Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 9

Kapitola 9

Když ráno Snape Harryho vzbudil na snídani, měl pro něj chlapec další otázky.

„Proč moje jizva už nebolí?“

Snape poklepal hůlkou na stůl. „Už jste nějakou dobu nebyl v přístěnku…“

„Jste tak pokrytecký, víte?“ Harry si překřížil ruce odhodlaný toto vyhrát. „Tvrdíte, že Bradavice jsou špatná škola, jelikož učí lidi jednat a ne myslet, a že kouzelnický svět potřebuje více lidí, kteří se ptají ‚proč‘ a ‚jak‘ a podobně. Přesto kdykoliv se vás na něco zeptám, tak mi řeknete, abych sklapnul, nebo mi vyhrožujete.“

Snape na něj na okamžik jen zíral. „Myslím, že tohle je ta nejinteligentnější věc, kterou jste kdy řekl, Pottere. Nevěděl jsem, že to ve vás je.“

Harry se rozzářil. Kdo by si kdy pomyslel, že mu Snape složí kompliment.

„Naneštěstí, se stále ve svém posudku mýlíte. Zvýšil jsem vaše IQ o pár bodů nad váš věk, ale stále jste dalece pod průměrem. Přijděte na to, proč nejsem pokrytecký a já přehodnotím vaše IQ, možná ho zvýším o něco výš k normálu.“

Harry se zamračil na vzdalující se černou skvrnu. „Až se odsud dostanu, tak vás prokleju!“

Harry přemýšlel o jeho otázce celou dobu, co jedl – měl výbornou pečeni s bramborovou kaší. Celé jídlo bylo přelito úžasnou omáčkou, které se nemohl nasytit, poté, co snědl úplně všechno, ji pomalu slízal ze lžíce.

Možná Voldemort Snapeovi nařídil, aby Harrymu nic neříkal. Snape vždycky poslechl svého mistra a Harry nepochyboval, že kdyby Voldemort přikázal, aby Harryho zabil, Snape by tak sám učinil. Snape miloval, když mohl Harryho poučovat a říkat mu, jak je hloupý, ale jestliže Voldemort Snapeovi řekl, aby mu nějaké věci neříkal, pak by Snape poslechl.

Harry byl přesvědčený, že důvod, proč ho jizva už nebolí, byl ten, že Voldemort používá proti němu Nitrobranu. Ale proč? Proč to nedělal už dřív, když byl Harry na útěku? Nedávalo smysl pevně se bránit proti vězni, ale nebránit se proti čaroději, který je odhodlaný vás zničit. V době, kdy se Snape vrátil, byl si Harry jistý, že Voldemort něco důležitého skrývá. Neotravoval Snapea otázkami a Smrtijed jen počkal před mřížemi a řekl: „Čas na vaši koupel.“

„Chci jít zase do vaší laboratoře.“ Harry si sundal tričko, přešel k němu a prostrčil ruce mezi tyčemi.

„Abyste mi pomohl udělat další jed na otravu vašich přátel?“ Snape ustoupil a mříž se otevřela.

„Je to lepší než se poflakovat tady a číst knihy.“ Harry prošel skrz.

„Byl jste pozoruhodně… odolný.“ Snape promluvil váhavě, jako by bylo pro něj bolestivé říct něco, co by Harry mohl pochopit jako pochvalu.

„To si nemyslím,“ Harry se mračil, když si sedal do vany a začal se mýt. „Dovolil jsem Malfoyovi a Averymu, aby mě dostali.“

„Averymu?“ zeptal se Snape.

„Jo,“ Harry to nechtěl vysvětlovat podrobněji. „Malfoy se mě ani nemusel dotknout a byl jsem z něho vyděšený, aniž bych věděl proč. Nenávidím to. Měl bych být silnější. Prosil jsem ho o ty jehly, nevydržel jsem to.“

Dlouho bylo ticho, než Snape řekl: „Nepochybuji, že to Lucius chápal jako známku submisivity, ale svým způsobem jste vy měl nadvládu. Posoudil jste situaci a vyhodnotil, že bude méně náročné urychlit proces, učinil jste vědomé rozhodnutí a v krizovém období si vybral možnost, kterou jste shledával jako méně zhoubnou.“

„Nerozuměl jsem z toho dobré polovině.“ Harry si drhnul hrudník.

