Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 51
Kapitola 51
Harry ležel na posteli, oči upíral radši ke stropu než na Snapea.
Snape Harryho postrčil na bok a prstem přejel po řadách, kde byl Harry propíchnutý.
„Vaše kůže by měla být do rána zcela zahojena. Nicméně vaše svaly na zádech jsou strašně zatvrdlé. Pokud budete trénovat takto napjatý, jenom sám sobě ublížíte.“ Postel se pohnula, jak ji Snape opustil. „Pojďte se mnou.“
Harry měl dojem, že odmítnutí by vedlo jen k tomu, že by byl donucený kouzlem, takže s nechutí otevřel oči a sklouzl směrem ke konci lůžka, díval se spíš na Snapeův hrudník než jemu do očí. Snape zvedl svůj svrchní hábit, který ležel přehozený přes Harryho židli a zabalil jej mladíkovi kolem ramen. Harry se do něj s povděkem pevně zavřel, vzhlédl ke staršímu kouzelníkovi a v jeho temných očích spatřil jemný pohled. Snape se odvrátil a odešel k mřížím.
Harry cupital za ním, nezajímalo ho, kam jdou. Snape se neohlédl, aby se přesvědčil, zda jej Harry následuje, ale když dospěli nad schodiště, v chodbě se zastavil a obrátil se na mladíka.
„Předpokládám, že se chcete nejdřív vysprchovat.“
Pěkná horká sprcha, aby ze sebe sedřel Luciuse a Snapea, zněla jako velice dobrý nápad. „Jo.“ Harry se začal vracet ke schodům, ale Snape zamířil ke dveřím do své ložnice. Otevřel je, podíval se na Harryho a vešel dovnitř.
Ačkoliv Harry použil Snapeův záchod nesčetněkrát, nikdy nebyl v jeho vaně a nemohl si pomoct, ale cítil nad tou vyhlídkou záchvěv vzrušení. Nenáviděl ten pocit. Tak si zvykl na své otroctví, že svolení k užití koupelny bylo nyní privilegium. Zarytě prošel kolem Snapea, jako kdyby to pro něj nic neznamenalo.
„Mám pro vás přivolat pěnu do koupele?“ zeptal se Snape.
„Ne,“ odpověděl Harry. Zasáhlo ho uvědomění, jak hloupý musel být, když předpokládal, že pěna do koupele byla Snapeova. Jak moc Snapeova opravdového já leželo na té straně, která vymyslela, že dát mu pěnu do koupele, zatímco se koupe, zachová alespoň minimální zdání soukromí, a kolik ze Snapea si užívalo ten násilnický sexuální akt, který byl skoro znásilněním? Odtlačil ty myšlenky z hlavy, upustil Snapeův hábit na podlahu a vlezl do obrovské vany. Točil kohoutkem a nastavil si vodu, aby byla tak horká, jak jen dokázal snést. Zavřel oči a vstoupil do proudu, užíval si tu pálivou vodní tříšť.
Snape Harryho ignoroval a přistoupil k umyvadlu, kde si začal čistit zuby, jako kdyby se snažil odřít je dočista.
Harry popadl mýdlo a jal se sám sebe drhnout, tiskl jej silně ke kůži ve snaze smýt to, co se právě událo. Potřeboval být opět čistý. Potřeboval opět cítit sám sebe.
„Nyní, když na vás Pán zla pohlíží jako na zlomeného,“ promluvil Snape, zatímco si na tvář nanesl pěnu na holení, „svolil, abyste mohl být odveden z tohoto místa.“
Harry čekal, jak bude pokračovat, nedovolal si mít naději.
„Týdny ho žádám, aby mi povolil vzít vás do Bradavic, kde bych mohl znovu zaujmout své místo jakožto ředitel, a Pán zla konečně souhlasil.“
Harrymu poskočilo srdce. V Bradavicích by mohl hledat diadém. Mohl by zkontrolovat své bývalé spolužáky a přesvědčit se, že jsou v pořádku. Viděl by Ginny.
