Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 6

Odjíždím, takže kapitola o trochu dřív. Moc děkuji Saskye, belldandy a Profesoru.

Varování: Mučení!!!

@@@

Kapitola 6

Harry se vzbudil z překrásného snu, který si ovšem nepamatoval, ale cítil se osvěžený. Snape mu zatím jídlo nevyčaroval, takže se rozvalil na posteli a pustil se do čtení. Zrovna se dostal k Frollově vyznání lásky, když se na druhé straně mříží objevil Snape. Harry odhodil knihu na postel vedle sebe. „On je chlípník!“ řekl, narážeje na Frolla. „Měl by tu ubohou cikánskou dívku nechat na pokoji. Jedná, jako kdyby to, že se sám zraní, byla omluva pro všechno, co udělal.“

„Nemůže si pomoct; je do ní beznadějně zamilovaný,“ odpověděl mu Snape a prošel mřížemi.

„Vždyť ji nechává zabít! Už ji kvůli němu mučili!“

„Rozhodl se, že pokud ji nemůže mít on, tak nikdo.“ Snape poklepal hůlkou na stůl a objevila se snídaně.

„To není láska,“ ušklíbl se Harry. „To je posedlost. Doufám, že ho Quasimodo zabije. Je starý a ošklivý a hnusný perverzák.“ Sklouzl z postele a přicupital ke stolu.

Snape si překřížil ruce. „Váš závěr, že pouze mladí a krásní si zaslouží lásku, je pitomý, ale nepřekvapuje mě, že to slyším od někoho, jako jste vy. Vy mladí blázni vždycky stavíte vzhled nad charakter a ostrakizujete ty, kteří nezapadají do tradičních standardů krásy. Mimoto záměrně přehlížíte části o vztahu mezi Quasimodem a Frollem, a proto takovými kavalírskými způsoby obhajujete otcovraždu. Měl by zabít toho jediného člověka, který se o něj kdy staral, kvůli hloupé dívce, která shledává jeho vizáž odpudivou?“

„Samozřejmě! Ten starý chlap ho nemiluje; jen ho využívá. Jo, ona si myslí, že je ošklivý a nikdy s ním nebude, ale on ji může obdivovat zdálky a s vědomím, že je naživu díky němu.“ Posadil se na židli a rozhlédl se po talířích před sebou. Dostal to samé jídlo jako posledně.

„Pane Pottere, myslím, že zjistíte, že je jen velmi málo osob, kteří hledí nad touhy svého srdce a nejsou pohlceni potřebou vlastnictví. To je důvod, proč lidé chřadnou před zrcadlem z Erisedu.“ Snape se otočil a odešel.

„Já bych ho zabil,“ trval na svém Harry, když Snape zmizel z dohledu.

Po ranní hygieně si Harry sundal košili a cvičil, dokud ho nezačaly bolet končetiny. Použil žínku, aby se vykoupal, co nejlépe to dokázal, pak se vrátil ke knize. Trénink ho unavil, a tak přečetl jen pár kapitol, než se poddal spánku.

~

Harrymu se zdálo, že je cikán a pro peníze tančí v Příčné ulici. Na zápěstích a kotnících měl zvonečky, na sobě černé volné kalhoty, bílou halenku a vestu s červenými a zlatými proužky. Jako výborný tanečník se točil a vířil svým tělem po chodníku se zručností zkušeného gymnasty. Hedvika ho doprovázela a k potěšení davu svým zobákem vyslovovala slova.

Jednoho rána po skončení vystoupení se shýbal, aby posbíral získané mince, když za sebou uslyšel klapot kopyt. Otočil se a spatřil nádherného bílého oře. Na jeho hřbetě v královském posezu seděl ten nejkrásnější chlapec s bledým obličejem, špičatou bradou, šedýma očima a dlouhými blonďatými vlasy, jenž se třpytily na slunci. Byl oblečený v tom nejpřepychovějším kouzelnickém hábitu, který Harry kdy spatřil: černém se svěže zeleným vzorem.

„Tančíš pěkně, chlapče,“ pochválil ho ten krásný cizinec a Harry náhle věděl, že to je Phoebus a Draco.

„Děkuji vám.“ S pukrletem se uklonil, srdeční tep se mu při té pochvale zrychlil.

