Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 60
Kapitola 60
Jakmile se dveře knihovny za Snapem a Enitanem zavřely, Harry sklouzl z postele a pustil se do práce při přípravě ložního prádla. Poté, co ho natrhal a navázal, rozhlédl se po své malé cele po něčem dalším, čím by mohl vyplnit svůj čas. V dohledu nic nebylo. Byl příliš v euforii z radostného očekávání, než aby četl, a neexistoval způsob, jak by do háje mohl usnout. Cvičení byla jediná možnost.
Zrovna se protahoval mezi dvěma posilováními, když se v knihovně ozvaly kroky, a tak se vrátil do postele. Snape pro něj došel, aby uvařil večeři. Harry to zkonzultoval s kuchařkou a rozhodl se, že udělá kuřecí masalu. Snape s Enitanem spolu vedli nudné lektvarové řeči, zatímco Harry se pohyboval po kuchyni a co nejlépe vše připravoval. Nejdřív jim naservíroval čaj a k večeři nalil dvě sklenky skřítčího vína. Jelikož věděl, že bude nakrmen ze Snapeova talíře, nabral učiteli lektvarů dvakrát tolik, co obvykle konzumoval. Snape snědl jenom trošku a dolevitoval Harrymu celé jídlo na podlahu. Jelikož mladík nevěděl, co mu bude Enitan dávat k jídlu nebo kdy, tak talíř dočista i vylízal.
Jakmile se Harry najedl dosyta, Snape navrhl, aby se přesunuli do obývacího pokoje a vyčaroval pro Harryho vodítko. Mladík se svědomitě plazil za ním. Když Snape zaujal místo na gauči, Harry se připravil, že se mu schoulí u nohou, ale dostalo se mu zatahání za vodítko. Takže hrají tuto hru, ano? Mladík vylezl na pohovku, přitulil se Snapeovi ke stehnu. Celou dobu nechával hlavu skloněnou a zadek vystrčený. Položil mu hlavu do klína a stočil se mu u boku. Snape nepřerušil konverzaci, jako by bylo úplně normální, aby se chlap choval jako pes. Nejdřív se zdálo, že si toho Enitan nevšiml, ale poté, co skončili svoji konverzaci o kotlíkových čistidlech, se zeptal: „Jak dlouho ti trvalo přimět ho k tomuhle?“
„Ne moc dlouho,“ řekl Snape a nepřítomně hladil Harryho po páteři. „Je přirozeně submisivní.“
Harry schoval svůj úsměv do Snapeova stehna.
Enitan odpověděl: „Neuvědomoval jsem si, že se zajímáš o muže.“
„Dávám přednost ženám, ale takováto cena se nedá ignorovat.“ Snape stočil prsty Harrymu ve vlasech a vytáhl jej vzhůru. Harry se nechal zvednout do kleku.
„Ukaž mu oči,“ přikázal Snape.
Harry krátce mihnul zrakem, aby se střetl s Enitanovýma očima na tak dlouho, jak měl pocit, že je to bezpečné, aniž by se musel obávat Nitrozpytu. Smrtijed měl na své pohledné tváři výraz fascinace. Harry roztáhl nohy a předvedl mu svůj povadlý penis a s uspokojením si všiml, že ty tmavé oči prodlely na jeho klíně déle, než bylo nezbytné.
Snapeovy prsty se mu zatoulaly na krk, přitlačily jej zpět dolů a Harry znovu zaujal pozici po Snapeově boku.
„Nikdy jsem netoužil po sexuálním otrokovi,“ řekl Snape, jako kdyby se věc jako tato dala získat v místním obchodě, „ale nic se nevyrovná pocitu, že mu mohu udělat vše, co se mi zachce.“
„Cokoliv?“
„V rozumných mezích, samozřejmě. Naštěstí netoužím po ničem, co mám od Pána zla zakázáno.“
„Kdysi jsem si udržoval mudlu,“ začal Enitan. „Ale vyžadují příliš péče; daleko víc, než s čím mám trpělivost. Nevadil by mi otrok z mudlovského šmejda. Domnívám se, že by byli daleko zábavnější.“
„Docela. Jeho nedostatek magie je jednou z jeho mála chyb.“
„Nemyslíš si, že by tě zabil, kdyby dostal příležitost?“
Snape se zasmál. „Ne, nikdy. Netouží mi ublížit. A i kdyby chtěl, bylo by to strhující riziko. Když mluvíme o rizicích, slíbil jsi mi, že mi odhalíš své tajemství pro uvaření Freniérova1 doušku. Dychtím si vyslechnout ten příběh.“
Pustili se do další lektvarové diskuze a bylo to tak nudné, až Harry usnul. Snape ho zatřesením probudil, když byl čas jít do postele.
Jakmile se za nimi dveře zavřely a Snape švihl hůlkou a nastavil ochrany, Harry se zhroutil na postel.
