech a hledí na Snapea, který má na tváři výraz soustředěnosti, jako kdyby sledoval přípravu lektvaru. Snape mu položil ruku na bradu a otevřel mu pusu. Harry ucítil hustý lektvar, který mu Snape do úst nalil, pak mu muž čelist zavřel a masírováním krku pomáhal lektvaru projít. Harry ho chtěl ochutnat, aby zjistil, co mu bylo dáno, ale i jeho chuťové pohárky odmítaly pracovat.
Ne, už žádné další lektvary, žádné další vzpomínky. Chtěl znovu zapomenout. Nebylo to dobré. Chtěl se pohnout. Potřeboval se pohnout. Jeho tělo sebou začalo cukat a křečovitě se stahovat, jako kdyby byl kolo za kolem zasahován Cruciatem. Harry cítil, jak Snapeovo větší tělo překrylo jeho a přišpendlilo jej k posteli do přikrývek. Chtěl křičet, ale když se jeho pusa konečně trhavě otevřela, přestal dýchat. Lektvar a snídaně mu zaplnily dýchací cesty a vyhrnuly se mu z úst.
Byl hrubě hozen na bok a nejasně zaslechl Snapea použít Anapneo a Harry cítil, že opět dýchá.
Harry lapal po vzduchu, oči se mu obrátily v sloup a celé jeho tělo se svíjelo. Snažil se najít něco, čeho by se mohl zachytit, aby si pomohl udržet se v klidu, ale nic neviděl a stále neměl nadvládu nad svými divoce se zmítajícími končetinami.
„Rennervate!“ křičel Snape znovu a znovu dokola. „Rennervate!“
Harryho krk sebou trhl dozadu, páteř se mu prohnula, jako kdyby se měl rozlomit napůl, a všechen ten řev, co předtím nedokázal ze sebe dostat, se mu vydral z hrdla. Ten zvuk byl natolik nelidský, že jediný důvod, proč věděl, že to pochází od něj, byl, že cítil, jak se mu hýbou hlasivky. Nadvláda nad tělem se mu navrátila a on zkolaboval na postel, všechna síla z něj vyprchala.
„Harry!“ Snape ho přetočil na bok, popadl jej za bradu a zvedl mu ji. „Harry, vzbuď se!“
Byl příliš unavený, než aby dokázal i tak jednoduchý úkol.
„Harry!“ Snapeův hlas získal na naléhavosti. „Otevři oči, Harry! Podívej se na mě!“
Harry si přivolal všechnu svoji sílu a donutil svá těžká víčka k pohybu. Snapeova tvář byla těsně nad jeho, úplně bledá, jako kdyby mu byla z těla vysáta veškerá krev. Divoké oči v sobě měly pohled, jaký Harry nikdy předtím neviděl, a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co to je: strach.
„Bolí tě něco?“ Snapeův hlas byl roztřesený a ani zdaleka se neblížil tomu chladnému klidu, na který byl Harry zvyklý, a oči mu přelétávaly po Harryho tváří, zatímco rukama mu přejížděl po těle, zkoušel jeho puls a krevní tlak; potichu kouzlil slova, která Harry nerozpoznával.
„Už ne,“ zvládl Harry vyheknout, dech měl stále zkrácený a dýchalo se mu těžko. Zbloudilá křeč mu vletěla do těla a on se pro oporu chytil Snapeova hábitu.
Snapeovy silné paže se obtočily kolem něho, podepřely jej do sedu. Harry se opřel o jeho hruď, takže si hlavu položil na mužovu hrudní kost. Snape ho pravou rukou přidržoval, zatímco levou mu třel záda.
„Dýchejte, pomalu a zhluboka,“ nabádal jej klidnějším tónem. Harry se zhluboka nadechl, pokoušel se udělat, jak ho Snape požádal, ale s každým dechem mu bylo hůř a točila se mu hlava. Snapeova konejšivá ruka sjela dolů a spočinula mu na břiše. „Bránicí, ne plícemi.“
Harry si nebyl jistý, co tím myslel, ale pokoušel se při nádechu používat břicho a náhle se mu opět dýchalo dobře. Když se mu dech zpomalil k normálu a srdce se mu už déle nesnažilo vyskočit z hrudi, Harry si dovolil uvolnit se a opřel se o Snapea.
Ruka, jež mu spočívala na břiše, zmizela, ze vzduchu vyškubla sklenici s vodou. Snape mu přitiskl pohárek ke rtům a Harry vděčně pil, nestaral se o to, že většinu z toho na sebe vybryndal. Když mladík dopil, Snape sklenku nechal zmizet a volnou rukou odhrnul Harrymu ofinu.
„Byl… byl jsem…“ Harry se mu to pokusil říct, ale z nějakého důvodu nemohl mluvit a lehký šok mu projel tělem, díky čemuž se nekontrolovatelně roztřásl.
„Nemluvte, dokud nebudete připravený,“ naléhal Snape. Švihnutím hůlky očistil zvratky a položil Harryho zpátky na postel. „Musím poslat Pánovi zla vzkaz s vysvětlením, proč jste cítil bolest, jinak sem někoho pošle, aby mě zkontroloval. Odpočívejte, promluvíme si, až se vrátím.“ Slezl z postele a v oblaku černé odspěchal.
Harry se schoulil do klubíčka. Vzpomínky tam stále byly, prodlévaly pod povrchem, surové, silné a tak strašně bolestivé. Přemýšlel, že by Snapea požádal, aby mu je opět odstranil, ale měl pocit, že je musí snést. Slza mu sklouzla po nose a on si uvědomil, že brečí, ale slzy byly tím posledním z jeho obav. Snape mu říkal pravdu, když tvrdil, že jediný Harry byl zajatý, že všichni ostatní unikli. Hermiona nebyla uvězněná společně s ním. Ale co se dělo v těch prvotních dnech jeho zajetí? Pokud ty vzpomínky byly pouze ochutnávkou toho, co se mu stalo, nechtěl víc. Rozuměl, proč je jeho mysl vytěsnila. Byla chyba je požadovat nazpět, teď to viděl.
Snape se vrátil v přívalu energie. Měl novou tašku s lektvary, kterou upustil na stůl a okamžitě otevřel.
„Žádné další lektvary,“ trval na svém Harry.
Snape se na něj zamračil. „Mám pocit, že posilňující lektvar - “
„Ne.“ Harry potřásl hlavou. „Žádné další.“
Snape nechal tašku na stole a přistoupil k posteli. Položil ruku Harrymu na čelo a jeho obočí se spojila dohromady, když kontroloval Harrymu teplotu.
„Mrznete. Pojďte sem.“
Harry se roztřeseně přetočil k okraji postele a Snape mu pomohl na nohy, objal ho rukama kolem prsou. Harrymu se třásly nohy příliš silně, než aby dovedl stát, takže jej Snape zvedl do náručí a donesl ho do knihovny, pevně si jej tiskl k hrudi. Něžně ho položil na gauč, přinesl mu polštář pod hlavu a přivolal přikrývku, urovnal mu ji, jako kdyby ho ukládal do postele. Oči během celého procesu nespouštěl z Harryho tváře, a jakmile skončil, švihnutím hůlky rozdělal oheň v krbu a pak o pár kroků ustoupil, klesl do křesla, které vyletělo naproti, aby jej zachytilo.