Snape pokračoval, aniž by zvedl oči od zrcadla. „Naneštěstí rozhodnul, že byste měl být odeslán na tři dny na Malfoyovo panství, než se ke mně v Bradavicích připojíte. Nemám v úmyslu dovolit Luciusovi nebo komukoliv jinému, aby mi vás vzal. Budu-li donucen, dám vám lektvar, který věrohodně na několik dní vytváří zdání smrti. To by mi mělo dát dostatek času, ve kterém bych mohl pátrat po hůlce osudu a diadému; konec konců - “
„Počkejte chvíli,“ přerušil ho Harry. „Co když zničí moje tělo?“
„Nezničí,“ odpověděl Snape přesvědčeně, zatímco oklepával břitvu v umyvadle. „Zavolají Pána zla, aby vás prohlédl, a v rámci pokusu o vaše posednutí trik okamžitě odhalí. Až mě předvolají, jelikož Lucius nepochybně bude dávat vinu mně, prohlásím to za stejný případ, jako když jste si vybudoval zdi poté, co vás Pán zla mučil. Doporučím jim, aby vás jednoduše nechali několik dní na pokoji, pročež se zotavíte bez vedlejších účinků. Tento plán má svá rizika, což je důvod, proč si ho přeji uskutečnit jen jako poslední mo- “
„Co když bude Lucius mít protijed? Co když zavolá někoho, kdo ví, co to je? Co když - “
„Nic z toho se nestane,“ odpověděl Snape. „Jen já vím o existenci tohoto lektvaru. To nejhorší, co se může stát, je, že zničí vaše tělo, ale Pán zla by byl neuvěřitelně pošetilý, kdyby to dovolil bez dřívějšího ohledání ‚mrtvoly‘. Nepovažuji to za pravděpodobný průběh, ale opět, je to jen jeden plán z mnoha. Místo - “
Jestliže bylo na výběr mezi smrtí a životem jako Luciusův otrok, Harry by volil smrt. „Dejte mi ho teď. Řekněte mu, že po dnešních událostech jsem přešel do toho stavu a že mě nedokážete z něj vzbudit, dokud neuvaříte speciální lektvar. Můžete odejít, najít hůlku osudu a diadém, pak se sem vrátit a pomoct mi ho zabít.“
Snape otočil hlavu a podíval se na Harryho, zastavil se s břitvou v ruce. „Máte být zlomený, ne se schovávat. Jestliže - “
„TO NENÍ SCHOVÁVÁNÍ SE!“ zařval Harry. Uklidnil se a pak pokračoval: „Chci, aby to skončilo. Proč čekat?“
„Protože by mě nemusel nechat odejít samotného, kdyby se vám něco stalo v mé přítomnosti,“ odpověděl Snape tichým hlasem. „Nemůžu pořádně pátrat, když budu mít Smrtijeda po boku a každý můj krok bude sledován.“ Odmlčel se a pak jemnějším hlasem dodal: „Jen počkejte pár dní a tomuhle všemu bude konec.“
„Jsem unavený z čekání,“ řekl Harry, odvrátil se od Snapea a předklonil hlavu do horké sprchy. „Už jsem čekal příliš dlouho.“
„Již brzy odejdete.“
„Proč jsem stále ještě tady?“ zašeptal Harry do proudu vody. „Musím se odsud dostat. Nezvládnu tu zůstat.“
Snape nedal nijak najevo, že by ho slyšel. Odešel z koupelny a za sebou nechal dveře otevřené.
O samotě Harry nedokázal zadržet slzy. Zaklonil hlavu a nechával si kapky odplavovat horkou vodou. Nemohl tohle přežít. Netušil, jak to zvládal tak dlouho, až na skutečnost, že každý den zabíjel část sebe sama. Kolik ze sebe ještě ztratí, než bude volný? I pár dní se zdálo jako roky; věčnost plná mučení a bolesti, kterou on už neměl sílu vydržet. Potřebuje se vzpamatovat. Potřebuje vydržet už jen pár dalších dní. Týden. To by mohl zvládnout. Musí.
Když se slzy přestaly míchat s vodou, Harry vyšel ze sprchy. Popadl jeden Snapeův huňatý ručník a obtočil jej kolem sebe, druhým si sušil vlasy.
Jakmile vešel do ložnice, Snape mu řekl: „Pojďte si lehnout na moji postel.“
Po událostech dnešního večera byla poslední věc, kterou Harry chtěl, cítit na sobě Snapeovy ruce. Zpevnil sevření na ručníku. „Ne. Dejte mi ten lektvar nebo něco a já se vrátím do svého pokoje.“
„Potřebuji ho vmasírovat do vaší kůže a moje postel má nejpříjemnější povrch v celém domě. Pokud - “
„Nechci, abyste se mě dotýkal,“ řekl Harry. „Jen mi dejte něco vypít.“
Snapeovo obočí se stáhlo k sobě. „Dnes večer vám už neublížím. Chci vás jen uzdravit. Budu se dotýkat pouze vašich zad a nohou. Nedotknu se vás nikde jinde.“
„Které části z ‚nechci, abyste se mě dotýkal,‘ jste nerozuměl?“ zavrčel Harry. „Odcházím.“ Rozhodně přešel kolem Snapea, oči upřené na podlahu.
Snape ho chytil za paži. „Proč jste mi neřekl, abych přestal?“
„NEDOTÝKEJTE SE MĚ!“ Harry vytrhnul ruku ze Snapeova sevření a praštil ho do nosu. Kosti křuply mezi jeho prsty a Snapeovým obličejem a Snape zavrávoral dozadu, levou rukou si přikryl nos, zatímco pravou vytáhl hůlku. Harry se přesunul do útočného módu, připravený vyhnout se prvnímu kouzlu a očima sledoval Snapeovu hůlku. Snape jí ale namířil na svůj nos. Když sundal ruku, nezbyla mu žádná stopa po Harryho útoku. Hůlka vklouzla zpět do hábitu a až tehdy se Harry zaměřil na Snapeovu tvář.
Snapeovy temné oči se upíraly na Harryho. „Myslíte si, že je to lehké?“ zeptal se tichým, napjatým hlasem.