„To byl ten nejnudnější večer v mém životě.“
Snape si stáhl svůj vnější hábit. „Měl jste krátký život.“ Zastavil se ve svém svlékání, aby se na Harryho podíval. „Přitahujete ho.“
„Chce mě ošukat,“ souhlasil Harry. Rozpustile dodal: „Myslím, že bych ho mohl nechat. Dostává to mé strážné do dobré nálady.“
Snape se na něj vrhnul a přišpendlil ho k posteli, každou rukou mu chytil jedno zápěstí. „Jeden strážný v dobré náladě, druhý ve velice špatné.“
Bylo až příliš zábavné si Snapea dobírat. Harry předstíral, že si nevšiml nebezpečí ve Snapeových očích, jen se ušklíbl a řekl: „A jeden velice uspokojený vězeň.“
„Otrok,“ opravil ho Snape, černé oči měl pronikavé. „Jste otrok.“ Pustil jedno Harryho zápěstí a dotkl se obojku kolem mladíkova krku. „Můj otrok.“
„Právě jste řekl, že jste můj strážný.“
„Mohu být vaším strážným i vaším majitelem.“
Harry si hrál, že to zvažuje. „Možná chci nového majitele.“
„Ne.“ Snape prsty pročísl Harryho vlasy a odstrčil mu ofinu z obličeje. „Nechcete.“
Harry se nadzvedl, aby ho políbil, ale Snape se odtáhl. „Nejdřív trénink.“
„Tady?“
„Slezte z postele.“
Jakmile Harry vyskočil na nohy, postel se zmenšila a odběhla do koupelny. Objevily se krabice a rozesely se po malé místnosti. Snape si přivolal z přístěnku míčky, očaroval falešné Smrtijedy, aby se uspořádali a náhodně se rozmístili.
„I s ochranami?“ zeptal se Harry, zatímco uskakoval ve snaze uhnout z cesty nábytku létajícímu kolem.
„Uvidíte,“ poznamenal Snape, zatímco zuřivě kouzlil. „Stejně jako předtím se snažíte ukrást moji hůlku.“
„Zatímco vy budete krást moji?“
Snape vrátil svou hůlku do hábitu a vytáhl ty falešné, se kterými procvičovali dříve. „Ne, začněte na druhé straně pokoje ve své otrocké pozici. Odstartuji vám to.“
Harry poklusem doběhl na druhou stranu pokoje a sehnul se, hlavu přitiskl na podlahu.
„Teď!“ ozval se Snape a Harry se stěží vyhnul kouzlu. V běhu, vyhýbaje se ochranám, unikaje kouzlům a míčkům se Harry snažil co nejnenápadněji přiblížit ke Snapeovi, přitom předstíral, že se spíš soustředí na Smrtijedy. Brzy jej míček zasáhl do paže a Snape začal lekci nanovo.
Znovu a znovu to opakovali, kdykoliv jej zasáhl buď Snape, nebo míček, než se mu podařilo dospět třeba jen na paži na dosah od muže. Po době, která se zdála jako hodiny, ho Harry obelstil klamným pohybem a podařilo se mu vytáhnout Snapeovi hůlku z ruky. Když obtočil ruku kolem dřeva, byl tak nadšený, že se zapomněl vyhnout, díky čemuž do něj naráz narazila záplava balónků a donutila jej upustit hůlku.
Snape si vytáhl svoji skutečnou hůlku a poznamenal: „Znovu,“ jako kdyby Harry právě zvládnul běžný úkon. Mávnutím hůlky odstranil všechny krabice. „Tentokrát nedovolte ničemu, aby vás zasáhlo, a hůlku udržte.“
Harry v oslavě vítězství, třebaže Snape se z toho neradoval, na něj hodil hůlku a poklusem doběhl na druhou stranu místnosti. Znovu a znovu opakovali cvičení, dokud Harry opět jednou neukořistil Snapeovu hůlku.
Obrátil falešnou hůlku zpět na Snapea, jako kdyby byl učitel lektvarů sám Voldemort, a pronesl: „Avada Kedavra!“
Snape švihnul rukou a tisíc míčků zasáhlo Harryho najednou. Když spadly na podlahu, oznámil: „Nebuďte tak nápadný ve svém postoji a hýbejte se při kouzlení.“ Přivolal si laserové ukazovátko a hodil ho Harrymu. „Tentokrát, až mi vezmete hůlku, použijte ukazovátko na zničení mě a všech Smrtijedů.“
„Dobrá,“ souhlasil Harry, nedočkavě se přikrčil, aby mohl začít.
„Teď!“
Harry se ani nedostal dostatečně blízko k opětovnému ukradení Snapeovy hůlky, když vyskočil příliš vysoko při vyhýbání se balónku a dopadl na loket. Bolest mu vystřelila do paže. „Kurva!“
Všechno v pokoji zmizelo a Snape přiběhl k jeho boku s lektvarem proti bolesti v ruce. Vrazil jej Harrymu do dlaně, připoutal ho k podlaze a ve spěchu odešel. Když se vrátil, Harryho uvolnil a oznámil: „To bude muset prozatím z tohoto typu tréninku stačit. Budeme dělat něco méně náročného.“
Harry, jenž se cítil víc než připravený – zvlášť se svým novým plánem – souhlasil. „Můžeme se tomu věnovat víc, až se vrátíte.“
„Nevím, jestli budeme mít pro sebe nějaký čas, až se vrátím. Pán zla by si mohl přát, aby vás před obřadem zblízka sledovali.“
Jestliže to měl být jeho poslední trénink, tak ať. Nebylo to to, co potřeboval ze všeho nejvíc. S vědomím, že bude složité vymluvit se z dalšího cvičení (zvláště když byl konec tak blízko), Harry přešel pokoj a hodil paže Snapeovi kolem ramen. „Nemůžu se dočkat. Až se vrátíte, uděláme ten obřad a pak ho zabiju. Oba od něj budeme navždy volní.“ Stočil ruku Snapeovi na zátylku a stáhl si jej pro polibek.
Snape mu jej jemně opětoval, jednou rukou stoupal Harrymu po zádech, zatímco druhou jej drbal ve vlasech.
Harry prohloubil polibek a otřel se svým tvrdnoucím penisem o Snapea, jen aby se muž od něj odtáhl.
„Nejdřív sprcha,“ nařídil, a mávnutím ruky odstranil Harrymu obojek.