„Jak se cítíte?“ zeptal se Snape po minutě stísněným hlasem.
„Strašně.“ Harry si pevně přitáhl peřinu kolem sebe. Ani si neuvědomoval, že je mu zima, ale díky ohni a tlusté přikrývce se mu třas zmírnil na zvládnutelnější úroveň. „Líp než předtím, ale stále se nemůžu přestat třást. Bylo to horší, daleko horší než posledně.“
„Neočekával jsem tak … silnou reakci,“ přiznal Snape. „Už to znovu nebudu zkoušet.“ Po chvíli se tiše zeptal: „Na co jste si vzpomněl?“
Harry zíral do ohně. „Vzpomněl jsem si… všechno to bylo propletené dohromady. Nejsem si jistý, kdy se jaká vzpomínka odehrála.“ Pokusil se dát útržky do logického pořadí. „Myslím… slyšel jsem Belatrix, jak mučí Hermionu. Byli jsme zamknuti v cele… všichni ostatní unikli, ale… Malfoy, chytil mě. Ve svém domě, myslím. Voldemort…byl tam… Oni…“ zavřel oči, jako kdyby pouhým přáním mohl vzpomínky vymazat. „Mučili mě. Myslel jsem, že umírám. Ch-chtěl jsem umřít. Byl jste tam vy. Říkal jste někomu, ať mě uzdraví a on tvrdil, že je to nemožné. Říkal jste, že musí, že na tom závisí jeho život. A pak jsem byl… nemohl jsem se hýbat. Byl jsem paralyzovaný na posteli. Byl jsem – byl jsem zraněný. A vy jste se mě dotýkal. Říkal jste: ‚Dnes večer vám už neublížím‘ a já jsem vám nevěřil.“ Harry otevřel oči a zahleděl se jimi do Snapeových. „Kolik mých vzpomínek je pryč?“
Snapeova tvář byla bledá v třepotajícím světle ohně z krbu, které házelo dlouhé stíny přes jeho obličej, ukrývající před Harrym většinu výrazů. „Skoro pět dní,“ odpověděl striktně.
„Pět dní…“ Harry se položil na záda na pohovku a znovu zavřel oči. „Proč to bylo takovéhle?“
„Nevím,“ přiznal Snape, hlas prozrazoval jeho nenávist k tomu slovu. „Mám teorii, že tyto ‚mentální zdi‘, které jste mi popsal, jsou toho příčinou. Domnívám se, že jsou určitým druhem obranného mechanismu, který jste si vytvořil, abyste se chránil během mučení. Já jsem se jimi začal prolamovat, ale vaše reakce byla natolik… nepříznivá, až jsem se neodvažoval tlačit víc. Chcete-li, mohu znovu zapečetit ty vzpomínky, které se vám obnovily.“
„Ne.“ Harry zavrtěl hlavou. „Potřebuji je. Když už jen jako připomínku toho, proč bych se o to neměl znovu pokoušet.“
Snape na to nic neřekl a oba seděli několik minut v tichosti. Harry odpočíval, zatímco ten třas pomalu opouštěl jeho tělo a srdeční tep se mu vracel do normálu. Slyšel, že se Snape postavil, a tak otevřel oči. Snape se k němu přiblížil a poklekl vedle sofa. Do nažloutlé tváře se mu vrátila barva a z očí se mu vytratil strach. Studenou ruku položil Harrymu na čelo a pak jí sklouzl po krku a zkontroloval mu puls.
„Jak se cítíte?“ zeptal se Snape tiše, prsty stále na Harryho hrdle.
„Hladově,“ odpověděl Harry. Žaludek se mu konečně uklidnil a myslel si, že tentokrát se mu podaří udržet v něm jídlo.
Koutek Snapeových úst se zvedl v úsměvu. Postavil se a vytáhl hůlku, švihl jí a mezi Harryho pravým okovem a podlahou se objevil řetěz.
„Jsem hned zpátky.“ Odkráčel, vyšel po schodech rovnoměrnými, přesto uspěchanými kroky.
Harry zavřel oči a zhluboka dýchal. Gauč a přikrývka silně voněly po Snapeovi a Harryho zajímalo, jestli zde strávil mnoho volného času při čtení. S pocitem toho, že je v teple a dobře chráněný, se na pohovce uvolnil. Vdechoval vůni Snapea, ohně a to nepatrné elektrické aroma magie, jež stále prodlévalo ve vzduchu.
Snapeovy kroky zazněly na schodech a Harry se posadil, jak mu to jen šlo, neboť řetěz měl pouze délku jeho paže a bránil mu hnout se příliš daleko. Snape vstoupil do místnosti a v ruce nesl snídaňový tác. Odstranil Harrymu řetěz a Harry kolem sebe upravil pokrývku tak, aby mohl jíst. Snape mu položil tác do klína a přizpůsobil jeho podpěrky, aby byl stabilní. Poklepal na něj hůlkou a objevil se talíř se sendviči, společně se Snapeovým hrnkem čaje, skleničkou dýňového džusu, kostkou sýra, bílým hroznovým vínem a sušenkami. Snape si vzal šálek a posadil se na druhý konec pohovky.
Harry se dychtivě zakousl do sendviče, ve kterém byly plátky krůtího masa. Jakmile se mu jídlo dotklo žaludku, třas jej opustil a on se opět cítil fyzicky téměř normálně. Nyní když byl v teple a měl jídlo v žaludku, dovolil si vrátit se zpět k těm vzpomínkám. I přes jejich značnou děsivost měl pocit, že je musí mít na paměti. Byl zodpovědný za jejich zajmutí a Hermionino mučení, ale také pomohl svým přátelům utéci. Také teď rozuměl, proč jej Malfoy tolik znervózňoval. Zapomněl na ta hrozivá kouzla, s pomocí kterých ho Malfoy mučil, ale některá hluboká část jeho podvědomí si pamatovala všechen ten strach a bolest.
Ale nejdůležitější bylo, že teď měl Harry pocit, že Snapeovi může věřit. Snape se ho pokoušel varovat, že navrácení vzpomínek by mohlo být nebezpečné, a byl upřímný v popisu toho, co se Harrymu stalo po jeho zajetí. Jediná věc, která ho mátla, byla ta vzpomínka na Snapea, jež se skutečně k ostatním nehodila. Kdyby si nebyl tím jistý, myslel by si, že ho Snape znásilnil krátce po jeho zatčení. Ale to také nedávalo smysl. Snape Voldemortovi řekl, že Harry byl panic, a Snape by Voldemortovi nelhal.
Navíc Snape se nechoval jako muž, který zneužil situace, aby si vzal to, co vždycky chtěl. Mohl Harrymu lhát a prohlašovat, že Voldemort chce mnohonásobné vidiny sexu, nebo mohl naléhat, aby měli sex i v době, kdy Voldemort jeho vzpomínky nekontroloval. Harry by nepoznal rozdíl. Ne, Snape se ho pravděpodobně snažil vyléčit. Harry si pamatoval, jak zezačátku nenáviděl Snapeův dotyk, a to i když se mu starší kouzelník snažil pomoct. Tehdy si myslel o Snapeovi jen to nejhorší, ale jen stěží mu to mohli dávat za vinu; Snape taky neudělal nic, čím by mu tuto víru rozptýlil.
