Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 56
Kapitola 56
Dveře knihovny se otevřely a do chodby vstoupil Snape. „Je něco špatně?“ zeptal se.
Všechno. Všechno bylo špatně. „Já…“ Harry to nedokázal říct. Slova mu odumřela v hrdle. Jak by to mohl vyslovit? „Je mi špatně.“
Snape prošel mřížemi, švihnutím hůlky odeslal stůl kvapem sobě z cesty. Poklekl vedle Harryho, temnýma očima si prohlížel jeho tvář. Teplá ruka se zvedla a přitiskla se Harrymu k čelu. Magie se do něj vtlačila, proběhla jím. Snape se zamračil a zeptal se: „Můžete vstát?“
Harry přikývl, neboť dočasně nebyl schopen nalézt svůj hlas. Stisknul nabízenou paži a vytáhl se na nohy. Zakolísal a dovolil si opřít se o Snapea. Muž ho vyvedl ven z cely.
„Mám svoji magii?“ zeptal se. „Je uvězněná ve mně?“
„Myslím, že ano.“ Snapeovy oči zůstávaly zaměřené na jejich cestu. „V tuto chvíli není možné vyloučit ani jednu z možností.“
„Proč jste mi to neřekl?“
„Proč bych to vám to říkal?“ Snape Harryho nasměroval ke kuchyni. „Je to hypotéza, ne známý fakt, a vy sám jste si domyslel to samé co já. Věříte, že to je zdrojem vaší nemoci?“
„Ne. Já - “ To nebyla tak zcela pravda, že? Jeho magie a horcrux byly v něm uvězněny. Jak mohl dál pokračovat stejně s touto znalostí? „Já nevím.“
Snape přeměnil pár kuchyňských židlí na pohovku. Harry na ni klesl, natáhl se na měkké polštáře. Snape od něj odstoupil směrem k vařiči.
„Jestliže vládnete svojí magií,“ řekl Snape, když si k sobě přivolal ingredience a náčiní, „věřím, že bude ve vašem nejlepším zájmu nepokoušet se ji vědomě využívat, dokud nebudete ve smrtelném nebezpečí. Jelikož ještě nikdy nikdo neměl magii tak ovládnutou, jako Pán zla zadržel tu vaši, existuje mnoho možných důsledků, které nemohu předvídat. Kupříkladu je možné, že se pokusí vám ji odčerpat, když ji použijete v jeho těsné blízkosti. Není to pravděpodobné, ale musíme brát do úvahy i to.“
To takto získal horcrux tolik moci? Sílil pokaždé, když se Harry pokusil využít magii? Zvedl se mu žaludek. Jak mohl žít všechny ty roky, aniž by mu došlo, že kousek Voldemorta žije uvnitř něj? Ale dávalo to smysl. To proto uměl mluvit hadí řečí. Proto byl schopen vidět to, co viděl Voldemort. Proto Voldemort chtěl, aby žil.
Věděl to Brumbál odjakživa? Byla to jen součást jeho plánu? Možná celá tahle věc s honem za horcruxy byla nastavena tak, aby byla neúspěšná…
Zaplavila jej vlna nevolnosti a on se přetočil, aby vystrčil hlavu přes okraj pohovky. Přispěchal k němu Snape a něžně mu pomohl do sedu. Odhrnul mu ofinu a druhou rukou vytáhl lektvar. Harry, neschopen setkat se s těma temnýma očima, zavřel své a přijal pár hltů lektvaru.
Skoro okamžitě se mu uklidnil žaludek a on si lehl zpět na pohovku. Snape mu vtiskl lahvičku do ruky. „Vypijte toho víc, kdyby se vám opět chtělo zvracet.“
Harry přikývl, otevřel oči a zjistil, že se muž vrátil zpět k vaření.
„Z čeho jste získal ten dojem, že je vaše magie obsažena ve vás?“ zeptal se Snape tónem, který byl až příliš nenucený.
„Pokusil jsem se ji použít,“ zalhal Harry. „Ale tentokrát se obrátila do sebe.“
„Věřím, že jste se poučil, abyste to nezkoušel znovu?“
„Jo, už to neudělám.“ Harry sledoval Snapea kostičkovat kořenovou zeleninu, dlouhé, elegantní prsty se pohybovaly v rovnoměrném, uklidňujícím rytmu. Jedinou věc, kterou Tom říkal a kterou Harry přijal jako možnou pravdu, byla ta, že ho Snape miluje. A z toho důvodu mu neřekne o horcruxu. Jestliže to Snape už věděl, zatajoval tu informaci před ním – nejspíš ve snaze ho chránit. A jestliže to Snape nevěděl, tak mu to neřekne, protože by se ho učitel lektvarů jistě pokusil zastavit v tom, co bylo třeba udělat.
Jakmile Snape dovařil vývar, donesl ho Harrymu, vyčaroval tác a misku na něj položil. Snape si přivolal knihu ke čtení a společně se posadili, Harry usrkával polévku a Snape si četl. Poté, co dojedl, odložil Harry tác na podlahu, opřel se o Snapeovo rameno a zavřel oči.
Snape chvíli šokovaně seděl, ale pak se uvolnil a vykroutil zpod Harryho ruku. Položil ji mladíkovi na čelo, aby mu zkontroloval teplotu, a pak na krk pro prověření pulsu. Ruka se mu přesouvala dolů přes rameno a na jeho paži. Pohybovala se pomalu, váhavě, jako kdyby očekávala, že bude každou chvílí odstrčena. Nakonec se usídlila v úžlabině jeho pasu, prsty se mu zkroutily kolem boku. Bylo zvláštní, jak natolik jemný, jednoduchý dotek v Harrym zanechával pocit takové hájenosti a ochrany. Protože navzdory všem jeho chybám, lžím a manipulacím, Snape ho miloval. A to pro teď stačilo.
~
Vůně vařeného jídla Harryho vzbudila. Odstrčil ze sebe pokrývku, kterou měl na sobě, a posadil se. Zamrkal očima na to, co se zdálo být snad stovkou sov různých tvarů a velikostí snášejícími se všude po kuchyni. Znovu oči zavřel a pěstmi si je protřel, ale když je opět otevřel, siluety stále poletovaly všemi směry.
„Nechoďte blíž, vařím,“ řekla ta temná šmouha uprostřed, co byla Snapem.
„Tomu říkáte vaření?“ zeptal se Harry a v úžasu zíral, když si uvědomil, že ty létající předměty jsou skleničky s kořením, zelenina, hrnce, pánve a … toastovač? Vypadalo to, jako kdyby Snape stál spíš vprostřed hurikánu, než uprostřed výroby jídla.
