Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 54
Kapitola 54
Když znovu otevřel oči, Snape stál vedle postele.
„Všechny vaše toaletní potřeby jsou v koupelně,“ oznámil a podal mu ruku.
Harry ji přijal a nechal se mužem vytáhnout na nohy. Trochu se zapotácel, jak se snažil postavit, ale vyrovnal to.
Snape vytáhl hůlku a špičkou přejel po délce Harryho těla, odstranil obvazy. Ruku, kterou Harryho přidržoval, mu přesunul na loket a vedl jej do koupelny.
„To zvládnu sám,“ naléhal Harry a mužovu ruku sklepal. Dopotácel se dovnitř a sedl si na záchod, aby se vymočil.
„Nějaká ztuhlost?“ zeptal se Snape ode dveří.
Harry si proklepal končetiny a zavrtěl trupem. „Ne, zdá se, že všechno funguje.“ Nejdřív se vysmíval, když mu Snape nabídl svoji postel coby odměnu, ale teď se cítil neuvěřitelně dobře odpočatý a neměl pocit, že by to bylo jen zásluhou lektvaru na spaní.
Snape si vyčistil zuby a pak z koupelny odešel, nechávaje dveře otevřené.
Pěkná dlouhá sprcha na smytí veškeré špíny a ospalosti se ukázala být přesně tím pravým. Když Harry vylezl z vany a stoupnul si na přepychovou rohožku u vany, cítil se dobitý a připravený bojovat s Voldemortem. Všechny jeho toaletní potřeby ležely vedle umyvadla společně s jeho oblečením. Už nějakou dobu na sobě oděv neměl a nevadilo mu chodit nahý. Málem se ani neoblékl, ale Snapeovi nebylo podobné, aby udělal něco bez důvodu, takže si ho na sebe natáhl. Jakmile dokončil ranní očistu, vyšel z koupelny podívat se po Snapeovi a snídani.
Našel muže sedět za jeho stolem a psát dopis. Snape k němu jen rychle vzhlédl a vrátil se k pergamenu. „Umíte uvařit slušnou snídani?“
Harry se zazubil. „Jo, můžu ji udělat.“
Snape se postavil, několika mávnutími hůlky uspořádal své věci na stole, pokynul Harrymu a vedl jej do kuchyně.
Harry šel za ním v euforii očekávání. Nebyl v kuchyni už měsíce a teď bude moct uvařit snídani. „Budete jíst taky?“
„Pokud to bude poživatelné,“ odpověděl Snape.
„Bude,“ slíbil Harry, jak vstoupil do místnosti.
„Nejspíš budete potřebovat toto,“ ozval se Snape za ním. Harry se otočil a ve Snapeově ruce spatřil své brýle.
„Díky!“ Nasadil si je na nos a pohlédl na obrovskou zeď koření.
„Jestliže se spálíte, už vás znovu do kuchyně nepustím.“ Snape přešel k lednici. „A teď co byste rád udělal ke snídani?“
Harry se zamyslel. „Vajíčka. Slaninu. Klobásky.“ Jak je vyjmenovával, vylétaly suroviny z lednice a mířily ke Snapeovi. „Rajčata. Toast. Mango.“
„To nemám,“ přerušil jej Snape. „Mám čerstvé pomeranče a meruňkovou marmeládu.“
„To zní dobře.“
Snape dolevitoval položky ke kuchyňské lince vedle vařiče, a desku prodloužil, aby se tam všechno vešlo. „Používal jste už předtím plynový vařič?“
„Ne, jen elektrický.“
Snape zapálil hořák a přivolal k němu čisté talíře. „Oheň přizpůsobujete tady kolečkem.“ Předvedl mu to, jako kdyby Harry nikdy předtím vařič neviděl. „Nedotýkejte se žádného vařiče ani poté, co se žár rozplyne. Musíte - “
„Vyrostl jsem u mudlů.“ Harry popadl pánev a položil ji na vařič. „Pro své příbuzné jsem vařil, co si jen pamatuju. Naposledy jsem se spálil, když mi bylo devět.“
Snape pokrčil rameny a vrátil se ke stolu, kde se probíral hromádkou pergamenů, které dolevitovaly za ním. Soustředil se na práci a nechal Harryho vařit dle libosti.
Harry vařil roky, ale nikdy předtím se nesnažil vyrobit dokonalé jídlo. Kromě toho, že chtěl Snape překvapit a zapůsobit na něj (ačkoliv jedna jeho část to považovala za nemožný úkol), si mohl všechno udělat přesně tak, jak to měl rád. Zaměřil se na svoji práci – smažil, opékal a míchal. Nože měl stále zakázáno se dotýkat, a tak vše, co potřeboval nakrájet, donesl ke Snapeovi, který jen stěží vzhlédl od svých papírů, zatímco mu ingredience rozkrájel magií.
Harry na talíře umně naaranžoval jídlo, roztáhnul úzké plátky rajčat a vytvořil misku z pomerančů i s kůrou, jak mu to nařídila dělat paní Dursleyová pro tetu Marge.
Nejdřív přinesl Snapeův talíř. Muž odsunul papíry na stranu, když mladík před něj snídani položil. Kriticky se na celou nabídku před sebou zadíval, ale nijak to nekomentoval. Harry se vrátil pro své vlastní jídlo a nakonec si šel nalít šálek čaje. Snape si nějak obstaral ten svůj, navzdory skutečnosti, že jej Harry neviděl přiblížit se k čajové konvičce.
Harry si vybral hrneček z poličky a nalil si čaj. Spolu s tekutinou se mu do hrnku nalily i lístky a Harry vyklopil obsah zpět do konvičky.
„Nemáte sítko?“ zeptal se, když žádné poblíž neviděl.
„Pochybuji, že vám tento čaj bude po chuti,“ ozval se Snape od stolu. „Nalijte si do hrnku vodu a pojďte sem.“
Harry poslechl a přistoupil ke stolu, svůj šálek položil vedle Snapea. Snape se jej dotkl špičkou hůlky. „Ebullio.“ Voda se začala vařit. Z poličky do Snapeovy čekající ruky přiletěla krabička se sáčkovým čajem. „Přejete-li si, doneste si mléko a cukr.“
Sáčky s čajem byla ta poslední věc, kterou Harry očekával, že uvidí v domě mistra lektvarů, ale možná byly i doby, kdy Snape neměl trpělivost na vaření. Přinesl tác ke stolu a našel svůj hrneček čekat u svého místa.
Snape jedl s očima upřenýma na pergamen. Harryho ignoroval a stěží dával pozor na to, co si vkládá do úst. Mladík sice nečekal pochvalu, ale ani neočekával, že to celé bude ignorováno. Spolkl zklamání a soustředil se na jídlo, které dle jeho názoru bylo docela dobré.
Když se ticho, přerušované jen cinkáním příborů, v kuchyni protahovalo dál a dál, Harry jej nakonec prolomil slovy: „Co to čtete?“
„Odpovědi na určité dotazy od mého spojence.“ Snape nespustil tmavé oči ze stránky papíru. „Pokud jste dojedl, dejte všechno nádobí do dřezu.“
Harry nedojedl, ale předpokládal, že ten komentář znamenal ‚sklapni a dej mi pokoj‘, tak se poté se Snape už mluvit nepokoušel. Jakmile dojedl, donesl si nádobí ke dřezu a pustil se do mytí. Když byl tak vprostřed kupy, Snape se postavil.