Snape si povzdechl. „Učinil jste svobodnou volbu a schopnost tak udělat, vám dává sílu.“ Přesunul se ze svého místa u zdi a postavil se blíže k poličce s ručníky. „Viděl jsem jiné vězně, kteří se zlomili po týdnu v přístěnku. Vy jste jediný, kdo se vynořil s úsměvem.“

„To jen proto, že jsem na to byl zvyklý,“ řekl Harry přezíravě, ale přinutilo ho to přemýšlet. Snape nikdy neskládal komplimenty, ale znělo to, jako by říkal, že byl Harry docela statečný. Harry se necítil statečně. Kdyby byl, nakopal by Malfoye do koulí.

Zdálo se, že Snape čte jeho myšlenky, protože dodal: „Ve skutečnosti se nevzdáváte kontroly, jestliže tak činíte dobrovolně. Občas podřídit se vyžaduje daleko více odvahy a statečnosti než odpor.“

„Nevzdám se.“ Harry ho probodl pohledem.

Snape vytáhl z poličky ručník a hodil ho Harrymu na hlavu. „To jsem od vás nežádal.“

Harry se postavil, vylezl z vany a osušil se. Snape zůstal stát vedle poličky, a když se Harry postavil na kobereček, byl tak blízko, že by ho mohl nabrat loktem. Snape byl cítit jako jeho laboratoř, vůní pižma, země a bylin. Harry si oblékl kalhoty a zamířil zpátky do cely.

„Pokud jste to nežádal, tak proč jste tohle téma nadnesl?“ zeptal se Harry.

„Mluvil jsem o něčem jiném, Pottere.“ Snape mu otevřel mříže a Harry prošel dovnitř. „Pokud otevřeně ukážete vzdor, jediným výsledkem bude více mučení. Pokud budete předstírat podřízenost, ukojíte jejich potřebu dominance a sobě si ušetříte bolest. Vybavte si, jak se stromy sklánějí ve větru. Kdyby se pokoušely zůstat vzpřímeně, zlomily by se při první vichřici. Ale dovolením větru je ohýbat, dokážou občas odolat i hurikánům.“

„Ale to jim dá to, co chtějí,“ protestoval Harry, ačkoliv to, co Snape řekl, dávalo jistým způsobem smysl.

„Pak vás zlomí,“ varoval ho Snape a odešel.

Harry zvedl svoji knihu bájí a lehl si na postel. Snape řekl ‚jejich‘, čímž snad naznačoval, že o sobě nepřemýšlí, že je stejný jako ostatní Smrtijedi. To ale neodpovídalo tomu, jak se Snape choval v blízkosti Voldemorta a jak o něm mluvil. Snape Harrymu mnohokrát vyhrožoval bolestí, což znamenalo, že si myslel, že je to účinný způsob, jak Harryho přimět udělat to, co on chce. Byla tohle další psychologická hra? Chtěl po něm Snape, aby předstíral poslušnost Smrtijedům v naději, že falešná Harryho podřízenost nakonec vyústí ve skutečnou? Potřeboval Rona a Hermionu, aby mu pomohli naplánovat strategii; Snape rozehrál velmi matoucí hru.

Harry si nechal vířit otázky v hlavě několik hodin, ale nebyl schopný dojít k žádnému řešení. Dostal hlad a přál si, aby mu Snape přinesl večeři. Když se Smrijed neukazoval, otevřel knihu a četl si, aby se rozptýlil. Stále si ještě četl, když někdo prošel dveřmi od knihovny. Harry předpokládal, že to je Snape a tak se neotočil.

„S knihou a v šatech,“ jízlivě se ušklíbl Avery z druhé strany mříží. „Severus tě rozmazluje.“ Harry se v šoku ze Smrtijeda otočil jak na obrtlíku, kniha mu spadla na podlahu.

„Concretio Ferratilis!“ zvolal Avery a Harryho zápěstí sebou trhly dozadu, když se zformovaly řetězy a přivázaly ho ke sloupkům u postele. Zmítal sebou, tahal za ně, jak Avery proklouzl skrze dveře a přešel ke straně jeho postele.

„Nech mě na pokoji, bastarde!“ zasyčel Harry a přesunul svoje tělo co nejdál od Smrtijeda.

Avery natáhl jednu dlouhou ruku přes postel a chytil Harryho za pravý kotník, když ho Harry do paže tvrdě kopnul. Avery si přitáhl Harryho nohu k sobě a přišpendlil ji pod svojí, zatímco se natahoval přes postel pro tu druhou. Harry se prohnul v zádech a zahrnul Smrtijedův bok kopanci, než se Averymu konečně podařilo Harryho obě nohy uvěznit pod tou svojí.