„Je daleko efektivnější vytvořit všechna jídla na ten den najednou, než vařit každé zvlášť.“ Otevřely se dvířka od trouby, dvě nádoby doplachtily dovnitř, načež se s klapnutím zavřely a polkly jídlo. Na druhé straně kuchyně se otevřely dveře a dvě misky se nacpaly jídlem, než vyletěly na poličku.
„Šťávu?“ Pohárek levitoval přes pokoj a Harry vystřelil ruku a popadl ho, zatímco se postavil. Snape švihnul hůlkou k pohovce a přeměnil ji zpět na židle.
Jedli spolu v tichosti. Harry na sobě po celou dobu cítil Snapeovy oči, ale soustředil se na své jídlo.
Když Harry dojedl, odstrčil od sebe prázdné nádobí, opřel se na židli, překřížil si paže a řekl: „Chci znát plán.“ Snape otevřel pusu, aby promluvil, ale Harry ho nenechal. „Vím, že si myslíte, že bych ho slyšet neměl, nebo že máte pět miliónů nápadů a není možné je všechny nacpat do mé hlavy, nebo něco podobného, ale tohle je můj život – možná má smrt – a já mám právo vědět, co se bude dít. Myslíte si, že to podělám, ale nemůžu to podělat víc neznalostí? Co bylo tím největším problémem v Bradavicích? Vy s Brumbálem jste mi vždycky zatajovali věci a mysleli jste si, že mě to udrží v bezpečí, mysleli jste si, že je to pro mou ochranu, a kolikrát jsem i tak skončil v nebezpečí? Zrovna vy ze všech lidí byste měl vědět, jak nebezpečné je být neznalý.“ Harry vytyčil hranice a nyní čekal na Snapeovo rozhodnutí, na jaké straně si přeje být. Věděl, že nemůže Snapea nutit k rozhodnutí – oba věděli, že udělá, cokoliv bude třeba pro porážku Voldemorta, i kdyby měl slepě následovat neznámý plán. Ale potřeboval, aby ho Snape uznal jako sobě rovného.
„Pottere,“ řekl Snape chladným, tichým hlasem a Harrymu spadlo srdce do žaludku. „S radostí slyším, že jste uznal svoji celkovou neschopnost.“
Ten zasraný bastard! Proč musel být takovým kreténem? Harry se zamračil; to, co chtěl vědět, nebylo přehnané. Odstrčil se na židli a rukama bouchl do stolu. Snapeova obočí se zvedla, ale muž se ani nepohnul, aby mu zabránil v akci, a z Harryho vytryskl příval slov.
„Dobrá tedy. Pojedeme podle mého plánu. Uděláme tohle: Necháte se někým nahradit na místě mého strážného. Řeknete Voldemortovi, že jste přišel na obřad, kterým odstraníte moji duši, ale že si potřebujete sám nasbírat nějaké čerstvé ingredience. Dohodneme se s Řádem, aby mě přišli vysvobodit, já půjdu získat horcrux, mezitímco vy půjdete za hůlkou osudu, a pak až ho budu mít, sám se sem vrátím. Řeknu, že jste mi nařídil se sem vrátit, kdyby mě zachránili. Provedeme ten obřad, vy ho přimějete posednout mé tělo a pak mě zabijete.“ Byl to dobrý, rozumný plán a Snape neměl žádný důvod proti němu namítat.
Snape zamával prsty a Harrymu jimi pokynul, aby se zpátky posadil. „Mám lepší. Nechám se odvolat, ve skutečnosti do dvou dnů, ale vy zůstanete tady. Není třeba, abych získával hůlku osudu. Pokud se objeví, pokusíme se ji sebrat, ale musíme se soustředit na horcruxy. Prohledám Bradavice kvůli diadému - “
Ne. On tam potřeboval jít. „Já jsem tam byl. Vím - “
„A vy si myslíte, že se nepodívám na tajné místo vybudované samotným Zmijozelem?“ zeptal se Snape, obočí zvednuté. „Pracoval jsem s Pánem zla po léta, takže vím lépe, jaké pasti očekávat.“
Harry sklesl do židle, ruce překřížené. „Nechá vás někým sledovat, a jestliže půjdete do Bradavic, bude se domnívat, že si jdete pro diadém. Přemístí ho, nebo vás zabije.“
„Neodvážil by se jej přesunout; ne když jsem poblíž. A mě potřebuje pro ten obřad.“
„A co když víc už ten obřad nechce? Co když se rozhodne, že je příliš pracné držet si mě poblíž?“
„Naplánoval jsem obřad v rozmezí do pěti dnů. Může změnit názor v tak krátkém čase, ale je to vysoce nepravděpodobné. Budu-li muset, budu za svůj život bojovat.“
Harry si skousl ret. Pokud Voldemort bude podezírat Snapea, měl dojem, že budou mít jen malou šanci ho porazit. „Jestliže s ním budete bojovat, získá podezření, že spolupracujeme, přesně jak říkal Avery.“
„Ne nezbytně.“ Snape dopil čaj a odsunul hrneček na stranu. „Ne, pokud budu předstírat, že si přeji vás ovládat a že to je důvod, proč s ním bojuji.“
Harry se zamračil. „Ale uvěří tomu?“
Snape naklonil hlavu na stranu, oči napůl přivřené. „Je to velice pravděpodobné. Během příštích dvou dnů začneme s přípravami na obřad odstraňující duši, který se nebude dát provést, dokud nebudou připravené všechny ingredience. Jakmile rozkvetou potřebné květy, dovedu vás do své laboratoře a provedeme první obřad, abychom předešli vaší smrti během toho druhého.“
O tomhle nikdy předtím neslyšel! Harry se předklonil a zamračil. „Počkat, zadržte na vteřinu. Co se bude dít?“
Snape si na desce stolu propletl prsty. „Poté, co odsud odejdu a zničím diadém, vrátím se a začneme s obřadem na odstranění duše. Během toho obřadu vás uvedu do stavu srdeční zástavy, oznámím mu, že aby byla duše odstraněna, musíte zemřít. Použije smrtící kletbu s úmyslem zničit vaši duši. Já ozdravím vaši ‚mrtvolu‘ a pozvu ho, aby vás zkusil posednout kvůli potvrzení, že vaše duše již déle nepřebývá ve vašem těle. Až opustí to svoje, zničím ho. Nebude schopen zůstat ve vás delší časový úsek a pokusí se uniknout, ale nezůstane mu už žádný horcrux a žádné tělo, do kterého by se mohl vrátit. A abychom zajistili, že během ceremonie nezemřete, dám vám těsně před jejím začátkem lektvar.“
V jeho plánu byla velká trhlina, které si Harry jen nedávno začal být vědom. „A co když bude moci posednout mé tělo?“ Nepřežije, aby se díval, jak mu Voldemort bere tělo. Nedovedl vymyslet větší děs, než být uvězněný sám v sobě a schopen jenom sledovat, jak Voldemort obrací svět v trosky. Bylo by to skoro stejně tak hrozné, jako kdyby Voldemort nad ním převzal nadvládu, zmátl Harryho spojence a využil Harryho tvář pro spáchání nepředstavitelných činů. Nesnese to – nehledě na to, co ho to bude stát.