„Na zbytek použiju kouzla. Pojďte se mnou.“
Snape ho zavedl do trůnního sálu. Namířil hůlkou na Harryho a použil Obscuro. Harry, který to kouzlo nenáviděl, se mu vyhnul.
„Proč prostě nemůžu zavřít oči?“ zeptal se.
„Dobrá,“ souhlasil Snape po chvíli. „Oznámím vám, jakmile skončím.“
Harry se posadil na podlahu a čekal. Ačkoliv měl oči zavřené, dokázal poznat, že Snape používá kouzla díky tomu, jak magie měnila vzduch. Po době, co se zdála jako věčnost, Snape promluvil: „Otevřete oči.“
Harry poslechl a našel pokoj po viditelné stránce nezměněný. Ale ochrany cítil, pulzovaly a vydávaly ze sebe jemnou stopu magie.
„Cítím je!“ Ještě před rokem v té jeskyni s Brumbálem nic necítil, ale nyní věděl, že tu jsou tak jistě, jako by byly viditelné. Šinul se k té nejbližší, oťukával si ji rukama ve snaze odhadnout rozsah neviditelného závěsu magie.
„Existují dva hlavní typy ochran,“ kázal Snape. „Obranné a spouštěcí. Obranné jsou ty, se kterými jste obeznámen především. Používají se kolem bydlišť, zamezují v přístupu a chrání obyvatele i stavby před nepřátelskými kouzly. Taková kouzla mohou být použita i na menší oblasti, třeba jako v tomto pokoji, ačkoliv zde jsou prakticky zbytečná. Možná vás napadlo, proč si Pán zla jednoduše kolem horcruxů nedá tyto ochrany dostatečně silné, aby zabránily každému vyjma jeho osoby k nim vstoupit, ale to je nemožné. Ochrany takové síly musí být neustále obnovovány, aby účinně odradily každého, kdo do nich chce vejít. Takovéto ochrany jsou praktické pro obranu místa, jako je moje lektvarová laboratoř nebo tento dům, u horcruxů by musel Pán zla prodlévat docela často. Což by jej značně omezilo a také by upozornilo další strany na místo jeho skrytého horcruxu.
Pán zla se vždycky zajímal o posouvání hranic magie, a přestože je možné, že našel způsob, jak udržovat silné ochrany bez pravidelného obnovování, je vysoce nepravděpodobné, že se mu to podařilo v tak krátkém čase. Pokud ano, pak jej prolomení jeho ochran upozorní na útok na jeho horcrux. A jelikož jste nebyl vycvičen v jejich odeklínání a nemáte přístup k magii, pochybuji, že se mi podaří naučit vás tak komplikované umění, i kdybychom na to měli čas. Budeme doufat, že buď se podaří vynutit si přístup do Komnaty mně, nebo že nebude třeba, abychom tento konkrétní úkon uskutečnili.
Navíc protože je Zmijozelův dědic a Tajemnou komnatu tedy právoplatně díky svému narození zdědil, možná bude moci použít tam velice starou a mocnou ochranu, která účinně zabrání všem kromě něj vstoupit. Nicméně ochrany tohoto typu dovolí každému jeho krevnímu potomkovi projít. A jelikož vaše krev proudí jeho žilami a on ty ochrany musel zkonstruovat až po svém znovuvzkříšení za použití krve svého nového těla, umožňují tyto ochrany nerušený průchod i vám.“
Harry se zasmál. „On to vážně podělal, když si vzal moji krev, co?“
„Víc než tuší,“ souhlasil Snape. „Ty spouštěcí ochrany je druh, o kterém se ví jen málo. Způsob jejich fungování je ekvivalentem ochranných bariér použitých na velice malý prostor. Jednu jsem použil odsud - “ ukázal na podlahu kousek od Harryho nohy. „ – posud.“ Ukázal na strop přesně nad místo, kam ukazoval předtím. „Projeďte tím rukou.“
Harry v rychlosti přešel k ní a ohmatal si to místo. Cítil ji; daleko silněji než tu druhou ochranu, byl to spíš neviditelný provaz magie visící ze stropu než plocha. Když nechal prsty zatoulat příliš blízko, zmizel.
„Protože je tato ochrana soustředěná do tak malé oblasti,“ řekl Snape, „je vysoce nestabilní a jakékoliv narušení způsobí její rozpad. Může se to zdát jako ubohé ochranné zaklínadlo. To proto, že jeho účelem je uvědomit toho, kdo ho použil, na přítomnost člověka v zakázané lokaci. Pokud jsou tato kouzla kolem horcruxu, každé, které spustíte, ho upozorní na vaše jednání. Pokud musíte, smýšlejte o nich jako o kouzelnickém ekvivalentu laserových paprsků. Dnes je vaším úkolem projít pokojem až ke dveřím, které vedou do sklepení, aniž byste se dotknul ochran. Jestliže se některé z nich dotknete, třeba i ochranného kouzla, dozvím se to.“
„S oblečením?“ zeptal se Harry a mrkal překvapeně na Snapea.
„Předpokládal jsem, že pokud bych vás vzal do Bradavic, našel byste oblečení, ale jestliže dáváte přednost potloukat se kolem nahý, nevidím na tom nic špatného,“ ušklíbl se Snape.
Harry protočil očima. „Samozřejmě budu mít oblečení, když můžu! A vážně jsem rád, že mě nikdy nevezmete do Bradavic, protože představa, že tam chodím po chodbách bez oblečení, je jako noční můra, kterou jsem jednou měl.“ Přidřepnul si a plazil se kupředu a hmatal vzduchem po stopách magie.
Do zad mu uhánělo Obscuro a on měl stěží čas, aby se mu odkulil z cesty a přímo do ochrany.
„Co to k čertu mělo být?“
„Co jsem vám říkal o vyhýbání se jen tak málo, jak potřebujete?“ Snape na něj vypálil další kouzlo a Harry se mu přikrčením vyhnul.
„Jen jsem to nečekal.“ Harry si sednul na bobek a snažil se vycítit ochrany, načež se snažil vyhýbat rychlé palbě, která na něj vystřelila. Naučil se unikat kouzlům docela účinně, ale ty amorfní, rozličné ochrany ho mátly. „Zpomalte ta kouzla.“
„Soustřeďte se.“
Harry se o to pokusil, ale nějak se mu podařilo uvíznout mezi dvěma zdmi z kouzel, a jak se Snape přibližoval, nemohl najít únik. Přešlápl z nohy na nohu při úhybu před zaklínadly, a když konečně našel východ, zakopl a zřítil se přes dvě spouštěcí ochrany.
„Kde je vaše soustředěnost, Pottere?“ kritizoval Snape, zatímco znovu vystavoval ochrany. „Vaše vyhýbání je patetické.“
„Nechte mě nejdřív udělat jen ty ochrany. Je to strašně matoucí.“
„Musíte být přizpůsobivý novým situacím. Jestliže nedokážete přemýšlet za běhu, nikdy nepřežijete. Běžte.“ Snape vystřelil kouzlo a Harry měl sotva čas se mu vyhnout.
Utíkal ke dveřím a snažil se spoléhat spíš na své instinkty a okrajové vnímání, než aby se pokoušel vycítit každou ochranu. Ale i tak kouzla létala všude kolem něj a on byl zmatený, kde už ochrany našel a kde byl volný koberec. Zasáhlo jej Obscuro a on se zarazil.