Harry Snapea zdráhavě pustil a přešel do koupelny. „Když mě Řád zachrání, zatímco budete pryč, půjdu do Bradavic.“
„Máte dojem, že se o to pokusí?“
„Myslím, že ano,“ řekl Harry a pustil teplou vodu. „Vědí, že jste můj strážný, nejspíš znají moji obecnou pozici a domnívám se, že se nezastaví před ničím při pokusu mě osvobodit.“
„To nejspíš ano; nicméně pochybuji, že uspějí.“
Když Snape za ním nevstoupil do sprchy, Harry vystrčil hlavu zpoza závěsu a zjistil, že si myje ruce u umyvadla. „Jdete?“
„Nepotřebuji sprchu.“
„Já se s vámi ale chci vysprchovat.“
„Já nechci.“
Harry odtáhl závěsy na stranu. „Proč vám vadí, jestli vás uvidím nahého? Vždyť jsem vás nahého už viděl. Jo, jste zatraceně ošklivý, ale i tak vás chci vidět nahého.“
„Vaše postelové řeči se mají ještě hodně co zlepšovat.“ S tím Snape odešel z koupelny.
Harry vyskočil ze sprchy a rázoval za ním.
Snape se otočil a jízlivě se ušklíbl: „Zamokříte celou podlahu.“
„Tak použijte vysoušecí kouzlo,“ řekl Harry. „Podívejte, tohle jsou naše poslední hodiny, než odejdete a necháte mě pár dní samotného se Smrtijedem. Říkáte, že mě nezneužije, ale nevíte to. Jen předpokládáte, že nevymyslí cestu, jak obejít pravidla, nebo že je znáte dostatečně na to, abyste předvídal, co udělají. I když mě nechá na pokoji, nebudu mít dny nikoho, s kým bych mohl mluvit. Jestliže se nechcete jít vysprchovat, tak si se mnou aspoň povídejte. Nenechávejte mě samotného déle, než je nezbytné.“
Snapeovy oči se neodchýlily od Harryho tváře a úšklebek se rozpustil. Měkkým hlasem se zeptal: „Vážně si myslíte, že vám ublíží?“
Kdyby se o něj Snape bál, nikdy by neodešel. „Ne, to není – nebojím se, že se v něm mýlíte. Jen nechci být sám. Chci říct – vím, že nebudu sám, ale…“ Nedokázal se z toho vykroutit. Proklel se za svoji hloupost a zavrtěl hlavou. „Prostě zapomeňte, že jsem cokoliv řekl.“ Otočil se a zamířil zpět do koupelny.
Snape rychle přešel přes pokoj a chytil Harryho za paži. „Jestli si jen na vteřinu myslíte - “
„Nemyslím.“
„Jestli něco udělá - “
„Kousnu se. Vezmu si lektvar. Nenechám ho být ve své blízkosti.“
„Nenechal bych ho u vás, kdybych si myslel - “
„Nebojím se,“ ujistil ho Harry. Aby Snapea rozptýlil, uzavřel mezi nimi vzdálenost a nabral jednou rukou Snapeův klín, zatímco druhou si přitáhl učitele lektvarů těsně k sobě. „Prostě mě ošukejte tak tvrdě, abyste na mně zanechal stopy, ať nepochybuje o tom, kdo mě vlastní. Udělejte vše pro to, aby věděl, že jsem váš.“
Rozptýlení fungovalo. Bez dalšího slova se Snape sehnul a políbil ho, pohnul boky a přitiskl svůj penis víc oproti Harryho ruce.
Harry pustil Snapeova záda, aby mohl knoflíky rozepínat oběma rukama, a pomalu se propracovával blokádou oblečení, dokud neměl Snapeův tvrdý úd v ruce. Nebyl zcela vzrušený – nejdřív ne, ale Harry jej pomalu laskal, dokud se na špičce neobjevila vlhkost a mužův dech se nezrychlil. Snapeovy ruce zůstaly nad mladíkovými rameny, masírovaly mu krk, stáčely se ve vlasech, hladily ho po tváři. Černé oči nezakolísaly před jeho, upíraly se do jeho tváře s takovým hladem, že by ho to nejspíš mělo vyděsit, ale neděsilo.
Snape ho miloval. Snape by pro něj zabil. Snape by pro něj zemřel.
A on by zemřel pro Snapea.
Pomalu, opatrně, vychutnávaje si každý moment, jej Harry svlékal, nechávaje své prsty proplouvat vrstvami a vrstvami látky, až ke kůži schované pod nimi. To hubené, zjizvené tělo bylo určitým způsobem, i ve vší své ošklivosti, dokonalé a Harry si vychutnával pocit, když mu bříšky prstů přejížděl po zraněné pokožce a líbal ty malé, tmavé bradavky. Snapeovy prsty ho laskaly po vlasech a škrábaly na zátylku, ale nevydával ani hlásek, ani když Harry švihl jazykem přes tvrdnoucí bradavku.
Bezpočet jizev protínalo Snapeův hrudník a Harry je všechny polaskal, hladil tu pošramocenou, podivně vyhlazenou kůži. Líbal je na jejich předěly a jazykem je kopíroval podél středů. Jak klesal níž, ústy probádával Snapeovo břicho, pro podporu stočil ruce muži kolem boků. Prsty v jeho vlasech zvýšily rychlost a on z napětí, které nyní sjíždělo Snapeovi po zádech, vycítil, že dychtí, aby Harry zašel níž.
Se zbožnou úctou mu Harry stáhl kalhoty a spodní prádlo a pomohl mu obnažit se, svléct se z každé vrstvy. Harry klečel na podlaze poté, co mu sundal ponožky a vzhlížel na to hubené, přesto hrdé tělo muže, který s ním zacházel s nejzazším výsměchem a bezohledně jej zneužíval, ale také ho miloval způsobem jako nikdo před ním.