Harry se diskrétně podíval po Snapeovi a všiml si, že jej Snape pozoruje, přestože předstírá, že to nedělá. Harry si nemyslel, že ten strach, co viděl ve Snapeových očích, byl jen proto, že se bál, že ublížil Voldemortovu nejcennějšímu majetku. Ne, bylo v tom něco jiného, protože Snape nebyl tak uvolněný jako obvykle. Dokonce i svým špatným zrakem rozpoznal ty sotva patrné znaky – ztuhlost v jeho vyrovnaných zádech a velice mechanický způsob, jakým upíjel z hrnečku.
Harry si uvědomoval, jak těžká ta celá situace pro Snapea musí být. Byl donucený nejen se spojit se synem muže, jehož ze všeho na světě nejvíc nenáviděl, ale také se pokoušet udržet jej šťastného. Nadto musel zůstávat v přízni náročného, krutého pána, který by Snapea zabil v okamžiku, kdy by se dozvěděl, nebo by měl jen sebemenší podezření o jeho zradě. Nebylo to tak hrozné jako to, čím si procházel on sám, neboť Snape se sám rozhodl zaplést se s Voldemortem a nebyl pravidelně mučíván. Ale… i se Snapeovou převážně sobeckou touhou osvobodit se od osobních překážek, stále se zdálo, že Harrymu po většinu času pomáhá, jak jen to nejlépe umí. Navzdory veškeré jeho krutosti a urážkám, se mu podařilo, aby se Harry cítil podstatně v bezpečí a chráněný. Snapeovi na něm záleželo, tím si byl Harry jistý, třebaže by to mistr lektvarů nikdy nepřiznal nahlas.
„Mám přinést další?“ zeptal se Snape poté, co Harry snědl poslední sousto hroznů, čímž dojedl jídlo.
„Ne, jsem v pohodě. Chci teď trénovat.“
„Mám pocit, že byste měl odpočívat,“ naléhal Snape.
„Ne-e, říkám vám, jsem v pořádku.“ Harry odložil tác na podlahu, postavil se a protáhl. Cítil se dokonale zdravý, jako kdyby se ta hrozná událost s lektvary a vzpomínkami nikdy nestala. Chtěl trénovat. Teď, když si byl jistý, že jeho přátelé unikli, měl pocit, jako kdyby se měl soustředit na snahu, jak se k nim co nejrychleji vrátit. Snape se postavil a švihnutím hůlky nechal zmizet jejich nádobí.
„Pojďte za mnou.“ Snape ho zavedl po schodech nahoru.
Harry za ním nadšeně poklusával. „Na čem budeme pracovat dneska?“
„Mám pocit, že byste měl zapracovat na míření - “
„Přísahám vás, jsem v pořádku,“ naléhal Harry.
„Nejdřív budete mířit,“ odpověděl Snape pevně s nasupeným pohledem, aby umlčel další protesty. „Musíme být opatrní; zvláště v tomto stádiu.“
Harry přikývl a přijal laserové ukazovátko. ‚V tomto stádiu‘ mohlo znamenat jen to, že se blíží konci a že Voldemorta vyzve brzy. Harry se nemohl dočkat, cítil se víc než připravený.
Snape pro Harryho stvořil falešné Smrtijedy a očaroval je, aby tančili kolem místnosti ve velmi realistických pohybech. Když se Harry otočil k nim, začali se proplétat a rychle se vyhýbali při prvním náznaku útoku. Musel se naučit, jak na ně zacílit koutkem očí. Věděl, že laser je rychlejší než kouzlo, takže se to pokoušel vzít v úvahu při svém zacilování na terče. Cvičil několik hodin, když Smrtijedi náhle zmizeli.
„Někdo je tu.“ Snape si přivolal košík s čistícími potřeby a vrazil ho Harrymu do rukou a přitom mu vytrhl laserové ukazovátko. „Na kolena. Čisti.“
Harry se spustil na kolena a vytáhl hadr. Drhl flek na podlaze, zatímco sledoval Snapea, jak jde přes místnost.
Jedny z tlustých dvoukřídlých dveří do trůnního sálu se rozletěly a dovnitř se vřítil Avery. Harryho pěst pevně sevřela hadr a on držel zkrátka svoji nenávist. Nechtěl nic jiného, než přejít přes pokoj a pokračovat v tom výprasku, který Averymu uštědřil.
„Vím, že jsi ho zabil, Severusi!“ ječel Avery, když rázným krokem vyšel ke Snapeovi, hábit mu povlával kolem kotníků jako dým. Snape stál nehybně, záda vzpřímená a hůlku pevně svíral v ruce.
„Koho že jsem zabil?“ zeptal se Snape chladným a hlubokým hlasem.
„Nehraj se mnou tyhle hry!“ Avery se zastavil sotva na délku paže od Snapea a namířil na něj prstem. „Hathawaye! Zabil jsi ho!“
„Byl jsem informován, že to Řád jej zabil,“ odvětil Snape s náznakem pobavení v hlase. Ačkoliv hůlkou mířil přímo na Averyho, celý jeho postoj vypovídal spíše o lehkosti a sebedůvěře než agresi.
Averyho tvář, která již byla zkroucená a červená, při tom komentáři nabrala ošklivý nachový odstín. „Udělal jsi to!“ řval Avery a Harry přemýšlel, jestli ten Smrtijed ztratil nervy. „Není to žádná náhoda! Nechal toho otroka mu ho vykouřit a pak umřel! Já jsem ho chtěl ojet a náhle jsem upadl v Jeho nemilost a jen můj otec mě zachránil!“
„Neměl bys ze svých chyb vinit - “ začal Snape, v hlase se mu stále odráželo veselí.
„NE!“ Averyho ruka sebou cukla ke Snapeovi, jako kdyby se pokoušel vrhnout černou magii špičkou prstu. „Něco jsi mi provedl! Pohrál sis s mou myslí!“
„A jak jsem to dokázal? Pán zla by jistě zaznamenal jakoukoliv magii použitou v jeho přítomnosti,“ upozornil rozvážně Snape s klidným přesvědčením. Kdyby Harry nevěděl, že Snape lže, uvěřil by mu.
„Nevím, jak jsi to dokázal, ale udělal jsi to! Vím, že jsi to byl ty!“ zavrčel Avery, vypadal jednoznačně nepříčetně. „Ty a on!“ Otočil se a zadíval se na Harryho. „Pracujete společně!“ Rozešel se k mladíkovi s jasným záměrem mu ublížit a Harry musel bojovat, aby se mu na obličeji nezračil úšklebek. Chtěl, aby Avery přišel a snažil se mu ublížit, jen aby mohl toho zvráceného parchanta znovu zbít.
Červené kouzlo přilétlo před Averyho, skoro ho zasáhlo, když mu zkřížilo cestu a Smrtijed se naráz zastavil. Avery se rychle otočil, tasil hůlku a namířil jí na Snapea, který svojí na oplátku mířil na Averyho a na tváři měl vražedný výraz.