Snape se předklonil, černé oči se třpytily. „Pak udělám, co bude třeba.“
O tom Harry nepochyboval, ale i tak to znovu potřeboval slyšet. „Slibte mi, že ho zabijete. Že uděláte všechno, abyste zničil i jeho poslední částečku. Já vám přísahám, že udělám to samé.“ Zaklesl své oči se Snapeovými.
Snapeovy pronikavé černé oči se od něj ani na chvíli neodchýlily. „Slibuji vám, že bude zničen, do posledního horcruxu. A teď - “ Snape se postavil. „Řeči bez činů nejsou ničím.“
Harry se odstrčil na židli a přešel do tréninkové místnosti. „Co budeme dělat dneska?“
„Další lekci v detekci kouzel,“ řekl Snape, když ho vedl chodbou.
„A co - “ Harry skoro stoupil do ochrany. Ve snaze se vyhnout spuštění ochrany uskočil dozadu, když vtom Snape tasil hůlku a vypálil na něj kouzlo. Harry se odkulil, aby se vyhnul, ale Snape vystřelil další do směru, kam se mladík uhýbal, a svět zčernal.
„Hej!“ zařval. „Sejměte to ze mě!“
Uhánělo k němu kouzlo, ale nebylo to Finite Incantatem, tak se Harry skrčil a snažil se vzpomenout si na směr, kterým byla tréninková místnost. Tam bude mít prostor; tam nebude v této mrňavé chodbě a nebude se bát, že se bouchne hlavou do zdi.
Proplétaje se a vyhýbaje lezl směrem k pokoji. Nenáviděl slepotu, nenáviděl zdi, se kterými musel nakládat skoro stejně jako s ochranami, protože si nemohl dovolit se zranit, a nenáviděl, že Snape ví, že má odpor k Obscuru, a přesto ho seslal.
Jak se sunul po straně, ruka se přitiskla k rohu a Harry vběhl do pokoje. Náhle se před ním objevila obrovská ochrana a on ustoupil, špatně dopadl na nohu a ztratil rovnováhu. Jednou rukou naplocho danou na podlahu se zachytil, ale pak se musel odkulit a levou ruku mu uvěznila k zemi pavoučí síť.
„Co to je?“ Harry se pokusil vytrhnout ruku, ale drželo to jako lepidlo a připnulo ho to k zemi.
„Snape!“
Objevila se další síť přes pravý kotník a zabránila mu hýbat nohou.
„PŘESTAŇTE S TÍM!“ zařval, srdce mu bušilo a snažilo se mu vydrápat z hrudi.
„Uklidněte se,“ zašeptal Snape, prsty náznakem pročísly jeho vlasy na vrcholku hlavy.
Harry jí ucuknul. „Ne! Přestaňte! Nenávidím to!“ Opět se pokusil vytrhnout paži z toho místa, kde zůstávala držena na místě, aby se otočil, přesunul do pozice na útok, ale pavoučí síť se odmítala dostatečně podvolit.
„Ššš…“
Prsty mu seběhly po tváři a Harry ruku chtěl popadnout, ale ta zmizela.
Praští toho hajzla, jen co bude volný. „Snape, vy zasranej – !“
„Pottere, jestliže dovolíte vašemu strachu, aby vás ovládal, nebudete schopen se soustředit.“
„VY ZASRANEJ - !“
„Zastavte.“ Harry cítil, jak se Snapeovo tělo přesunulo a pak mu ruka přitlačila rameno do podlahy. Harry muže popadl za paži, prsty zabořil do látky. „Uvolněte se.“
„Jak se kurva mám uvolnit, když nevidím ani jednu zasranou věc?“
„Ale můžete slyšet, ne snad?“ Snapeův prst obkroužil vnitřní okraj Harryho ucha.
„Ano, slyším! Mám hmat, čich, chuť, ale zatraceně nic nevidím!“
„Ovládejte své emoce skrze tělo.“ Snapeova ruka se mu naplocho přitiskla k hrudi, teplo z jeho prstů mu prosakovalo do prsou. „Nedýchejte sem.“ Prsty sklouzly, šuměly mu po těle, jak se sunuly dolů a zastavily se nad pupíkem. „Dýchejte sem.“
Harry pevně sevřel své oslepené oči a zaměřil se na dýchání do břicha, a ne do plic.
„Nádech,“ Snapeův tichý, hypnotický hlas se přes něj převalil. „1. 2. 3. Výdech. 1. 2. 3. Nádech. 1. 2. 3.…“
Harry se zaměřil na ten hlas, svůj dech a počty. Dýchání se stávalo snadnějším, každý výdech uvolňoval napětí, zmírňoval tíseň v jeho plicích a žaludku.
„Nyní si položte ruku na srdce.“
Pustil Snapeův rukáv a přitiskl ruku na srdce. Špičky prstů měl úplně studené, ale Snapeova druhá, teplá ruka překryla tu jeho. „Cítíte svoji srdeční frekvenci?“
Harry ho cítil bít pod dlaní. „Ano,“ přikývl.
„Teď prociťte, jak se zpomaluje. S každým výdechem uvolněte napětí.“
„Dobrá,“ souhlasil Harry. I když byl přišpendlený a slepý, čím víc se soustředil na uvolnění, tím méně se mu srdeční tlukot vymykal kontrole.
Snapeovy ruce se zvedly, opustily jej a bodnutí strachu se vrátilo, ale Harry se zaměřil na dýchání, srdeční frekvenci a už tolik nezáleželo, že neviděl.
„Počítejte ve své hlavě,“ nabádal ho Snape jemně. „Na strašidelné stimuly nejdříve zareaguje tělo a pak teprve začne psychická reakce. Uklidněte své tělo, abyste mohl zklidnit mysl. Jste uvolněný?“
„Ano.“
„Nyní vás vysvobodím z těch sítí, ale ne od sleposti. Dál počítejte.“
Harry si v duchu opakoval čísla, a když se sítě zvedly sítě, vyskočil na nohy.