Harry se zasmál. Prázdnota v tom smíchu ho šokovala, ale nedokázal zadržet hořkost. „Ale děláte to, ne snad?“
Snape rozhodil rukama. „Žiju v jeho stínu dvacet jedna let! Déle než jste vy vůbec naživu! Nedokážete si představit, jaké to je!“
Harry si pevně přidržel ručník a s obviněním na něj namířil prstem. „Přidal jste se k němu! Vybral jste si tohle!“
„Já jsem si tohle nevybral! Nikdy jsem tohle nechtěl!“
„Vybral jste si, že se k němu přidáte. Co na výběr jsem měl já? A tohle - “ Harry máchnul rukou, vztek v něm byl tak intenzivní, že na okamžik nemohl mluvit. „Tohle jsou kecy! Vás nikdy neznásilnili. Vám nikdy nenařídili zabít jednoho z vašich přátel - “
„Já jsem byl donucen zabít své přátele,“ řekl Snape, temné oči měl prost emocí. „A udělal jsem, jak mi bylo přikázáno. Očekávám, že se do stane opět.“
„Jste zvrácený,“ vyštěkl Harry. „Nechutný. Nemůžu vás vystát. Kolik těch svých tak zvaných přátel jste zabil? Kolik nevinných lidí kvůli vám zemřelo, vy jeden odporný kreténe?“
Snape tam jen stál, ruce mu visely podél boků. Tichým hlasem pronesl: „Pottere - “
Žádné další výmluvy. „Ušetřete mě toho,“ skočil mu do řeči Harry. „Odcházím. Nechci být nikde ve vaší blízkosti.“ Sevřel svůj ručník a zamířil ke dveřím.
Snape přispěchal a zatarasil mu cestu. „Říkal jsem vám, ať mi řeknete, jestli toho na vás bude moc, že zastavím,“ řekl. „Když potřebujete pomoc - “
„Já nepotřebuju pomoc!“ vyštěkl Harry a očima Snapea vraždil. „Zvládl jsem to, ne snad?! Udělal jsem, co jste chtěl! - “
„Já jsem to nechtěl!“ naléhal Snape se zamračením. „Měl jste mi říct, ať přestanu. Měl jste - “
„NEMOHL JSEM! Kdybych to udělal, prostě bysme začali znovu a znovu, dokud bych to nezvládl. Nikdy bych to nezvládl. Nikdy… Nikdy…“ Ke své hrůze Harry cítil, jak ho oči zase začínají pálit, tak je zavřel a snažil se znovu nabýt své vyrovnanosti.
„Merline…“ zaklel Snape. „To přeci nějakou dobu není pravda – vzpomeňte si na naše poslední představení, kdy jsem vám dal ten lektvar. Důvod, proč jsem vás převáděl mezi různými pokoji, byl, abychom měli bod, ke kterému se můžeme vrátit, kdybyste potřeboval v nějakou chvíli přestávku, a změna by tak byla hůře detekovatelná. Kdybyste řekl, ať zastavím, nemuseli bychom se vracet na začátek. Nikdy bych vás nenechal tímto projít, aniž bych vám dal cestu ven.“
Harry zůstal civět. Nemohl uvěřit, že protrpěl celé to hrozné martýrium, když to mohl v jakoukoliv chvíli zastavit. To vědomí bylo na něj skoro moc a jemu podklesla kolena. Na chvíli si myslel, že se zhroutí na podlahu, tak se levou rukou opřel o zeď, hledaje oporu, zatímco se snažil dostat svůj dech pod kontrolu.
„Omlouvám se,“ řekl Snape. „Měl jsem se ujistit, že to víte.“
Harryho tak polekala ta omluva, že byl skoro v pokušení Snapea přimět ji zopakovat, jen aby ji slyšel ještě jednou, ale namísto toho zasyčel: „Neudělal jste to. Neřekl jste mi nic.“ Zvedl oči, aby se podíval Snapeovi do tváře a nenáviděl ten pohled plný zájmu a starostlivosti, který tam spatřil.
„Je po všem,“ pokračoval Snape tím stejně tichým, konejšivým hlasem. „Teď už s tím nic nenaděláme. Musíte mi dovolit vás uzdravit, jinak nebudete schopný zítra trénovat.“
„Jen mi dejte ten lektvar,“ pověděl Harry a potřásl hlavou.
„Žádný nefunguje tak dobře jako ten, co je třeba vám vmasírovat přímo do kůže.“
Harry zúžil oči a řekl: „Udělám to sám.“
„Nemůžete si sám natřít lektvar na záda. Dovolte mi vám pomoci.“
„Jdu teď do svého pokoje,“ oznámil Harry a vzdorovitě se díval Snapeovi do očí, když postoupil vpřed, byl rozhodnutý v případě nutnosti se Snapem bojovat.
Snape mu pohled opětoval s přemýšlivým výrazem v očích, než promluvil: „Co vám Lucius řekl?“
„Cože?“ Vzpomínka na Luciuse Harryho naráz zastavila. Pevně kolem sebe utáhl ručník.
„Choval jste se ke mně nepřátelsky ještě před naším představením,“ poukázal Snape, temnýma očima hledal v Harryho. „Co vám řekl, že to způsobilo tuto reakci?“
Harry od něj odvrátil pohled, zíral na tlustý koberec, když nevyžádaná vzpomínka na Luciuse vyplavala na povrch jeho vědomí. „Říkal spoustu věcí.“
„Jako?“ pobídl ho Snape.
„Nechci o tom mluvit.“
Snape zúžil oči. „Bojíte se přiznat, jak moc jste z něj vyděšený?“
Harry sevřel ruce do pěstí a zavrčel: „Běžte do hajzlu.“
„Získal nad vámi moc, protože vy jste mu to dovolil!“ prohlásil Snape.
„ŘEKL JSEM ‚BĚŽTE DO HAJZLU‘!“
„Je to pravda…“ pokračoval Snape a překřížil si paže, „vy jste mu ji vesele předal na porcelánovém podnose.“
„Je mi jedno, co si myslí!“
„Tak mu přestaňte dávat tu moc!“
„Nedávám mu ji!“ vykřikl Harry a snažil se přes něj přetlačit.