Harry měl armádu stoupenců, kteří by pro něj bojovali na život a na smrt. Měl lidi, kteří by pro něj zemřeli, a věděl, že je velká šance, že se tak i stane, než bude po všem.
Snape ho sotva našel a Harry bude brzy mrtvý. Nebude zde nikdo, kdo by mohl Snapea chránit. Byl tu vůbec někdo, kdo se o to pokusí? Pro Řád bude tím nejhorším zloduchem a Smrtijedi ho zabijí bez rozmýšlení. Ačkoliv Harry věděl, že potřebuje utéct a sám hledat horcruxy, Snape bude ve vážném nebezpečí v tom okamžiku, kdy Harry odejde.
Harry se zvedl na kolena, stočil ruku kolem tvrdého penisu a sehnul se, aby nabídl Snapeovi útěchu a omluvu tím jediným způsobem, jaký znal. Ačkoliv to nenáviděl, nasál jej do svých úst a přejížděl po tom tvrdém údu a snažil se nezvracet. Netušil, jak moc bude Voldemort Snapea vinit za Harryho útěk. Netušil, jak v bezpečí Snape bude, až se Řád rozhodne zaútočit. Harry mohl jen doufat v to nejlepší a snažit se ukázat, že ať se stane cokoliv, poslední věc, co chce, je Snapeovi jakkoliv ublížit.
Snape neřekl ani slovo. Když Harryho začala bolet čelist a na chvíli se zastavil, aby chytil dech, Snape se jen sklonil a vytáhl jej na nohy pro polibek. Objevila se látka, obtočila se Harrymu kolem zad, nohou a rukou a vytáhla ho do vzduchu, dokud nespočinul v nepřipevněné houpačce. Harry, který zoufale potřeboval kontakt, objal Snapea rukama kolem ramen a nohama kolem pasu, přitáhl si ho blíž a přitiskl jejich těla pevně k sobě.
Na chvíli Snapea jenom držel, vychutnával si pocit plynulého, silného srdečního tepu proti své hrudi. Pak Snape něžně nabral jeho tvář do rukou a přitiskl své měkké rty k Harryho.
Snape zhoupl boky a láskyplně ho líbal, rukama se mu toulal po prsou a stehnech. Tiše zasténal s každým pomalým sklouznutím Snapeova penisu stimulujícím ten jeho lahodným třením; Harry na něm dokázal jen viset a vkládat všechno, co mohl nabídnout, do polibků.
Snape přerušil líbání a laskání na dostatečně dlouho, aby si přivolal lubrikant, a Harry ho od něj převzal. Nechtěl, aby se mezi ně dostával další čas, tak rozetřel gel na Snapeův penis a pak jej navedl do sebe, použil nohy, aby si muže přitahoval blíž a blíž, jak se ztrácel v rozkoši z pocitu Snapeova žáru jak uvnitř sebe, tak zvenčí.
Beze slov, která by jim stála v cestě, se společně pohybovali, jaksi v souladu. Bylo to dokonalé.
Kdyby to jen nemuselo nikdy skončit. Kdyby jen mohli být společně navěky.
Harry nebyl schopen vyslovit to, co chtěl nejvíc, tak se pokoušel vyjádřit vše svým tělem. Zdálo se, že Snape porozuměl, jeho tempo se sladilo s tím, co Harry potřeboval. Společně našli završení, jeden druhého pevně drželi.
Snape je poté vrátil k posteli a mladíka na ni položil. „Chcete značky?“ zeptal se, ruce bloudily po mladíkově těle.
„Ano,“ odpověděl Harry okamžitě. Předtím jen mluvil do větru, ale nyní je chtěl. Budou svědectvím Snapeovy ochrany.
Snape se usídlil vedle něj a něžně jej vzal za krk, palcem mu nadzdvihl a zaklonil bradu. Sklonil hlavu a rty uzavřel na spoji krku a ramene. Jemně sál a hladil Harryho po čelisti, palcem mu přejížděl sem a tam po neoholené kůži, jako kdyby ji mapoval.
Harry, který se vyhříval ve Snapeově pozornosti, se mu prsty ubíral skrz jemné vlasy, rozčesával mu pramínky a hladil ho.
Snape ho označil na krku, na kůži nad pravou bradavkou, na vnitřní straně levého stehna, pak zvedl jeho pravou ruku. Obrátil ji dlaní vzhůru, donesl si ji ke rtům a s očima upřenýma do Harryho mu sáním způsobil tmavě nafialovělou značku přímo pod okovem.
„Je to perfektní,“ uznal Harry, když Snape skončil. Bude muset ty stopy schovávat, až uteče – pokud vytrvají dostatečně dlouho s tou kapsulí, která mu prosakovala léčivý lektvar pod kůži.
„Ještě jsem neskončil,“ ozval se Snape se zlomyslným úsměvem. Odtlačil Harrymu nohy od sebe a skrčil je, pak se usídlil mezi ně a nosem se otřel o ty kudrnaté chlupy, které zůstaly.
„Ne na můj - “ vydechl Harry, ale Snape už Harryho ochablý penis vzal do úst a tvrdě sál. Pustil jej již po příliš krátkém čase, pak poškádlil varlata a zvedl hlavu.
„Chcete víc?“
Harry si nebyl jistý, na co se to ‚víc‘ vztahuje, ale věděl, že to bude milovat, nehledě na to, co to bude. „Ano!“
Snape jej přetočil na břicho, popadl ho za zadek, přitáhl si ho blíž, palci mu roztáhl půlky od sebe a zabořil svou tvář do jeho rýhy.
Och kurva!