„Jste připravený?“
„Jo.“ Harry si otřel dlaně do stehen.
Když k němu začala létat kouzla, strach mu v žaludku zhoustnul, ale říkal si v hlavě čísla, zhluboka dýchal a vyhýbal se. Zezačátku to fungovalo, ale vyčerpal se, neměl by potřebovat víc vzduchu? A pak proběhl přímo skrz ochranu a čísla se mu z hlavy vykouřila.
„Soustřeďte se!“ vyštěkl Snape.
Ale on nemohl. Ne, když byl slepý, snažil se vyhýbat ochranám a střelám přicházejícím z rozličných úhlů.
„Zpomalte,“ zavolal do místnosti, jelikož si nebyl jistý Snapeovou pozicí.
„Dýchejte,“ přišla Snapeova odpověď.
Dýchal, ale nepomáhalo to. „Je to nemožné!“ Harry běžel, dokud mu ochrana nezablokovala cestu. Pokusil se vyhnout napravo, ale i tam, stejně jako nalevo i za ním jej zastavila ochrana. Byl v nich uvězněný. „PŘESTAŇTE! OKAMŽITĚ PŘESTAŇTE!“
„Uklidněte - “
Harry se otočil, aby se Snapeovi postavil čelem. „NEŘÍKEJTE - “
„POTTERE!“ Ochrana před ním zmizela a silné ruce ho popadly za paže.
Harry instinktivně uskočil, vykopnul nohou, zatímco ruce vytrhnul ze Snapeova sevření. Oba spadli, ochrany zmizely a Snape přistál na něm. Odsunul se dřív, než ho Harry ze sebe stihl odstrčit, a chytil ho za paži, vytáhl jej do sedu. Roztáhl mu ruku na hrudi.
„Vymknul jste se kontrole. Zaměřte se na dýchání.“
„Uvěznil jste mě ze všech čtyř stran!“
„Dovolil jste si příliš zpanikařit dřív, než jste si uvědomil, že nejste zcela uvězněný.“
„Co jste chtěl, abych udělal? Uletěl?“ zeptal se Harry posměšně, když odstrčil Snapeovu ruku.
„Kdybyste se skrčil a odkulil, zjistil byste, že jste volný,“ vysvětloval Snape rozvážným tónem.
„Jděte do háje.“ Harry protočil očima. „Jak jsem to měl asi tak vědět?“
Snape mu položil ruku na tvář a navrátil mu zrak. „Proč se tak bojíte být slepý?“
Harry zamrkal, jak se Snapeovy rysy vlnivě zaostřovaly. „Je prostě jen hloupé takto trénovat, když oni na mě podobná kouzla používat nebudou.“
„Účelem je naučit vás spoléhat i na ostatní smysly. Lehněte si a zavřete oči.“
Harry si povzdechl, ale natáhl se, zavřel oči. Tohle mu vůbec nevadilo, takhle je mohl každou chvílí otevřít.
Snapeovy prsty ho poškrábaly skrz těch pár chloupků na hrudi. „Příliš dýcháte sem.“ Když Harry přesunul dech a znovu počítal, Snape dodal: „Mějte na paměti, že skoro každá situace má únik. Nejdůležitější je zůstat dostatečně klidný, abyste jej mohl najít nebo na něj počkat. Necháte-li se přemoci svým strachem, nikdy nenajdete cestu ven.“
„Už jsem mu čelil dřív, víte. Zvládám to. Když budu tam venku, bude to jiné.“
„Tehdy jste byl dítětem, nerozuměl jste síle, která proti vám stojí, ani plným následkům vašich činů. Musel byste být hloupý nebo bez emocí, kdybyste necítil strach, až naposledy stanete tváří v tvář jemu a jeho následovníkům.“ Snape zvedl ruku a odhrnul mu ofinu. „Strach v hlavě je jed, ale strach není zbytečná emoce. Fyzické reakce způsobují příval adrenalinu se zkrácenou časovou odpovědí, který mimo jiné utlumuje bolest a zvětšuje sílu. Vy se musíte naučit zaměřit svůj strach tak, aby byl vaším spojencem, a ne slabostí.“
„Myslel jsem, že mám zklidňovat své tělo?“
„Existuje mnoho technik – každý je jiný. Pro vás možná bude nejlepší vprostřed konfliktu se držet svého strachu a vyhýbat se, a relaxační techniky použít, až už nebudete bojovat ani utíkat. Jste klidný?“ Snape mu přitiskl dva prsty ke krku a zkontroloval puls.
„Jo.“
Klidným, rozvážným hlasem Snape řekl: „Odeberu vám zrak a sluch a pak vás přivážu k podlaze, než na vás budu sesílat kouzla. Pokusím se vás zpanikařit, a pokud neuvěřím, že jste dostatečně vyděšený, vystupňuji situaci, dokud nebudete. Tentokrát však místo toho, abyste bojoval se svým strachem, přijměte jej.“ Snapeovy prsty se mu sevřely kolem zápěstí, něžně ho vytáhly. „Postavte se.“
Harry otevřel oči a stoupnul si, sevřel a rozevřel pěsti. Být slepý a hluchý, zatímco k němu létala kouzla, neznělo ani trochu příjemně, ale věděl, že se potřebuje naučit, jak se se svým strachem vypořádat.
Snape ho sledoval s neutrálním výrazem, čekal, až Harry bude souhlasit.
Harry směrem k němu přikývl. „Jsem připravený.“
Snape dal ruce Harrymu na ramena a jemně je zmáčkl. „Uslyším váš hlas, třebaže vy sám toho nebudete schopen. Ale ne vždy vyhovím vašim požadavkům.“
Tohle slyšet by mělo být děsivé, ale část jeho tísně v žaludku se zmenšila. Brumbál se Harryho vždy snažil chránit, i před sebou samým, ale Snape nedovolí ničemu, ani Harrymu, postavit se do cesty tréninku. Chtěl, potřeboval být dotlačen za hranice. Dovolil, aby se mu to pitomé kouzlo dostalo pod kůži víc než cokoliv jiného, včetně Voldemorta, což vůbec nedávalo smysl. „Rozumím.“
A tak, když mu Snape odebral sluch a zrak a sesílal na něj kouzla, Harry přijal svůj strach a co nejvíc to šlo, jej přetvořil do vzteku. Zdálo se, že to funguje, dokud ho Snape neuvěznil ve složité změti silných ochranných kouzel, skrz které musel prolézt. Scvrkávaly se kolem něj čím dál tím víc, až byl dohnaný se odrážet chodidly a vléct se na loktech.