„Neodvažuj se ho dotknout,“ zuřivě zavrčel Snape, z hlasu mu odkapával jed. Kráčel směrem k Averymu, jeho vystupování se zcela změnilo na dravčí. Zastavil se na dvě paže daleko od Smrtijeda, otočil se a zlostně se na Harryho zahleděl. „Vrať se zpátky k práci.“ Švihnul k Harrymu hůlkou a mladý kouzelník ucítil vypovídající statický výboj ševelissima těsně předtím, než mu zaplnilo uši. Harry sklopil oči na podlahu a předstíral, že drhne mramor.
Harry se nedokázal soustředit na podlahu příliš dlouho a tak kradmo vzhlédl. Viděl, jak ti dva kouzelníci míří na sebe hůlkami, oba na tváři měli vražedný výraz. Avery na Snapea něco řval. Snape ho propaloval pohledem a pak odpověděl cosi, díky čemuž se Averyho tvář zkroutila ještě víc a opět něco křičel. Snape znovu promluvil, na což Averyho obličej smrtelně zbledl a Smrtijed klopýtl o pár kroků zpět. Snapeova tvář se pokřivila do toho děsivého úsměvu, z kterého Harryho mrazilo až do morku kostí. Mladík fascinovaně hleděl, jak Snape pozvolna postupuje k Averymu, mluví pomalu a rozvážně. Harrymu připomínal kočku pronásledující myš a Avery vypadal jako velice vyděšená myš. Kvapem couval, hůlkou sice celou dobu mířil na Snapea, ale neustále se třásl. U dveří se zastavil, něco na Snapea zaječel a pak odběhl.
Snape se otočil, použil na Harryho řetězové kouzlo, pak kvapem vyšel za druhým Smrtijedem.
Harry zíral za jeho vzdalující se postavou, zoufale si přál, aby mohl tu hádku vyslechnout. Čím Snape Averymu vyhrožoval, že to vyvolalo takovouhle reakci?
Po minutě se Snape vrátil, postoj i rysy tváře zpět v obvyklé neutralitě, jako kdyby se před chvíli nepohádal se spolusmrtijedem. Promluvil k Harrymu, čemuž mladík nemohl rozumět, tak si ukázal na uši. Snape mávnul hůlkou, bzučení opustilo Harryho sluch a řetěz zmizel.
„Nikdy, ani na okamžik se nedívejte Smrtijedovi do očí,“ poučoval ho Snape. „Neustále hrajte svoji roli.“
„Co jste mu řekl, že odešel?“ zeptal se Harry zvědavě.
„To není vaše věc,“ odpověděl Snape pevně.
„Zabil jste toho Smrtijeda?“
„Nebuďte hloupý. Jak bych to mohl zvládnout? Měl byste pokračovat ve vaší lekci.“ Odvrátil se od Harryho a opět začal připravovat cvičení.
Harry ho sledoval z podlahy. Snape zavraždil toho Smrtijeda, tím si byl jistý. Snapeův tón hlasu a výraz ve tváři byl přesně tentýž, jako když lhal Averymu. Vážně zavraždil člověka kvůli tomu, že sexuálně zneužíval Harryho? Snape nezabil Averyho, ale na druhou stranu Avery ho ve skutečnosti neznásilnil a znělo to, jako kdyby Averyho otec byl významná osobnost. Snape byl den po tom znásilnění tak naštvaný a Harry věřil, že měl jen špatnou náladu. Ale teď, když o tom přemýšlel, mohl by Snape… žárlit? Harry v tom okamžiku věděl, že má pravdu, ale ta myšlenka byla natolik překvapující, že zapomněl dávat pozor na své okolí a jeden falešný Smrtijed do něj skoro vrazil.
„Neplýtvejte mým časem, Pottere,“ pronesl Snape chladně. „Buď budete trénovat, nebo se vrátíte do klece.“
„Budu trénovat.“ Harry vyskočil na nohy a bez námahy sestřelil jednoho nepravého Smrtijeda. Vrátil se ke cvičení, ale nemohl se soustředit. Neustále vrhal kradmé pohledy po Snapeovi, který se soustředil na ovládání padělaných Smrtijedů. Snape žárlil, tím si byl jistý. Mistr lektvarů neměl žádný jiný důvod, proč zabít Smrtijeda, jenž Harryho sexuálně obtěžoval.
Harry nevěděl, co si má myslet. Bylo to poprvé, co byl rád, že je Snape prohnaný zabiják. Zmíral touhou dozvědět se, jak se Snapeovi podařilo toho Smrtijeda zabít, aniž by opustil budovu. Snape tvrdil, že zaslechl, že to Řád zabil Hathawaye. Byl Snape v kontaktu s Řádem nebo shazoval vinu na druhé? Harry doufal, že ať už Snape udělal cokoliv, nemohlo to být žádným způsobem vystopováno zpátky k němu. Hryzalo jej svědomí a na chvíli ucítil trochu viny nad Smrtijedovou smrtí, což ale surově potlačil. Neměl se kvůli čemu obviňovat, to on byl tím zneužívaným. Neříkal přeci, ani Snapeovi nenavrhoval, že by toho Smrtijeda měl zabít. Snape se zcela o vlastní vůli rozhodl ho zavraždit.
„Soustřeďte se, Pottere,“ nařídil mu Snape a Harry si uvědomil, že vůbec nemíří.
„Promiňte.“ Obrátil svoji pozornost zpátky ke cvičení. „Kdybyste chtěl zabít někoho, aniž byste se k němu přiblížit, jak byste to udělal?“
„Pokud se vážně domníváte, že vám na tuto otázku odpovím, pak jste hloupější, než jsem si původně myslel, což už je co říct,“ odvětil Snape ostře.
Harry se nenechá tímto od Snapea vytočit. „Měl byste být opatrný. Mohli by vás podezírat i další z vraždy toho Smrtijeda.“
„Avery je žárlivý hlupák, který proti mně vznesl několik nehorázných obvinění,“ Snapeův hlas jasně vyjadřoval jeho nechuť. „Nezajímá mě to.“
Harry s pečlivostí vybíral slova. Ačkoliv oceňoval snahu, ten čin byl na Snapea poněkud ukvapený. Jestliže měl Voldemort podezření, že Snape zabil toho Smrtijeda, mohl by ho od něj odvolat. Harry musel Snapea varovat, aby to už znovu nedělal. „Pokud další Smrtijed… udělá to, co Hathaway, a zemře, bude to vypadat velice podezřele. Nebo i kdyby Avery umřel, pak - “
„Jistěže to vím,“ odpověděl Snape pohrdavě. „Na rozdíl od vás, já svůj mozek používám docela často.“
Harry si uvědomil, že Snape ho dál bude urážet, pokud bude pokračovat, takže nechal tu věc být. Doufal, že i ostatní Smrtijedi budou Snapea podezírat z vraždy Hathawaye a už se ho nepokusí znovu znásilnit. Pokud se ho ještě někdo z nich pokusí dotknout, zabije ho sám, stejně jako zabije Averyho. Myšlenka na to mu rozbušila srdce a on se obrátil zpátky ke Snapeovi.