„Proč jste přestal?“ zakřičel Snape přes místnost. „Pohyb!“
Řítila se k němu další kouzla, tentokrát Immobulus a Harry se odkulil z cesty. Být slepý už bylo tak dost zlý, ani omylem se nenechá ještě znehybnit.
Harry zařval: „A jak do háje mám dojít ke dveřím, když jsem slepý?“
„Vy si nepamatujete, kde jsou?“ vysmíval se Snape. „Musíte neustále dávat pozornost na své okolí.“
„Zamotal jsem se! Nemůžu se vyhýbat, hledat ochrany a běžet ke dveřím, když jsem slepý!“
„Měl byste to zvládat,“ řekl Snape bez střípku porozumění v hlase. Ale použil na Harryho Finite Incantatem a Harry mu radostně skočil do cesty. Rozhlédl se po místnosti a spatřil dveře na opačném konci.
„Kurva!“ Neměl šanci dostat se k těm zatraceným dveřím při současném stavu věcí. „Zpomalte.“
Snape kouzla nezpomalil. „Musíte se tohle naučit nyní, Pottere. Čas je esence, kterou si nemůžeme dovolit už více plýtvat. Ciťte magií, a nespoléhejte se na své oči.“
„Já do háje nemám magii!“
„Víte, jak to myslím!“
Harry spěchal ke dveřím, proplétal se a obracel, jak se vyhýbal jak kouzlům, tak ochranám. Dostal se asi do poloviny, když zavadil o spouštěcí kouzlo.
„Znovu,“ rozkázal Snape.
Každé kolo byla stejná katastrofa jako to předchozí. Při pátém pokusu to Harry vzdal. Svalil se na podlahu a chytal dech. „Tohle nezvládnu!“
Snape si překřížil ruce. „Musíte se snažit usilovněji - “
„Co si myslíte, že dělám? Tohle je poprvé, co jsem schopnej tyhle věci vycítit!“
„Chcete se z tohohle místa osvobodit nebo ne?“
Harry tomu nemohl uvěřit. Jako kdyby chtěl být otrokem. „Naserte si, kreténe. Nekrmte mě těmahle sračkama. Do prdele, vy víte, že se chci odsud dostat, ale potřebuju čas na to, abych se to naučil. Proč jsme s tím nezačali dříve, jestliže je to tak strašně důležitý!“
Snape nelibě mlaskl. „Už vás znovu nebudu přeceňovat. Dobrá, nejdřív si projděte těmi ochranami.“ Pohrdavě mávnul rukou.
Zuřící Harry se spustil na všechny čtyři a znovu si začal osahávat ochrany. Snape by si potřeboval vytáhnout ten obrovský podělaný klacek ze zadku, a to rychle. Harry v Bradavicích sotva trénoval a tyto dovednosti se začal učit teprve před měsícem nebo dvěma. Pochyboval, že by se komukoliv jinému bez pořádného výcviku vedlo stejně dobře jak v detekci kouzel, tak v jejich vyhýbání. K čertu, z toho, co viděl, se většina kouzelníků neuměla pořádně vyhýbat; nikdy jim to nenavrhli v hodinách, kde se učili naprosté minimum k obranným kouzlům.
Ochrany nejblíže dveří byly uspořádány do zkroucené pavoučí sítě, která si od Harryho vyžadovala úroveň flexibility, o které mladík netušil, že ji má. S opatrností a mnoha nesprávnými kroky se nakonec vypletl z neviditelného bludiště a dotkl se kliky u dveří.
„Nyní začneme znovu.“ Snape zatočil hůlkou kolem dokola a ochrany přestavěl.
„Nejdřív potřebuju na záchod.“
„Dobrá.“
„Není moc pravděpodobné, že na mě někdo bude vysílat kouzla, zatímco se budu snažit dostat skrz ochrany, že?“ zeptal se Harry, když šel za Snapem. „Chci říct, že jestliže budu poblíž horcruxu tak, abych viděl ochrany, a spatří mě Smrtijedi, tak nemá cenu chodit kolem nich po špičkách.“
„Ne všichni jeho spojenci přijali Znamení zla,“ připomněl mu Snape.
Vynořila se mu v hlavě slabá vzpomínka. „Och jo, Šedohřbet nemá Znamení. To je důvod, proč není přizván na večírky?“
„Šedohřbeta zabili; ale ne, i kdyby žil, tak by ho nepozvali.“
Dobře. Vzpomínka na Šedohřbeta a Hermionu mu připlavala do mysli, ale její okraje byly rozmazané. Zatahal za ni ve snaze upevnit její zbývající kousky. Nechtěl si pamatoval na mučení, ale bylo tu něco odstřiženo, něco, o čem měl pocit, že to potřebuje vědět.
Snapeův hlas přitáhl Harryho zpět do přítomnosti. „Pokud jste skončil, pak se navrátíme do tréninkové místnosti.“
Harry přikývl, umyl si ruce a následoval Snapea. „Jsem teď připravený na kouzla, ale zezačátku jenom na pár najednou.“
Druhý pokus mu šel daleko lépe než první. Trvalo mu to několik hodin, ale nakonec se Harrymu podařilo chytnout se kliky u dveří, i když se cestou vyhýbal. Spadl na zem a lapal po dechu, zatímco Snape místnost zbavoval ochran. Jakmile to už nevypadalo, že by se mu divoce bušící srdce chystalo vyskočit z hrudi, zeptal se: „Dokázal jsem to, viďte? Tentokrát jsem se nedotkl žádné z nich.“
„Ne, ale potřebujete se pohybovat rychleji.“
Harry neočekával kompliment, ale další pokárání ho rozčílilo. „Mám hlad. Není už čas na oběd?“
„Ano, smíte si vyrobit sendvič.“ Snape Harrymu pokynul, aby ho následoval do kuchyně. Harry vylezl na nohy, pro oporu se opíral o zeď a klopýtal za ním. „Včera jsem nakrájel kuřecí prsa na sendvič,“ řekl Snape, jakmile vstoupili do kuchyně. „Posaďte se ke stolu.“
Harry se posadil a Snape k němu poslal kuřecí prsa společně s hořčicí, majonézou, máslem a trochou zeleniny. Když dorazil i chleba, Harry si krajíc štědře pokryl hořčicí, než si na něj hojně naložil maso. Přidal trochu salátu a rajčat, pak navrch připlácl druhý kousek a zakousl se do svého mistrovského díla. Snape k němu poslal i sklenku mléka a rázně přešel k vařiči, kde uvařil novou konvici čaje. Tato byla vyrobená se stejnou pečlivou oddaností, s jakou vařil lektvary; každou ingredienci před přidáním pečlivě odměřil. Jakmile konvice zapískala, Snape se pustil do výroby jídla pro sebe.
V době, kdy se Harry zakousl do druhého sendviče, Snape skončil přípravu svého oběda. Nalil dva šálky a donesl je ke stolu, talíř levitoval za sebou. Do svého hrnku si přidal mléko a cukr, jednu kostku společně s velkou kapkou mléka.
Harry Snapea nikdy neviděl si do čaje cokoliv přidávat, takže si vyvodil, že je to hořké. Nalil si dvakrát tolik mléka co Snape a upustil do šálku tři kostky cukru. Muž pozvedl jedno obočí, ale ústa měl plná tekutiny, takže nic neřekl.