„Tvoje zápolení mě dělá ještě tvrdším,“ řekl Avery své kořisti. Aby ukázal Harrymu, co tím myslel, rozepnul se a odhalil krátký, ale tlustý, žilkovaný penis s obrovskou, tmavě červeným žaludem. Avery byl dobře obdařený a když Harry znovu začal bojovat, jeho penis ještě ztloustl. Vytáhl nůž a rozřízl Harryho košili, prsty chlapce krutě štípl do bradavek.

„PŘESTAŇ‼ SLEZ ZE MĚ!“ řval Harry, když se snažil vykroutit z Averyho dotyku. Avery přeřízl provázek od Harryho kalhot a přesunul se tak, že seděl mladíkovi na stehnech, takže mu mohl stáhnout kalhoty a odhalit ho. Přesunul svoji váhu a roztáhl Harrymu nohy.

Harry potřásl hlavou a pokusil se Averyho kopnout. Ustal v tom okamžiku, kdy ucítil, jak se mu čepel přitiskla na kůži přesně za varlaty a řízla ho do krve. Mít nůž položený na šourku, třebas jen naplocho, z toho se cítil velmi nervózně.

Avery se na Harryho zakřenil vlčím úsměvem. „Myslím, že odříznu tohle nářadíčko a vytvořím si další díru. Ošukám tě jako děvku, kterou taky jsi.“ Sklonil se a kousl Harryho do bradavky, zuby protrhl kůži.

Harry vykřikl a pokusil se vyhnout noži, který se na něj tisknul.

„Slez z něj, Avery.“ Snapeův hlas byl drsný. Harrym se prohnala úleva. Nikdy předtím nebyl tak rád, že je Snape jeho vězeňský dozorce.

Avery neochotně z Harryho slezl a zastrčil se zpátky do kalhot. „Pokud náš pán bude trvat na tom, abych to udělal před ním, pak to udělám tam.“ Otočil se a odešel.

Snape vyléčil Harryho poranění a pak ho rozvázal.

„Děkuji vám,“ Harry se dotknul svých varlat, aby se ujistil, že mu je Avery neodříznul.

„Neděkujte,“ řekl Snape ostře, když vyčaroval řetěz mezi Harryho okovy a vytáhl ho na nohy. „Temný pán čeká.“ Vzal Harryho za paži a vyvedl ho ven z cely.

Harry klopýtal za ním, třásl se tak, že nebyl schopný nic říct ani udělat. Když došli nahoru nad schody, Snape se v chodbě zastavil. Otočil se k Harrymu a silnýma rukama ho uchopil za paže. Minutu jen tiše stál a upřeně se na něj díval s nečitelným výrazem v temných očích.

„Hvězdný víry,“ řekl Snape nakonec.

„Cože?“ zamrkal Harry zmateně.

„Pamatujte si to,“ přikázal Snape tichým hlasem, „hvězdný víry.“

Harry se ho chystal zeptat, o čem to k čertu žvatlá, když ho Snape prostrčil skrze dveře do trůnního sálu a hodil ho doprostřed na podlahu. Na pódiu čekali Yaxley, Voldemort a Avery.

„Avery začal bez nás, můj pane,“ udal ho Snape nesouhlasným tónem.

„Vypadal tak v té posteli chutně,“ řekl Avery. „Ujišťuji vás, že jsem se ho chystal přivést, než mu vážně něco provedu.“ Hluboce se poklonil.

„Můj pane, směl bych požádat o laskavost?“ Snape se poklonil ještě hlouběji, jako kdyby to byl nějaký druh soutěže.

„Laskavost, Severusi?“ zeptal se Voldemort hlasem, který jasně vyjadřoval jeho nelibost.

„Ano, můj pane. Lituji, že jsem vás rozzlobil, ale chápu, že váš hněv byl zcela zasloužený. Rád bych to napravil tím, že pro vás vezmu něco, co si nesmírně užijete,“ řekl Snape s hlavou stále skloněnou.

„A co by to mělo být?“

„Panictví Harryho Pottera.“

Harry měl pocit, jako by náhle do místnosti vstoupil mozkomor. Nemohl dýchat, zatímco v hrůze zíral na Snapea. Jak mohl? On Harryho nezachránil před Averym; chtěl ho pro sebe!

Voldemort se zasmál a hrozivý, kdákavý smích, který zaplnil místnost, Harryho přiměl se otřást.