A pak se dovnitř nalila voda. Harry tvrdě zatlačil a hnal se směrem k přední ochraně. Počkat, kde byl východ? Harry se přetočil na záda a osahával ten nemožně malý průchod, hledaje východ, zatímco voda stoupala a stoupala a srdce mu bušilo až v hlavě, tlouklo tak hlasitě, až nemohl myslet. Ale ochrany byly pevné, a i když zatlačil na jejich okraje tam, kde přebíhala jedna do druhé, nenašel způsob, jak uniknout.
Nemohl se dostat ven! Voda stoupala a stoupala. Utopí se, jestli se dostane ještě trochu výš! Když dosáhla skoro až vrcholu, nevěděl, co dělat jiného, aby unikl. Zhluboka nabral velkou dávku vzduchu do plic těsně předtím, než se zaplnila celá ulička, sebral síly a veškerým svým strachem, vztekem a magií strčil do ochrany.
Všechny ochrany a voda zmizely a on tam ležel, suchý a svobodný. Harry plnými hrstmi nabíral vzduch a počítal si v duchu, prsty bořil do přepychového koberce, aby se ujistil, že voda je pryč. Ačkoliv ve skutečnosti se nenalokal vody a nebyl v nebezpečí, jeho tělo mělo potíže tu víru přijmout a chvíli se zmohl jen na to, že tam ležel a snažil se přesvědčit sám sebe, že se skoro neutopil.
Snapeovy prsty se mu otřely o tvář, vrátily mu zrak a sluch. Tma zmizela a on viděl, jak se nad něj Snape naklání.
„Už nikdy se nepokoušejte použít svoji magii.“
„Podívejte,“ řekl Harry, jakmile našel řeč. „Jestliže… jestliže na mě budete tlačit, budu… reagovat.“
Snape zavrtěl hlavou a postavil se. „Využijte svůj strach, nenechte ho, ať využívá on vás.“
Harry se posadil a probodl Snapea pohledem. „Využíval jsem ho! Co jsem asi k čertu měl dělat?“
„Bylo třeba proplazit se dozadu a - “
„To jsou kecy!“ Harry se vytáhl na nohy. „Topil jsem se!“
„Jak hloupý si myslíte, že jsem?“ Snape protočil očima. „Nikdy bych vás nenechal se utopit.“
„Ale chtěl jste, abych si to myslel! Říkal jste, že chcete, abych byl co nejvyděšenější. Jestliže mě chcete učit, jak jednat v situacích, kdy si myslím, že umírám, pak si budu myslet, že umírám a podle toho reagovat!“
Černé oči se zúžily. „Už jsem vás varoval, abyste se nepokoušel používat svoji magii.“
Harry sevřel ruce v pěst a nasupeně hleděl na Snapea. „Nejsem jako vy. Nedokážu být vámi! Nechte mě to zkoušet a přijít na to, jak to dělat jako já.“
Snape mu zlostný pohled oplácel.
Harry zavřel oči a pokračoval: „Jsem připravený. Udělejte to znovu.“
„Dobrá. Obscuro.“
Trénovali hodiny, dokud Snape nezastavil na oběd a v tu dobu měl Harry pro dnešek už dost. Bylo nemožné odstranit svůj strach, potlačit ho nebo jej ignorovat, dokud nebezpečí nepomine. Srdce mu bilo v hrudi, dech se mu krátil a mysl na něj řvala, aby zastavil, ale překonal to. Někdy jej strach vzal útokem až poté, co nebezpečí minulo a on už nemohl nic, jen ležet na zemi a snažit se přesvědčit své tělo, že neumírá.
Pak mu Snape roztáhl prsty na hrudi nebo břiše a tiše ale pevně k němu promlouval, jeho slova byla jako kotva. Dokonce i při tom nejhorším, když Snape použil kouzlo, které mu odejmulo všechny smysly a on necítil ani tlukot srdce, protože byl jen rozum v prázdné temnotě, schopen myslet, ale nic jiného, tak jakmile se kolem jeho paží stočily Snapeovy silné ruce, strach z něj opadnul.
Zhroutil se na Snapea, nechávaje ho mluvit a konejšit v něm děs. S kýmkoliv jiným by to mohlo být ostudné nebo projevem slabosti, ale Snape vypadal, že na něj nikdy nebyl pyšnější, a to i když řekl, že má prozatím už dost. Poté, když vařili, Snape poznamenal: „Vydržel jste daleko déle než Avery.“
„Jak dlouho vydržel?“ zeptal se Harry, když loupal garnát.
Snape si opovržlivě odfrknul. „Křičel během pár sekund, a jakmile jsem ho pustil, přemístil se přímo za svým otcem.“
Harry se zasmál. „Každopádně, jak z toho kouzla uniknete?“
„Zabráníte, aby to kouzlo bylo použito. Není proti němu obrana a po určitém čase oběť nevyhnutelně přijde o rozum. Nicméně je to otázka výdrže. Poté, co by na vás bylo použito, je vaší jedinou strategií pokusit se vydržet co nejdéle.“
Harry si myslel, že vydržel docela dlouho. Zajímalo ho, jaký byl ve srovnání se Snapem. „Jak dlouho jste to byl schopen přestát vy?“
„Na mě nikdy použito nebylo.“
„Vymyslel jste ho?“ Harry ke Snapeovi přistrčil misku vyloupaných garnátů.
„Ano.“ Snape švihnul hůlkou kolem kuchyně a stůl se sám připravil.
„Proč?“ Harry věděl, s jakou lehkostí dokázal Snape sklouzávat mezi svými dvěma osobnostmi, ale i přes to znásilnění a mučení bylo těžké uvést v soulad toho Snapea, který se vyžíval ve vynalézání kouzel k mučení lidí, s tím mužem, kterého poznal.
„Ke shromažďování informací.“ Garnát vířil po pánvi a mezitím se z hrnce zvedly nudle a přistály v misce. Navrch se sama překlopila omáčka alfredo, pak se obsah v misce sám zamíchal.
Snape nikdy nepředstíral, že je něco jiného než netvor, ale Harry měl pocit, že škrábl pouze do vrcholku hrůz ze Snapeovy minulosti. „Co je ta nejhorší věc, kterou jste kdy udělal?“
Snape vzhlédl od salátu, který připravoval. Chvíli Harryho studoval, černé oči prohledávaly mladíkovu tvář, jako kdyby mohly najít odpověď tam. Vrátil se zpět k jídlu a připravil talíře s těstovinami.