„Jestliže jste si musel mlíko a cukr přidávat vy, pak já rozhodně budu muset taky,“ vysvětloval Harry, když zvedl čajovou lžičku, o které si nevzpomínal, že by mu ji Snape dal, a zamíchal jí v hrnku.
„Obvykle si přidávám trochu mléka a cukr do všech nebylinkových čajů.“
„Nikdy jsem vás neviděl to dělat.“
„Chystám si šálky dopředu. Vaše pokrmy nejsou to jediné, co si ráno předpřipravuji.“
Harry si usrkl čaje. Přidal až moc cukru. Předstíral, že to tak není, a tvrdošíjně pil dál.
Snapeovo jídlo se sestávalo z kousků bagety pokrytých v nějaké divné směsi zeleniny a koření.
„Co to je?“ zeptal se Harry, když dojedl svůj druhý sendvič.
„Bruschetta,“ odvětil Snape a mávnutím ruky jednu Harrymu nabídl. „Nezdá se, že byste měl v oblibě bazalku, proto jsem si nemyslel, že vám budou chutnat.“
Harry jednu snědl, pak ukradl další. „Mohl bych to mít bez ní, ale všechno ostatní je dobrý.“
„Ještě nemáte dost?“ Snape si svůj poslední kousek se zamračením chránil paží.
„Trénuju, takže potřebuju hodně jíst.“ Harry se drze usmál. „Což mi připomíná, co budeme dělat teď?“
„Na příští lekci spojíme vše, co jste se doposud naučil, ve formě soutěže.“
Nad výrazem ‚soutěž‘, Harry vzhlédl. „Budu se snažit vás trefit míčky, zatímco vy se mě budete snažit střelit kouzly?“
„Ne. Počkejte tady.“ Snape na zdůraznění svých slov použil řetězové kouzlo a ráznými kroky zamířil do trůnního sálu, poslední bruchettu si vzal s sebou.
Harry naštvaně zatahal za ten řetěz, který mu nyní připoutával pravou ruku ke stolu. Jak ho prozkoumával, zjistil, že ho Snape ve skutečnosti nepřipevnil ke stolu, vytvořil pouze kroužek kolem jeho nohy. Uklidil veškeré nádobí, přemístil jej na židli, a pak se posadil na podlahu. Popadl nohu stolu a pokusil se ji zvednout, ale byla daleko těžší, než vypadala. Lehl si na záda, nohy umístil na spodní stranu desky a vší silou se do ní opřel. Tlačil a tlačil, až nakonec zvedl stůl dostatečně, aby mu pod nohou mohl provléknout kroužek. Položil stůl zpět a lapal po dechu. Byl volný! Ale co by měl dělat?
Rozhlédl se kolem sebe a zvažoval, jakou nezbednost by mohl provést. Štípnout jídlo mu připadalo bezvýznamné a jakoukoliv zbraň, kterou by si vzal, by Snape nalezl a zabavil. Nevěda, jak dlouho bude Snape pryč, doplížil se schovat za dveře. Zadržel dech, když Snape vrazil do místnosti. Muž se zastavil, jen co uviděl prázdný stůl a došlo mu, že Harry není nikde na dohled. Naštěstí vešel dostatečně daleko, aby Harry mohl zavřít dveře a skočit mu na záda.
Snape zavířil kolem dokola s tasenou hůlkou a zařval: „Mdloby na tebe!“
Harry se stěží zvládl včas odkulit.
„Pottere!“ rozkřičel se Snape se sinalou tváří. „Co si myslíte, že děláte?“ Přešel k Harrymu, který zůstal přikrčený na zemi.
„Jen vás trénuju,“ řekl Harry a zazubil se, aby ukázal, že nechce ublížit.
Snape ho prsty jako drápy popadl za paži a vytáhl ho na nohy. Přirazil Harryho zády ke kuchyňské lince.
Mladík vystřelil dozadu ruku, aby se ustálil. „Ublížíte mi!“
„To bych měl,“ zasyčel Snape. Černé oči mu plály ve tváři zkřivené vzteky. Jedna jeho ruka se vznesla do vzduchu a udeřila Harryho ze strany do hlavy, dostatečně silně, aby to štíplo, ale ne natolik, aby mu to ublížilo. „Proč nemůžete přemýšlet? Co kdybych s sebou měl neočekávanou návštěvu?“
Ruka se znovu vznesla. Harry ji odpálkovat. Snape levou rukou popadl řetěz, přišpendlil Harryho k desce a pravou mu stiskl kolem krku.
„Nepřivedl byste je sem, aniž byste mě varoval.“ Harry chytil zápěstí té ruky, která mu vyhrožovala uškrcením, a pokusil se ji odtáhnout. „Našel byste způsob, jak mi dát vědět.“
„Co kdybych vás zabil?“ pokračoval Snape tím stejně tichým, nebezpečným hlasem.
„To by se vám nepodařilo. Vycvičil jste mě až příliš dobře. Viděl jste, jak jsem se vyhnul tomu kouzlu?“
„Ty pitomý - “ Snape, zatímco mu jednou rukou stále tiskl krk, pustil řetěz a dal mu facku. „- arogantní - “ Další facka. „- dětinský - “ Další.
„Přestaňte!“ Harry ho odstrčil. Nebolelo to, ale nenáviděl, když jej někdo bil.
Snape ho popadl za paži, otočil ho a ohnul o linku. Harry dozadu vykopl nohama, zapřel se o desku, ale Snape se postavil mezi jeho nohy, jednou rukou ho držel za zátylek a tiskl ho dolů překvapivou silou.
„Ještě se pohněte,“ řekl Snape temným hlasem, „a budete toho litovat.“
„Zraňte mě,“ opáčil Harry, „a budete litovat vy.“
Snape mu přitiskl tvář silněji do desky. „Nesnesitelné děcko. Vážně si myslíte, že vás musím zranit, abych vás potrestal?“
Harry sebou cuknul, srdce mu bušilo, ale odpověděl: „Ne, ale vážně si myslíte, že se vám podaří udělat to, co se nepodařilo Dursleyovým? Donutily vás někdy tresty od Voldemorta chovat se k němu s respektem namísto falešné poslušnosti?“
„Předpokládám, že si myslíte, že bych vám měl dovolit, cokoliv se vám zamane bez ohledu na to, jak hloupé vaše jednání je. Vy - “
„Ne,“ přerušil ho Harry. „Myslím si, že byste mi měl říct, co dělám špatně, místo abyste se mě snažil k poslušnosti donutit bitím. Podívejte, omlouvám se, že jsem se přesunul. Nesnažil jsem se utéct, ani nic takového. Kdybych třeba jen na vteřinu měl pocit, že někdo vstoupil do domu, vrátil bych se na židli.“
Snape ho pustil a o krok ustoupil. „Tohle je přesně ten důvod, proč byste měl zůstat tady a nesnažit se hledat horcruxy na vlastní pěst. Nemáte žádný pud sebezáchovy a neustále jednáte podle nejdětinštějších způsobů. Nechal byste se zabít dřív, než byste dosáhl hranice ochran. Na hraní her je určitý čas, a toto není on. Tohle už nikdy znovu neuděláte. Když vás někam přivážu, zůstanete tam. Pro čí ochranu si myslíte, že používám ty řetězy?“
„Moji,“ povzdechl si Harry. „Už to znovu neudělám. Omlouvám se.“
Při druhém ‚omlouvám se‘ se ze Snapeovy tváře odplavil zbytek vzteku a jeho rysy sklouzly zpět do normálu. Prohlédl si řetěz. „Jak jste unikl od stolu?“
„Nadzvedl jsem ho.“
„Vy jste nadzvedl stůl?“ zopakoval Snape, obočí se v nevíře hnalo vzhůru.