Draco slezl ze svého koně. „Pojď za mnou.“

Odvedl Harryho do budovy, která se znenadání objevila na rohu ulice. Prošli bludištěm chodeb a pak vzhůru po klikatém schodišti, které se kroutilo a stáčelo a náhle končilo v ložnici.

Draco ho natlačil na zeď a políbil. V Harryho rtech vybuchly malé jiskřičky, když jeden druhému prozkoumávali ústa. Harry byl náhle tvrdý a třel se o Draca. Dracovy prsty klouzaly dolů po jeho hrudníku a pak náhle měl Harryho penis ve své ruce. Harry se vyklenul k Dracovi a k tomu hříšně dokonalému doteku, pak se ale vzpamatoval a odtáhnul se.

„Ne, nemůžu. Nemůžu, dokud nenajdu své rodiče.“ Odtáhl se, přešel ten rozlehlý pokoj a posadil se na postel.

„Tvoji rodiče jsou mrtví.“ Draco byl znenadání na něm, měl teplé a tvrdé tělo, kterým se tlačil na Harryho. „Měj se mnou sex a už nikdy nebudeš znovu prázdný.“

„Dobrá,“ souhlasil Harry a nechal Draca, ať mu dává elektrické polibky na krk. Zoufale se třel o druhého chlapce, když do místnosti najednou vpadl Snape. „Expelliarmus!“

Draco z Harryho odlétl a narazil do zdi. Snape, oblečený jako kněz, přešel k Harrymu a chytil ho za paži. „Patříš mně, ty hloupý spratku.“ A s Harrym se přemístil doprostřed zvonice. Tam byl Dobby a křenil se na Harryho praštěným úsměvem. „Dobby miluje zvony, Harry Pottere!“

„Dobby, musíš mě zachránit!“ křičel Harry, když ho Snape táhl kolem zvonů.

„Dobby musí rozezvonit zvony, Harry Pottere, pane!“ Dobby skočil na ten největší a rozezněl se hlasitý úder zvonu, který Harryho srazil ke Snapeovi.

Snape ho vytáhl ven na vrchol astronomické věže. Tam na ně čekal Voldemort, na oba se jízlivě ušklíbal a hůlkou mířil na Harryho hrudník. „Dej mi toho chlapce, Severusi. Musím ho zabít při západu slunce.“

„Ne, je můj a ty mi ho vzít nemůžeš.“ Snape uchopil Harryho a strčil si ho za záda. Harry si uvědomil, že je jen krok od spadnutí do záhuby.

„Snape, zastav! Zabiješ mě!“

Snape si ho nevšímal a vystřelil na Voldemorta vzteklé červené kouzlo. Z jejich hůlek létaly jiskry a zlé kouzlo odhodilo Snapea na zeď. Muž si uvědomil, že proti Voldemortovi nemůže vyhrát a vykřiknul: „Když ho nemůžu mít já, tak ho nebude mít nikdo!“ A strčil Harryho z věže.

Harry se vzbudil, než dopadl na zem. Lapal po dechu, oddechoval, jak zíral na zeď před sebou. To byl bláznivý sen. Snape mu musel dát nějaký divný lektvar, že se mu po něm zdálo o gay sexu. Sen o gay sexu a s nikým jiným než Malfoyem.

„Fujtajbl.“ Harry odhodil peřinu a vylezl z postele. Nějaký čas nebude spát. Podíval se na svoji knihu, ale ji vinil z té podivné zápletky, tak se rozhodl, že se jí bude na nějakou dobu vyhýbat.

Harry byl pevně odhodlaný nepřemýšlet o tom, jak úžasně v tom snu Malfoy líbal, tak se zabavil tím, že se učil vyvažovat židle na stole.

Když se objevil Snape, Harry mu položil otázku hned, jakmile v chodbě spatřil povědomou šmouhu černé.

„Co když nebudu umírat, ale budu s vámi chtít mluvit?“ přitáhl se ke straně stolu a vrátil se na podlahu. Byl si jistý, že Snape neocení, že se tu válí po stole. Naštěstí ty židle už vrátil na podlahu.