„Severusi!“ zasyčel Avery. „Dnes jsem na řadě já!“

Snape se k němu otočil. „Pokusil ses udělat to v soukromí a odepřít tak radost našemu pánovi. Také bys mu předal svoji nemoc a po tobě už by ho nikdo jiný nemohl použít!“

„Jak se opovažuješ?!“ Avery tasil hůlku. „Přišel jsem si za tebou pro lék důvěrně!“

„Dost!“ přikázal Voldemort a Avery neochotně sklopil hůlku. Harry sevřel ruce do pěstí. Oni se hádali o to, kdo mu ublíží! Usiloval o svoji magii, ze všech sil se jí snažil dotknout. Runy se zavrtěly, ale držely pevně, bránily mu, aby k ní dosáhl. Nikdy v životě neměl pocit takové beznaděje, takové bezmoci.

„Severusi, stále jsem na tebe naštvaný kvůli tvému dřívějšímu chování.“ Voldemort shlížel na Smrtijeda na podlaze před ním.

„Ano, můj pane, omlouvám se, můj pane,“ Snape znovu sklonil svoji hlavu k zemi.

„Nicméně Avery se právě přiznal ke stejnému hříchu. A z mých služebníků, ty jsi byl ten nejvěrnější a dával jsi mi ty největší dary. Jediný důvod, proč ti nyní dám tento dar, je ten, protože vím, že jsi se přede mnou, na rozdíl od většiny mých stoupenců, nikdy záměrně nesnažil zatajit své chování. Za tvoji čestnost a věrnost, ti uděluji tuto odměnu.“

Voldemortova slova vytvořila uvnitř Harryho hrudníku led, který se ještě rozrostl a úplně ho zaplnil. Věděl, že se tohle stane. Věděl, že si Snape svoje zlo hromadí a pak provede jeden nepopsatelně hrůzný čin. A přestože si myslel, že to očekává, zranilo ho to tak, až chtěl skoro brečet. Byl úplně zkoprnělý, že nedokázal nic, jen tam tak seděl jako socha a sledoval, jak se Snape narovnal.

„Děkuji vám, můj pane. Nikdy vám to nezapomenu, můj pane.“ Snape se postavil a přešel k Harrymu. Vytáhl hůlku a z nejbližšího gauče si přivolal polštář. Dolevitoval ho na podlahu před Voldemorta a přeměnil ho na obyčejnou matraci.

Až pohled na matraci Harryho přiměl k akci. Vyskočil na nohy, otočil se a dal se do běhu. Kolem kotníků se mu omotaly magické provazy, porazily ho na zem a táhly ho zpět ke Snapeovi. Tvrdě proti nim bojoval, snažil se utéct. Když Snapeova ruka Harryho chytla za paži, zařval: „NE! NESAHEJTE NA MĚ!“ a kopnul tak tvrdě, jak jen dokázal.

Překvapivě silnýma rukama ho Snape zastavil a táhl ho za sebou k polštáři. Mlátil kolem sebe ze všech sil a než ho Snape přitiskl tváří na přeměněnou matraci, podařilo se mu kousnout Smrtijeda do ruky tak silně, až protrhl pokožku.

Snape Harryho přidržoval na místě rukou na jeho zádech, zatímco Harry sebou zmítal a řval. Snape zamumlal kouzlo a mladíkovi se kolem kotníků obtočila pouta, roztáhla je od sebe, zatímco další pár provazů mu stoupal po stehnech a vytáhl ho na kolena. Kolem krku se mu utáhl kus látky a Snape za něj tvrdě zatáhl, čímž donutil Harryho se zvednout na ruce, pokud se nechtěl udusit. S hlavou vztyčenou viděl, jak ho Voldemort pozoruje s vítězným úsměvem na své plazí tváři. Nechtěl vidět jeho triumf, tak pevně zavřel oči. Bojoval s pouty, ale držela ho na místě tak, že byl schopný se pohnout jenom o pár centimetrů.

V konečníku ucítil mravenčení a hned na to měl pocit, jako by ho tam postříkalo něco mokrého. Něco měkkého, přesto však pevného se tlačilo mezi jeho půlky a on si s narůstající panikou uvědomil, že je to Snapeův penis. On to udělá. On to vážně udělá. Ta představa byla tak děsivá, že si nemohl vzpomenout, jak má dýchat a skoro se sám oběsil na tom kusu látky kolem svého krku, když se snažil odtáhnout se.

Snape se pomalu tlačil proti němu a ačkoliv ještě nepronikl do něj, Harryho naplnila bolest. Nemohl se do něj vejít. Byl moc velký. Snape ho popadl za boky a pak ho ostrý výbuch bolesti oslepil. Třásl se, když si ho Snape nabodával, velikost penisu Harryho trhala. Snape se pohyboval pomalu a bylo to, jako by do něj s hrůzostrašnou přesností pronikaly celé míle penisu. Harry jen naříkal a čekal, až to skončí a ta žhnoucí bolest poleví. Bolelo to. Víc než bičování. Víc než jehly. Víc než Cruciatus.

