Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 53
Kapitola 53
Harryho oči se naráz otevřely. Viděl jen spletené barvy, jako kdyby se přes špinavé sklo díval na obraz nakreslený vodovými barvami. Pokusil se posadit, ale jeho tělo odmítalo poslechnout příkazy k pohybu.
„Snape,“ zaskřehotal do zmatenosti, posunul hlavu ve snaze ujasnit si, kde se nachází. Náhle ho zaplavil děs včerejšího večera v barvitých detailech a jemu se sevřelo hrdlo. Byl tak hloupý! Jak mohl před Voldemortem oslovit Snapea jménem?
„Snape! Snape!“ sípal znovu a znovu se strachem, že se nedočká odpovědi; že je prozradil a Snapea od něj odvedli. Nebo dokonce zabili za zradu, za to, že se zasáhl, aby ho zachránil.
Objevil se tmavý flek jako obří skvrna černého inkoustu a Harry se k němu vrhnul a popadl za záhyby látky.
Ruce Harryho odstrčili. „Jsem tady. Běžte spát.“
Ze Snapeova hlasu se Harry zachvěl štěstím. Pokusil se vytáhnout kupředu do té temnoty, jež byla Snapem. Snape ho jemně odstrčil zpět na postel.
„Neopouštějte mě.“
Chladné prsty ho pohladily po tváři. „Spěte.“
„Neopouštějte me,“ Harry prohledával temnotu a snažil se zachytit něčeho hmotnějšího, než bylo černé oblečení.
„Neopustím vás.“ Snape mu přitiskl něco chladného a tvrdého ke rtům. „Vypijte to.“
Harry otevřel ústa a dovolil Snapeovi nalít mu do krku sladký lektvar. Když polkl husté sedativum, zavřel oči a zamumlal: „Omlouvám se.“
„Vy se omlouváte?“ zeptal se Snape. „Za co?“
„Prozradil jsem nás,“ vysvětlil Harry, vina v něm jej tak tížila, až si myslel, že vybuchne, jestliže to neřekne. „Je mi to líto.“
„Neprozradil jste nás,“ řekl Snape tiše a odhrnul mu ofinu na stranu. „Vedl jste si dobře.“
„Je mi to líto. Já… zabil jsem ji.“
„Přestaňte,“ Snapeův ostrý hlas protrhl ticho a zranil Harryho uši. „Nikoho jste nezabil.“
„Je mi to líto.“
„Není to vaše vina. Promluvíme si, až se zotavíte. Teď spěte.“
„Měl jsem… měl jsem ji nechat v té nádrži.“ Znovu se přes něj převalil spánek a on začínal klimbat.
„Nebyla to vaše vina.“ Snapeův hlas se ozýval ze strašné dálky, ačkoliv jeho ruce stále spočívaly na mladíkově hrudi.
Musel bojovat, aby ze sebe ta slova dostal, ale přesto řekl: „Měl jsem…“ než se konečně propadl do blaženosti spánku.
~
Když se Harry znovu vzbudil, potřeboval na záchod. Pokusil se zvednout nohy, ale ty se odmítaly pohnout, jako kdyby byly pod Petrificus Totalus. Neschopen hnout jimi ani o píď, se svíjením pokusil dostat k okraji postele, kde přepadl na zem. Naštěstí s sebou strhl většinu pokrývek a pád nebolel. Ale na druhou stranu, nic ho nebolelo. Dokonce ani záda. Snažil se osvobodit ze zámotku povlečení, ale všude kolem něj byla karmínová a ruce měly potíže peřinu sevřít.
„Vy jste sám sobě nejhorším nepřítelem.“ Snape Harryho zachránil z pokrývek, pak mu zahákl ruce pod paží a zvedl ho. „Potřebujete odpočívat.“
„Potřebuju na toaletu,“ naléhal Harry, jak se snažil odtáhnout ze Snapeova náručí směrem k záchodu.
Snape své zpevnění kolem Harryho utáhl. „Vy potřebujete spát, abyste se mohl uzdravit.“ Jeho kouzla mladíka nadzvedla, jedna paže ho podepřela pod rameny a druhá mu vklouzla pod kolena.
Harry ho varoval: „Buď se vyčůrám do záchodu, nebo na postel, nebo na vás.“
„Neměl byste být vzhůru,“ povzdechl si Snape, ale donesl Harryho k toaletě. Položil ho na zem, ale mladíkovy nohy nebyly tak silné, aby jej podepřely. Zapotácel se a padal, než ho Snape zachytil a znovu vytáhl do stoje. Neobratně zápolil se svým penisem, než mu ho starší čaroděj s netrpělivým zavrčením chytil a nasměroval k toaletní míse.
„Ach…“ vydechl Harry úlevně, když ze sebe vypustil prudký proud do záchodu. Poté, co skončil, jej Snape donesl zpět do postele.
Jak ho Snape ukládal na matraci, Harry se ozval: „Chci trénovat.“
„Dal jsem vám tolik uklidňujících prostředků, že by to uspalo mladého draka. Měl byste být mrtvý, a ne se pokoušet chodit.“
„Snažil ste se mě zabít?“ zeptal se Harry, zmatený, proč by Snape něco takového dělal.
„Ne, snažil jsem se vás udržet v bezvědomí.“ Snapeovy chladné prsty opět našly Harryho krk. „Z nějakého důvodu na vás sedativa mají menší účinek.“
„Sem meták,“ vysvětlil Harry.
„Cože?“
„Meták. Žádná magie. Proto nefungujou.“
„Myslíte moták.“
„Žádná magie,“ souhlasil Harry a přikývl.
Znenadání se objevil jasný záblesk světla, sežehl Harryho rozmazané oči, tak je pevně zavřel. Snape nadzdvihl Harryho pravé oční víčko, donutil ho oko otevřít, zatímco mu světlem posvítil přímo do citlivého oka.
„Nechte toho,“ protestoval Harry a snažil se Snapeovu ruku odpálkovat. Paže se mu odmítla zvednout a Snape mu pustil pravé víčko, aby otevřel levé.
„Ne - “ Ale Snape skončil s Harryho očima a světlo zmizelo.
Cosi chladného a mravenčivého se mu dotklo pravé paže těsně pod loktem a on shlédl, aby viděl, že Snape používá nějaký druh zařízení, čím mu roztíral něco po kůži. Jeho chabý zrak mu zabránil poznat, co ten předmět je, ale i s utlumenými smysly byl tlak jehly do jeho pokožky nezaměnitelný a Harry se pokusil ucuknout. Žádné jehly. „Stůjte! Nedělejte to!“
„Nehýbejte se.“ Snape mu zatlačil na hrudní koš.