„Myslím, že už jsme byli opatrní dost dlouho. Rád bych se vyhýbal.“
Snape na něj na chvíli hleděl, než přikývl. „Budete se pokoušet ‚zabít‘ Smrtijedy tím, že přinutíte, aby se kouzlem zasáhli navzájem.“ Vytvořil šest velkých černých mračen míčků, které se začaly potulovat po místnosti, jako kdyby byly živá stvoření. Harry hodil laserové ukazovátko zpátky Snapeovi a sledoval, jak se postavy bezcílně vznášejí po sále. Náhle na něj z jednoho vylétl míček a brzy na něj útočily všechny. Harry si vybral jeden a pokusil se přimět ostatní, aby ho zasáhli.
„Jak poznám, že jsem někoho zasáhl, když nepoužíváme kouzla?“ zeptal se Harry, když se on i Smrtijed vyhnuli míčku na poslední chvíli.
„Očaroval jsem je, aby zmizely, když utrpí zásah,“ vysvětlil Snape.
„Víte…“ Harry se sehnul, aby unikl čtyřem střelám a překulil se na podlaze, než se mu podařilo získat stabilitu. „Tohle je daleko složitější, než by bylo bojovat se skutečnými Smrtijedy. Tyhle věci můžou střílet z jakéhokoliv směru.“
„Je lepší, abyste byl spíše trénován více než nedostatečně,“ zdůraznil Snape. „Vaše okno příležitostí je těsně poté, co provedou útok. Stejně jako kouzelníci, nemohou vrhat kouzla nepřetržitě.“
Harry přikývl. Snažil se vysledovat, jak často každý z těch šesti na něj střílí, ale bylo to příliš složité a on brzy ztratil přehled. Rozhodl se zaměřit jen na dva a čekat na ten dokonalý moment, kdy skočit mezi ně. Jeden vystřelil na Harryho o něco dřív a mladík se vrhl dopředu, zatímco druhý vypálil. Jeho trik byl úspěšný a falešný Smrtijed zmizel.
„Mám to!“ vykřikl triumfálně a jen tak tak se mu při svém rozptýlení podařilo uhnout.
„Soustřeďte se,“ připomněl mu Snape.
Harry přikývl a vybral si další dva černé tvary, na které se zaměřil. Zkusil to samé, ale oni zmoudřeli a ten druhý na Harryho nevystřelil.
„Tihle jsou chytřejší než skuteční Smrtijedi,“ zažertoval Harry.
„Nikdy nepodceňujte svého nepřítele,“ nařídil mu Snape ostře. Dva Smrtijedi na Harryho vypálili současně a Harrymu se jen stěží podařilo vyhnout zasažení.
Harry si připomněl, aby se pořádně soustředil. Pokusil se o několik dalších úskoků, ale ty skončili nezdarem a v době, kdy Snape cvičení zastavil, se mu nepodařilo ‚obelstít‘ žádného dalšího.
„To je dostačující.“
Harry sám sebe zklamal. Chtěl být lepší než ‚dostačující‘. Těžce se plahočil za Snapem a toužebně se podíval v knihovně na pohovku, jak ji míjel. Chtěl se na ni schoulit, před zapáleným krbem a s hrnkem čaje. Měl už dost své cely a jejích chladně bílých zdí.
Vstoupil do sprchy a plánoval svůj následující postup. Pochyboval, že by jej Snape mohl nechat v knihovně o samotě na dlouho, i kdyby byl připoutaný ke gauči. Potřeboval Snapea přesvědčit, aby tam zůstal s ním.
„Mohl bych si číst knihy magické teorie, kdybyste zůstal se mnou a v tom momentě, kdy by se někdo ukázal, byste mi ji vzal?“ zeptal se Harry, když si mydlil paže.
Snape vzhlédl od své knihy. „Co si přejete vědět?“
Harry přemýšlel. „Hádám, že bych si měl také přečíst vaše nejlepší knihy o relikviích a tradici hůlek. A pokud máte nějakou o horcruxech - “
Snape si výsměšně odfrknul.
„Myslel jsem, že jestli někdo má o nich knihy, jste to vy,“ vysvětloval rychle Harry. „Myslím tím, že jste o horcruxech slyšel dřív, než jsem vám o nich řekl, a Voldemort rozhodně nevypadá jako typ, co by se podělil o takovouto informaci se svými následovníky. Dokonce ani s vámi ne.“
„Přestože vlastním několik tlustých svazků stručně popisujících horcruxy a kouzla používaná na jejich vytvoření, nebylo by mi umožněno mít knihy o podobné černé magii ani ve stejné místnosti s vámi,“ vysvětlil Snape.
Harry pokrčil rameny. „Vím, že mi není povoleno ani být se sovami. Ale budeme potřebovat najít způsob, jak zničit ty dva poslední horcruxy, pokud se to Ronovi s Hermionou nepovede. Hádám, že na Nagini můžete jednoduše použít Avada Kedavra, ale nemáme meč ani baziliškův zub na diadém.“
„Jak jsem vyrozuměl, pro zničení horcruxu musí být předmět, ve kterém je obsažený, poškozený tak, že se nedá opravit,“ přemítal Snape a zavřel knihu. „Existuje několik temných kouzel - “
„A co ten lektvar, který vytváříte pro Voldemorta? Nemůžete ho dát potajmu Nagini?“ zeptal se Harry, když si smýval vlasy.
„Jaký?“ Snapeova obočí se stáhla k sobě, jak se zamračil.
„Ten, co by zničil moji duši, ale zanechal mé tělo nedotčené,“ připomněl mu Harry. „Pokud ho uděláte, mohl byste ho dát Nagini a zničit tak horcrux. Ona by přežila, takže by byl daleko lehkomyslnější, než kdyby byl horcrux zničený.“
Snapeova obočí se stáhla do obvyklého výrazu extrémní nelibosti. „Přesto že jsem se pokoušel vymyslet takovýto lektvar, dosud jsem byl ve své snaze neúspěšný. Duše – její původ, vlastnosti i poslední pobyt uvnitř těla…“ Snape potřásl hlavou. „Obávám se, že toto je oblast, kde jsou lektvary jen minimálně k užitku.“ Zněl velice roztrpčeně a Harry dokázal poznat, že jen s nenávistí přiznává, že není schopný něco spravit lektvary. „Moje hlavní překážka je, jak potvrdit, že lektvar měl úspěch. Jak to můžu dokázat i jen se zničením jediné duše, natož s tou, která sídlí vedle další? Zabít je lehčí. Zničení těla… jednoduché, dětská hra.“ Přezíravě mávl rukou. „Lidská těla jsou křehká a mohou být vytvořena či zničena v pouhém rozmaru. Ale u většiny z nás duše přežívá dokonce i tu nejkomplexnější destrukci těla.“
Harry vylezl z vany a osušil se. „A co mozkomorové?“
„I v té nepopiratelně limitované literatuře o mozkomorech je obvykle nanejvýš řečeno, že duši spíš odstraňují, než ničí. Nikdo neví, co se s duší stane poté, co člověk dostal polibek. Odrazoval jsem Pána zla od takovéhoto jednání, neboť v současné době není způsob, jak se dozvědět, jak zcela je duše odstraněna. Nicméně stejnak pochybuji, že by Pán zla kdy dovolil mozkomorům přiblížit se k Nagini.“
Harry se zamračil. „Takže není možnost vytvořit lektvar, který by zničil horcrux v Nagini a ji nechal žít?“
Snape pomalu přikývl. „V současně situaci není. Nemáme žádnou bezpečnou cestu, jak ten lektvar dopředu vyzkoušet. Kdybychom měli dostatek času a lepší přístup k vybavení, mohl bych být schopen nějaký vytvořit, ale to nemohu, když jsem uvězněn tady.“
„Není mnoho těl se dvěma dušemi,“ souhlasil Harry, když rozvažoval jejich problém. „Je způsob, jak mohou dvě duše skončit v jednom těle, mimo stvoření horcruxu?“
„Ano, ale jsou vzácné a často zahrnují velice černou magii. Taková magie zanechává stopy, které by šly před Pánem zla těžko utajit,“ objasňoval Snape.