Tichým hlasem pronesl. „Jak se dají měřit hříchy? Zločiny jsou ještě hůře srovnávatelné než oddanost a stejně jako se nedá srovnávat rodičovská láska s mileneckou, je nemožné porovnávat jednotlivé vraždy, snad možná na individuální úrovni.“ Lehčím tónem dodal: „Posaďte se. Je hotový oběd.“
Harry si ze Snapeova talíře ukradl garnáta navíc, zatímco Snape zády ke stolu rozléval čaj.
Když se muž posadil, Harry se mu podíval do očí a řekl: „Já vím, co je tou mojí.“
Snapeovo levé obočí se mírně nadzvedlo, ale jinak neodpověděl.
Harry si do svého hrnku přidal cukr a mléko a pomalu si lžičkou čaj zamíchal. Vyndal ji z čaje a odložil ji na stůl, sledoval své pohyby, jako kdyby mu to mělo pomoct zformovat si to, co chtěl říct. „Hermiona mě varovala, že mám ten ‚záchranářský syndrom‘ a že to Voldemort využije proti mně. Neposlouchal jsem ji. Nevěřil jsem vám, že nám pomůžete - “
„To jste taky neměl,“ přerušil ho Snape.
Harry zavrtěl hlavou. „Nepřemýšlel jsem o Kráturovi. Jaký je. Co si myslí o Siriusovi. Já - “
Snape si povzdechl. „Pottere - “
Harry zvedl ruku, zarazil Snapea a podíval se mu přímo do očí. „Neprocvičoval jsem Nitrobranu. Udělal… Tolik věcí jsem udělal špatně. A vinil jsem z toho Brumbála. Obviňoval jsem Kráturu. Vinil jsem vás.“
Snape se na něj díval, ale nepřerušoval ho.
„Obviňoval jsem všechny kromě sebe. I když jsem za to nesl vinu já. A jo, vím, co řeknete, že nemůžu ovládat jednání druhých lidí. Že v konečném důsledku za to nese odpovědnost Sirius, protože si vybral jít mě zachránit.“ Harry shlédl do svého šálku čaje. „Ale i tak jsem měl naslouchat lidem, kteří se mi snažili pomoct. Místo toho jsem byl hlupák a Sirius kvůli mně zemřel.“ Harry nechtěl a ani neočekával soucit. Bylo to spíš uznání viny než zpověď, ale potřeboval to říct.
Když už Harry nepokračoval dál, Snape promluvil. „Black,“ řekl s nádechem definitivnosti, „byl idiot.“
Harry vyštěkl smíchy. Nemohl si pomoct. Snapeova tvář se nastavila v zamračení, jako kdyby pouhá zmínka Siriusova jména mu způsobovala bolest. Jako kdyby nemohl, ani teď když byl Sirius pryč, o něm říct jedinou laskavou věc. Snape otočil svůj zamračený výraz na Harryho, což jenom způsobilo, že se Harry rozesmál ještě víc, až vdechoval velké doušky vzduchu a jeho smích se stal skoro hysterickým. Oči mu zvlhly slzami a on byl bezmocný v jejich zastavení, jak se smích měnil ve vzlyky, slaná voda se mu řinula z očí a stékala po tvářích.
Když konečně znovu dýchal, otřel si tvář dočista. Párkrát zaškytal, než se podíval na Snapea, který ztuhle seděl a shlížel na něj prázdným pohledem. Harry se na něj usmál. „To bylo divné,“ řekl, natáhl se pro vidličku a otočil jí v těstovinách. „Vím, že je nenávidíte, mého tátu a Siriuse, protože se k vám chovali jako kreténi. Ale není to jako se mnou a Malfoyem? Mohou vám ublížit, pouze pokud je necháte. A jsou mrtví, takže nemá smysl je nenávidět.“ Harry pokrčil rameny.
Snape nic neříkal. Místo toho se očima soustředil na talíř, ze kterého jedl.
Harry snědl pár soust, než se znovu ozval: „Vážně se omlouvám za vaši myslánku. Neměl jsem se do ní dívat. Řekl jste mi to velice jasně, že nechcete, abych se do ní díval, ale já to stejně udělal.“
Snape si usrkl čaje. S pokrčením ramen pronesl: „Bylo ode mne pošetilé nechat vás tam s ní o samotě. Myslel jsem, že máte víc rozumu, ale očividně jsem se mýlil.“
Harry byl odhodlaný učinit na Snapea dojem doznáním, že neschvaluje to, co James udělal. „Víte, já jsem se potom ptal Siriuse, jak má mamka mohla kdy mého tátu vystát.“
Snape od svého jídla vzhlédl, ale zůstal potichu.
Harry odložil vidličku a pokračoval: „Říkal, že se můj taťka v sedmém ročníku hodně zlepšil a že má mamka nevěděla o tom, že vás i nadále proklíná. Je to pravda?“
„Vaše matka,“ začal Snape hlasem s nádechem hořkého ledu, „po tom incidentu už nikdy neviděla vašeho otce mě napadnout.“
„Ale napadal vás i dál, že?“
Stín přeběhl přes Snapeovy rysy a otevřenost se skryla za maskou chladu. „To není vaše věc.“
Harry věděl, že žádná míra vyzvídání nedokáže ten led rozpustit. Bude muset počkat, až se Snape uvolní, jako ježek rozvinující se ze svého pevného klubíčka. Do té doby každý pokus dozvědět se, co leží za tím střeženým povrchem, se setká s těžkým odporem.
Snapeova mizerná nálada mu vydržela skrz druhou dávku tréninku, ve kterém nutil Harryho unikat kouzlům, zároveň mířit laserovým ukazovátkem a vyhýbat se ochranám. Ke konci se Harry na nohách třásl jako novorozené hříbě a Snape mu musel dát lektvar, aby zabránil Voldemortovi cítit jeho vzrůstající bolest v nohách.
„Musíte být opatrnější,“ plísnil ho Snape, zatímco ho zbavoval zatvrdlin v nohách. „Nesmíme na sebe přivolávat jeho pozornost.“
„Nebolelo to až do úplného konce.“ Harry se opíral na loktech, nohy měl natažené za sebou.