„Vyndejte to!“
„Pottere.“ Snape ucuknul tím zařízením od Harryho paže a pustil mu hruď. „Přejete si trénovat?“
„Jo,“ souhlasil Harry nadějně a uklidnil se.
„Tak přestaňte vyvádět jako student prvního ročníku a dovolte mi vás uzdravit. Jestliže se neuzdravíte, nebude trénink dneska, zítra a možná ani za týden.“
„Za týden?“ protestoval Harry a vytáhl se do sedu. Nemohl čekat týden. Za týden ho dostane Malfoy a pak -
„Ano, Pottere. Za týden a možná ani za měsíc, pokud nebudete klidně ležet a nedovolíte si uzdravit se! Teď si lehněte!“ Snape zdůraznil svá slova silným zatlačením, kvůli kterému spadl Harry zpět na matraci. Roztáhl ruce Harrymu na hrudi a tiše latinsky zaříkával. Na vrcholku Harryho hlavy se objevil brnivý pocit, který se linul dolů skrz jeho tělo. Cítil to, pohybovalo se to uvnitř něj jako ti hadi, již se v něm kroutili.
„Ne. Žádný brouky.“
„Nejsou tu žádní brouci. Pouze používám kouzlo, abych monitoroval vaše životně důležité orgány a vnitřní funkce,“ vysvětloval Snape, jak mu ten brnivý pocit putoval dolů po hrdle. „Na většinu lektvarů, které jsem vám dal, jste nereagoval dle očekávání.“
„Jsem moták, to je se mnou. Předpokládal ste, že mám magii.“
„Pottere, dáváte ještě méně smyslu než obvykle a vzhledem k některým idiotským věcem, které jsem vás slyšel říct, když jste byl lucidní, to už je docela výkon. Takže přestaňte plácat nesmysly a uvolněte se.“
Harry zavřel pusu a mlčel, soustředil se na kouzlo, jež vyprchalo, když dorazilo k jeho genitáliím.
„Co se stalo?“ zeptal se Harry, když z něj Snape sundal ruce. „Je něco špatně?“
„Nevidím nic neobvyklého až na vaše obvyklé nedostatky,“ oznámil Snape.
„Ale co když je něco s mym penisem nebo nohama? Podívejte se na ně.“
Snape na něj pozvedl obočí. „Pokud jste se nezúčastnil nějakého bizarního chování, o kterém jste mě opomněl informovat, není důvod, proč bych měl vyšetřovat i tyto oblasti.“
„Měl byste se podívat,“ trval na svém Harry. „Jen pro jistotu.“
Harry cítil, jak mu tělo bylo zdvihnuto do vzduchu. Ochable ležel a nechal se otočit na břicho a zpět položit na matraci. Zatímco Snape Harrym manévroval, nahlas přemýšlel: „Zajímalo by mě, jestli když zvýším dávku lektvaru, dřív omdlíte nebo umřete.“
„Nemůžete mě zabít,“ řekl Harry. „Já zabiju Voldemorta.“
„Pottere, jestliže nedokážete mluvit jasně, pak upusťte od marného snažení. Přestože většina vašeho blábolení je nevýznamná, dokonce i když jste při smyslech, občasně se vám podaří vymyslet něco relativně bystrého. Nicméně netoužím prosívat vaše skoro neslyšné mumlání při čekání na ten vzácný okamžik osvícení.“
„Potřebuju zabít Voldemorta,“ řekl Harry zřetelněji.
Snape z Harryho zad sloupnul něco, co bylo cítit jako lepivá fólie. „Což se nestane, dokud nebudete uzdravený, takže běžte spát.“
„Jsem unavený, ale ne ospalý.“
„Tak se alespoň pokuste usnout,“ řekl Snape rázným tónem, zatímco mu dloubal do zad.
„Nemůžu, když do mě šťoucháte,“ odpověděl Harry. „Přestaňte do mě šťouchat, je to divný.“
„Prahnu po dni, kdy jediná lahvička bezesného spánku vás pošle do bezvědomí na osmnáct hodin.“ Snape mu na záda rozetřel něco chladného a slizkého.
Harry se uvolnil na posteli, konejšivý dotek Snapeových rukou mu dovolil jen tak se nechat unášet. „Je to vaše vina. Vy ste mi dával moc léků.“
„Kdybyste nebyl tak tvrdohlavě pitomý, nemusel bych. Vy Nebelvíři nemáte žádný smysl sebezáchovy. Je úžasné, že přežíváte tak dlouho, abyste se mohli rozmnožit.“
„Já se chci rozmnožovat,“ zamumlal Harry do polštáře. „Nebo aspoň trénovat rozmnožování. Sex je zábava.“
„Nyní mohu potvrdit, že barbituráty na vás skutečně působí, jenom ne v tom blahodárném smyslu.“
Harry zvedl hlavu a Snapea se zeptal: „Myslíte, že by mi sex mohl pomoct uzdravit se rychlejc?“ Konec konců se nejuvolněněji a nejospaleji cítil těsně po orgasmu.
„I kdybych se přikláněl k tomu, abych s vámi souložil, zatímco slintáte a i jinak se chováte jako pacient po lobotomii, silně pochybuji, že kopulace má nějaké ozdravné účinky – bez ohledu na špatnou erotickou literaturu.“
„Och,“ odvětil Harry. Chvíli odpočíval, než dodal: „Mám rád sex. Hodně.“ Dovolil si začít klimbat, hlouběji se ztratil v pokrývkách. „Víte, měl byste to někdy zkusit.“
„Nedokážu pochopit, jak to mohlo uniknout vaší pozornosti, Pottere, ale já jsem zažil sex.“ Snapeovy ruce se vrátily na Harryho ramena a bylo to až příliš uvolňující, než aby zůstával déle vzhůru. „Ve skutečnosti mnohokrát.“
„Ne,“ vypravil ze sebe Harry se zívnutím. „Nechat se ošukat.“
Spánek přišel rychle.