Náhle mu do mysli vstoupil Voldemort a tohle dvojnásobné znásilnění už bylo příliš. Voldemort si užíval Harryho utrpení, přiživoval se na jeho pocitech bolesti a ponížení. Věděl, že kdyby měl přístup ke své magii, rozmetal by tuhle místnost na cucky. Ale tak, jak to teď bylo, nemohl udělat nic, aby Voldemorta zničil. Nicméně nebyl kompletně bezmocný. Nemohl jim zabránit, aby mu ubližovali fyzicky, ale nenechá je znásilňovat mu mysl!

Harry se zaměřil na to, aby uzamknul všechny vzpomínky, které nechtěl, aby Voldemort viděl. Nemohl uzamknout ty nejposlednější, protože jinak by Voldemort pojal podezření a nařídil Snapeovi, aby Harrymu ublížil ještě víc, takže tyto nechal svému nepříteli a zaměřil se na to, aby uschoval všechny ostatní. Kolem těch, které chtěl pohřbít, vystavěl zdi a dopředu natlačil ty nejposlednější s Luciusem a Averym, protože o nich věděl, že si je Voldemort užije nejvíc. Bylo to vítané rozptýlení od bolesti v jeho zadku, a tak se celou myslí soustředil na uzamčení své mysli.

Skoro se mu to celé zhroutilo, když se Snape začal pohybovat, tvrdě přirážel do jeho zneužitého těla. Myslel, že si zvykl na pocit mít cizí těleso vražené do svého zadku, ale bolest se zvyšovala s každým přírazem, jako kdyby do něj Snape pronikal spíš nožem než penisem. Potlačil slzy a bolest, a silně se soustředil na svoji mysl. Ulevilo se mu, když zjistil, že dokonce i při fyzickém a psychickém mučením dokáže kontrolovat, co Voldemort uvidí. Cítil, jak mu mocný kouzelník prochází vzpomínkami a on se soustředil na to, aby vybral a oddělil ty, co ukáže, a skryl ty, které nechtěl, aby Voldemort odhalil. Úmyslně ukryl i většinu vzpomínek na Snapea a to díky tomu, že ho bolelo myslet na dny, kdy na něj byl Snape svým způsobem milý.

Po době, která se zdála jako věčnost, se Snape konečně vytáhl ven, čímž roztrhl Harryho ještě víc, než když se poprvé vecpal dovnitř. Po Harryho dolní části těla teklo něco teplého a lepkavého a chlapec doufal, že je to sperma a ne jeho krev. Snape od Harryho odstoupil a odstranil Harrymu všechny provazy, kromě řetězů, která mu poutaly ruce.

Harry se nemohl pohnout, byl strašně unavený z boje jak psychického, tak fyzického, tak jen zkolaboval na matraci a tam ležel, s tváří zabořenou do rukou a třásl se. Voldemort Snapeovi a ostatním Smrtijedům něco říkal. Pravděpodobně jim vyprávěl, jak moc si tu show užil. Harry tam ležel bez hnutí, dokud ho Snape nechytl za paži a nevytáhnul ho na nohy. Harry za ním klopýtal zpátky do své osobní cely. Chůze mu způsobovala bolest a skoro spadl ze schodů, než s ním Snape ztratil trpělivost a použil na něj Mobilicorpus. Dolevitoval ho do koupelny a položil ho do vany. Díval se na krev pokrývající jeho stehna, mezitím co Snape pouštěl sprchu a omýval ho.

Musel se očistit. Musel smýt to, co se stalo. Popadl mýdlo a zuřivě se drhnul, snažil se zbavit se všech stop po krvi, ačkoliv mu další neustále kapala na stehna. Když voda ve vaně byla už jen jemně narůžovělá, Snape vodu vypnul a nechal zbytek odtéct. Na okraj vany k Harrymu položil ručník a pak z místnosti odešel. Harry osušku popadl a zakryl se jí, ale nepohnul se, aby vylezl z vany. Neustále očekával, kdy se z této hrozné noční můry probudí. Nemohlo to být skutečné. Tohle se mu nemohlo dít.

Snape se po chvíli vrátil a na okraj vany položil lahvičku, pak odstoupil na své místo na vzdálený konec koupelny. „Lektvar proti bolesti a lektvar na spaní,“ ozval se jeho hlas za Harrym.