„Ale dáváte!“ Snape popadl Harryho za paže a přišpendlil ho proti zdi. „Ať už vám řekl cokoliv, vy jste to přijal jako pravdu. Lucius je mistr manipulace. Používá hrozby a přísliby bolesti k zastrašování a pak překrucuje svoji zvrácenou logiku, dokud se nestane vaší realitou. Vy jste to, co vám říkal, přijal jako skutečnost a změnil jste své chování podle jeho přání. Nedovolte mu, ať má nad vámi tuto moc! Nepřijímejte jeho propagandu za pravdu!“
„Řekl, že když se mi může líbit znásilnění od nechutného, škaredého chlapa, jako jste vy, pak se mi může líbit mučení od něj,“ vyplivl Harry, jen aby viděl, jak Snapeovýma očima problesklo ublížení.
Snapeovy prsty se otevřely a on ustoupil zpět. Tvář se mu uhladila do obvyklého stavu bez výrazu, když na chvíli na Harryho tiše zíral, černýma očima mu přejížděl po tváři, jako kdyby něco hledal. Nakonec se zeptal: „Vážně tomu věříte?“
Harry chtěl zařvat ‚ano‘ a dát Snapeovi zakusit tu bolest, kterou Snape právě dopřál jemu. Chtěl říct ‚ne‘ a stočit se Snapeovi v náručí, nechat se jím hladit a líbat a vymazat to, co se stalo. „Já nevím!“ zvolal, jeho protichůdné emoce ho trhaly na kousky. „Já nevím, co chci! Už ani nevím, kdo jsem.“ Jeho nohy to vzdaly a on sklouzl po zdi na podlahu, tvář si zabořil do rukou. „Jak můžu zastavit, aby nade mnou neměl kontrolu, když tady přitom nemusí ani být? Jak můžu vůbec poznat, jestli mě ovládá? Já prostě - “
„Pottere,“ přerušil ho Snape. „Když jste vešel do koupelny, nepokusil jste se zavřít dveře. Proč?“
„Nedovolil byste mi to.“
„Nemohl bych,“ souhlasil Snape. „Znám vás. Vím, že jakmile by byly dveře zavřené, okamžitě byste prohledal zásuvky a skříňky a snažil se ukrást věci, za které by mě čekal trest, kdyby je našli ve vaší blízkosti. Lucius by se snažil vás přesvědčit, že útěk je beznadějný a odpor povede pouze k bolesti a potrestání. Kdyby vás vzal do sprchy on, zavřel by dveře, a tak dlouho jak byste věřil jeho slovům, byste sám sebe hlídal, jako kdyby tam byl a dohlížel na vás. Luciusova moc vyžaduje vaši spoluúčast a vaši víru. S tím vás dokáže přesvědčit skoro o čemkoliv, ale bez toho je bezmocný. Nedávejte mu tu moc. Kriticky zvažujte všechno, co vám říká. Nikdy nepřestávejte vyhledávat to, po čem toužíte.“
„Jak poznám to, co doopravdy chci?“ zeptal se Harry, zvedl hlavu a podíval se Snapeovi do očí. „Jak poznám rozdíl mezi tím, co si dobrovolně zvolím, a tím, co jste mě donutil chtít?“
Snape si povzdechl. „Na vaši otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Otázku svobodné vůle projednávají filozofové už celé věky.“ Odmlčel se a pak se zeptal: „Rozhodl jste se bojovat s Pánem zla o své svobodné vůli?“
„Jo,“ přikývl Harry. „Udělám vše, co můžu, abych se ho zbavil, protože to tak chci.“
„A přece, doopravdy jste si tento osud zvolil, nebo byl vám zvolen?“ tlačil Snape. „Kdyby neexistovala věštba, byl byste tak odhodlaný položit svůj život v případě, že by to bylo vyžadováno pro jeho zničení? Obětoval byste tak ochotně svoji svobodu a zůstal v tomto vězení, kdybyste věřil, že jste pouze jedním z několika se schopností zničit Pána zla, a ne že jste jediným prorokovaným Zachráncem?“
„Já…“ Harry chtěl říct, že by to udělal, ale jak o tom přemýšlel, nemohl si být tak jistý. Jistě že by chtěl Voldemortovo zničení, nikdy by nemohl jinak, ale byl by tak ochotně obětoval svoji svobodu, dokonce svůj život? Kdyby místo něj byl označen Neville, snažil by se tak tvrdě, třebaže za smrt svých rodičů? Svět se mu točil a on si složil hlavu do dlaní. „Já ne…“
„Pottere,“ ozval se Snape ostře, díky čemuž vystřelil Harry hlavou vzhůru a podíval se na něj. „Pouze si hraji na ďáblova advokáta, abych vám dokázal, že kdokoliv tak zručný, jako je Lucius, vás dokáže přimět pochybovat i o tom, čemu nejpevněji věříte. Vždycky máte na výběr. Vždycky. Věřím, že byste se držel svého současného přesvědčení jednoduše proto, že jste stupidně tvrdohlavý a přílišný Nebelvír, než abyste zachraňoval svůj krk na účet ostatních. Prokázal jste kdy zdravý rozum a pud sebezáchovy ve svých pokusech zmařit plány Pána zla? Byl jste zbrklý už v jedenácti a navzdory mým nejlepším pokusům to změnit nevěřím, že se mi podařilo do vás vštípit správnou dávku sebeovládání a racionality.“ Odmlčel se a pak dodal: „Pokud něco, potřebujete se naučit, že navzdory tomu, co vám ti blázni, kteří to s vámi myslí dobře, tvrdili, celý svět vám neleží na ramenou. Nemá význam obětovat se zbytečně. Obzvláště pro tento svět, který vás využívá pouze k tomu, abyste vybojovával jeho bitvy.“