„Pochybuji, že budete mít takovou potřebu, ale jestli se to někdy naskytne, máte povoleno mě zavolat. Nicméně pokud to privilegium zneužijete, následky budou stejné.“ Snape zůstal zvenku u mříží. „Je čas na vaši koupel.“

„Mám radši sprchu, víte,“ informoval ho Harry, jen aby projevil nevrlost, ale poslušně si sundal košili a prostrčil ruce skrz mříže. Židle byly těžší, než vypadaly, a on se chtěl umýt.

Snape vyčaroval řetěz. „Předpokládal jsem, že jste natolik chytrý, abyste zjistil, jak obsluhovat něco tak jednoduchého, jako jsou kohoutky u vany, Pottere, ale opět jsem se dopustil chyby a přecenil jsem vaši inteligenci.“

Harry chtěl mlátit pěstí Snapea do pusy tak dlouho, dokud mu nevyrazí všechny ty křivé, ohavné zuby, ale donutil se pohřbít svůj vztek a poslušně následovat Snapea do koupelny. Vlezl do vany a přitáhl k sobě páčku na spuštění sprchy. Ačkoliv kolem nebyly žádné sprchové závěsy, voda stejně spadala jen do vany. Snape mu odstranil řetězy a Harry si pobrukoval, když si myl tělo. Právě si umýval penis, jehož délka sebou v jeho ruce nadšeně cukala, když mu náhle došlo, že stojí naprosto nahý, plně obnažený před svým bývalým profesorem. Obrátil se ke Snapeovi zády a do tváří se mu nahrnulo horko. Možná sprcha vůbec nebyl dobrý nápad. Tak si zvyknul, že ho Snape sleduje, až úplně zapomněl, že tam ten slídil je. Harry rychle dokončil sprchu, myslel, že by vypadalo divně, kdyby tak náhle u konce očisty přeměnil sprchu za koupel. Jakmile se pořádně opláchnul, rychle se zabalil do ručníku.

Snažil se zůstat zakrytý ručníkem a přitom se vrtěl, aby si nasadil kalhoty. Ten proces byl daleko delší než obvykle, protože se pokoušel jednou rukou si přidržovat ručník a druhou si oblékat kalhoty. Nakonec Snape vyštěknul: „Prostě si ty kalhoty oblékněte; ne že bych to už neviděl.“

Harryho neuvěřitelně začaly pálit tváře a pelášil do své cely hned, jakmile si pevně kolem pasu uvázal kalhoty. „Jo, na chvíli jsem zapomněl, jaký jste to úchylák.“

„Myslím, že podle sebe, soudíte mě, Pottere.“ Snape pro něj otevřel mříže a Harry urychleně prošel skrz a sedl si na postel. Snape prošel za ním a poklepal hůlkou na stůl.

„Co tím chcete říct?“ Harry si překřížil paže a probodl tu nejasnou skvrnu, která byla Snapem.

„Že to už je podruhé, co sám sebe v mé přítomnosti stimulujete.“ Snape vyšel z cely.

„Zapomněl jsem, že tam jste!“ zařval Harry v ponížení za vzdalující se šmouhou černé.

Když Harry dojedl vepřové kousky se sladkými brambory a dušenou zeleninou, rozhodl se, že je bezpečné už zase číst knihu. Byl ponořený do kapitoly, když Snape vyšel ze dveří knihovny. Snape ho jen zřídkakdy navštěvoval třikrát za den a s bodnutím děsu si uvědomil, že už nějakou dobu nebyl mučený. Rezolutně zavřel knihu, odložil ji na stranu a díval se, jak Snape prochází mřížemi.

„Všiml jsem si, že jste už skoro dočetl Chrám Matky Boží,“ řekl Snape a zvedl něco velkého a obdélníkového, co držel v ruce. „Vzhledem k vaší rychlosti, jakou vyhledáváte problémy, obstaral jsem vám na čtení další knihu.“ Levitoval ji k němu.

Na hřbetu a přes obal byla vyražena ve vybledlé stříbrné slova ‚Mytologie světa‘. Nažloutlé stránky byly neupravené, jako kdyby byla stále dokola neustále čtena. Harry si myslel, že ta první kniha byla obrovská, ale tahle byla dvakrát tak velká a měla ještě menší písmo.

„Díky?“ Harry si byl docela jistý, že ho Snape při předávání té knihy urazil, vzhledem ke škrobenému tónu jeho hlasu, ale hrdinové a mytické postavy byli daleko zajímavější než příšerný starý chlap a zdeformovaný skrček.