„Takže to s ním vzdáváte?“
„Ne, ještě ne.“ Snape se postavil. „Pojďte, potřebujete si na sebe nanést lektvar a sníst večeři.“
Harry si sebral z vany lektvar, rozprostřel si ručník na předložku a pak se posadil zády ke Snapeovi. Nakapal si lektvar na nohy a posléze předal lahvičku dozadu ke Snapeovi, který ji vzal a poklekl za něj.
„Knihy o relikviích by měli být dostatečně neškodné, ne?“ zeptal se Harry nadějně, když si natíral lektvar na nohy.
„Přestože se zdráhám odmítnout vám jakoukoliv literaturu,“ pronesl Snape, když vmasírovával Harrymu mast na záda, „neměl bych mít tyto knihy ve vaší blízkosti. Mohu vám dát svazek o tradici hůlek, pokud trváte na tom, že si chcete přečíst díla, která jsem si již prostudoval.“
„To není tak, že bych vám nevěřil,“ pokusil se jej Harry uklidnit. „Může v tom být něco, co jste nepoznal a co bych poznal já. Pokud po mně chcete, abych si četl své současné knihy, udělám to. Jen nechci uvíznout v cele na několik hodin o samotě. Nejsem vůbec unavený. Netrénoval jsem dostatečně dlouho.“
Snape od něj odstoupil a umyl si ruce u umyvadla. „Můžete si po večeři číst své mudlovské knihy v knihovně.“
„Skvělé.“ Harry se vrátil do klece. „Jaká jsou ta kouzla, co zničí horcruxy?“
„Řeknu vám je později.“ Snape za ním prošel mřížemi.
„Později?“ Harry se na své cestě zastavil, otočil se a zkřížil si paže. „Co se stane, když umřete?“
„Nemám v úmyslu umřít, alespoň dokud nebude Pán zla zničen.“ Snape přistoupil ke stolu a z vůně vyčarovaného jídla Harrymu zakručelo v břiše.
Harry přešel ke svému místu. „Nehody se stávají, víte. Co když přijde na to, co tu děláme?“
Snape na Harryho zúžil oči. „Nedozví se to, pokud vy - “
„Neuděláte něco hloupého,“ dokončil za něj nevrle Harry. „Kdy jsem udělal něco stupidního před ním?“
„Dopustil jste se velkého množství idiotského chování přede mnou, a to stačí,“ odvětil Snape.
„Říkal jsem vám, - “
„Tento argument mě pouze hlouběji přesvědčuje, že nejste připravený,“ řekl Snape ledovým hlasem. „Jen včera jste opustil moji přítomnost a ukradl hůlku. Myslíte-li to vážně se svým tréninkem, pak mi dokažte, že jste ukázněný.“
Harry se pořádně podíval na své, na pohled podivné jasně oranžové dušené maso a kus kuřete nabodl na konec lžíce. Myslel si, že je od Snapea neuvěřitelně nespravedlivé svalit vinu za celou tu hádku na něj, zvlášť když ji Snape z větší části sám vyvolal. Jestli on byl horkokrevný, pak Snape taky. „Nemohu s vámi pracovat, jestliže se ke mně budete chovat jako kompletní kretén. Budu vám prokazovat respekt a ukázněnost, pokud vy uděláte to samé pro mě.“
„Budu vás trénovat, jakkoliv uznám za vhodné,“ odpověděl Snape tichým a smrtícím hlasem.
„Nepotřebuju být trénovaný každou hodinu dne.“ Když Snape otevřel pusu, aby něco namítal, Harry rychle pokračoval. „Když jsem před ním, vím, co musím udělat a udělám to, ale nedokážu vydržet být otrokem každičkou vteřinu dne. Jestli mě chcete urážet a snažit se mě vyprovokovat, abyste vyzkoušel moji trpělivost, tak klidně, jen mi to předem řekněte.“ Snape na to nic neodpověděl a Harry se podíval na své jídlo. „Má to mít tuhle barvu?“
„To je murgh tikka masala. Nikdy předtím jste ji neměl?“
„Ne, v Bradavicích ji nikdy nedělali.“ Harry podezíravě koukal na ten kousek kuřete na konci své lžíce.
„To krmivo, kterému jste v Bradavicích dával přednost, je jen stěží typickým příkladem kuchyně.“ Snape na něj opovržlivě koukal. „Nikdy jste nebyl v restauraci?“
„Jen málokdy jsem s příbuznými někam chodil,“ odpověděl Harry mrzutě, rozvířila se v něm nenávist. Chtěl hodit tu misku Snapeovi na hlavu.
Snape znovu nabyl svého neutrálního výrazu. „Je to kuře na kari, což je jedno z nejoblíbenějších jídel v Británii.“
„Kari… to je indické, ne?“
„Je to podobné indickému pokrmu známému jako murgh makáni – kuře na másle, ale murgh tikka masala, což se dá přeložit jako ‚kořeněné kousky kuřete‘, pochází z Anglie.“
Harry si váhavě ukousl. Bylo to docela lahodné – vlhké, šťavnaté kuře marinované v neobvyklé, ale pikantní směsi koření. Bylo to o něco pálivější než cokoliv jiného, co mu Snape naservíroval, ale to dokázal zvládnout. Snape mu posunkem ukázal k talíři vedle Harryho, na němž byly nakrájená rajčata, cibule a mistička podivné bíle věci a ploché kousky chleba v tvaru velikých slz.
„V Indii se kari tradičně jí rukama, používají kousky naan,“ ukázal na chleba, „aby nabraly ingredience. Okurková raita,“ pokynul k misce hutné bílé věci, „je jogurtová příloha, jež vyváží ostrost. Pokud je na vás jídlo moc pálivé, přidejte si toho trochu.“
„Je to fajn,“ odpověděl Harry a cítil, jak pálení od koření pomalu postupuje. Utrhl si kousek naanu a použil jej, aby si nabral trochu masa, a objevil rýži, která byla pohřbená pod omáčkou. S tím pečivem to bylo absolutně lahodné. Vyzkoušel raitu, ale její chuť nebyla moc podle jeho představ.
„Přejete-li si jídlo zchladit, vmíchejte to dovnitř,“ instruoval jej Snape. „Ta chuť se vám zalíbí.“
„Dostal jste novou kuchařku?“ zeptal se Harry.