„Ale jak to poznám?“ zeptal se Harry a ve Snapeových očích hledal odpověď. „Jak poznám, že si volím to, co já chci?“
Snapeovy černé oči se zaklesly do jeho. „Nepoznáte,“ odpověděl. „Nikdo z nás to nikdy nepozná. Je jen vzácně málo lidí, kteří si vůbec uvědomují, co doopravdy chtějí, a také většina osob žije život daleko méně komplikovaný, než je ten váš. Nadto se často stává, že to, co si zvolíme, ve skutečnosti není tím, co vážně chceme. Vy jste se rozhodl, že si přejete zničit Pána zla klidně i výměnou za vlastní život, ale nedokážete mě přesvědčit, že to je to, kde leží skutečné tužby vašeho srdce. Dával byste přednost vlastní rodině, ne?“
„Ano,“ zašeptal Harry, náhle cítil smutek pro rodinu, kterou možná nikdy mít nebude; obyčejný výběr, který mu byl odňat v té chvíli, kdy byl označen. Bylo pravdou, že si dobrovolně zvolil v případě potřeby obětovat svůj život výměnou za Voldemortovo zničení, ale také byla pravda pravdoucí, že to nebylo to, co skutečně chtěl. To, po čem toužil víc než po čemkoliv jiném na světě, bylo oženit se s Ginny, pracovat jako Bystrozor a mít svoji vlastní rodinu. Vzpomněl si, jak mu Snape přitiskl pohár falešného jedu ke rtům a požádal ho, ať se rozhodne mezi životem a Voldemortem. Jeho odpověď zůstala beze změny, ale poprvé porozuměl tomu, co vlastně ve skutečnosti volí. „Je jisté, že zemřu?“
„Ne,“ odpověděl Snape s lehkostí a přesvědčením. „Nejspíš se oženíte se slečnou Weasleyovou a budete mít tisíce spratků, jako jste vy sám.“ Z tónu Snapeova hlasu bylo jasné, že to považuje spíše za prokletí než požehnání. Muž pokračoval: „Má jediná útěcha s více Pottery na tomto světě je, že nebudu muset trpět jejich vyučováním.“
Harry nedokázal zadržet úsměv. „Nemyslím si, že chci víc jak dvě.“
„Nechte mě hádat,“ odvětil Snape suše. „Kluka jménem James a dívku jménem Lily?“
„Jo,“ potvrdil Harry. „Nebyl byste u vytržení, že můžete buzerovat Jamese Pottera?“
„Myslím, že díky Potterům jsem trpěl už dostatečně, aby mi to stačilo na celý život,“ povzdechl si Snape, odstoupil od Harryho a přešel k nočnímu stolku. Vytáhl z kapsy hůlku a klepl na stůl. Objevila se konvička čaje společně s šálkem a podšálkem. „Čaj?“ zeptal se, když naléval do hrnečku.
„Jo, díky.“ Harry se postavil na nohy a s ručníkem přidržujícím si na místě, si šel sednout na postel.
„Počkejte.“ Snape ho zastavil nataženou paží. Přešel ke své skříni a otevřel dveře. Harry ho zvědavě sledoval, ale Snape k němu byl zády, takže vypadal jen jako velká černá skvrna dělající něco s černými kousky látek. Po chvíli se otočil a znovu přešel k Harrymu s černým oblečením v ruce.
„Váš ručník je vlhký,“ vysvětlil Snape a vtiskl Harrymu kusy oblečení. Harry nechápal, proč jednoduše nepoužije kouzlo na osušení povlečení na posteli, ale dával přednost oblečení před ručníkem, takže si natáhl černé triko a pyžamové kalhoty, které byly zkrácené tak, že mu končily těsně nad koleny. Jakmile byl oblečený, přijal šálek s podšálkem od Snapea, jenž nejdřív odeslal ručník zpět do koupelny, než si přivolal šálek i pro sebe.
Harry se posadil na postel, překvapilo jej, když se do úžasně jemných pokrývek propadl hlouběji, než očekával. Nikdy předtím nebyl v tak přepychové posteli a všiml si, že Snape jej znepokojeně sleduje, jako kdyby se bál, že mu Harry vylije do lůžka čaj. Mladík si položil talířek do klína a pevně hrneček sevřel, aby je oba ujistil, že to nerozlije. Liboval si v hřejivém pocitu, který mu prosakoval do prstů, když upíjel z lehce nahořklého čaje.
Snape si nalil vlastní šálek a pak se posadil do židle u svého psacího stolu. Ve všem, co dělal, byl daleko méně ladný než Lucius. Ačkoliv měl svoji vlastní eleganci, způsob, jakým držel šálek, byl spíš ležérní než vytříbená důstojnost blonďatého čaroděje a také měl ten rozčilující zvyk si po každém přibližně pátém usrknutí čaje olíznout rty. Vlasy měl nitkovité a neupravené, a přestože se už konečně naučil používat šampón, stále byly lehce mastné. A i když už déle neměl ten permanentní úšklebek, který míval v Harryho blízkosti vždy vyrytý do tváře, črty obličeje byly ostré a nevlídné, jako kdyby jej vyřezali z nepoddajného kamene. Jeho obrovský hákovitý nos napomáhal tomu, že jeho jinak tolerovatelnou tvář činil vyloženě ošklivou. Jeho tělo, v současné době ukryté pod vrstvami a vrstvami oblečení, na tom bylo jen nepatrně lépe. Harry předpokládal, že by nebylo tak špatné nebýt těch vyblednutých jizev a značek, které hyzdily bledou kůži. Severus Snape byl s konečnou platností ošklivý muž. Nikdo by jej nikdy nenazval sexy nebo krásným, až na ty nejštědřejší duše snažící se být laskavými.