„Lehl jsem si na záda a nadzdvihl stůl. Nepohnul jsem jím moc, jen tak, abych mohl provléknout kroužek pod nohou.“
Stále s koncem řetězu v ruce se Snape otočil a táhl ho směrem k tréninkové místnosti. „Mohu vám věřit, že se budete chovat slušně po zbytek dne?“
„Ano,“ odvětil Harry tím co možná nejkajícnějším hlasem. „Víte, že budu trénovat ze všech sil. Nechte mě to dokázat.“
Snape vstoupil do tréninkové místnosti, která byla zaplněna černými předměty rozličných velikostí, jako kdyby muž zvětšil krabice od dětských kostek a rozházel jejich obsah všude po podlaze. Krabice pokrývaly skoro celý koberec, nechávajíce jen úzký průchod, který se skrz naskrz proplétal pokojem.
„Cílem této soutěže je ukrást protivníkovu hůlku, nebo spíš její repliku,“ řekl Snape, když vytáhl z hábitu dvě hůlky a jednu Harrymu podal. Mladíkem projel vzrušený záchvěv, když ucítil ten předmět ve své ruce. Věděl, už pouhým pohledem, že to není skutečná hůlka, jen kus vyřezaného dřeva; a on neměl magii. Nicméně i přesto se cítil mocný jen tím, že ji držel. Byla to připomínka, že byl čarodějem, a ačkoliv v současné době mu jeho moc vzali, měl potenciál k divoké síle; byl schopný bojovat s Voldemortem v řádném kouzelnickém souboji. Pevně klacík sevřel a široce se na Snapea zakřenil, nestaral se, že vypadá jako duševně postižený.
Snape si odfrkl a odstranil řetěz. „Abych soutěž ztížil, umístil jsem kolem místnosti ochrany. Spustíte-li je, budu přesně vědět, kde se nacházíte.“
Harry se zamračil. „To se mi nezdá spravedlivé. Takhle s jistotou vyhrajete.“
„Oslepím sám sebe,“ řekl Snape. „Obscuro.“
Snapeovy oči celé zčernaly. To Harryho vyděsilo a o krok ustoupil.
„Až řeknu teď, počítejte do dvaceti a pak naše soutěž započne. Musíte zůstat v této místnosti. Pokud se pokusíte odejít, poznám to. Je to jasné?“
„Jop. Musím sebrat vaši hůlku nebo vám zabránit, abyste sebral tu moji. Neodejdu z pokoje a vy jste všude nacpal ochrany.“
Snape přikývl. „Teď.“ Světla v pokoji potemněla a Snape se stal temným stínem.
Přestože byl Snape oslepený, Harry od něj utíkal, co nejrychleji zvládl, když se zároveň snažil vycítit ochrany. Neměl pochyb o tom, že i slepý byl Snape stále nebezpečným protivníkem. Našel si trojcestný roh a čekal. Nemělo smysl honit Snapea, když Snape bude muset jít po něm. Navíc Snape nejspíš od něj očekával, že ho půjde pronásledovat, takže čekáním získá větší moment překvapení. Při čekání se snažil klidnit svůj dech, natahoval krk a napínal oči do tmy úzkých uliček, které jej obklopovaly. Pokus o jeho zadržení nikdy nefungoval dobře, ale dýchat pomalu a zhluboka zdá se pomáhalo. Srdce mu v hrudi divoce bušilo, tlouklo mu i v uších a ačkoliv věděl, že je nemožné, aby Snape to bubnování zaslechl, stále měl pocit, že se to ozvěnou rozléhá po prázdné místnosti, a vůlí se ho snažil zpomalit.
Kotníky ho bolely z nepohodlného podřepu, ale zůstával ve své pozici. Zrovna když se chystal to vzdát a vydat se za Snapem, uviděl na okraji té nejkratší chodby, co vedla k jeho pozici, pohybovat se tmavý stín. Uličku k němu minul hlemýždím tempem.
Harry se chtěl za tím stínem vydat, ale také chtěl zůstat a počkat, až Snape dojde k němu. Zvolil si zůstat na svém místě. Poté, co uběhlo několik minut a on začal svého rozhodnutí litovat, měl dojem, že na konci té nejdelší uličky spatřil pohyb. Upřeně hleděl do temnoty. Ačkoliv odhadoval, že ta chodba je jen dvakrát tak dlouhá co jeho tělo, i tak s tlumenými světly bylo složité rozlišit víc, než co vypadalo jako černý flek plující k němu. Harry zpevnil sevření své hůlky a s občasnými rychlými pohledy do dalších uliček čekal, až se k němu Snape přiblíží.
Stín se pohyboval neustále tak obezřetně, přistupoval po krátkých krocích. U vrcholku zahlédl bílou skvrnu, o které předpokládal, že je Snapeův obličej. Co nejpomaleji to šlo, se Harry připravil, přesunul se do výhodnějšího podřepu. Když byl Snape od něj jen na délku těla, vyrazil, vyskočil na nohy a vrhl se kupředu.
Snape uskočil, svrhnul do cesty mezi sebe a Harryho kostku. Harry, který si nemyslel, že něco podobného může být možné, do ní narazil a klopýtnul. Když Snape zatápal po jeho hůlce, odkulil se z cesty a vyrazil zpátky uličkou. Proběhl přímo ochranou, což si uvědomil, až když ji překročil. Proklel svou smůlu, donutil se zpomalit, otočil se a zamířil jiným směrem. Aby se vyhýbal ochranám, musel se pohybovat pomalu a mysl na něj řvala, že každým krokem na něj Snape dotahuje.
V pravidelných intervalech se ohlížel. Až když získal dojem, že konečně unikl, zahlédl černý oblak a naplnila ho panika. Třebaže oslepený, Snape mu brzy ukradne hůlku.
S bušícím srdcem na sebe Harry vnitřně zařval, ať myslí. V hlavě se mu vynořila Snapeova věta: ‚Přestaňte myslet na omezení a začněte přemýšlet o možnostech.‘ Rozhlédl se po vršcích krabic, které jej obklopovaly, a měl náhlý nápad. Co nejtišeji vylezl na jednu nízkou krabici. Odtamtud nebylo těžké vyšplhat se na vyšší. Přelétl zrakem své okolí a zjistil, že na druhé straně uličky jsou k sobě nacpané vyšší krabice. Poté, co se rozhlédl po Snapeovi a nikde v dohledu ho nezahlédl, pomalu a co nejrychleji se odvažoval, se spustil zpět na zem a vylezl na protější překážky. Na vrcholu té nejvyšší se znovu rozhlédl po pokoji a všiml si temné skvrny, o které předpokládal, že je Snape. Navzdory skutečnosti, že Snape tehdy s lehkostí převrhl jednu krabici, aby zatarasil Harrymu cestu, ta, na které nyní seděl, se zdála být stabilní. Harry se rozhodl, že tady počká.