~
Když se vzbudil, byla v pokoji tma. V jeho cele nikdy nebývala tma a Harry několikrát zamrkal, aby se ujistil, že nesní. Otočil hlavu na stranu a na posteli vedle sebe spatřil Snapea. Jak se mohl Snape vejít do jeho malé postele? Zamrkal na něj, když se očima snažil přizpůsobit na tmu, a konečně se mu podařilo rozluštit, že ten podivně zbarvený předmět u Snapeových rukou je kniha. Snape ji jednou rukou držel otevřenou, zatímco druhou jemně přejížděl po její stránce dolů, jako kdyby četl konečky prstů. Na těch barvách a tvaru bylo něco zvláštního, ale Harrymu to chvíli trvalo, než si vzpomněl, co to bylo.
„Frankenstein,“ řekl.
Snape se podíval na Harryho, zavřel knihu a nechal ji zmizet v mraku černé. „Konečně jste vzhůru.“
„Jsem?“ zeptal se Harry a ospale zamrkal.
Snape se natáhl přes postel a položil mu teplou ruku na čelo. „Opadla vám horečka.“
Ta temnota dávala smysl. „Jsem ve vašem pokoji.“
„Obě sady vašeho povlečení jsou ve špíně,“ oznámil Snape, když sundal ruku a opustil postel. „Máte hlad?“
Jedinou věc, kterou cítil, byla únava, jako kdyby z něj byla vysáta všechna životní síla. „Ne.“
„Měl byste se pokusit něco sníst, pokud nemáte žaludeční nevolnost.“ Snape vzal něco z nočního stolku a obešel postel na stranu, na které odpočíval Harry. Položil ten předmět, misku, na další stoleček a přistoupil k mladíkovi, zahákl mu ruce pod paží. „Sedněte si.“
Harry se mu pokusil pomoct, jak jen mohl, ale končetiny měl jako z kamene a hrudník měl silně obvázaný obinadly, které jeho pohyby omezovaly v takovém rozsahu, že Snape nakonec musel použít kouzlo, aby ho podepřel v sedící poloze. Pak mu muž přes klín rozložil ručník, překryl každou píď jemného ložního prádla v Harryho blízkosti. Posadil se na okraj lůžka, podal si misku a nabídl Harrymu plnou lžíci kaše.
Harry ji přijal; teplé jídlo mu pomohlo projasnit smysly a on chvíli v tichosti jedl, nechávaje své tělo přizpůsobit bdělosti. Jakmile se přiblížil k normálnějšímu stavu, než měl, když se probudil, zeptal se: „Co je se mnou špatně?“
„Nereagujete na léčbu tak dobře jako obvykle,“ odvětil Snape, když nabral další lžíci ovesné kaše. „Vzhledem k vašim symptomům mám podezření, že předešlá nediagnostikovaná alergie vám oslabila imunitní systém, což způsobilo, že jste náchylnější k infekcím. Od doby, co jsem začal s léčbou zaměřenou na obě nemoci, jste se významně zlepšil.“
„A co ty… věci, co byly ve mně?“ Harry se nad tou vzpomínkou oklepal.
Snape stiskl rty tak pevně, až mu zbělely. Když promluvil, hlas měl napjatý. „Nic do vás nebylo dáno. Nakrmili vás halucinogenním lektvarem, který vás učinil citlivějšího vůči sugesci.“
„Lžete!“ Harry se chytil za břicho. „Cítil jsem je! Byly - “
„Pottere,“ přerušil ho Snape ostrým tónem. „To všechno byla jen síla sugesce. Odmítal jsem jim toto dovolit ze strachu o poškození, které by to vaší osobě mohlo způsobit.“
Harry potřásl hlavou, jako kdyby mohl vzpomínky tím pohybem zapudit. Zdálo se mu to tak reálné. Věděl, že část toho, co zakusil, byly halucinace, ale odmítal uvěřit, že celá ta scéna byla sen. „Nedokážete mi namluvit, že to všechno, co se stalo v trůnním sále, bylo falešné. Ta dívka byla skutečná, ne?“
„Ano,“ potvrdil Snape, černé oči upíral do Harryho. „Nicméně - “
„Netvrďte mi, že byla Smrtijedkou, kterou by stejně zabili. Ta holka, co vypadala jako Hermiona, byla nevinná mudla, že jo?“
Lžíce se zastavila v misce. „Ano, byla,“ přiznal Snape měkce.
„Proč jste mi lhal?“
„Věděl jsem, že kdybyste znal pravdu, dával byste si to za vinu.“ Snape nechal misku zmizet.
„Je to moje vina.“ Harry sevřel pěsti a upřeně na ně zíral. Jak by to mohlo být jinak? Jejich smrt měla jediný účel – aby byly zavražděné před ním. Kdyby nebyl v tomhle vězení, nezemřely by. On za to nesl vinu.
„Pottere, po mnoho let ještě před vaším narozením byly mudlové unášeni z ulic a využíváni pro rozličné účely. Ujišťuji vás, žádný z nich nebyl vybrán jen proto, aby zemřel vaší rukou.“
Znělo to stejně jako všechny ostatní lži a polopravdy, které Snape spřádal, aby ho utěšil. „Jak si můžete být tak jistý?“
„Kdyby vybírali mudly speciálně pro vás, tak jak znám Luciuse, s největším potěšením by dotáhl dívky, které mají s vámi nebo vašimi přáteli nějakou spojitost,“ poukázal Snape. „Nejste odpovědný za jejich smrt o nic víc, než jste odpovědný za jakoukoliv činnost zde vykonanou. Ty dívky zemřely pouze pro potěchu Voldemorta; a ne aby vás mučili. Je vrcholem arogance, když věříte, že jste zodpovědný za všechny činy, které se odehrávají v trůnním sále. Pro ně nejste ničím víc než jen hračkou Pána zla, se kterou si příležitostně mohou pohrát. Neexistuje nic, co jste mohl udělat.“
Harry nevírou zavrtěl hlavou, ale byl příliš unavený, než aby naléhal dál.
„Poslouchejte mě!“ Snape ho popadl za bradu a donutil ho vzhlédnout, černýma očima propaloval ty Harryho. „Co si myslíte, že by se stalo, kdybyste se ji nepokusil zachránit? Umučili by ji k smrti před vašima očima. Dával byste přednost, abyste se mohl dívat, jak ji hodí do krabice plné pavouků, pálí ji, dokud jí neselže hrdlo, dají halucinogen - “
„Přestaňte,“ prosil Harry a snažil se vytrhnout ze sevření. Nechtěl to slyšet. Nechtěl si vzpomínat na to, co se stalo.