Harry nemohl udělat nic, než popadnout povlečení a snažit se nerozpustit do loužičky, když mu Snapeův úžasný jazyk přejížděl přes svěrač a měnil mu kolena na kaši. Jak mohlo být něco tak nechutného, když si to člověk představuje, tak neskutečně fantastické?
Bránil si, co nejdéle zvládal, se sám sebe dotknout, ale nemohl vydržet, ne když mu Snapeův jazyk dělal tak děsivě úžasné věci.
Podepřel se jednou rukou a druhou sáhl dolů, aby se laskal. Snape pustil Harryho zadek a přitiskl svůj penis k jeho otvoru, jedním rázným pohybem se protlačil skrz těsný prstenec svalů.
Do háje! Ten pocit být znenadání roztažený a nabodnutý na ten rozpálený, masivní penis přiměl Harryho zalapat po dechu a prsty zpevnit kolem vlastního mužství. Bylo to tak zatraceně vynikající.
Snape tvrdě přirážel, popadl ho za zápěstí, stáhl mu paže za záda a držel ho zavěšeného nad postelí. Nelítostně ho souložil, zatímco jej přidržoval na místě a penis do něj hluboko zajížděl každým drtivým úderem.
Na chvíli mu ten pocit do něj bušícího penisu bohatě stačil, ale pak mu došlo, že tohle je nejspíš jedna z posledních chvil před obřadem, kdy budou mít sex. Možná dokonce jedna z posledních souloží, než zemře. A na to myslet nechtěl a s odhodláním nechat si vyšukat mozek z hlavy, aby nezbylo nic, na co by se mohl soustředit, nic, až na nádherný pocit Snapeova penisu, jak si jej bere, požádal: „Víc.“
Snape mu pustil zápěstí, popadl ho za boky a nějak zdvojnásobil své už tak zběsilé tempo. Harry se zapřel o postel a vycházel mu naproti, snažil se rajtovat ten silný penis co nejrychleji a nejtvrději. Ta rychlost už stačila, aby ho zanechala bez dechu, a přirážení bylo tak tvrdé, až nemohl myslet.
Snape se lehce posunul a náhle viděl za očima hvězdičky a celý svět nebyl ničím než rozkoší. Křičel, jak vrcholil všude po prostěradle, extáze se jím proháněla jako sopečná erupce. Když se mu projasnily smysly, ležel na břiše a Snape jej líbal na zpocená záda.
„No do háje,“ vydechl Harry.
Snape se uchechtl a opatrně vytáhl svůj měknoucí penis.
„Čaj?“ nabídl, zatímco použil čistící kouzla, a pak rychle zamířil k okraji postele.
„Ano prosím.“ Harry se přetočil a rozvalil na lůžku.
Společně s čajem se na nočním stolku objevily i sušenky a sendviče. Harry se necítil hladově, ale když je viděl, zaplnila se mu ústa slinami a on vystřelil na všechny čtyři.
„Z postele,“ nařídil Snape, jak se postavil. Přiletělo k němu oblečení a obtočilo se kolem něj.
Harry seskočil z lůžka a cestou si ze stolku ukradl jeden sendvič.
Snape přeměnil půlku postele do stolku se dvěma luxusními křesly. Harry se sesunul do toho blíž k němu a sledoval, jak mu jídlo a pití levituje nad hlavou a úhledně se usazuje na stole.
Snape rozlil čaj a připravil oba jejich šálky.
„Díky,“ pronesl Harry, když mu Snape přistrčil hrníček přes stůl. „Jak se dostanete do Bradavic, aniž by věděl, co děláte?“
„Řeknu vám to, až zničím diadém.“
S odhodláním získat alespoň nějaké odpovědi, se Harry zeptal: „Půjdete do Bradavic hnedka?“
Snape na něj jen pozvedl obočí.
Mladík odložil sendvič a otázal se: „Vy mi nevěříte? Po tom všem? Po všem - “
„Neobávám se, že byste úmyslně někomu něco prozradil,“ pronesl Snape.
Zdeprimovaný Harry zvládl ze sebe už jen vypravit: „Myslíte si, že mám slabou Nitrobranu. Myslíte si, že nemůžu lhát pod Veritasérem.“
„Myslím si, že pokud od vás Pán zla něco bude chtít, vezme si to.“
„Ale vy jste mi prozradil, že půjdete do Bradavic pro diadém. Chováte se tajnůstkářsky, což znamená, že ho půjdete ukradnout. Jestliže mi vstoupí do hlavy, dozví se to. Už takhle to bude stačit k tomu, aby vás zabil!“
„Jestliže bude mít podezření, že jsem se proti němu obrátil, tak čím míň si toho od vás bude moci vzít, tím lépe.“
„Dokážu se proti němu bránit. Jsem - “
„Ne,“ pravil Snape tiše. „Nedokážete.“
Harry otevřel pusu, aby se hádal, když se Snape dotázal: „Chcete po mně, abych to názorně předvedl?“
„Jo,“ přijal Harry výzvu a vztyčil své mentální zdi. „Zkuste ode mě vzít tu informaci o diadému.“
Snape zvedl hůlku a Harry se napjal, připraven zbavit se jakéhokoli kouzla. Zasvištěním hůlky přivázal mladíka ke stolu, pak se starší kouzelník postavil a odešel z místnosti.
Harry nehybně seděl, snažil se zkoncentrovat mysl a čekal na jeho návrat.
Přibližně po minutě, co se ale zdála jako hodina, se Snape vrátil do pokoje v dramatickém oblaku černé a v ruce nesl lahvičku. „Vypijte tohle,“ nakázal.