Snape se potuloval po pokoji, jak hledal Harryho. Kráčel opatrně, jeho pomalé kroky pokrývaly každou píď odhaleného koberce. Nevšímal si vrcholků krabic, dotýkal se jich jen jako ukazatelů cesty. Snad po věčnosti ho jeho kroky zavedly blíž k místu, kde Harry ležel a čekal. Konečně Snape došel k jeho krabicím. Harry seskočil a přistál před Snapem. Muž si přehodil hůlku do levé ruky a Harryho pravá vystartovala kupředu, připravená na zachycení mužovy hůlky. Snape si všiml jeho přepadení, hned co Harryho nohy udeřily o koberec, a když se mu Harry pokusil hůlku z ruky vyškubnout, zjistil, že se jí Snape nejenže odmítá vzdát, ale také že pevně drží tu Harryho provizorní.
„Finite Incantatem,“ seslal Snape na sebe. Slepota z jeho očí zmizela a pokoj se rozsvítil. „Remíza.“
„Ani omylem,“ hádal se Harry. „Já jsem vás dostal jako první!“
„Zaútočil jste jako první, ale přitom jste ohrozil svoji vlastní hůlku,“ poukázal Snape, když vytáhl obě hůlky z Harryho volné dlaně a vrátil tu falešnou do hábitu. Tu druhou použil, aby navrátil místnosti její obvyklé vybavení. „Sevřel jsem tu vaši zároveň s tím, jak jste vy sevřel tu moji.“
Harry si zareptal pod vousy, ale nemohl se hádat se Snapeovou logikou. „Co teda uděláme se sexem, když je to remíza?“
Chvíli bylo ticho a pak Snape pronesl: „Jednoduše se prostřídáme.“
„Ne,“ zavrtěl Harry hlavou. „Jak rozhodneme, kdo půjde jako první? Uděláme toto – vy mě můžete ošukat, ale já vyberu místo a polohu.“
Snape zúžil oči. „Vy už nějakou lokaci máte na mysli.“
„Trůn Pána zla,“ řekl Harry s širokým úsměvem.
„Rozhodně ne.“ Snapeův hlas nepřipouštěl nesouhlas.
„Proč ne? Bojíte se?“
„Jestliže hodláte být dětinský - “
„To není dětinské,“ namítal Harry a zlostně na něj zahlížel. „Fajn, uděláme to v tamtom křesle.“ Ukázal na pohodlně vypadající rozkládací křeslo. „Ale vyberu polohu a vy se mě nebudete moci dotknout.“
Snape zúžil oči. „Idiote, jak vás mám ojet, když se vás nesmím dotknout?“
„Rukama!“ řekl Harry a mávnul svýma pro zdůraznění. „Nesmíte se mě dotknout rukama!“
Na chvíli na něj Snape jen koukal skrze přivřené oči a Harry si myslel, že jistě odmítne. Pak krátce kývl. „Dobrá.“
„Fajn, svlékněte se.“ Harry si sundal své oblečení a přešel ke křeslu.
„Ne,“ odmítl Snape.
„Och, no tak! Musíte se svléknout!“
Snape si překřížil ruce. „Jestliže mi nedovolíte se vás dotýkat, pak si nesundám víc, než je nezbytně nutné.“
„Proč vám tak záleží na tom, jestli se mě budete dotýkat nebo ne?“
„Protože když vám přenechám kontrolu, dopracujete se k vrcholu tak rychle, že pro mě nebude mít cenu se obtěžovat se svlékáním,“ prohlásil Snape temným tónem.
Harry si překřížil paže. „To tedy ne.“
Snapeovy se zaleskly oči. „Měli bychom tedy uspořádat soutěž? Zkusíme frotáž a ten, kdo jako první dosáhne orgasmu, bude muset souhlasit s pravidly toho druhého.“
Harry věděl, že nevyhraje. Ten bastard se v případě potřeby dokázal držet hodiny a Harry se nikdy neobtěžoval toto naučit. „Jen co se týče oblečení,“ nakonec ustoupil s vědomím, že bude poražen. „Jestliže vyhrajete, necháte si ho na sobě, když vyhraju já, musíte si ho svléknout.“
„Dobrá.“ Snape přešel ke křeslu a hladce se usadil. Prsty si rozepínal kalhoty a brzy vytáhl svůj napůl vzrušený penis. „Pojďte sem.“ Pokynul mu prsty, aby k němu přistoupil.
Harry přešel přes místnost. „Neměli bychom to dělat na podlaze nebo tak někde?“
Snape se natáhl kupředu, chytil ho za zápěstí a stáhl k sobě. „Vy jste navrhoval křeslo, takže si mi teď obkročmo sedněte na nohy.“
Harry vlezl na křeslo a cítil se trochu trapně, když si sedal Snapeovi na nohy a přitiskl svůj tvrdnoucí penis k tomu mužovu. Pokusil se vykroutit si zápěstí ze Snapeova sevření, aby je mohl chytit oběma rukama, ale Snapeovo sevření zůstalo pevné.
„Žádné ruční manipulace,“ naléhal Snape, než pustil Harryho ruku. Sundal Harrymu brýle z nosu a odhodil je na stranu.
Harry chytil opěrky křesla. Byl rozhodnutý se ze všech sil pokusit vyhrát. Nejspíš se mu to nepodaří, ale doufal, že alespoň vydrží dlouho. Přál si, aby věděl víc o Snapeově sexualitě, o tom, z čeho Snape šílí. Kdyby to znal, řídil by se dle toho a pokusil by se tím dotlačit druhého kouzelníka až na hranu, ale nevěděl nic kromě úplných základů. Už dlouho se necítil jako takový panic; mladý a nezkušený. Vyrazil boky ke Snapeovi, přitiskl své rychle tvrdnoucí mužství k tomu zvětšujícímu se pod sebou. Snape ho sledoval s planoucíma očima, celé tělo měl úplně nehybné až na pomalé pohyby hrudníku při dýchání.
Harry si skousl ret a zavrtěl sebou ve snaze najít ten nejlepší bod, kde Snapea dráždit. Frotáž nebyla ani zdaleka tak vzrušující a příjemná, jak to popisovali v té knize. Bylo to až příliš podobné situacím, kdy si člověk třel penis o polštář – pěkné, ale zdaleka ne tak dobré jako orální sex nebo soulož. Přitiskl svůj úd ke Snapeovu, co nejsilněji mohl, ale zdálo se, že nehledě na to, jak hýbe boky, se mu nedaří najít správný úhel ani dostatek třetí, aby oba stimuloval. Snape zůstával nehybný jako socha, a přestože penis měl tvrdý a v očích mu plál oheň, stále se zcela ovládal. Zpropadený parchant. Jediný důvod, proč tuhle soutěž navrhl, byl ten, že věděl, že z ní vyjde jako vítěz.
Och dobrá. Jestliže Harry tuhle výzvu nevyhraje, alespoň si zajistí, že dneska večer vyvrcholí dvakrát. Přestal se soustředit na snahu udělat Snapea a zaměřil se na své vlastní potěšení. Zavřel oči a vrtěl boky, dokud nenašel dokonalé místo, a pak začal přirážet pánví a třel se o Snapea.