„Adrenalin maskuje bolest a testosteron zapříčiňuje, že přeceňujete své schopnosti.“
Harry nemohl odolat a poškádlil ho. „To mě vyhoníte, abyste ho ze mě dostal?“
Snape vydal zvuk opovržení. „Zvýšení sexuálního kontaktu stimuluje produkci testosteronu. Proč si myslíte, že tohle roste tak rychle?“ Snape se mu prsty otřel o čelist.
Harry si promnul strniště. „Víc sexu znamená víc vousů?“ To tedy bude muset mít víc sexu!
Snapeovy ruce se vrátily na mladíkovy nohy. „Tělo zvyšuje produkci testosteronu během období nárůstu sexuálního chování, aby vytvářelo větší množství spermií, zvyšovalo sílu pro bránění partnera před konkurenty a pozvedalo libido pro usnadnění častější kopulace.“
„Vy děláte sex tak… nudným.“
„Hmpf. Nevěřím, že odhalení procesu skrývajícího se za úkazem snižuje u člověka schopnost to ocenit. Právě naopak, věřím, že opačný případ je pravdou. Vybavte si vytváření lektvarů. Člověk by nikdy nečekal, že Katalinský lilek a krev pekelného psa – dva smrtelné jedy – vytvoří Develum, které se mimo jiné dá použít i do léčivých směsí.“
„Počkejte chvíli.“ Harry se ohlédl na Snapea. „Vy dáte dva jedy dohromady a získáte něco, co můžete použít na léčení? Jak to funguje?“
„To je důvod, proč byste nikdy nebyl schopen bez mé pomoci správně vařit lektvary,“ povzdechl si Snape. „Lektvar není pouhý součet jeho ingrediencí. Vedle pořadí, v jakém je přidáváte, vzorci míchání, teplotě, času, jak dlouho je necháte vařit… i ingredience spolu reagují a vytváří účinky, které jsou více než jen součtem jejich individuálních vlastností. To platí i pro mudlovský svět. Vzpomeňte si na kuchyňskou sůl, ta se skládá ze sodíku a chlóru. Viděl jste někdy, co se stane, když dáte sodík do vody?“
„Ne,“ zavrtěl Harry hlavou.
„Ukážu vám to později,“ slíbil Snape. Poklepal Harryho po stehně a postavil se. „Vaše nohy potřebují čas na zotavenou. Zapracuji na vašich svalech znovu po večeři.“
„Mohl byste mi namasírovat i další části těla?“ zeptal se Harry. Vážně chtěl další masáž zad a ramen. Ta poslední byla tak uvolňující.
„Váš penis?“ otázal se Snape s kamennou tváří a pozvednutým obočím.
Harry potlačil smích. „Měl jsem na mysli záda!“ Přetočil se, aby ukázal Snapeovi svůj měkký penis. S pokřiveným obočím Harry zavrněl: „Ale ten můžete namasírovat taky, jestli chcete.“
Harry očekával, že Snape protočí očima nebo opět nazve Harryho hormonálním puberťákem. Místo toho Snape vyklenul obočí, čímž se přizpůsobil Harryho, a hlasem bohatým jako temná čokoláda pronesl: „Později.“
No do háje! Harry si jen dělal srandu, ale to slovo pronesené v tom tónu způsobilo, že se mu plnil penis krví. Chvíli tam ležel, jen na Snapea zíral. Muž se domýšlivě usmál, pak se otočil a vydal se ke kuchyni, hábit mu vířil kolem kotníků. Harry se postavil a následoval jej, ústa měl suchá. Snape flirtoval!
Harry se ani trochu při vaření nedokázal soustředit. Neměl ani ponětí, co vyrábějí, jen udělal to, o co ho Snape požádal a neustále propašovával na učitele lektvarů pohledy. Nikdy si nemyslel, že flirtování se Snapem by mohlo být tak zábavné nebo vzrušující. Představoval si, že je to trochu jako přibližovat se k neznámému drakovi: nikdy nevíte, jestli se vám chystá ukousnout hlavu nebo přátelsky šťouchnout ocasem.
Poté, co Snape umyl zeleninu, podal Harrymu velký nůž. Mladík na něj zíral. Nikdy mu nebyla povolena ani vidlička, natož příborový nůž, a nyní mu Snape podával jeden z největších, nejostřejších nožů, které Harry kdy viděl.
„Vezměte si ho,“ nařídil mu Snape netrpělivě. „Očaruji jej tak, že se jím nemůžete zranit.“
Harry si ho převzal, oči měl zaměřené na čepel, zatímco Snape použil kouzlo.
„Nakrájejte zeleninu na drobno,“ rozkázal Snape, než se od něj otočil zpět k rybě, co měl před sebou.
Snape neřekl, že očaroval čepel, aby ochránil před zraněním sebe. Harry ho mohl zabít. Samozřejmě Snape jen zřídkakdy zůstával nechráněný a Harry věděl, že jeho šance spáchat vraždu by byly mizivé, ale i tak v tom noži byla nevyřčená úroveň důvěry.
Harry vzal mrkve a prkýnko, které k němu doplachtilo. Sekal je tak, jak mu Snape nařídil, ale stěží začal, než ho Snape přerušil.
„Není to tak těžké, Pottere. Podívejte.“ Přešel k němu a přitiskl se mu svým teplým tělem k zádům. Harry si začal velmi zřetelně uvědomovat, že je až na tenkou zástěru nahý. Snapeovy dlouhé paže se natáhly kolem něj, jedna se mu stočila na ruce, kterou držel nůž.
Snapeův hluboký hlas mu ovíval vlasy poblíž pravého ucha, když instruoval Harryho, jak správně krájet zeleninu. Harry se sotva mohl soustředit, jelikož mu Snapeova vůně vytěsnila myšlenky a ten smyslný tón mu vysílal zimnici podél páteře a přímo do klína.
„Není to takhle daleko efektivnější?“ zeptal se Snape hlubokým hlasem.
Chvíli trvalo, než mu ta slova dala smysl v tom zmatku, co byl Harryho mozkem. „Jo, daleko.“ Otočil hlavu, setkal se se Snapeovýma očima, rty měli jen palec od sebe. „Co chcete, abych udělal teď?“
Harry záměrně nechal otázku otevřenou; skoro jako výzvu. Snape pochytil ten dvojsmysl, v temných očích se mu zrodil oheň. Zrakem přejel přes Harryho a pak se sklonil a zašeptal mu do ucha: „Teď, nakrájejte celer,“ než kvapem odešel na druhou stranu kuchyně, zanechávaje Harryho vzrušeného a roztouženého.
Harry polkl a otočil se zpět k jídlu. Nenechá se Snapem porazit ve hře se sebeovládáním. Navíc to bylo takhle zábavnější.