Harry pevně zavřel pusu a postavil se, odsunul se od Snapea tak daleko, co to jen řetěz dovolil. Snape sáhl do hábitu pro hůlku, několikrát jí švihl a k Harryho kolenům spěchalo křeslo, zatímco neviditelná pevná síla ho zatlačila přes sedadlo. Objevily se řetězy, připoutaly mu zápěstí k předku křesla, zatímco magické provazy se mu obtočily kolem kolen a kotníků, přidržujíce jej na místě, přehnutého přes křeslo. Harry silně bojoval, aby se pokusil vstát, ale nemohl se pohnout.
Snape přešel k němu, popadl Harryho za jednu hýždi a stiskl ji. „Existuje spousta způsobů, jak do vás vpravit lektvar.“ Bez něžnosti, která byla charakteristická pro jejich sex, rozdělil jeho půlky a strčil mu špičku studené, tvrdé lahvičky dovnitř.
„Ne!“ Harry se pokusil vyhazovat zadkem od něj, ale byl na místě připevněný příliš pevně a byl zcela neschopen zabránit, aby ten mokrý, teplý lektvar nebyl nalit do něj. Snažil se strážit svoji mysl, jak se jeho zrak zamžil a rozprostřel se v něm stav beztíže. Když Snape uvolnil pouta, Harry se vztyčil na nohy, ale hlavu měl tak zakalenou, že každý jeho krok byl nejistý.
„Imperio!“
Odrazil ji předtím vícekrát, ale tentokrát se mu nepodařilo ji ze sebe setřást, ne když se neuměl dostatečně soustředit ani na to, aby šel rovně.
„Pojďte ke mně,“ přikázal Snape.
Harrymu se pohnuly nohy, i když se je snažil zastavit, i když se při chůzi třásly a cukaly sebou. Zavedly ho přímo ke Snapeovi, nejistě, zato poslušně.
„Klekněte.“
Ne! Přestaň s tím! Nemohl se ovládat. Spustil se na kolena před černým plovoucím oblakem, což byl Snape.
„Polibte mi botu.“
Nehýbej se! Všechno, co měl, hodil do obrany své mysli. STOP! Nefungovalo to. Sehnul se a přitiskl rty ke kůži.
„Vstaňte a lehněte si na záda na postel s nohama od sebe.“
DOST! DOST! DOST! Jeho tělo se hýbalo o vlastní vůli, vzalo jej na postel a samo se naaranžovalo tak, jak mu Snape nařídil.
„Vyvrcholte.“
Nějak se udělal, ačkoliv nebyl tvrdý, ačkoliv se sám sebe vůbec nedotkl. Měl dost. Snape dokázal, že má pravdu. Už mu to bylo jedno, chtěl zpátky svoji kontrolu. Snažil se otevřít pusu, aby promluvil, ale nemohl donutit svoji čelist k pohybu.
„Počůral jste si někdy postel?“ zeptal se Snape a Harry sám sebe slyšel říct: „Ano, několikrát a Petunie mě donutila vyprat povlečení.“
NE! Snape se dozví o jeho plánu na útěk! Potřeboval utéct. Nestaral se o to, že by neměl používat magii, musel se zbavit tohohle lektvaru.
Snape namířil hůlkou na Harryho hruď a Harryho srdce přestalo bít. Za pomoci lektvaru a kletby Imperius ho Snape dokázal donutit udělat skoro cokoliv. Jedno paměťové kouzlo později a nic se nedozví. Snape mu mohl udělat vše, co se mu zachtělo. Ne, to nebylo možné. Měl by podvědomou reakci na Snapeovu zradu.
Až na to, že to byl Snape, kdo mu řekl, že by měl podvědomou reakci, i kdyby si to sám nepamatoval. Snape mohl lhát. Snape mu mohl udělat cokoliv a on by na to nikdy v životě bez těch vzpomínek nepřišel.
Bože, byl v prdeli. I kdyby měl magii, Snape byl zatraceně příliš mocný, příliš chytrý a příliš silný, než aby se proti němu mohl bránit.
Snape seslal: „Finite Incantatem,“ a kletba Imperius skončila. Stále byl pod vlivem lektvaru, ale mohl se hýbat o vlastní vůli.
Snape vrátil svoji hůlku do hábitu a vytáhl lahvičku. „Vypijte to.“
Žádné další lektvary. Snape měl pravdu. Byl bezmocný. Nemohl se ubránit. Ale dokázal by jej někdo zachránit? Ani Tom nemusel být schopný zabránit Snapeovi převzít úplnou kontrolu. Pokud ho Snape měl v úmyslu zotročit, byl úplně a naprosto v prdeli. Byla mu zima všude po těle, končetiny se mu třásly, ale přivolal si k sobě veškerou sílu, přetočil se na břicho a odtáhl se přes postel daleko od místa, kde Snape stál.
Snape se za ním ozval: „Tohle vyčistí všechny stopy po lektvaru z vašeho těla,“ ale Harry se dál plazil od něj. Jen se chtěl stočit do klubíčka a počkat, až všechno přejde a on bude moci znovu jasně myslet.
„Harry,“ řekl Snape něžně a dotkl se Harryho pravého chodidla vřelou rukou. „Vypij to. Pomůže ti to.“
Snape ho miloval. Snape miloval výzvy. Nechtěl by Harryho bezbranného, nechtěl by Harryho, který by jej nemohl zastavit před ničím, čeho by se staršímu muži zachtělo. Nemohl.
Stálo to Harryho veškerou odhodlanost a sílu se přetočit nazpět a natáhnout ruku, aby si převzal od Snapea lahvičku.
Pronikavé temné oči se střetly s jeho, ale byly naplněné pouze starostí. Harry přijal flakónek, který mu Snape vtiskl do ruky, a upil si z něj, nechávaje sladký lektvar proudit mu hrdlem.