„Teď se svlékněte, Lucius čeká.“

Harry měl pocit, jako kdyby ho Snape právě hodil do bazénu ledové vody. Systematicky si sundával oblečení. Na jeden nepříčetný okamžik pomyslel na to, že by odmítl jít se Snapem a donutil ho použít na něj magii, ale teď, když byl Voldemort tady, mohl možná Snape používat bolest, aby ho přinutil se hýbat a on si přísahal, že bude chodit ke své zkáze s hlavou vztyčenou. Postavil se na nohy, ale kolena ho neposlouchala a skoro spadl. Snape ho rukou na zádech ustálil a prošel s ním skrze mříže. Držel ruku Harrymu na zádech celou dobu, co procházeli knihovnou a šli vzhůru po schodech. Nahoře poklepal hůlkou na levý náramek a mezi Harryho okovy se objevil řetěz.

„Dorazil o den dřív. Kdybych to věděl, nedával bych vám dnes večer najíst,“ řekl Snape drsným hlasem. Harry se chtěl vrhnout na Smrijeda a prosit ho, aby ho zbičoval – aby mu udělal cokoliv, co chce – ale ať nenechá Malfoye se ho dotknout.

Ale neudělal to. Místo toho prošel dveřmi na třesoucích se nohách.

Uvnitř byl Voldemort a Malfoy společně s Dolohovem. Snape nemusel použít kouzlo, aby Harry skončil na kolenou vprostřed místnosti. Harry se pokoušel uklidnit se, když se k němu přibližoval Malfoy a stoupl si přímo vedle něj. Smrtijed vyčaroval stůl a položil na něj černou krabici. Mávnul hůlkou a řetěz svazující Harryho zápěstí zmizel. Silná ruka ho popadla za vlasy a vytáhla ho na nohy. Jakmile stál Harry na nohou, Malfoy mu roztáhl ruce do stran.

„Concretio Ferratilis.“ Objevily se řetězy připoutávající každý okov ke stropu, a vytahovaly Harryho ruce tak nahoru a do stran, až to bolelo. Malfoy mu kopnutím roztáhl nohy a vyčaroval pouta i kolem jeho kotníků. Vzpíral se, ale jeho nohy byly od sebe roztažené tak široce, až bolel i pokus s nimi pohnout. Mít tělo roztažené do tvaru X mu zanechávalo pocit neuvěřitelné zranitelnosti a bezbrannosti. Jeho genitálie mu volně visely obnažené mezi nohama a vypadalo to, že na jeho těle jsou celé míle volné kůže, kde ho Malfoy může zranit.

Lucius Harryho pomalu obešel, jako kdyby si prohlížel umělecké dílo. Zvedl ze stolu něco a přinesl to k němu. Harry se napnul ještě dřív, než rozpoznal, co to je: jeho brýle! Malfoy je nasadil Harrymu na nos překvapivě jemným pohybem. Harry si zvykl, že věci byly rozmazané a bylo zvláštní vidět opět jasně. Zamrkal, jak se jeho oči přizpůsobovaly.

„O moc lepší.“ Malfoy se na něj usmál s nebezpečným leskem v očích. „Chci, abys viděl všechno, co ti budu dělat.“

Harrymu se zkroutily vnitřnosti. Odvrátil se od Malfoyova obličeje a spatřil, že Snape sedí u Voldemorta na vyvýšeném stupínku. Snape měl na tváři výraz znuděného nezájmu, dlouhými prsty pravé ruky lehce poklepával po opěradle křesla, ve kterém seděl. Harry svůj pohled přesunul na Voldemorta a byl zděšený, když našel jeho nelidské rysy pokroucené surovým hladem. Nenáviděl ten způsob, jakým ho Voldemort sleduje a pevně zavřel oči, aby to zablokoval. Malfoy Harryho pleskl přes nahý zadek, díky čemuž Harry nadskočil.

„Nepovolil jsem ti zavřít oči, chlapče.“

Harry prudce oči otevřel. Každému jinému Smrijedovi, dokonce i samotnému Voldemortovi, by odmlouval, ale něco v Malfoyových očích ho vyděsilo více, než cokoliv jiného v celém jeho životě.