Ó bože, bylo to perfektní. Přesně takhle. Sice stále ne to, co chtěl, ale lepší než nic. Harrymu unikl sten z úst, když se pohyboval rychleji a orgasmus k němu popíchal jako nákladní vlak. A pak… skoro…
„Snažíte se vůbec se ovládat?“ Snapeův kritický komentář se prodral jeho rozkoší. „Kde je vaše disciplína?“
Na chvíli Harry zvažoval, že se zastaví a pokusí se Snapea porazit, ale byl příliš daleko, než aby se staral. „Jděte do háje, Snape,“ zavrčel, popadl muže za ramena a přirážel rychleji a tvrději. Vyvrcholil. Zasténal, vystříkl přes ně oba a pokryl jejich penisy horkým, mokrým semenem.
Harry zasténal, pohyboval se proti Snapeovi, dokud nepřestal vrcholit. Uvolnění v něm zanechalo velice uspokojivý pocit, přestože prohrál.
Snapeovy oči se leskly satisfakcí. Natáhl ruku do strany. „Accio lubrikant!“ Široká, plochá krabička se přiřítila k němu a on ji s lehkostí chytil. Podal ji Harrymu a použil čistící kouzlo. Harry ji přijal a otevřel, upustil víčko na podlahu. Odsunul se, aby si dopřál trochu prostoru a pak, když si namočil prsty v teplém gelu, přikročil k nanesení lubrikace na Snapeův tvrdý úd. Snape celou proceduru sledoval napůl zavřenýma očima, stále se držel zcela nehybně. Harry si záměrně dával načas s roztíráním lubrikantu, přejížděl prsty nahoru a dolů po Snapeově penisu, prsty zajel pod předkožku a škádlil žalud v jeho obalu, otíral si dlaň o hlavičku a prsty kroutil kolem stran a spodku. Snape to celé snášel stoicky, dokud Harryho ruce nesjely níž a nepotěžkaly varlata, jemně je promnul v prstech. Muž ze sebe vydal drobné zavrčení rozkoše a tehdy se Harry konečně slitoval.
Harry nadzvedl zadek, sáhl za sebe a pronikl do sebe prstem. Vklouzl dovnitř hladce, a když se ani druhý nesetkal s žádným odporem, věděl, že je připravený.
„Fajn, ruce na opěrky,“ naléhal Harry, když se otočil zády.
Snapeovy ruce okamžitě ležely na opěrkách, penis mu trčel vzhůru k Harryho zadku. Mladík položil dlaně na Snapeova předloktí a pak se snížil k jeho klínu. Žalud se mu přitiskl za varlata, tak se zavrtěl, dokud nebyl přímo proti jeho svěrači. Zatlačil dolů, ale nenechal ho proniknout tím těsným prstencem svalů.
„Nevím, jestli jsem dostatečně roztažený,“ lhal. „Možná budu potřebovat víc lubrikantu.“
„Tak ho použijte víc, pitomý hlupáku,“ opáčil Snape a Harry věděl, že se ze všech sil snaží nepřirazit boky vzhůru.
„Ne-e,“ odvětil Harry drze, „jen půjdu váááážně pomalu.“ A s tím zatlačil dolů, nechal si hlavičku Snapeova tlustého penisu proniknout svěračem. Snape ze sebe v rozkoši vydal zasyčení, jak se Harry velice pomalu nabodával na jeho penis, přijímal ho do sebe čím dál hlouběji tempem, z kterého jak si byl jistý, se mistr lektvarů mohl zbláznit. To pomalé roztahování a zaplňování byl úžasný pocit, proudil do něj žár Snapeova penisu. Chtěl jít rychleji, vzít víc a hlouběji, ale příliš ho bavilo, jak se Snapeovy paže pod jeho rukama zatínají. Snape snášel mučení s klidem a Harry byl už v půlce cesty, když se jeho odhodlání zlomilo a on tvrdě přirazil vzhůru.
„Nehýbat,“ naléhal Harry a plnou vahou se přitiskl dolů, přišpendlil Snapea zadkem ke křeslu. Muž byl do něj zcela ponořený, mladíkova varlata spočívala na Snapeových. Mladší čaroděj stáhl svaly kolem silného mužství uvnitř něj, než se mírně přesunul a boky pohnul jen natolik, aby jim dodal zdání pohybu. Snape se pokusil přirazit proti němu, ale Harry byl dost těžký na to, aby jím bez pomoci magie pohnul.
„Pottere! Pohněte těma zatracenýma bokama nebo - “ začal Snape vrčet a Harry ho konečně přestal škádlit a začal se lehce nadzvedávat na Snapeově penisu. Mužovy paže se pod Harryho cukaly a Harry věděl, že Snape umírá touhou je vytáhnout z jeho sevření, popadnout ho za boky a pořádně do něj přirážet. To mu Harry nedovolí. Zatím.
Harry se řídil Snapeovými přírazy, zvedl se, kdykoliv Snape pohnul boky nahoru, takže se muž nemohl ponořit do takové hloubky, jak by chtěl.
Snape to celé snášel v klidu, boky zvedal rychleji a rázněji. Nakonec zavrčel: „Nohy. Nahoru. Dejte nohy na opěrky křesla.“
Harry se rozhodl, že se nad ním smiluje, zaklonil se a nohy si položil přes opěrky. Změna úhlu dovolovala Snapeovi pronikat hlouběji do něj, s každým přírazem se do něj ponořil až na doraz. Harry sám balancoval na opěrkách a nechal Snapea, ať jej souloží tak tvrdě, jak chce. Jeho vlastní penis se znovu probudil k životu, když Snape vrážel do jeho zadku a každým přírazem se otíral o prostatu.
„Kurva,“ lapal Harry po dechu, nakonec vycházel Snapeovým přírazům vstříc. Zůstával v této pozici do té doby, dokud nutkání laskat se nebylo pro něj příliš velké, než aby odolal. Uvolnil Snapeovy paže a opřel se o něj, hlavu si položil na jeho rameno, zatímco rukou sjel dolů, aby mohl masturbovat. Snape ho okamžitě chytil rukama za nohy a tlačil ho dolů, zároveň co přirážel vzhůru, pohyby zpomalil. Harry se honil do rytmu mdlých výpadů. Bylo to dobré, ale dával přednost mít to rychle a tvrdě.
„Rychleji,“ navrhnul a snažil se dosedávat silněji.
„Vstaňte a otočte se,“ nařídil mu Snape břitce a rovnou s příkazy Harry nadzvedl.
Harry se chvatně zvedl ze Snapeova údu a otočil se, zatímco Snape se srovnal v křesle.
„Pojďte sem,“ Snape ho popadl za zadek a přitáhl ho k sobě. Vyhodil ho z rovnováhy a Harry spadl, čelem narazil do Snapeova.
„Dávejte pozor! Žádné opakování, pamatujete?“
„Potřebujete něco?“ zeptal se Snape starostlivě, zvedl ruku, odhrnul Harryho vlasy a přitáhl si jeho hlavu níž, aby se mohl podívat zblízka.
„Jsem v pořádku,“ naléhal Harry a odpálkoval Snapeovy ruce. „Tohle křeslo potřebuje být širší,“ komentoval to, když se pokusil znovu se usadit.
Snapeovi do ruky přilétla hůlka a on jí mávnul v půl kruhu, čím zdvojnásobil šířku křesla. „Stačí?“
„Nepředvádějte se.“ Harry se zazubil, když se znovu posazoval Snapeovy na klín, pak si sáhl mezi nohy, chytil Snapeův penis, držel ho na místě a stavěl se do správné pozice. „Až dostanu zpátky svoji magii, jeden nebo dva triky vám taky předvedu.“
„Zničil byste to křeslo,“ hádal se Snape. Nedbale zahodil hůlku na stranu a popadl Harryho za pas, stlačil ho dolů, mezitímco on přirazil vzhůru.