Snape sevření pouze zpevnil. „Ne, to vy poslouchejte,“ zavrčel divokým hlasem. „Mučení mudlů byla mezi Smrtijedy odjakživa oblíbená kratochvíle. Vy jste zachránil mnoha mudlům život tím, že je necháváte pro jejich zábavu využít vás. Vy jste na sebe vzal to mučení, které by čekalo ji. Uchránil jste ji od dlouhé, nesnesitelně bolestivé smrti. Co vám vaše naříkání přinese? Nemohl jste ji zachránit, nikdy jste nemohl. A žádné množství viny její smrt nezvrátí. Odhoďte svoji vinu a trénujte, abyste ji pomstil.“
Snapeovi se to lehce říkalo, ale pro Harryho bylo nemožné to udělat. Jak mohl prostě zapomenout na ty dvě dívky, které před ním zemřely? Mnoho věcí mohl udělat jinak. Kdyby ho nezajali, mohl by najít další horcruxy a Voldemort by touhle dobou byl už mrtvý. Tolik ‚co kdyby‘ se mu prohánělo hlavou. Věděl, že bylo zbytečné na ně myslet, ale přesto si nedokázal zabránit, aby je necítil. Nemohl si pomoci, ale přemýšlel o těch dívkách a jaké to pro ně muselo být – tak vyděšené, zmatené, osamocené. Obklopené smějícími se, pošklebovačnými tvářemi v situaci, které nemohly rozumět. On aspoň měl Snapea. Měl alespoň naději, plán na útěk, přesvědčení, že tohle přežije. Přemýšlel o té dívce, kterou zabil Lucius a jak se snažila mluvit předtím, než zemřela. Oči ho začaly pálit a Snape mu pustil bradu, jako by zahanbený Harryho slabostí.
„Pottere, soustřeďte se na to, co můžete udělat, a ne na to, co jste neudělal.“
Harry nenáviděl, jak chladně mu Snape přikazoval, aby zahodil svoji vinu, jako kdyby to bylo lehké. Jako kdyby ten Smrtijed nikdy žádnou necítil a nemohl porozumět, jaké to pro Harryho je.
„Mučil jste mudly společně s nimi?“ zeptal se, očima hledal v těch Snapeových pravdu, doznání viny.
Snapeova tvář potemněla a on pronesl: „Ano.“
„Užíval jste si to?“
Snapeovy oči se ani na okamžik se neodvrátily od Harryho obličeje. Vyrovnaným hlasem přiznal: „Ano. Vytvořil jsem ten lektvar, který na vás použil Mulciber.“
Byla to odpověď, kterou od Snapea očekával, ale přesto mu z toho bylo nanic. „Jak jste mohl? Jak jste mohl s lidma takhle zacházet?“
Snapeova nažloutlá tvář zůstávala zaměřená na Harryho. Klidným hlasem odpověděl: „Byl jsem naštvaný a oni byli slabší než já. Udělal jsem to jednoduše proto, že jsem mohl. To proto vím, že smrt té dívky nebyla kvůli vám. Kdybyste tam nebyl, byla by to mudlovská matka s dítětem nebo dvojice milenců nebo - “
Harry měl pocit, jako že mu pukne srdce, a zavřel oči. Snape přestal mluvit.
„A vás to netrápí?“ zeptal se Harry sklíčeně s očima stále pevně zavřenýma. „Vy necítíte žádnou vinu?“
„Jistěže ano, ale moje vina je větší než vaše. Vy jste nikdy nikoho nezabil, natož nevinného.“
Harry si tiše v nesouhlasu odfrknul a Snape vyštěkl: „Pottere,“ hlasem tak chladným, že Harry šokovaně otevřel oči.
„Až se rozhodnete ukončit tento nesmyslný záchvat sebelítosti, dejte mi vědět.“ Snape hladce vstal z postele a oprášil si hábit. „Do té doby je tu Pán zla, kterého mám v úmyslu porazit, což udělám s nebo bez vaší přímé pomoci. Až přestanete fňukat a budete si přát vrátit se do práce, zaťukejte na zeď - “
„Počkejte chvíli,“ přerušil ho Harry. „Chci trénovat. Chci ho – je – zničit za to, co udělali.“ Jen pronesení těch slov způsobilo, že mu vystřelil žár do hrudi a on v pěstech pevně sevřel přikrývku.
„Budete trénovat, jakmile se vyjma vašich superficiálních poranění zahojí - “
„Superficiální? Co to přesně znamená?“
Snape si znechuceně odfrknul. „Superficiální,“ přednášel tím stejným tónem, jaký používal na vyučování, „je termín, který se vztahuje k povrchovým oblastem, což ve vašem případě je kůže. Budu používat otupující lektvary, abych zabránil vám nebo Pánovi zla cítit bolest, ale záměrně nechám spáleniny na vašich zádech, ať se hojí pomalu. Pokud jsou mé propočty správné, mělo by se mi podařit protáhnout vaše zotavování na celý týden - “
„A co Malfoy?!“ skočil mu Harry do řeči. „On mě dostane za týden! Říkal jste, že do týdne budu volný!“
„Uklidněte se!“ Snape Harryho znehybnil zlostným pohledem. „Myslíte si, že jsem zapomněl? Musím zvážit všechny proměnné faktory, včetně toho, že Pán zla by mohl pozdržet o pár dní naše plány.“ Jemnějším hlasem pokračoval: „Lucius si počká, dokud se nezotavíte. Raději si na vaše získání počká týden, než aby si vás vzal zraněného.“
Harry zúžil oči. „Jak si tím můžete být tak jistý?“
„Znám Luciuse déle, než co jste vy naživu,“ řekl Snape temně. „Rád se chlubí svým majetkem a bude po vás toužit jako po osobní hračce teprve tehdy, až budete na vrcholu zdraví. Kromě toho, že nechce vlastnit ‚rozbitou‘ hračku, nemá chuť hrát si na chůvu, a Pán zla si přeje udržet počet léčitelů, které jsou k vám povoláni, na minimu. A nakonec a nejdůležitější je to, že si je dobře vědom skutečnosti, že vlastním mnoho směsí, které jsou neškodné, ale zanechají vás s horečkou a na několik dní oslabeného, což by mu zabránilo si vás plně užít. Bude po mně chtít, abych předtím, než vás jemu předám, odpřísáhl před Pánem zla, že jste zdravý a plně zotavený z mučení.“
„Proč mu nebude podezřelé, že mi trvá tak dlouho se uzdravit? Obvykle je mi dobře během pár dní.“
„Jak jsem vám již říkal,“ pronesl Snape a sevřel si kořen nosu, „nikdo jiný nemá tušení, jak dobře ty lektvary a kouzla, které jsem pro vás vyvinul, účinkují. Nejsem lékouzelník a společně s mými ostatními povinnostmi se nedá očekávat, že vás uzdravím stejně účinně jako člověk vyškolený v tom oboru. Když člověk vezme do úvahy ta netypická kouzla, která na vás Mulciber používal – nepochybně sesbíraná od inteligentnějších kolegů – je docela působivé, že jsem schopen vás zcela vyléčit do týdne.“
Harry přikývl, aby ukázal, že pochopil. „Jasně, takže co teď budeme dělat?“
Snape na něj vyklenul obočí. „Prosím, mluvte jasně.“
„Říkal jste, že máte práci, co můžu dělat. Co to je?“
Snape si z hábitu vytáhl hůlku a noční stolek přeměnil do pohodlného křesla. Vplul do něj, opřel se a složil si propletené ruce na břicho. Když promluvil, používal ten uvolněný konverzační tón, kterému Harry dával přednost. „Jak jste si nepochybně vědom, pokud se vám nepodařilo praštit se hlavou o dlaždičky silněji, než jsem si myslel, což je dost možné vzhledem k naší dřívější ‚konverzaci‘ - “
„Prostě pokračujte.“ Harry si překřížil paže.