„Vypijte to všechno,“ řekl Snape a opět se posadil ke stolu. „Vbrzku se budete cítit lépe.“
Harry ležel na posteli, usrkával lektvar a nutil své srdce ke klidu. S každým douškem se mlha v jeho hlavě víc a víc vytrácela, a když dopil, mohl zase přemýšlet stejně jasně jako předtím. Posadil se a zjistil, že Snape popíjí čaj, jako by se nic nestalo.
Harry odhodil prázdný flakónek na podlahu, pospíšil si k okraji posteli a posadil se ke stolu. Vyhýbal se Snapeovým očím a napil se čaje.
Když mu už srdce neviselo v krku, odložil hrnek, pohlédl Snapeovi do očí a tiše, ale pevně řekl: „Už nikdy mi tohle znovu nedělejte.“
Snape na něj vyklenul obočí. „Chtěl jste - “
„Já vím. Vím, že jsem vás vyzval, ale prostě… prostě mi slibte, že už mi tohle nikdy znovu neuděláte.“ Věděl, že je marné nutit Snapea ke slibu – sliby pro něj nemusely nic znamenat, ale stále to potřeboval slyšet.
„Budu doufat, že to nikdy nebude potřeba,“ pravil Snape přes svůj šálek čaje.
„Potřeba?“ zeptal se Harry zděšeně, že to Snape vůbec zvažuje jako možnost.
Snape úsečně kývnul. „Zrovna teď je nemožné říct, zda se to někdy nestane nezbytností.“
„Nikdy!“ Harry skoro křičel. „Nikdy to nebude nezbytností! Nikdy nemáte žádné právo mi odejmout sebekontrolu!“
Snape klidně odložil hrnek. „A kdybych měl podezření, že má nad vámi kontrolu Pán zla?“
Na to Harry neměl odpověď. Tom viděl vše co on, takže nemohl nabídnout Snapeovi heslo, nemohl začít předhazovat návrhy, jak by Snape mohl rozplést to, co byl on, od toho, kdy si na něj Tom hrál. Pochyboval, že by jej Tom mohl předstírat moc dlouho – byli příliš odlišní – ale Tom mohl jistě zkazit všechny jejich plány. Viděl celý Harryho život. Neexistoval nikdo, kdo by jej uměl zahrát lépe.
Neexistovalo nic, co mohl Harry udělat. Mohl jen věřit, že Snape jej zná dostatečně dobře, aby rozpoznal, kdy to už déle není on. Ale znal ho Snape? Zdálo se, že jej zná lépe než většina lidí, ale i tak před ním dokázal skrývat některé věci. Jestliže ho Voldemort nebo Tom ovládne, Snape bude nejvíc ohrožený.
Harry, ztracen v myšlenkách na to, co by Voldemort nebo Tom mohli udělat s nadvládou nad jeho tělem, úplně zapomněl na čaj a na Snapea, dokud muž neřekl: „Nedovolím mu, aby vás dostal.“
„Ale jak to poznáte?“
„Poznám. On vůbec není jako vy. Nemohl by být vámi - i kdyby se snažil ze všech sil. Ukážu vám to.“ Snape se postavil, přivázal Harryho na místě mávnutím hůlky. Zmizel do svého přístěnku a vrátil se se zlatonkou. Položil ji doprostřed stolu a řekl: „Pamatujete si, jak jste ji chytil?“
Jak by na to kdy mohl zapomenout? „Samozřejmě že jo!“ Zvedl zlatonku a otáčel s ní v rukách. „Můj první famfrpálový zápas. Skoro jsem spadl z koštěte a chytil ji do pusy. Ale to nic nedokazuje. Jestliže mě ovládne, může ukradnout moje vzpomínky.“
„Může ukrást vaše vzpomínky, ale nemůže ukrást to, co dělá vás vámi. Ty části vás, které se může pokusit napodobit, ale nikdy jim zcela neporozumí. Části jako je vaše láska pro tu hru. Pamatujete si to své koště, o které jste přišel ve třetím ročníku?“
„Můj Nimbus 2000,“ řekl Harry láskyplně. „Byl jsem tak nešťastný, když mi ho Vrba mlátička zničila. Naštěstí mi Sirius poslal můj Kulový blesk. Kdybych ho tak jenom měl. Strašně rád bych se na něm teď prolétl!“
„Teď jsou na trhu nejspíš lepší modely,“ pronesl Snape přezíravě.
Nyní byla řada na Harrym, aby se zatvářil pohrdavě. „Lepší než Kulový blesk? Máte vůbec ponětí - “
Snape zvedl ruku. „Ne a ani nechci plýtvat svým časem na učení se o košťatech.“
Harry se sám pro sebe usmál, jak si pohrával se zlatonkou. „Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.“
Snape pokynul ke zlatonce a nařídil: „Aktivujte ji.“
Harry si přitiskl zlatonku ke rtům. „Otevírám se na konci,“ přečetl, jakmile se písmena zviditelnila.