Harry se Snapeovi vyhýbal po zbytek jejich vaření. Když si Snape stěžoval, jak nakrájel cibule, ustoupil od desky a z bezpečné vzdálenosti Snapeovi pokynul, aby přišel a předvedl mu to. Pak, když se Snape vrátil na druhou stranu kuchyně, se Harry ozval: „Nejsem si jistý, jak malé by ty brambory měly být.“
„Drobné,“ odvětil Snape a zvolna se přesunul k němu. Harry od sebe odstrčil prkýnko, nůž a brambory směrem k muži. Jak začal krájet a vysvětlovat, jak je sekat, Harry se sunul blíž k němu, až nakonec mezi nimi zůstalo jen na dlaň místa. Harry předstíral, že věnuje pozornost Snapeově názorné ukázce, přitom vdechoval zemitou vůni mistra lektvarů a sledoval pohyb těch elegantních prstů. Jakmile Snape skončil, obrátil se k Harrymu, nůž stále v ruce. „Teď to zkuste vy.“
„Jo,“ řekl Harry, když se odsunul, aby vzal misku. „Už jsem to pochytil.“ Snape, jenž si uvědomil hru, co Harry hraje, se vrátil k troubě a nepokoušel se ho znovu dotknout.
Těsně předtím než skončili, otřel se Harry cestou ke konvičce s čajem Snapeovi o záda, nechal ruku prodlít na vyvýšenině Snapeova zadku. Nenuceně si nalil čaj a předstíral, že muže právě neosahával.
Skončili tak, že vytvořili dušenou zeleninu, kterou Snape nechal dusit na zadním vařiči, a rybu s hranolky, jež byla chutnější než ty, které měl Harry předtím. Snape měl vedle svého talíře štos dopisů a na většinu, co přečetl, psal zničující odpovědi.
Harry si až příliš dobře pamatoval, když byl ten ostrý jazyk namířený na něj a jak moc to nenáviděl. „Musíte to dělat teď?“
Snape zkřivil obočí. „Proč ne? Navrhujete něco lepšího?“
„Můžeme si povídat,“ Harry mezi nimi mávnul rukou. Když se Snapeovo obočí stáhlo nelibostí k sobě, Harry odvracel nadcházející bouřku. „Jestliže máme v brzké době použít důležité kouzlo, pak bych měl o tom vědět, co nejvíc to jde. Chci znát podrobnosti.“
Snape mávnutím hůlky odeslal papíry na stranu. „To kouzlo od vás vyžaduje minimum vkladu. Dám vám řádku, kterou zopakujete, ale já obstarám většinu kouzlení. My v podstatě budeme vytvářet lektvar, který si vezmete před druhým obřadem.“
„Jak mi to zabrání zemřít?“
„Vypití lektvaru ukotví vaši duši, způsobí, že zůstane ve vašem těle i krátkou dobu poté, co vaše tělo zemře.“
„Myslel jsem, že budete jen předstírat, že mě zabijete?“ Harry se na něj zmateně zamračil.
„Jelikož nic nezastaví smrtící kletbu, klinicky zemřete. Jestliže si nevezmete ten lektvar, který vbrzku připravíme, vaše duše zemře a nebude možné vás oživit.“
Ale zakotví tento lektvar i horcrux nebo ten odstraní? Harry si musel být jistý. Ani za nic nedovolí Voldemortovi se příživnictvím vrátit k životu. „Jak funguje? A jak víte, že to ukotví moji duši?“
„Funguje to stejným způsobem jako všechno magické: díky v současné době neznámému mechanismu. Existuje šance, že zemřete, ale jsem si jistý, že vaše duše bude zachována.“
Potřeboval si být jistý. „A když si nevezmu tenhle druhý lektvar, pak zemřu s jistotou? Žádná možnost, že bych to přežil?“
Snape odložil vidličku a zadíval se svýma temnýma očima na Harryho. „Ujišťoval jste mě, že to nebude problém. Rozmyslel jste si to?“
Harry přezíravě mávnul rukou. „Ne, jistěže ne. Předtím jste říkal, že duše je téměř nemožné oddělit od těla. Jak si můžete být jistý, že moje tělo zemře, a duše ne? Co když se nepokusí posednout mé tělo? Co když ten obřad zruší?“
Snape vyklenul obočí. „Proč si myslíte, že jsem strávil tyto měsíce vaším tréninkem ve vyhýbání a míření? Pokud vše ostatní selže, ukradnete někomu hůlku a použijete na něj smrtící kletbu.“
„Nemůžu kouzlit s těmihle!“ Harry ukázal k poutům.
„Odhalíte-li svůj úmysl bojovat, vaším směrem bude vysílána černá magie.“
Harryho pozornosti neunikla Snapeova volba slov, že jeho směrem bude vysílána černá magie, namísto aby řekl, že on na něj sešle kouzlo z černé magie. Jelikož Voldemort vyhlásil, že Harry nesmí být zraněný, černou magii na něj sešle jen někdo ochotný Voldemorta neposlechnout. To znamenalo, že buď má Snape spojence, nebo že se někdo pravděpodobně pokusí využít zmatku a bude se ho snažit zabít nebo mu vážně ublížit.
Snape pokračoval v řeči a odvedl Harryho od jeho myšlenek. „Těsně před druhým obřadem vypijete ten lektvar. Pán zla vám dá jeden lektvar, který zabije vaše tělo. Je zde možnost, že první ceremonie nebude fungovat a vy v tento okamžik zemřete. S největší pravděpodobností zůstanete po krátkou dobu v bezvědomí, zatímco Pán zla se bude pokoušet odstranit vám duši. Ten lektvar, který vám dá na zabití těla, rychle vyprchá. Až se vzbudíte, měl byste nalézt Pána zla mrtvého. Pokud se tak nestane, musíte se soustředit na odstranění pout, sehnání hůlky a zabití jeho osobně. Je to jasné?“
„Předtím jste říkal, že se nemám pokoušet získávat hůlku, protože nebudu vědět, jestli je se mnou kompatibilní nebo ne.“
„V ideálním případě budete používat kouzla velice zřídkavě. Ano, používání cizí hůlky ovlivní vaši magii. Nicméně…“ Snape zúžil oči a jeho výraz potemněl. „Věřím, že máte v sobě nenávist nezbytnou pro zničení Pána zla ať s tou hůlkou či onou.“
Harry ho ujistil s chladem v hlase, který překvapil i jeho. „To nebude problém.“
Snape zvedl vidličku. „Jezte a možná budeme mít po večeři čas na další trénink.“