Harry flakónek zvedl a převracel si ho v prstech. Snu podobný stav, který ho ovládl, když Snape odhalil své pravé úmysly, se roztříštil a zaplavil ho vztek tak vroucí a tak silný, až ho na okamžik oslepil. Otočil se a vší silou hodil lahvičkou po Snapeovi, ale rozostřený zrak mu nedovoloval mířit a krevní ztráta ho oslabovala, takže se flakónek rozmázl o zeď stopu od zamýšleného cíle.

„NASERTE SI, VY KRETÉNE! JÁ VÁS KURVA ZABIJU!“ V tuto chvíli byl Harrymu Voldemort ukradený – tak intenzivně toužil Snapea zabít, že se hněvem nedokázal přestat třást. Kdyby měl sílu, sám by se na Smrtijeda vrhnul a rozmlátil by ho na kaši. Chtěl, aby k němu Snape přišel blíž. Chtěl, aby se ho Snape pokusil dotknout, aby ho mohl roztrhat na kousky.

Snape si uvědomil, že se k Harrymu nemůže přiblížit, aniž by přitom nepřišel k úhoně, takže kouzlem otevřel skřínku a vyndal dvě malé lahvičky. Dolevitoval je k okraji vany.

„Vezměte si alespoň ten vpravo, je proti bolesti,“ promluvil uklidňujícím hlasem, jako by Harry byl nebezpečné zvíře. „Není třeba, abyste dál trpěl bolestí, a já to do vás nechci dostávat násilím.“

„TO UŽ JSTE UDĚLAL, VY ZKURVENÝ BASTARDE!“ řval Harry, když hodil oba lektvary po Snapeovi. Snape je pomocí kouzla zastavil a dolevitoval si je do své natažené dlaně. Ta ukázka magie Harryho rozzuřila k nepříčetnosti, až se mu z očí začaly řinout ostré slzy vzteku. Runy na jeho náramcích se zuřivě kroutily, jak se Harryho magie pokoušela k němu vrátit, a kdyby měl u sebe nůž, uřízl by si levou ruku, aby měl alespoň polovinu svojí magie zpět a mohl Snapea zničit.

„Immobulus.“

Harryho tělo ochablo, ačkoliv v mysli dál zuřil. Samozřejmě, že ten parchant používal magii, aby ho ovládal – aby ho donutil. Nyní ho pravděpodobně znovu napadne.

Snape přistoupil blíž a otevřel lahvičky od lektvarů. Zaklonil Harrymu hlavu, otevřel mu ústa a pak mu nalil lektvary přímo do krku. Harry byl bezmocný, nemohl ho zastavit, mohl tam jen ležet, zatímco mu Snape masíroval krk, aby ho donutil polknout, a pak ho dolevitoval do vězení.

Snape ho umístil tváří nahoru na postel a kouzlo ukončil, až když Harry slyšel, jak se za ním zavřely dveře do knihovny. Harry se posadil a všiml si, že na stolku u postele leží dvě věci – jeho kalhoty a kniha: Billy Budd od Hermana Melvilla. S hněvivým výkřikem s ní Harry mrštil přes pokoj a potěšeně poslouchal, když se rozezněla hlasitá rána, kterak kniha narazila hřbetem o zeď.

Třásl se vztekem, ale oblékl si kalhoty, zašklebil se, když ucítil bolest v zadku. Zabije toho zkurvenýho kreténa, bude mu odtrhávat jednu končetinu po druhé a ty kousky spálí, takže ze Snapea zbyde jen mastný flek. Pevně kolem sebe obtočil přikrývku, a dokud lektvar nezačal působit, vymýšlel způsoby, jak Snapea zabít.

~

Vzbudila ho vůně jídla. Harry se rozhlédl kolem a hledal Snapea, ale neviděl ho, takže obezřetně vstal a přiblížil se ke stolu. Čekala na něj všechna jeho oblíbená jídla z těch, které mu Snape dával. Pokud si Snape myslí, že nařízením skřítků, aby Harrymu uvařili jeho nejoblíbenější jídla, přestane být naštvaný, pak se ten blb musel zbláznit. Harry nedokázal odolat a snědl to pomeranči podobné, nakyslé ovoce, ale všechno ostatní ignoroval. Když spatřil u nohy stolu novou knihu, odkopl ji zpátky ke zdi a vrátil se do postele. Zvedl knihu bájí a pomalu vytrhával stránky s pověstmi, které už přečetl. Zmačkal je do kuličky a vyhodil je za mříže. Kniha byla velmi stará a pravděpodobně také cenná, což bylo taky důvodem, proč každou stránku co nejvíc zmačkal, aby už ji nikdy nemohli napravit. Kdyby měl přístup k magii, nechal by celou věc shořet. Chtěl, aby se Snape ukázal, aby mu knihu mohl roztrhat před očima, ale po hodinách čekání si uvědomil, že to bude chvíli trvat, než se Snape ukáže, takže to, co zbývalo z knihy, si strčil pod matraci.