Malfoy otevřel krabici a klidně vytáhl ven menší dlouhou dřevěnou přepravku. Otevřel ji, ukázal obsah Harrymu, který se váhavě podíval a spatřil dva tucty předmětů, jenž vypadaly jak nadměrně velké jehly. Byly přibližně čtyři palce dlouhé a stříbrné, upraveně vyrovnané do dokonalé řady. Malfoy jemně umístil krabici zpátky na stůl a z hábitu si vytáhl černé rukavice. Demonstrativně si je přetáhl přes ruce a pak opatrně zvedl jehlu. Podržel ji blízko Harryho obličeji, jako by mu předváděl, jak je ostrá, a Harry se pokusil svůj obličej od jehly odtáhnout, co nejdále to šlo.

Uvolněným, skoro žoviálním tónem Malfoy řekl: „Budu zabodávat tyhle jehly do tebe. Tuhle jednu ti dám jako dárek, ale o zbytek budeš muset požádat. Až o ně budeš prosit, řekneš vždycky ‚Další, prosím‘ a já ti ji dám. Kdykoliv se tě zeptám na otázku, odpovíš ‚ano, pane‘ nebo ‚ne, pane‘. Je to jasné?“

Harry ztěžka polknul. Malfoy klapl jazykem na znamení nesouhlasu a pořezal Harryho jehlou na tváři. Za špičkou následovala brázda ohně a Harry bolestí vykřiknul.

Malfoy ostře řekl: „Položil jsem ti otázku, chlapče. Nyní mi odpověz.“ Znovu zvedl jehlu a nastavil ji do polohy pro další úder.

„Ano, pane,“ odpověděl Harry rychle. Tohle mohl přežít. Bylo to prostě jako s Umbridgeovou. Poskytne Malfoyovi tu nejmenší možnou poddajnost.

„Tak je to lepší.“ Malfoy se na něj usmál, než štípnul Harryho do pravé bradavky. Nejdříve za ni tvrdě zatáhl a pak protlačil jehlu skrze napjatou kůži za ní.

Harry sykl a pevně zavřel oči bolestí. Jehla propíchla kůži na druhé straně a Malfoy odtáhl ruku, nechávaje ji zabodnutou v Harryho prsním dvorci. Obě tváře a bradavka ho intenzivně pálily a kňučel, když bolest nepolevovala.

„Jehly jsou namočené v kýchavici,“ radostně pravil Malfoy. Harry otevřel oči a spatřil Malfoyův domýšlivý úšklebek. „Budeš po nich cítit bolest celé hodiny. Chtěl bys další?“ zvedl druhou jehlu.

„Ne, pane,“ řekl Harry.

„Jsem trpělivý muž.“ Malfoy Harrymu pořezal tvář, začal na levé straně brady. Harry se pokusil hlavou ucuknout, ale Malfoy ho pevně držel na místě, zatímco pomalu přetnul dřívější ránu. „Budu tě zdobit malbami, dokud mě nepožádáš, abych ti ji vložil do kůže,“ zapředl, když skončil s Harryho tváří a přejel nakaženou jehlou po jeho pravé straně krku, čímž Harrymu způsobil další vlnu ohně, jež následovala její stopu.

Jehla v jeho hrudníku bolela jako čert, ale věděl, že kvůli té kytce nebo co to bylo, co Malfoy použil, bude daleko bolestivější, když nechá Smrtijeda, aby ho otrávenou jehlou pořezal všude. Vydržel, dokud ho Malfoy nezačal řezat na hrudi a pak věděl, že prostě bude lepší mít celou tuhle věc za sebou co nejrychleji.

Zalapal: „Další, prosím!“

„Chytrý chlapec,“ usmál se Malfoy a propíchl Harryho druhou bradavku. Nechal vklouznout druhou jehlu na místo, zatímco Harry zavrčel a skousl si jazyk tak tvrdě, až mu začala téct krev.

Malfoy zvedl třetí jehlu a zkroutil rty ve způsobu, který by mohl být skoro považovaný za milující, kdyby v očích neměl ten zlomyslný záblesk. Nemusel čekat dlouho, než mu Harry vyhověl: „Další, prosím.“

Malfoy takto jehlami vyzdobil Harryho stehna, ruce a hrudník. U osmé Harry už nedokázal zadržovat výkřiky bolesti a u čtrnácté už nedokázal dále snášet to mučení.