Snape se ušklíbl, než se mu rysy tváře uhladily do obvyklého výrazu. „Abychom zajistili porážku Pána zla, musíme zničit všechny horcruxy a jeho tělo. Zvažoval jsem, v jakém pořadí bude pro nás nejvýhodnější je ničit. Je vysoce nepravděpodobné, že se Pánovi zla podařilo stvořit horcrux, o kterém by měl povědomí jen on, z těch důvodů, jež jsem uváděl dříve. Nicméně bylo by od nás prozíravé pokusit se potvrdit tento předpoklad tím, že než napadneme jeho tělesnou formu, necháme jeden horcrux nedotčený. Bude-li mít strach o své tělo, mohl by utéct a posednout jeden ze svých horcruxů. S dvěma dušemi v jednom předmětu bude mít nad tím horcruxem větší moc a nadvládu.
Samozřejmě ihned po zničení jeho těla nemůžeme předpovídat, do jakého horcruxu se uchýlí. Jestliže má ještě nějaký, o kterém nevíme, mohl by se rozhodnout posednout ten místo Nagini. Abychom snížili tuto šanci, navrhuji nechat Nagini naživu a zničit ji až po jeho smrti. Byl by úplný hlupák, kdyby netušil, že podezíráme Nagini, a jestliže ji obklopíme možnými spojenci, uchýlí se do ní, jen pokud nebude mít na výběr.“
„Proč by šel do svého horcruxu? Proč by prostě neudělal to co posledně?“
„Ví, že pátráme po jeho horcruxech, a nebude chtít je nechávat nechráněné. Je možné, že se pokusí povstat znovu stejně jako minule, ale nyní jelikož víme, jak může povstat, půjde to snadno zastavit. Velice by mě překvapilo, kdyby z těla jeho otce zůstaly nějaké kosti.“
„Počkat, a co diadém? Ani nevíme, kde je.“
Snape přikývl. „Po vašem naléhání, že se nachází v Bradavicích, jsem využil své zdroje a snažil se dopátrat data návštěv Pána zla. Podařilo se mi potvrdit, že Temný pán poctil Bradavice návštěvou krátce poté, co mu byl z trezoru odstraněn ten pohárek; nicméně nevím, zda vynesl diadém z bradavických hranic nebo jej pouze zkontroloval, jestli nebyl taktéž zničen. Jelikož jsou Bradavice v současné době nejlépe chráněná budova ve Velké Británii, nejspíš v celé Evropě, a také pod jeho naprostou nadvládou, divil bych se, kdyby ho vynesl z jejich pozemků. Samozřejmě musíme se nachystat na všechny možné scénáře.“
„Jsem si jistý, že tam je,“ řekl Harry. Měl ten pocit už měsíce a ten teď pouze vzrůstal, zvláště po zkušenostech minulé noci. Voldemort bude chtít schovat horcrux na místě, které je skoro neproniknutelné a kde se cítil jako doma. V Bradavicích, obzvlášť teď, když je měl na starosti, bude schopen ho chránit daleko praktičtěji a účinněji než kdekoliv jinde. Harry věděl, že je v Tajemné komnatě. Konec konců jenom Harry a Voldemort měli přístup do Komnaty a Voldemort byl přesvědčený o tom, že z Harryho se stal zlomený otrok. Pomalu se mu po tváři rozšířil úsměv, ale pak mu v hlavě vyskočila další myšlenka a on se posadil tak náhle, až Snape popadl svoji hůlku.
Harry na Snapea zíral. „On se nás tam chystá poslat. Do Bradavic. Tam, kde je jeho horcrux.“
Snape na Harryho jen hleděl s tváří nečitelnou.
„To znamená…“ přemítal Harry, „že nám buď úplně věří…“ Skoro nechtěl dokončit tu větu, „nebo nás tam vůbec neplánuje poslat.“
Snape pomalu přikývl. „To byl další důvod, proč jsem plánoval, abychom utekli předtím, než budete svěřen Luciusovi.“
„Ó bože,“ zašeptal Harry a zděšení se mu rozšířilo po těle. „Co se pokazilo? Udělal jsem - ?“
„Je natolik přesvědčen o vaší poddanosti, jak jen kdy může být,“ ujistil jej Snape. „Věřím, že se jen snaží po sobě zakrývat stopy. Nemůžu říct, jak brzy se posune dál, ale domnívám se, že nejdřív chce otestovat Luciuse jako možného budoucího opatrovníka. Nevěřím, že začne jednat do týdne, myslím, že je daleko pravděpodobnější, že si najde nějakou výmluvu, aby ani jednoho z nás do Bradavic neposlal. Nicméně zcela jistě je to jen otázka času.“
Snapeův hlas byl tak klidný a rozvážný, jako kdyby pouze vyjmenovával, co budou mít k večeři, ale Harryho srdce divoce bušilo a prsty ho bolely touhou dotknout se Snapea. Vždycky věděl, že je Snape v nebezpečí tím, že dělá špeha, ale učitel lektvarů byl mistrem lží a manipulací. Věřil, že Snape bude v bezpečí tak dlouho, dokud oba budou hrát dobře svoji roli. Aby zkrotil svoji touhu Snapea popadnout, uhladil si jemné povlečení kolem sebe.