Lucius byl skoro jako jeho naprostý opak, daleko kultivovanější, hezčí a ladnější než jakýkoliv kouzelník, kterého Harry v životě potkal. Kdyby jeden z nich dvou měl Harryho přitahovat, měl by to být Lucius, ale na něm bylo cosi nechutného a odporného, z čeho Harry nabýval pocit nečistoty, jako kdyby se pokaždé, co spolu přišli do kontaktu, mladík brodil neředěnými splašky.
Způsob, jakým Harry vyhledával Snapeovu náklonnost, nedával smysl. Jak stále chtěl, aby se jej Snape dotýkal i poté, co se mezi nimi stalo. Skoro jako kdyby se do Snapea zamiloval, ale to nedávalo smysl, protože vůbec neshledával Snapea přitažlivým, a on si byl dost jistý, že člověka musí druhá osoba nejdřív přitahovat, než se do ní zamiluje.
„Štve vás to?“ Harry svou otázkou způsobil, že Snapeovy černé oči vylétly vzhůru od místa na jeho šálku, kam se upíraly. „Že jste donucen mít gay sex? Chci říct, vy jste heterosexuál, ne?“
„Přestože mám mimořádně značnou slabost pro velká ňadra - “ začal Snape, díky čemuž se Harry začal dusit svým čajem. Harry prskal ve snaze se uklidnit, zatímco se na něj Snape mračil a s obavami se díval na Harryho třesoucí se šálek čaje. Harry se vzpamatoval a rychle dopil zbývající tekutinu.
„Jsem v pořádku, díky,“ ujistil Snapea, jak odkládal podšálek a hrneček na noční stolek. „Velká ňadra?“ zopakoval a na svého dřívějšího profesora pozvedl jedno obočí.
„Ano,“ přikývl vážně Snape a pokračoval tím stejným seriózním tónem, jako kdyby probírali přísady do lektvarů. „Někteří muži tvrdí, že víc než to, co se dá vzít do úst nebo do dlaně, je plýtvání, nicméně dovoluji si nesouhlasit. Na světě existuje jen pár věcí tak příjemných jako mazlit se s prsatou ženou.“
„Já vám nevím, mně se víc líbí ty menší,“ řekl Harry a myslel přitom na Ginny. Jednou jej nechala strčit jí ruku pod blůzku a on si stále se vzrušením vzpomínal, jaký to byl pocit: byly jemné a pružné a – rychle přerušil tuhle myšlenkovou nit, než ho stihla zavést na místa, kam se před Snapem dostat nechtěl.
„Prsa madam Rosmerty vás nechávaly chladným?“ zeptal se Snape s obočími pozvednutými.
Harry zrudnul, nevěřil, že vede podobnou konverzaci se Snapem. „Já jsem vždycky dával přednost - “ Harry potrápil svůj mozek, když se snažil vzpomenout si na ženu, kterou by mohl použít jako příklad, neboť si nemyslel, že by Snapeovi měl zmiňovat spolužačku. „ – dívkám jako Dulcinea, ta černovlasá prodavačka z Medového ráje.“ Až příliš pozdě si uvědomil, že byla jen dva roky nad ním.
„Slečna Turronová? Je úplně plochá.“
„Není plochá,“ hádal se Harry. Ginnyina prsa byla do velikosti podobná. „Stejně se mi líbí menší. Ty madam Rosmerty jsou tak trochu… velký.“
„Je dokonalá,“ trval na svém Snape. „Až se dívky vašeho věku začnou vyplňovat, začnete si jich užívat víc.“
„Já si jich užívám už teď dobře!“ vyhrknul Harry, než se stačil zastavit.
„Nikdy jsem neporozuměl mnoha mužů a jejich zálibě v dívkách vašeho věku,“ svěřil se Snape s náznakem pohrdání v hlase. „Kromě všeobecné stupidity a nedostatku dospělosti, které mládí provází, jsou dívky nejlepší, jakmile se rozvinou v ženy a už déle nemají ploché hrudě, kostnaté boky a nohy čtrnáctiletého chlapce. Až budete starší a vytvoříte si nějakou výdrž, oceníte tak říkajíc ‚polštáře‘ navíc.“
„Já mám výdrž už teď,“ protestoval Harry. „Jen prostě nevidím smysl v čekání na jeden orgasmus, když jich místo toho můžu mít několik.“
„Mladím je plýtváno na mladé,1“ pronesl Snape se zavrtěním hlavy, než se opět napil.
Harry si nebyl jistý, co tím Snape myslel, ale než stihl promluvit, starší kouzelník se postavil a odložil svůj prázdný šálek na noční stolek.
„Lehněte si na bok, abych vám mohl namasírovat lýtka,“ instruoval jej Snape, když z hábitu vytáhl široký, nízký kelímek.