„Nemůžu-!“ začal prosit, ale Malfoy ho zlostně škrábl přes břicho. „Nepovolil jsem ti mluvit, chlapče! Pokud mě znovu neposlechneš, propíchnu ti jazyk.“

Harry nějak dokázal požádat o zbývajících šest. Když poslední jehla vklouzla na místo, vzlykal úlevou.

Zavřel oči a svěsil hlavu, když se místností rozezněl potlesk.

„Výtečné, Luciusi.“ Voldemort to pronesl, jako kdyby mu Smrtijed právě zazpíval krásnou árii. „Přeji si, abych měl víc času a mohl si užít další tvoji práci, ale musíme odejít.“

Malfoy zašeptaným kouzlem vytáhl všechny jehly najednou a Harry potlačil výkřik. Když Malfoy navrátil všechny jehly do krabice, strhnul mu z nosu brýle a odešel za Voldemortem.

Harry pevně zavřel oči a pověsil se v řetězech, jak se snažil ignorovat bolest ve svém těle. Nesnášel svůj strach a svoji slabost. Měl by být silnější. Měl by vzdorovat až do konce.

Někdo se k němu přiblížil a podle pachu lektvarových výparů rozpoznal Snapea. Snapeovy prsty se semkly v jeho vlasech a zaklonily mu hlavu a k ústům mu byla přitištěna lahvička. Harry poslušně otevřel pusu a vypil ji. Známá sladká chuť lektvaru proti bolesti smíchaného s uspávacím lektvarem byla jako ambrosie na jeho prokousnutém jazyku a on se pokusil lektvar přimět, aby se jeho systémem prohnal co nejrychleji. Snape uvolnil Harryho pouta a ten ochable přepadl na vysokého Smrtijeda, roztřesený tak, že nedokázal stát. Snape ho pevně uchopil za paži a prošel s ním do suterénu. Harrymu se třásly nohy, jak následoval Snapeovo vedení.

Snape ho nedovedl do cely, ale do koupelny, pomohl mu do vany a pustil za něj kohoutky. Harry se podíval na sebe a zjistil, že je strašně zakrvácený. Jak se myl, voda ve vaně zrůžověla. Bylo těžké se hýbat, když lektvary kolovaly jeho systémem, ale ze všech sil se o to pokoušel, nechtěl, aby se ho Snape dotýkal více, než bylo nezbytně nutné. Když skončil, Snape ho zvedl z vany, osušil ho a pak ho podpíral na cestě do postele. Harry pevně sevřel oči a natlačil se do matrace, zabořil si obličej do polštáře. Styděl se za své slzy, ale nedokázal je zadržet. Nikdy se necítil tak slabě, tak bezmocně a nesnášel to. Byl naštvaný na sebe, na Malfoye, na Snapea, byl naštvaný na všechny. Konečně léky zabraly a on nechal uspávací lektvar, aby ho úplně odnesl do spánku.

~

Vzbudil ho dotek na jeho rameni. „Potřebujete se najíst, Pottere.“

„Nemám hlad,“ zamumlal do polštáře.

„Tak se alespoň napijte.“

„Nemám žízeň.“

Ruka z jeho pokožky zmizela a Harry opět upadl do spánku.

~

Zdál se mu podivný sen o tom, že ho Snape koupal. Byl ve vaně a Snape mu přes tělo přejížděl teplou žínkou. Snape na sobě měl svetr a jeho předloktí bylo obnažené a Znamení zla se hýbalo, jak něžně přejížděl flanelem přes Harryho končetiny. Něco říkal, ale jediné, co Harry slyšel, bylo tiché burácení.

„Zbičujte mě,“ prosil Harry.

Snape se naklonil blíž a Harry si myslel, že se ho chystá políbit, ale ten jen tiše zašeptal: „Nemůžu vám dát to, co chcete, ale dám vám to, co potřebujete.“

To nedávalo žádný smysl, takže Harry zavřel oči a šel hledat lepší sen.

---

A/N: Napsala jsem scénu Draco/Harry pro svoji kamarádku, která miluje tento pár. Strašně ráda píšu sny a musela jsem se krotit, abych celý příběh nezaplnila úseky se sny.

<Kapitola 5>  <Kapitola 7>