To ovoce nebylo nadrogováno a on začal mít hlad, takže se opatrně přiblížil ke stolu a snědl ještě pár dalších jídel. Když se cítil plný, vrátil se do postele a čekal na návrat Snapea, aby mohl běsnit před ním. Ale Smrtijed nepřišel a Harry nakonec upadnul do neklidného spánku.

~

Když se vzbudil, Snape stál z druhé strany mříží. Poházené stránky knihy byly uklizené a na stole leželo několik sad nových jídel.

Harry se ušklíbl, když uviděl Snapea. „Možná si myslíte, že jste vyhrál, ale já jsem zvládnul Nitrobranu. Teď už mi neublížíte. Zkuste to.“

„Legilimens!“ Snape byl v jeho mysli, ale Harry všechno skryl a Snapeovi ukázal jenom vzpomínky na to, jak si se svými přáteli dělal srandu z mastného parchanta. Nechal Snapea prohlédnout si to, co chtěl, aby viděl, a pak ho vyhodil.

„Naučil jsem se ji včera v noci, když jste mě znásilňoval, takže mi netvrďte, že ji nezvládnu, když jsem v bolestech nebo emocionálně vypjatý,“ informoval ho Harry vítězoslavně. „Mýlil jste se ve mně.“

Dlouho bylo ticho, pak Snape řekl: „Nechtěl jsem vám ublížit.“

„ALE CHTĚL‼“ Harry vyskočil z postele a uháněl ke stolu. Popadl kousek chleba a hodil ho na toho debila. „ZABIL JSTE BRUMBÁLA!“ Hledal něco tvrdšího, čím by mohl hodit. Zvednul láhev s ústní vodou a prohodil ji mřížemi. „ZABIL JSTE SIRIUSE!“ Vrhl po něm zubní pastou. „ZABIL JSTE MÉ RODIČE!“ Přeběhl zpátky ke stolu, aby našel něco dalšího, čím házet, ale Snape odešel. Zvedl pohár dýňové šťávy a prohodil jí mřížemi za vzdalující se postavou.

Ten parchant byl zasraný lhář. Samozřejmě, že chtěl Harrymu ublížit. Celý svůj život nedělal nic jiného, než Harrymu ubližoval. Řekl Voldemortovi o věštbě, provokoval Siriuse, aby opustil dům, zabil Brumbála, pravděpodobně byl zodpovědný za Harryho zajetí a předstíral, že je k Harrymu milý, aby mohl zinscenovat tu svou malou falešnou záchranu a pak Harryho znásilnit. Voldemort byl zlý, ale zdaleka nebyl tak zlý jako Snape. Voldemort nabídl Lily možnost žít a šel po Harrym jenom kvůli věštbě. Snape, na druhou stranu, úmyslně dělal všechno možné, aby Harryho mučil a to jenom proto, že ve škole bojoval s Harryho otcem. Nestačilo mu, že zabil Jamese Pottera. Očividně chtěl zničit všechny a všechno, co s ním bylo spojeno. Dokonce se pokusil zabít i Lupina, který se nedopustil ničeho jiného, než že byl přítel Jamese Pottera.

Dříve byl rozhodnutý, že zabije Voldemorta a Snapea až potom, ale nyní chtěl zničit toho Smrtijeda jako prvního. Představoval si různé druhy mučení, které by na Snapea použil, než by ho zabil, a to ho uklidňovalo.

Jakmile se Harry přestal třást vztekem, snědl svoje nejoblíbenější jídla. Znovu se objevilo to ovoce a on ho pomalu spořádal, vychutnávaje si jeho chuť. Jakmile dojedl, došel si na záchod, umyl si ruce a chtěl si vyčistit zuby, když si vzpomněl, že jeho pasta na zuby leží v chodbě za mřížemi. Cítil se hloupě, že si zahodil pastu, ačkoliv nelitoval toho, jak se Snapem jednal. Přál si, aby měl něco tvrdšího, co by na něj mohl hodit. Možná by příště mohl vrhnout knihou, ale jen pokud se dostane tak blízko, aby si byl jistý, že Smrtijeda zasáhne do obličeje. Přiblížil se k mřížím a spatřil zubní pastu ležet u protější zdi. Nebylo možné, aby na ni dosáhl, i kdyby použil prostěradlo.