„Nedovolím, aby vás zabil,“ slíbil Harry. „Dostanu ho dřív. Přísahám.“
Snape se v židli předklonil. „Musíte mi slíbit, že se zaměříte na Pána zla. Nehledě na to, co se stane mně, musíte ho zničit. Možná mě budete muset nechat zemřít a - “
„Nemohl bych! Nemůžu tam jen sedět - “
„Musíte! Pottere…“ zavrčel hrubým hlasem. „Pokud zahodíte tenhle plán kvůli nějakému zoufalému pokusu zachránit mě nebo jinou osobu, když už na to přijde, pak on vyhraje a všechno mé plánování bude k ničemu. Jestliže přežiju jeho prvotní útok, pak mě jistě dorazí hned poté, co skončí s vámi, a já se nechci dívat, jak jde tenhle plán do kytek jen kvůli vašemu idiotskému nebelvírskému smyslu pro hrdinství. Pokud se odkloníte od vaší role, abyste kohokoliv zachránil, zardousím vás sám, a pokud to zahodíte pro mou záchranu, vrátím se jako duch a budu vás pronásledovat po zbytek vašeho krátkého, žalostného života.
A věřte mi, Pottere,“ Snape se vrhnul kupředu tak znenadání, až se Harry škrábal na druhou stranu postele, aby se od něj dostal dál. Snape se naklonil nad lůžko, černé oči se mu leskly jako hadovi těsně před útokem. „Pokud si myslíte, že být hračkou Pána zla je mizerné, jen si pokuste představit, co nejvíc to zvládnete tím svým mdlým mozkem, o co příšernější bude být hračkou Pána zla ovládaný Luciusem a pronásledovaný tím nejpomstychtivějším duchem, jaký kdy existoval. Udělám vám ze života peklo daleko větší, než co se podaří Luciusovi, a znám Luciuse dostatečně dlouho, abych věděl, že takovéto tvrzení se nedá brát na lehkou váhu. Strávíte zbytek svých trýznivých dnů přáním, abyste mne poslechl, a prošením mě o milost, kterému nevyhovím. A teď mi to slibte!“
„Slibuji!“ přísahal Harry, oči rozšířené nad Snapeovou vehemencí.
„Přísahejte na svou matku! Přísahejte na její hrob, že se budete držet plánu až do úplného konce a necháte ostatní zemřít, jestliže vám to umožní porazit Pána zla!“
„PŘÍSAHÁM!“ zařval Harry. Když viděl, že se Snapeova tvář vzteky zkroutila ještě víc, rychle dodal: „Přísahám na svoji matku. Přísahám, že se vás nepokusím zachránit, zmetku!“ S trochou větším klidem dodal rozvážnějším hlasem: „Ani nikoho jiného. Pokud to nebudu moct udělat, aniž bych ohrozil naše plány.“
Uspokojení přeběhlo Snapeovi po tváři a muž se postavil. „Pojďte sem.“ Pokynul Harrymu, aby se k němu přiblížil, hlas měl opět normální. „Neměl jste se hýbat tak rychle. Otevřel jste si nějakou ránu?“
„Myslím, že ne,“ odvětil Harry s větším odměřeným klidem. Přelezl přes postel zpět ke Snapeovi a sednul si s nohama přehozenýma přes okraj. „Když nechcete, abych se hýbal tak rychle, tak mě tak nelekejte, hajzle.“
„Je důležité, abyste mě poslechl,“ opáčil Snape. Z hábitu vytáhl hůlku a přejel jí v rovné lajně vpředu po Harryho obvazech. „Nechci, aby se roky mých příprav zahodily jenom proto, že se rozhodnete hrát si na hrdinu.“
„Co se stane, jestliže vás zabije zítra? Co budu dělat?“
Bandáže odpadly a Snape je švihnutím hůlky nechal zmizet. „To se nestane,“ slíbil. V očích měl stejné přesvědčení jako v hlase. „Je tu ještě pár věcí, které ode mne nejdřív potřebuje.“
Snape poklekl u okraje postele a roztáhl Harrymu nohy, přesunul se mezi ně. Temné oči soustředil na zjizvenou kůži, která přetínala Harryho břicho, ale mladík dokázal myslet pouze na ten orální sex, který mu Snape dopřál, a všechen žár z jeho těla mu proudil přímo do klína. Snape špičkami prstů kopíroval linii jizvy a zraněním se mu rozšířil jemný brnivý pocit, jak mu Snape do něj rýpnul magií.
„Hojí se to dobře. Možná budu muset použít lektvary, abych to pozdržel.“ Snapeův horký dech mu ovanul břicho, a jak promluvil, některé z jeho vlasů spadly kupředu a otřely se Harrymu o horní část stehen. Harry se snažil ochladit své vzrušení, ale bylo to jako pokoušet se chytat vodu sítkem. Zvedl ruku a jemně ji položil Snapeovi na hlavu.
Prsty se zastavily a Snape střelil po Harrym naštvaným pohledem. „Pottere, okamžitě sundejte tu ruku.“
Harry ji sundal, ale místo aby ji rovnou zvedl, tak odhrnul Snapeovy vlasy. „Vaše vlasy mě lochtaly.“
„Lochtaly?“ Snapeovy temné oči se zúžily a ruka na mladíkově břiše sjela níž, nejspodnější částí spočívala v Harryho hustém porostu tmavých pubických chlupů. Magie mu prořízla břicho, proplula skrz jeho vnitřnosti.
„Jo,“vydechl Harry a přál si, aby měl magii a mohl tak donutit tu ruku sklouznout níž.
Snape ruku odtáhnul a lehce se přesunul, jak se zvedl, aby se dotkl Harryho hrudi. Další jeho vlasy přepadly a tentokrát se otřely o Harryho rychle tvrdnoucí orgán. Mladík poskočil a kolenem nakopl Snapea do brady.
„Pottere!“ zavrčel Snape, když ucuknul dozadu.
„Ty pavouci! Lechtaly mě.“ Snapeovy vlasy vůbec nebyly cítit jako pavouci, ale Harry se nechystal přiznat skutečnou příčinu svého napjetí, ne tak brzy poté, co Snapeovi navrhnul, aby se zkusil nechat ošukat.
To byl přesně ten špatný druh myšlenek, na který mohl myslet hned poté, a měl co dělat, aby si rukama nepřikryl klín, protože to by Snapeovu pozornost tam přitáhlo okamžitě. Ale na druhou stranu možná to nebyl tak špatný nápad, protože to by si pak Snape všiml jeho vzrušení, a jelikož byl už tam dole, tak by mohl -
Snape se postavil. „Otočte se a klekněte si na kraj postele.“
Harry neochotně poslechl. Snapeovy prsty mu dloubaly do zad, ale cítil to podivně, jako kdyby měl pokožku pokrytou v gumovité substanci, jež tlumila jeho smysly.