„Vím, co to znamená,“ řekl Snape. „Zlatonka se otevře předtím, než půjdete naposledy čelit Pánovi zla. Řekl jsem ostatním, že před vykonáním obřadu je třeba učinit speciální přípravy. Budete se dvanáct hodin před ceremonií postit a také se před začátkem vykoupete. Měl byste být po těchto dvanáct hodin zanechán o samotě v cele, což je také doba, kdy otevřete zlatonku a vyjmete kámen vzkříšení. Skryjte jej ve svém těle, orálně nebo rektálně. Nedovolte Pánovi zla se jej zmocnit.“
Harry otáčel zlatonkou v rukách. „Proč ji vůbec otevírat? Není nejlepší nechat ho skrytý?“
„Ne, mohl by si uvědomit potenciál zlatonky. Mohl by vyrabovat vaši mysl, aby určil, co víte o horcruxech, a je nejlepší mu zabránit vzít si ten kámen.“
„Víte, že i kdyby se mi podařilo ho spolknout, mohl by mi otevřít žaludek.“
„Ne, pokud si bude přát dokončit obřad v příhodný čas. Pro něj by bylo nejlepší, aby počkal a vzal si kámen až po ceremonii.“
Ačkoliv načasování bylo dokonalé k jeho útěkovému plánu, Harry se musel zeptat: „Proč mi ji dáváte teď? Nebudeme mít trochu času mezi vaším návratem a začátkem obřadu?“
„Budeme mít chvíli, ale jsem si jistý, že Pán zla nás bude chtít oba nechat sledovat co nejvíc, jak se ten obřad bude blížit.“ Snape se předklonil a natáhl rozevřenou dlaň. „Vraťte mi ji prozatím nazpět.“
Harry ji umístil nazpět Snapeovi do ruky.
Snape tam jen seděl s dlaní otevřenou a zlatonkou vystavenou jako dar. „Vy si ji nechcete nechat?“ zeptal se Snape.
Harry nepochopil tu náhlou změnu a jen se zamračil. „Je moje. Konec konců ji Brumbál dal mně a nedával by mi ji, kdyby si nemyslel, že ji budu potřebovat. Ale nemůžu si ji nechat u sebe. Jak bych to vysvětlil? Vím, že mi ji později dáte.“
Snapeovy oči se neodchýlily z Harryho tváře. „A její obsah?“
Harry zavrtěl hlavou. „Nevím, co bych s tím měl dělat. Myslíte si – Brumbál by nechtěl, abych kohokoliv z mrtvých přivedl zpět k životu, že ne?“
„Vy se netoužíte stát Pánem smrti?“
„Na to potřebujete všechny tři relikvie,“ poukázal Harry. „Plášť, kámen a hůlku.“
Černé oči se zaleskly a Snape klidně odvětil: „Na plášť máte právo od narození. Kámen je váš. A ke kontrole hůlky potřebujete jen její nadvládu převzít ode mě.“
Proč mu to říkal? Bylo to to, co dělali? Přenesl Snape kontrolu nad hůlkou osudu na Harryho? Nebo to byla výzva, měl se Harry pokusit ukrást nadvládu nad hůlkou? Mladík na Snapea upřeně zíral a nebyl si jistý, jak odpovědět.
Snape mu jen pohled opětoval tak poklidně, jako kdyby zrovna probírali, co budou mít na snídani.
Nakonec Harry pravil: „Netvrdil jste, že jste mohl získat nadvládu nad hůlkou osudu, protože ji měl Draco?“
Snape pomalu přikývl.
Nabitý novou silou Harry pokračoval: „A taky jste říkal, že kdyby někdo po tom střetu Draca odzbrojil, pak by Draco ztratil kontrolu nad hůlkou. To znamená, že člověk nepotřebuje ukrást hůlku, aby převzal nad ní nadvládu. Osoba by možná byla schopná převzít kontrolu i skrze jiné prostředky.“
„Ne,“ odvětil Snape, odložil zlatonku na stůl a z jednoho talíře si vybral sendvič. „Musí to být jiná hůlka. Replika fungovat nebude.“
Och. Tak teda Snape na něj kontrolu hůlky osudu nepřenesl.
„Abyste získal nadvládu nad hůlkou osudu,“ začal Snape, „musíte odzbrojit současného majitele – buď fyzickým, nebo magickým ukradením vlastníkovy hůlky.“
Proč to znovu vynášel? Ten trénink! Harry skoro vystřelil do vzpřímené pozice. Snape Harryho cvičil, aby ukradl hůlku od něj. Možná Snape znal umístění hůlky osudu a půjde ji ukrást s očekáváním, že Harry nadvládu získá někdy v průběhu závěrečné bitvy. To bylo tak zatraceně geniální, že Harry tam na chvíli jen seděl a převracel si to v hlavě.
Harry Snapea pozorně sledoval, chtěl, aby mu to potvrdil, ale neodvážil se cokoliv říct, ne, když v něm číhal Tom a mohl vidět vše, co viděl on. Byl tohle ten skutečný důvod, proč se Snape zdráhal sdílet s Harrym všechny své plány? Jestliže věděl o horcruxu, bylo možné, že i věděl, jak mocným se Tom stal.
Ne, ne možné. Jisté. Zapečetil Toma, snažil se mu zabránit, aby s Harrym mluvil. Možná se ho také snažil udržovat mimo Harryho mysl. Och, kdyby jen znal hodně literatury tak, aby mohl se Snapem komunikovat, aniž by Tom tu konverzaci rozluštil! Tom nahlížel na mudlovskou literaturu jako na odpad, a tak by se mohli bavit soukromě, jako to tehdy udělali s Billy Buddem.
Poprvé ve svém životě si Harry přál, aby přečetl víc těch dlouhých, nudných knih.
Teď ale neměl nic, co by mohl říct. Bude muset prostě hovořit svým tělem. Snape vypadal, že s tím souhlasí, a když se oba dosyta najedli, vrátili se do postele na další milování. Ať to dělali tvrdě nebo jemně, vždy to bylo tváří v tvář a Harry líbal a laskal všechny části Snapeova těla, na které dosáhnul.
Nechtěl spát. Chtěl se Snapem strávit celou noc. Naneštěstí jej každý orgasmus zanechával unavenějšího a unavenějšího a poté, co s tím bojoval už hodiny, rozhodl se to vzdát. Stejně potřeboval být na zítřejší útěk ve vrcholové formě.
Harry se stočil Snapeovi po boku a pomalu usnul.
---
1 – Freniér – další z padlých andělů