„Tuhle mám již několik týdnů.“ Snape se napil čaje. „Měl jsem potíže sehnat rozličné koření v jejich nezpracované formě. Nejsou zde příliš běžné a Strix se zpěčuje létat na dlouhé vzdálenosti.“
Harryho zajímalo, kde ‚zde‘ je, ale věděl dobře, že se nemá pokoušet ptát. Předpokládal, že se nachází někde mimo Anglii, zvláště jestli Strix musí létat daleko, aby přinesla ingredience na oblíbené britské jídlo. Možná byli na pevnině. „Dokázal jste nakonec Strix donutit tam doletět?“
Snape si odfrknul. „Čekal bych týdny.“
„Týdny?“ zopakoval Harry. Vážně museli být daleko od Anglie. Snažil se rozpomenout, jak dlouho Hedvice trvalo doletět do Francie a zpátky.
„Ne z toho důvodu, jaký si myslíte,“ opravil jej Snape rychle. „Doručuje poštu opravdu neuvěřitelně pomalu. Domníval jsem se se, že všechno nosí ještě třetí straně - “
„To je způsob, jakým čtou vaše dopisy?“ přerušil ho Harry. Pomyslel si na svůj dopis a jak Strix věřil, že ho nikomu neukáže. Ale pokud to nosila ještě další osobě… To nemohla. Dostal by se do potíží, že jej poslal.
„Předpokládal jsem to,“ přikývl Snape. „Kdybych byl Pánem zla, přesně tohle bych dělal. Také by to napomáhalo udržovat zdejší lokaci jako tajemství, zvláště pokud ona třetí strana dostává mnoho různých sov. Nevyloučil jsem zcela tuto možnost, ale také jsem ji začal podezírat, že je jednoduše líná a spíš je na lovu, než aby doručovala zásoby. Občas jsem odběhl dát jí dopis, ale ona nebyla nikde k nalezení. A když se konečně vrátila, neměla pro mě žádnou poštu. Také jsem jí zakoupil nové jídlo, aby nemusela trávit čas na lovu, a ona jej celé sní, a přesto stále loví,“ stěžoval si a zněl velice roztrpčeně.
Harry se zasmál. „Kde jste k ní vlastně přišel?“
„Pán zla ji pro mě obstaral, když jsem byl umístěn sem. Nyní spoléhám na další Smrtijedy, aby mi přinesli všechno důležitého.“
„Pak tedy nedostáváte balíčky příliš často, protože přicházejí maximálně každý třetí den,“ komentoval to Harry, když honil poslední kousek kuřete.
„Mám návštěvníky skoro každý den,“ informoval ho Snape. „Většina z nich přichází a odchází dříve, než se vzbudíte.“
„Proč tak časně?“
„Musí chodit do práce.“ Snape odeslal svůj prázdný hrneček.
„Pokud všechno vaříte úplně od píky, pak vám to musí zabrat strašně času,“ přemítal Harry. „A přesto máte tři celá jídla připravená na každý den, neustále vytváříte nové lektvary, vaříte ty pro Voldemorta a pro mě, děláte tisíce domácích prací, čtete knihy, stýkáte se s ostatními Smrtijedy a trávíte hodiny mým tréninkem. Nemyslím si, že spím tak dlouho.“
„Užívám lektvar, který mi umožňuje snížit dávku času, který strávím spánkem tak, že odstraní nepotřebné fáze. Mám další lektvar, jenž mi umožňuje vyhnout se v případě potřeby spánku úplně, ale zjistil jsem, že mé kognitivní funkce po jeho užití klesají, takže se snažím nebrat jej více než jednou za týden a jen v případě nutnosti,“ vysvětlil Snape. „Také používám na výpomoc s domácími povinnostmi kouzla.“
„Můžu si já vzít ten lektvar? Mohl bych trénovat déle.“ Harry odstrčil své skoro prázdné nádobí pryč.
Snape je umyl a postavil se. „‚Smím‘ a samozřejmě že ne. Mladí potřebují o několik hodin více spánku než dospělí a vaše tělo vyžaduje čas na to, aby si odpočinulo a uzdravilo se.“
„Jsem dospělý,“ naléhal Harry.
„Už jste přestal růst?“ Snape na něj vyklenul obočí.
Harry zúžil oči. Kdyby řekl ‚ano‘, přiznal by tím, že vždycky bude menší než Snape, ale řekne-li ‚ne‘, uzná, že ještě není kompletně dospělý. „Nevím.“
„Tak to nebudeme zbytečně riskovat. Přineste si své knihy, pokud si přejete číst v knihovně.“ Snape vyšel z mříží.
Harry si zpod matrace vytáhl knihu a šel za Snapem do knihovny. Chystal se natáhnout na gauč, když mu Snape nařídil: „Na zem. Kdyby kdokoliv přišel, uděláte přesně to, co vám přikážu.“
„Okej,“ souhlasil Harry, zklamalo ho, že si nemohl lehnout na pohovku. Rozuměl, proč by mě zůstávat na koberci, ale doufal, že Snape sníží svoji ostražitost a dovolí mu vlézt si na gauč. Snape opět zatopil v krbu a Harry si lehnul na břicho, vychutnával si teplo ohně na své kůži. Snape si přivolal tlustý balíček papírů a posadil se na pohovku, nohy měl blízko mladíkových.
Harry nalistoval na stránku, kam dočetl. Světlo v knihovně bylo tlumenější než jasná světla u něj v cele, a dokonce i s ohněm v krbu musel napínat oči, aby mohl pořádně číst.
„Poškodíte si oči,“ řekl Snape. „Tady máte.“
Harry se otočil a uviděl své brýle, jak se vznáší ve vzduchu ani ne dlaň od něj. Natáhl se pro ně, uchopil je a nasadil. „Díky.“ Zazubil se na muže, který mu stroze pokýval a vrátil se ke své vysoké hromádce papírů.
S nasazenými brýlemi se mu četlo daleko lépe a on dočetl pár posledních kapitol. Odložil knihu na podlahu a otočil se ke Snapeovi, který zuřivě psal přes celý pergamen tím samým typem brku, jenž používal při opravování testů.
„Známkujete písemky?“ zeptal se Harry, nevěřil vlastním očím. Neexistoval způsob, jak by Snape stíhal učit společně s tím vším, co dělal.
„Ne. Opravuji tomuto imbecilovi gramatické chyby.“ Přeškrtl celou část jediným brutálním trhnutím brku.
Harry se připlazil blíž a po Snapeově pravé ruce si všiml hromádky přečtených dopisů, které byly také plné červeného inkoustu. „Proč jim je opravujete, když ty dopisy nikdy neuvidí?“
„Ale uvidí,“ odpověděl Snape, na konec dopisu cosi zuřivě psal. „Posílám originály zpět společně s mojí odpovědí.“
Harry se zakřenil. Jen Snape by mohl cítit potřebu opravovat a urážet při každé příležitosti, která se mu naskytne. Přiblížil se ještě o kus, aby viděl, co je tam napsaného, ale jen se mu podařilo všimnout si velkého červeného ‚NE‘, než Snape přes papíry dal ruku a zablokoval tak Harrymu výhled. „Musím vám ty brýle zase vzít?“ Zamračil se na Harryho nesouhlasně.
Harry se posadil na paty. „Žádost o lektvary?“ odhadoval.