„Nn,“ zabručel Harry, chytil se Snapea za ramena, aby lépe udržoval rovnováhu. Přizpůsobil se Snapeovým pohybům, rychle pohupoval boky, když se nabodával na Snapeův široký penis. „Lepší,“ zalapal po dechu. „Mnohem lepší.“
Snapeovy ruce klouzaly Harrymu vzhůru po zádech, přitáhly si ho blíž a muž se k němu naklonil. Jazykem mu přejel přes klíční kost a pak jej jemně kousl na spoji mezi ramenem a krkem. Harry zaklonil hlavu, odhalil mu svůj krk a Snapeův jazyk a zuby se pomalu propracovávaly vzhůru přes odhalenou plochu.
Harry zasténal z hloubi hrdla, když mu Snapeův horký jazyk olízl ohryzek. Prsty mu stočil ve vlasech a sklonil hlavu, aby své horké rty přitiskl na mužovy stejně teplé. Oždiboval mu je, do spodního lehce kousl, díky čemuž Snapeovi uniklo tiché zavrčení. Harryho to povzbudilo, tak stiskl ret pevněji, dokud se jeho jazyka nedotkla vřelá, slaná chuť krve. Provinile se odtáhl. Starší kouzelník ho popadl za boky, ale spíš než aby ho ze sebe shodil, jím přitlačil dolů, zatímco on pánví pohnul vzhůru a Harryho napadla směšná myšlenka, že kdyby byl Snapeův penis jen o trochu delší, propíchl by mu střeva a zabodl by se mu do srdce.
Snape zavrčel a Harry se na něj podíval. Jeho věčně naštvaný výraz se rozmělnil do dokonalého štěstí, jak se orgasmus blížil. Snape zavřel oči a v extázi zaklonil hlavu, odhalil svůj krk Harrymu. Mladík ho uchváceně sledoval vrcholit, Snapeův penis mu pulzoval v zadku, jak se do něj vyprazdňoval. Na jeho rysy padl mír a drobný úsměv mu ozdobil rty. Tvář měl tak otevřenou, tak nechráněnou a podivně poddajnou. V tuto chvíli byl obnaženější než kdy předtím, a když se ty tmavé oči otevřely, Harry hluboko v nich zachytil záblesk něčeho, co zmizelo hned, jakmile si Snape uvědomil, že jeho vytržení má diváka. Beze slova ho muž stáhl ze svého penisu a přitáhl si ho k sobě, uzamknul ústa kolem jeho bradavky a tvrdě sál, zatímco ruku obtočil kolem Harryho prosakujícího údu. Harry se do něj rozpustil, ruce mu stočil ve vlasech, pramínky si nechal proklouzávat skrze prsty.
Snapeova ruka se stáhla pevněji a Harry se odtáhl, jemně staršímu kouzelníkovi zaklonil hlavu a přitiskl ústa ke Snapeovým. Zavřel oči a přejel jazykem přes to kousnutí, jako kdyby ho ze rtů mohl slíznout. Mužův jazyk vyklouzl ven, aby se dotkl Harryho a Harry se jej jal honit, přirážel boky do Snapeových rukou, zatímco svým jazykem probádával Snapeova ústa.
Byl tak blízko, a když Snape udělal rukou tu poloviční vývrtku či co, udělal se, zapomněl na polibek a zasténal své potěšení Snapeovi do úst, ejakulát proudil do mužovy ruky. Chvěl se, jak vrcholil a vrcholil, a mír, který Snape cítil, nyní zaplavil i jeho. Když se jeho tělo přestalo třást, odtáhl se a otevřel oči. Usmál se na Snapea, který ho sledoval hřejivýma očima.
Zazubil se a řekl: „To bylo daleko lepší než se střídat, nemyslíte?“
„Nikdy jsem si nemyslel, že byste odmítl felaci,“ škádlil ho Snape a rukou mu něžně odhrnul ofinu. „Je třeba vám tenhle chaos brzo ostříhat.“
Harry mu uvolnil vlasy a přesunul své ruce zpět na Snapeova ramena.
„Přemýšlím o tom, že si je znovu nechám narůst.“ Potřásl hlavou jako pes, který ze svého kožichu vyklepává vodu. „Vypadám tak starší.“
„Mladší,“ opravil jej Snape. „Jediná možnost, jak byste mohl vypadat s delšími vlasy starší, je, když byste si k tomu nechal narůst i vousy. Což mi připomíná.“ Sáhl pro svoji hůlku a přitiskl ji Harrymu k tváři. Holící kouzlo mu přeběhlo přes čelist, a když Snape sundal hůlku, přejel si mladík přes tvář.
„Budu štěstím bez sebe, až se opět budu moci oholit sám.“
Snape hůlkou oba očistil od potu a semene.
„Bolí to?“ Harry se dotkl otisku na Snapeově spodním rtu.
„To nic není,“ odpověděl Snape přezíravě, jak Harryho od sebe odrazil. „Budete se muset snažit usilovněji.“
„Nesnažil jsem se vám ublížit.“
„Myslíte si, že mě to bolí?“ ušklíbl se Snape. „Měl jsem dívky, co kousaly silněji.“
Harry nenáviděl historky o Snapeových úlovcích. Otočil se a na podlaze hledal své brýle.
„Možná je na řadě sprcha,“ pronesl Snape, když se postavil a přešel ke dveřím vedoucím do jeho pokoje.
„Jo.“ Harry šel za ním. Snape mu posunkem naznačil, ať jde do koupelny, a Harry se vysprchoval jako první, rychle se namydlil. Jakmile skončil, přivázal ho Snape k poličce na ručníky a sám se osprchoval. Vešel do koupelny s ručníkem obtočeným kolem svého vyvrtlého těla a poté, co vlezl do vany, zatáhl za sebou závěsy a pak si sundal ručník, přehodil ho přes tyč držící závěsy. Harry nerozuměl tomu, proč Snape měl potřebu skrývat svoji nahotu. Zrovna se spolu vyspali a Harry přece Snapea nahého už viděl. Znuděně seděl na podlaze a čekal.
„Budu vařit i večeři?“ zeptal se Harry.
„Měl jsem v úmyslu uvařit zapečené brambory a ovocný koláč s drobenkou,“ oznámil Snape zpoza závěsu.
„Můžu pomoct s těmi bramborami. Nikdy předtím jsem koláč nedělal, ale nevypadá to příliš složitě.“
„Dobrá.“ Snape vypnul sprchu, přivolal si čistý ručník a z vany vyšel zabalený do látky. Zmizel v ložnici, a když znovu vstoupil do Harryho výhledu, byl oblečený ve svých černých kalhotách a dlouhém kabátu a vlasy měl už suché. Uvolnil Harryho z řetězu a odkráčel ke kuchyni. „Oblékněte se.“
Harry spěchal za ním, popadl své oblečení a po cestě si ho natáhl.
---
N/A: Vždycky jsem přemýšlela, proč Voldemort nepoužil kolem svých horcruxů ochrany, které by zabránily v přístupu k nim dalším lidem. Bradavice se proti tomu mohou bránit, tak proč on nemohl? Takže tady je mé vymyšlené vysvětlení.