„Jestliže je necháte neuzdravené, jak potom budu trénovat?“
Za Harrym se otevřel kelímek. „Bude-li vaše zotavování pokračovat současným tempem, měl byste být schopný trénovat opět zítra. Nicméně použiju jiné tréninkové metody, které zatíží váš systém v menší míře.“ Snape mu na záda rozetřel další studený sliz. „Stal jste se velice zručným ve většině základních úkonů a radši začneme s pokročilejšími dříve, než abychom čekali, až ty základní ovládnete dokonale.“
„Nemáme dostatek času,“ souhlasil Harry. „Takže co budeme dělat příště?“
„Budeme se věnovat trénování, jak odhalit ochrany. Na základě toho, jak schopně vám jde detekce kouzel, předpokládám, že se vám podaří zvládnout odhalování všeobecných ochran docela rychle; nicméně vzhledem k vaší nezkušenosti s ochranami se domnívám, že naučit se rozeznávat mezi jednotlivými typy bude vyžadovat určité úsilí.“
„To zvládnu.“ Harry zavřel oči a opřel se do Snapeova dotyku. „Jestliže se dokážu vyhnout ševelissimu, pak se mi podaří odhalit ochrany. Ty se nehýbou.“
„Budete se muset naučit nejen ty hlavní typy,“ řekl Snape, „ale také správné reakce na každou z nich, což bude poněkud složité. Jinak je aktivujete, místo abyste kolem nich nepozorovaně proklouzl.“
„Co dalšího krom ochran si myslíte, že chrání horcrux? Další neživí? Jed? Jestliže je v Tajemné komnatě, pak tam musím být, protože jsem jediný, kdo mimo Voldemorta umí mluvit hadím jazykem.“
„Snad nahrávka vašeho hlasu se bude dát použít stejně dobře. Nebo můžete ta slova naučit mě.“
„Pochybuju, že vás je jednoduše můžu naučit,“ vysmíval se Harry, „nebo že je dokážete napodobit. Nedávají moc smysl.“
„Měli bychom se připravit na veškeré eventuality včetně té, kde budete indisponovaný. Jestliže odejdete, provalí se vaše krytí. Z toho důvodu bude nejlepší, jestliže zůstanete zde, alespoň prozatím.“
„Neprovalí, jestliže si bude myslet, že mě unesl Řád. Možná by nejdřív šel do Bradavic, ale tam by nezůstal dlouho, protože by měl spoustu práce s jejich stopováním. Vsadím se, že bych se zvládl dostat dovnitř a zničit horcrux dřív, než on by kohokoliv z nich chytil, zvlášť, jestli je předem varujete. Nejspíš je ani nebudete muset varovat, tím chci říct, že on už po nich stejně pátrá, ne? A kdyby se dali lehce chytit, pak už by je našel.“
Snapeovy prsty opustily Harryho záda. „Accio bandáže. Zvedněte ruce.“ Harry se stabilněji postavil na postel a zvedl ruce. Obvazy se mu samy omotaly kolem trupu.
„Nejsem v kontaktu s Řádem,“ odpověděl Snape. „Navíc by mě zabil za to, že jsem dopustil, aby vás osvobodili.“
Navzdory svému slibu nebyl Harry ochotný obětovat Snapea takovým způsobem. „Říkal jste, že měl v plánu poslat vás nasbírat přísady do lektvarů. Není tu někdo, kdo by mě strážil a kdo by mě nechával převážně na pokoji?“ Nadechl se a vytáhl do plné výšky. S nuceným klidem dodal: „Dokonce přežiju i Averyho…“ potlačil duševní zachvění, „nebo Luciuse, jestliže to bude znamenat, že se ho zbavíme.“
„Ne,“ zavrčel Snape. „To nedovolím.“
Harry se otočil a setkal se se Snapeovýma očima. „Potřebuju to udělat. Chci to udělat. Dobrá, vybral jsem si to.“ Odmlčel se, aby si uspořádal myšlenky, jak se to pokusit vysvětlit. „‚Ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu.‘ I kdyby neexistovala ta věštba, stále bych to cítil stejně. Zvládnu přežít pár dní i s nimi, když budu vědět, že on brzy zemře. Radši bych si prožil tři dny mučení s vědomím, že na konci Voldemorta porazím, než tři týdny relativního klidu, kdy on bude někde venku, ubližovat lidem, a přitom já bych ho zastavit mohl, ale neudělal jsem to.“
„To není nezbytné.“ Snape zavrtěl hlavou, jeho pronikavé temné oči se neodchýlily od Harryho. „Také je to až příliš riskantní. Lucius by vás přivedl do svého domu, ze kterého vás zachránit nebo utéct bude skoro nemožné. A Avery,“ zamračil se a zvedl konec druhého obinadla, kterým dál omotával Harry. „Avery je vyšinutý a přesvědčený, že jsem váš spojenec. Mohl by vás zabít z oddanosti Pánovi zla. Temný pán by ho nepochybně za tak zoufalý čin zničil, ale to by vám život nevrátilo. Již jsem zamýšlel vybrat někoho vhodnějšího pro tuto pozici, zatímco já odejdu hledat hůlku osudu a poslední horcrux, ale vy musíte zůstat zde a udržovat své krytí.“ Doobvázal Harryho a pomocí magie přilepil konec obinadla. „Od jiného strážného se nemáte čeho bát. Je jim zakázáno vám ubližovat a sexuálně zneužívat.“
Stále ho mohli sexuálně zneužívat, jak Harry až příliš dobře věděl od Malfoye. Přesto se neobtěžoval Snapea opravit, jen se usmál, jako kdyby mu uvěřil. Kdyby se o něj Snape bál, neodešel by nebo by strávil mnoho času výběrem člověka, který se ho nebude pokoušet zranit.
Snape přešel ke druhé straně místnosti. „Měl byste se pokusit přijmout i lepší formu výživy, než znovu půjdete spát.“
„Nemám moc hlad.“
Snape se zastavil vprostřed kroku a vyklenul na něj jedno obočí. „Nemáte hlad?“ zopakoval.