Harry si položil hlavu na neuvěřitelně měkký polštář a nohy si schoulil pod sebe. Snape se posadil na postel u jeho nohou a něžně jednu zvedl, natáhl ji a položil si ji na klín. Ruce si namazal v substanci z lahvičky a pak své teplé prsty položil Harrymu na nohy, palci zatlačil do svalu.
„Au!“ vyskočil Harry a nohu mu vytrhl. „Nemačkejte tak tvrdě!“
„Netlačím nijak silněji než obvykle,“ trval na svém Snape, zatímco si jemně přitáhl Harryho nohu zpátky na klín. „Máte ve svalech uzlíky. Řekněte mi, kde to bolí.“ Začal u kotníku a pomalu masíroval Harryho nohu směrem vzhůru, prsty se mu metodicky kmitaly a hřejivé teplo z lektvaru se vsakovalo Harrymu do nohy.
„Tam,“ oznámil Harry, když tření začínalo být bolestivým.
„Ano, cítím to.“ Snapeovy ruce přejížděly kolem té nejtlustší části Harryho lýtka, jemně ohmatávaly svaly. Umístil obě na mladíkovu nohu a začal ji hníst.
„V mých svalech jsou uzlíky?“ zeptal se Harry, když se uvolnil na posteli a hlavu si vtlačil do měkkého polštáře. „Jak se to stalo?“
„Ne doslova,“ vysvětloval Snape, zatímco rukama nepřestával pracovat na Harryho noze. „Uzlíky neboli zatvrdliny pocházejí ze stresu, ať již fyzického nebo psychického. Jelikož většina vašich tréninků zatěžuje záda a nohy, dá se jen očekávat, že většina zatvrdlin se bude nacházet v těchto oblastech. Nicméně zatvrdliny se mohou zformovat i nezávisle na fyzickém vypětí.“ Několik minut jej masíroval, než mu nohu pustil. „Teď potřebujeme ji nechat odpočívat. Dejte mi vaši pravou nohu.“
Harry si levou schoulil zpět, natáhl pravou a položil ji Snapeovi na klín. Snape něžně zatlačil prsty do svalů.
„Přímo tam,“ kvitoval Harry, když Snapeovy prsty začaly zkoumat místo citlivější, než byla ostatní.
„Tato je horší než ty další,“ komentoval to Snape, když prohmatával Harrymu bérec. „Při vašich trénincích musíte přednostně přenášet váhu na tuto nohu.“
„Zbavíte se těch uzlíků kompletně?“ zeptal se Harry.
„Jak jen budu moci,“ odvětil Snape a prsty začínal přitlačovat. „Zlepší se, když si vzpomenete a před začátkem každého cvičení se správně protáhnete a po tréninku pokaždé použijete svalový lektvar.“
Po chvilce Snape pustil Harryho nohu a řekl: „Teď zapracuji na vašich zádech.“
Harry, který se v měkkých lůžkovinách docela uvolnil, se neochotně zvedl do sedu a sundal si triko. Hodil ho na stranu, znovu si lehl a zavřel oči. Cítil, jak se postel hýbala, když se Snape přesunul do pozice po jeho boku. Ruce teplé lektvarem se něžně dotkly Harryho ramen a začaly jej hladit po kůži.
„Tady jste napjatý,“ oznámil Snape tiše, když mu ruce prozkoumaly oblast mezi krkem a ramenem dotyky lehkými jako pírko. Ruce pak klouzaly po mladíkových zádech, postupovaly směrem ven a pak se znovu vracely ke středu. „Také máte zatvrdlinu zde,“ poklepal prstem po levé straně Harryho páteře někde vprostřed zad. Ruce se vrátily ke svým lehkým, povrchním pohybům, jemně Harryho laskaly. Skončily svůj průzkum těsně nad pasem kalhot, které měl Harry na sobě, a pak prsty ze zad zmizely. Když se znovu navrátily, potulovaly se po Harryho zádech, pohybovaly se v širokých kruzích a pozvolna tlačily hlouběji a hlouběji.
Bylo to tak uklidňující. Harry se nechal unášet, ztracen v měkkosti postele a něžných pohybech Snapeových rukou. Teplo lektvaru a pevný dotyk jako by proudil do jeho pokožky a pronikal až ke kostem, odplavoval napětí svalů. Pokaždé, když se Snapeovy bloudící ruce vrátily k jeho ramenům, bolelo to méně a méně, ačkoliv mohl říct, že Snapeovy prsty mu do zad tlačí silněji. Neuvědomil si, jak měl napjaté tělo, ale nyní cítil, jak z něj ta ztuhlost uniká. Končetiny měl jako z vody a nemyslel si, že by se udržel na nohou, kdyby se pokoušel slézt z postele.
„Vytvořil jste tento lektvar sám?“ zamumlal Harry do polštáře.
„Upravil jsem si již existující lektvar,“ vysvětlil Snape, když se doopravdy pořádně zabořil do uzlíku blízko středu Harryho zad. „Když nad vámi získal kontrolu Avery, objednal jsem si pár knih o sportovní medicíně, jakmile jsem si uvědomil, jak málo o tomto subjektu vím…“
Jak Snape monotónně pokračoval ve vysvětlování velmi nudného procesu, kterým se mu podařilo vyvinout tento lektvar, přestal Harry vnímat slova a zaměřil se pouze na konejšivý dotyk Snapeových rukou a uklidňující zbarvení mužova hlasu. Ten tichý hřmot mu připomínal vzdálenou letní bouřku a Harry se přenesl nazpět do jedné z jeho nejpříjemnějších dětských vzpomínek, kdy na den utekl od Dursleyových a lehl si na pole, odkud sledoval valit se velikou letní bouřku. Musel se vrátit domů, jakmile se spustily obrovské proudy deště, ale Dudley byl příliš zaměstnaný dupáním na žížaly a pokusy o chytání žab, než aby ho obtěžoval. Dudley ve skutečnosti nebyl schopný chytit žádnou žábu na rozdíl od Harryho, který získal skoro každou, na kterou se zaměřil. Představoval si, že by vyzval Snapea na soutěž v chytání žab, byl si docela jistý, že učitel lektvarů by musel podvádět a použít kouzla, aby jich chytil tolik jako on ten jeden den.