Harry se znovu posadil na postel. Nechtěl si číst knihu mytologie, ale ve skutečnosti neměl nic jiného, co by mohl dělat. A navíc, jakmile dočte kapitoly, které ještě nepřečetl, bude moct knihu roztrhat celou. Rozhodl se a četl si, dokud mu víčka neztěžkla únavou a neusnul.

~

Znovu se mu zdálo o horcruxech. Hermiona s Ronem je všechny našli, ale potřebovali Harryho pomoc, aby je mohli zničit. Byl uvězněný tady v cele a jeho přátelé stáli na druhé straně pokoje. Z nějakého důvodu nemohl prostrčit ruce skrz mříže. Snažil se jim říct, co mají dělat, ale dokázal mluvit jenom hadím jazykem a Ron mu neustále říkal: „Příliš mnoho esek, kamaráde.“

Vzbudil se a zoufale potřeboval na malou. Přicupital k záchodu a přitom si všiml, že na stole leží ještě větší nabídka pokrmů. Snape mu kromě jídla dal i novou košili. Ignoroval to, nechtěl si od Snapea nic dalšího brát. Vyřídil, co potřeboval, a umyl si ruce. Všiml si, že na umyvadle leží ústní voda a zubní pasta. Představa, jak Snape chodí po jeho cele, zatímco spí, ho vyděsila a on se pokoušel na to nemyslet.

Snědl celou snídani: vajíčka, klobásku, palačinky s jahodovou marmeládou a šlehačkou a vypil pomerančový džus. Naneštěstí tu tentokrát nebylo to ovoce, které si tak zamiloval. Právě dopíjel pomerančovou šťávu, když do chodby vstoupil Snape. Harry odložil prázdný pohár, byl naštvaný, že už nemá, co by na toho bastarda hodil.

„Chtěl byste se jít vykoupat?“ zeptal se Snape.

„Ani za nic se nebudu koupat, když jste tam vy,“ řekl Harry. „Vypadněte.“

„Poslouchejte, já -“ začal Snape, ale Harry ho přerušil, když převrhl stůl silou, o které ani nevěděl, že ji má. Zbytky jeho snídaně se rozletěly po celé podlaze.

„ŘEKL JSEM ‚VYPADNĚTE‼‘“

Snape se rozumně rozhodl netlačit na tu věc a odešel. Harry ho propaloval pohledem a pak se posadil na židli. Když se zklidnil, vrátil stůl na místo a z podlahy uklidil jídlo, zbytky spláchl do záchodu, protože nevěděl, co jiného by s nimi měl dělat. Na vytření tekutiny použil košili a pak ji vyhodil ven z cely.

Na to, aby četl, byl příliš rozzuřený, ale nevěděl, co jiného by měl dělat. Cvičil, ale to jen zvýšilo jeho nenávist. Netvor běsnící v jeho hrudi byl tak velký a tak neodbytný, až měl pocit, jakože každou chvílí exploduje. Vztekle přecházel kolem cely a zastavil se, když spatřil knihu Billy Budd. Zvedl ji a vrátil se k posteli. Pomalu vytrhával stránky a roloval je do kuliček. Nechával si je na posteli, rozhodl se, že je hodí na Smrtijeda, aby viděl jeho reakci na svůj zničený majetek.

Byl už skoro na konci, když v básničce uviděl slova ‚hvězdný Vere‘. Bylo tam psáno:

                „A tak už od útlého mládí

                zdůrazňovalo se přísné vychování

                a život plynul v pohodě a míru,

                pod křídly rodu Fairfaxů

                a hvězdných Verů.¹“

Hvězdný Vere, hvězdný víry. Harry předpokládal, že mu Snape těmito slovy chtěl říct něco o Averym, protože nechápal, co jiného by to mohlo znamenat. Dočetl zbytek stránky, ale nerozuměl, co ta slova vyjadřují. Uhladil stránky, které vytrhal a pustil se do opravování knihy, aby si ji mohl přečíst.

Harry strávil zbytek noci tím, že si pomalu četl knihu. Když ji dočetl, lehl si v posteli na záda a nechal myšlenky vířit hlavou. Už nevěděl, co si má myslet. Po mnoha dlouhých hodinách konečně usnul.

---

PP:

1 – z anglického originálu Billy Budd přeložil Jiří Munzar, 1977

<Kapitola 8>  <Kapitola 10>