„Jo.“ Harry si za sebou naklepal polštář. „Ve skutečnosti se moc necítím na nic. Hádám, že až příliš lektvarů.“
„Ne dost,“ odporoval Snape a klepnutím hůlky obstaral další misku. „Vždycky se vám rány hojí rychleji, když si dopřejete čas na spánek. Jakmile dojíte, dám vám přepracovaný lektvar na spaní.“ Přeměnil pro Harryho tác do postele a posadil na něj misku ovesné kaše.
„Proč trváte na tom, abych bral lektvary? Proč prostě nemůžu spát, když se mi chce spát?“ Harry zvedl lžíci a začal si cpát jídlo do pusy, nezajímalo ho, že se mu to moc nedaří. Jestli mu Snape něco na to řekne, tak tomu pitomci sdělí, ať se pokouší jíst kultivovaně, když je zdrogovaný až na půdu.
„Až příliš často jsem vás sledoval přepínat se ve snaze předvést úkon, kterého jste nebyl schopen, než abych vám nechal kompetenci nad péčí o sebe sama. Nemluvě o tom, že netoužím měnit svůj rozvrh, abych uspokojoval vaše rozmary.“ Snape se vrátil do křesla na druhé straně postele a vzal si hrnek, který si vyčaroval.
Harry neměl hlad, když Snape jídlo navrhoval, ale ovesná kaše byla ochucená přesně tím způsobem, který měl rád, a on se zaměřil na pokrm. Když dojedl, opřel se o polštáře. „Jaká je moje odměna?“
„Vaše odměna? Věříte, že si zasloužíte medaili za to, že jste dojedl jídlo?“ Snape zasvištěním hůlky zbavil postel od nadbytečných předmětů.
„Říkal jste, že mě odměníte, jestliže to večer zahraju perfektně.“
„Vskutku,“ souhlasil Snape tónem, který byl všechno jen ne jistý. Vráska mezi jeho obočími na chvíli potemněla, než nakonec oznámil: „Můžete dnes večer spát v mé posteli.“
„Zatímco vy budete spát v mojí?“ zeptal se zklamaně Harry. Snapeova postel byla velice, velice příjemná, ale to nebyla moc odměna.
S odfrknutím Snape řekl: „Neměl jsem v úmyslu dneska spát.“
Harry si překřížil paže. „To, že mě ošukáte, má být moje odměna? To je odměna pro vás!“
Snape zrudnul. „Nebudu v blízkosti ložnice!“
Harry si užíval, když se pouštěl do Snapea, a neviděl důvod, proč by teď měl polevit. „Musíte mě vykouřit. Vykouřit a namasírovat.“
Koutek Snapeových úst sebou zacukal a muž na Harryho vyklenul obočí. „Stáváte se docela požadovačným.“
„Správně, takže masáž, vykouření a pak spaní nebo nespaní ve vaší posteli.“
Snape se postavil a přešel k Harryho straně lůžka, plášť kolem něj vířil. Mladík překvapeně hleděl na ten přibližující se oblak černé. Jen si Snapea dobíral, ale vypadalo to, že muž se domníval, že to myslí vážně.
Snape se zastavil vedle postele a zvedl ruku. Harry, oněmělý úžasem, na ni jen zíral. S temnýma očima upřenýma na Harryho Snape mávnul rukou ke skříňce napravo a její dvířka se rozletěly. Z poličky seskočila malá černá lahvička a přistála mu v ruce. „Můj nejnovější spící doušek,“ oznámil Snape, když jej předával Harrymu.
„Já nechci spát.“
„Proto ten spící doušek.“
„Prospal jsem skoro celý den.“
„Naneštěstí ne.“
„Nemůžu si místo toho číst? Vy můžete vařit nebo cokoliv, zatímco si budu číst.“
„Po tisící, Pottere, ‚směl bych‘. Jak - “
Harry vycítil, že se Snape zakrátko pustí do dlouhosáhlé tirády o jeho stupiditě, tak vyhrkl: „Chci si číst Frankensteina.“
Snape ho usadil zamračením. „Vím, že neuniklo vaší pozornosti, že to dílo zrovna čtu.“
„Fajn,“ zamumlal Harry a jeho zamračení se rovnalo Snapeovu. „Tak si chci přečíst tamtu knihu.“ Vyrazil prstem směrem k modrému, knihu připomínajícímu objektu, který ležel na nočním stolku.
„Dobrá.“ Snape přešel na místo a knihu zvedl. „Budete číst tohle nebo spát. Souhlasíte?“
„Jo.“
Snape hodil knihu na postel vedle Harryho. Mladík si ji přitáhl blíž.
Pečené kuře a jiné příběhy od Simona Hopkinsona. Harry ji v nevíře zvedl a otevřel na náhodné stránce. Kapitola, ve které se nalézal, byla o čokoládě a na stránce stálo: ‚Souhlasím s Roaldem Dahlem, že britská tabulka čokolády je ta nejlepší na světě…“ Harry si letmo prohlédl i zbytek kapitoly a našel šest receptů na čokoládové dezerty. Byla to zatracená kuchařka!
„Uspávací lektvar.“ Snape k němu natáhl lahvičku s velice samolibým výrazem ve tváři.
Harry byl v pokušení lektvar odmítnout a trvat na tom, že si bude číst tu kuchařku, ale všechny ty řeči o spánku ho unavily a kuchařka mu v žádném případě nepomůže dostat se z tohohle místa a porazit Voldemorta. Probodl Snapea pohledem, vytrhl mu lahvičku z ruky, neobratně vytáhl korkový uzávěr a nalil si husté sedativum do krku. Ztěžka polkl, pak lahvičku znovu zavřel a podal ji nazpět.
„Až se vzbudím, budu trénovat.“
Snape nechal lahvičku zmizet. „Až se vzbudíte,“ opakoval.
Příliš pozdě si Harry uvědomil, že když nebude při vědomí, nebude schopen Snapea zastavit, aby mu do krku nenalil další lektvary. „Už mi nedávejte žádný léky. Potřebuju zase trénovat.“ Položil se do polštářů a přitulil se k nim tváří.
„Budete trénovat, až se zotavíte.“ Snape mu položil chladné prsty na krk.
„Studený,“ zamumlal Harry a snažil se prsty odtlačit, ale ruku měl příliš těžkou, aby s ní hnul. Snape mu sklouzl prsty po hrdle, přes rameno a dolů po jeho paži. Buď byl Snapeův nový recept účinnější, nebo Harry unavenější, než si myslel, protože vklouzl do bezvědomí dřív, než Snape dospěl k jeho loktu.