Snape přidal dopis, co měl v ruce, na hromadu a zvedl další z komínku na stole. „Ano. Je až příliš mnoho Smrtijedů, kteří věří, že nošení černé a přísaha věrnosti Pánovi zla jim dává právo žádat hloupé laskavosti od ostatních následovníků.“ Jeho brk jen kvetl, když se vrhl na korekce. „Je s podivem, jak někteří z těchto kreténů dokázali dokončit Bradavice.“ Přeškrtl pořádný kus textu a napsal na konec velice jízlivě vypadající odpověď, než ho odhodil na vrcholek opravené hromádky a zvedl další. Rychle ji prolétl očima a potřásl hlavou. „Ano, další zástupce Pan troglodytes1 se ptá, jestli nemám ‚rychlý, efektivní lektvar, který zabije člověka, aniž by zanechával stopy,‘“ přečetl a zdůraznil všechna špatně napsaná slova.
„Jsou to Smrtijedi,“ okomentoval to Harry přezíravě.
Snape ho usadil pohledem. „Co jsem vám říkal o podceňování nepřítele? Hovořil jsem s mnoha Smrtijedy, kteří jsou daleko inteligentnější než lidé jako vy. I bez předsudků z mé strany Zmijozelové by získali známky lepší než většina Nebelvírů. Existuje mnoho těch, kteří si udržují svoji vysokou pozici spíše díky svému narození než zásluhám, nicméně i mezi nimi jich je mnoho, jež jsou značně prohnaní. Věříte si, že jste inteligentnější než Lucius?“
„Já jen prostě nerozumím, jak někdo, kdo je chytrý, by se dobrovolně chtěl stát otrokem někoho dalšího, neboť to je prakticky to, co pro Voldemorta jste. Vím, že jste říkal, že ideály mají velký význam, ale stále nechápu, proč tak strašně nenávidíte mudly, že se kvůli tomu vzdáte vlastní nezávislosti. Možná s vámi zacházeli strašně, a proto je nenávidíte, ale můj taťka a jeho přátelé s vámi jednali taky tak, a to byli převážně čistokrevní. A Voldemort se k vám chová stejně, pokud neuděláte přesně to, co chce. Já se Voldemortovi podrobuju, protože musím, ale vy jste mu moc nad sebou odevzdal dobrovolně. Proč se stát otrokem někoho, kdo se nebude rozmýšlet dvakrát, než vás zabije?“
Snape se na Harryho chvilku upřeně díval, očima mu zvídavě přejížděl po tváři. Nakonec se zeptal: „Chcete vědět, proč jsem se přidal ke Smrtijedům?“
„Jo.“ Harry ho sledoval. Měl pocit, že je blízko k odpovědi.
Snape pozvedl ruku a přiletěla k němu malá, úzká červená kniha v brožované vazbě. „Řeknu vám, proč jsem se přidal ke Smrtijedům, pokud si přečtete a porozumíte této knize.“ Předal ji Harrymu, který ji převzal a přečetl si název.
„Tragická historie o doktoru Faustovi od Christophera Marlowea.“ Harry k němu vzhlédl. „Nechápu, proč chcete, abych si nejdřív přečetl tohle.“
„Chci vědět, jestli tomu dokážete porozumět. Jsem zvědavý, jestli jste vážně inteligentnější než průměrný Smrtijed,“ vysvětlil Snape. „Jestliže dokážete pochopit to, co je zde napsáno, pak vám odpovím na to, co se toužíte dozvědět.“
Harry shlédl na obálku knihy. „A co když s Voldemortem budeme bojovat dřív, než ji dočtu?“
„Pak vám to řeknu potom,“ slíbil Snape. „Pokud ji pochopíte.“
Harry přikývl. Kdyby na to došlo, vždycky se mohl zeptat Hermiony, ať mu to vysvětlí, ale doufal, že tomu porozumí sám. Chtěl Snapeovi dokázat, že je dobrý.
„Musím se vrátit k lektvarům.“ Snape se postavil, zasvištěla hůlka a dopisy se uspořádaly do dvou úhledných hromádek.
Harry také vyskočil na nohy a šel zpět do své cely, nesl si svoji novou knihu. Snape ho následoval, otevřel pro něj mříže a Harry jimi prošel. Sundal si brýle a skrz tyče je vrátil Snapeovi, pak zamířil k posteli. Umístil si svoji novou knihu pod matraci. „Chcete vrátit tu knížku umění?“
„Nemám v úmyslu ji číst někdy v brzké době. Smíte si ji nechat.“ Zastrčil si brýle do kapsy.
Harry se rozhodl, že si ji nechá. Kdyby nic jiného, tak ji může používat jako materiál pro masturbaci, až bude Snape mimo trénovat Draca. Snape vešel dovnitř. „Potřebuji vyměnit vaše povlečení.“ Přešel k posteli, rychle švihnul hůlkou a pomocí kouzel mu svlékl všechny lůžkoviny. Zblízka si prohlédl matraci, mávnul hůlkou nad jejím povrchem a objevila se zelená záře.
„Co to děláte?“ zeptal se Harry.
„Před určitým časem jsem použil na matraci kouzlo, abych zabránil proniknutí tekutin do materiálu. Kontroluji, zda je to kouzlo stále funkční.“
„Proč to neprovedete povlečení, to byste ho nemusel prát tak často?“
„Zanechává to drsný povrch.“ Snape mávnul hůlkou a zelená záře zmizela. „Dotkněte se toho teď bez kouzla.“
Harry rukou přejel přes povrch; byl velice měkký a pružný pod jeho dotykem. Jakmile ruku zvedl, Snape znovu mávnul hůlkou. „Zkuste to teď.“
Harry vrátil svoji ruku a zjistil, že matrace je tvrdší než předtím, s lehce gumovitým nádechem. „Můžete to samé udělat i s oblečením, kdybyste chtěl?“
„Vždycky používám toto kouzlo na svůj hábit, než vařím cokoliv žíravého.“ Snape odstoupil od postele a levitoval prádlo ven z cely. Prošel mřížemi a za sebou je zavřel.
„Proč mi nikdy není povoleno vidět to, co je v prádelně?“ zeptal se Harry, přešel k mřížím a sledoval, jak Snape manévruje s prádlem do zakázané místnosti.
„Pokud to správně uhodnete, možná vám to prozradím,“ informoval jej Snape, než zmizel za dveřmi.
Harry počkal, než se Snape vrátí s další soupravou ložního prádla, než to zkusil.
„Nebezpečné chemikálie.“
Snape neodpověděl, když otevřel mříže.
„Spousta ostrých předmětů.“
Snape v tichosti převlékl postel.
Harry se zamyslel. „Jedovaté rostliny nebo zvířata nebo tak něco.“
„Uvidíme se ráno.“ Snape vyšel ven.
„‘Brou.“ Harry zamířil k umyvadlu a vyčistil si zuby. Poté, co dokončil svoji večerní hygienu, vyndal si novou knihu. Byla to divadelní hra a zdálo se, že to bude stejná výzva jako Sen noci svatojánské. Rozmrzele zíral na řádky latiny roztroušené mezi textem na první stránce, snažil se je přečíst nepřítomným pohledem. Pokusí se o to později. Ospale si promnul oči, vrátil knihu pod matraci a ponořil se do spánku.
---
1 - Pan troglodytes - šimpanz učenlivý (pozn. překlad)