Snape přerušil svůj monolog slovy: „Použiji tento lektvar i na zbytek vašich nohou a také na vaše ruce. Neočekávám, že tam najdu nějaké zatvrdliny, ale rád bych se ujistil. Nedotknu se ničeho, co vám zakrývá oblečení.“
„To je fajn,“ zamumlal Harry, příliš uvolněný, než aby zvedl hlavu.
Snape se přesunul níž a zvedl Harryho levou nohu, umístil si ji na klín. Ruce se vrátily na místo s tou zatvrdlinou, která stěží bolela navzdory skutečnosti, že ji hnětl docela silně. Chvíli ji masíroval, než se vydal dolů k Harryho chodidlu.
Jak tam tak Harry ležel a nechal se od Snape měnit do loužičky kaše, věděl, že Lucius neměl pravdu. Nenáviděl to, když se k němu Snape choval surově. Nebyl to sex, na kterém se stal závislým (ačkoliv oceňoval ty ohromující orgasmy), ale tohle: ta důvěrná blízkost, která mezi nimi byla. Způsob, jakým ho Snape chránil, pečoval o něj a vedl jej. Bylo možné, že na něj Snape nahlížel pouze jako na nástroj, který se musí spravit, když se rozbije, a že všechno, co Snape udělal, aby mu pomohl, bylo jen pečlivou vypočítavostí a podniknuto ku prospěchu učitele lektvarů, ale Harry odmítal věřit, že je to pravda. Na určité úrovni na něm Snapeovi záleželo, na něm jako na člověku. Cítil to, když ho Snape líbal, a při sexu to četl v jeho očích.
Lucius viděl jen to, co bylo na povrchu; chladné, kruté črty ošklivého, mastného Smrtijeda. Nevěděl nic o knihách, soutěžích, ani o sirupových košíčcích. Nebyl to Smrtijed Snape, který Harrymu dopřával potěšení, byl to profesor Snape, muž, jehož ruce byly potřísněny lektvary namísto krve. Člověk, který se vystavoval potížím nejen proto, aby mu pomohl, ale také aby se ho pokoušel, jak jen mohl, učinit šťastným aniž by jej hýčkal. Harry porozuměl, o čem byla ta hrozná zkušenost. Snape očekával, že to zastaví, kdyby se to stalo příliš krutým. Věřil a respektoval Harryho natolik, že rozhodnutí přestat nechal zcela na něm. Přestože považoval za Snapeovu chybu, že mu pořádně nevysvětlil, že budou moci začít znovu, aniž by se museli vracet na úplný začátek, teď si uvědomil, že i on sám je zodpovědný za své utrpení. Byl tak zaměřený na to, aby Snapea zase nenáviděl, že dovolil, aby mu bylo ublíženo.
Aby si otestoval svoji teorii, otevřel oči a zeptal se: „Co byste udělal, kdybych to nemohl zvládnout?“
„Kdybyste nezvládl sehrát svoji roli?“ zeptal se Snape, zatímco palci se bořil do polštářků jeho levého chodidla.
„Ano.“
„Kdybyste tomu dával přednost, seslal bych na vás Imperius a - “
„Ale tomu já dovedu vzdorovat,“ poukázal Harry.
„Mám lektvar, který mi dovoluje použít jej účinněji, ale kdybyste s tím souhlasil, očekával bych, že ho ochotně snesete,“ řekl Snape, když mu vytahával prsty na nohou. „Kdybyste toho nebyl schopen, pokusil bych se vymyslet omluvu pro Pána zla a přijal bych svůj trest. Nicméně vzhledem k choulostivé situaci, ve které se oba v současné době nacházíme, uchýlil bych se k této metodě až jako k poslední možnosti.“ Odmlčel se a pak se zeptal: „Chcete, abych vám tu vzpomínku vzal?“
„Ne,“ Harry zavřel oči, ve skrytu duše potěšený tím, že Snape by radši přijal Crucio, než by ho donutil do bolestné situace. „Když se zbavím všech vzpomínek, ve kterých mi je ublíženo, nikdy se nepoučím, ne?“
„Ne,“ souhlasil Snape a zatahal za další jeho prst.
Vrátila se mu vzpomínka z časů, které skoro zapomněl. Nemůžu vám dát to, co chcete, ale dám vám to, co potřebujete, řekl tehdy Snape a v té době mu to nedávalo žádný smysl, ale nyní Harry pochopil. Snape tím myslel, že mu dá vše, co Harry potřebuje, aby přežil, ale ne to, po čem ve skutečnosti touží. Už to nebyla tak docela pravda, neboť Snape nacházel způsoby, jak mu dát i mnoho z toho, co chtěl. A zrovna teď to, co chtěl víc než cokoliv na světě, byl spánek.
---
1 - George Bernard Shaw