Pouto krve - Epilog

Přeji vám všem šťastné a příjemné prožití Vánočních svátků.

Tak konec. Děkuji Meri za svolení k překladu, Hoshi za beta read, daily slash, že jsem mohla aktualizace dávat na jejich stránku a hlavně vám všem, kteří jste komentovali a tím mě podporovali. Snad se vám povídka líbila.

@@@

Epilog

„Vzbuď se,“ řekl Snape a zatřásl Harrymu ramenem. „Tví idiotští přátelé právě vstoupili do našich ochran. Musíš jít dolů za nimi.“

Harry otevřel jedno oko a zasténal. „Proč já?“

„Jsou to tví přátelé.“ Snape se přetočil a přetáhl si peřinu přes hlavu. „Poraď si s nimi.“

„Mnohokrát ti děkuji.“ Harry se posadil a zasténal. Dneska ráno to rozhodně cítil. Přesto to stálo za to.

Vytáhl se na nohy a rozhlédl se kolem, hledaje župan. Ležel ve zmačkané hromadě na zemi na místě, kde včera v noci přistál, když mu ho Snape svlékl. Moc mu nepomohlo, když ho vyklepal, ale neměl moc času. Jen vklouzl do kalhot a oblékl si ho přes ně.

Zívnul a vydal se na cestu po točitém schodišti do uvítací haly. Nadechl se, narovnal se v ramenou a otevřel dveře. Za nimi našel Rona s Hermionou, kteří vypadali docela ustaraně.

„Co je?“ zeptal se a probodával je pohledem.

„Tohle je způsob, jakým se vítají kamarádi?“ zeptal se Ron, zněl rozhořčeně, ale rty mu cukaly, když si všiml Harryho vzhledu.

Bezpochyby vypadal přesně tak, jak se cítil: dobře osouložen.

„Ano, přesně tak. Přišli jsme se podívat, jestli jsi v pořádku. To nejmenší, co pro nás můžeš udělat, je být zdvořilý a udělat nám čaj.“ Hermiona se ani neobtěžovala snahou skrýt svůj úsměv.

„Och, pojďte dál.“ Harry trochu ustoupil, takže mohli projít dovnitř hlavními dveřmi. „Půjdu nějaký čaj připravit.“

„Dobře.“ Ron s Hermionou se ani nepokoušeli skrýt svoji zvědavost. Zvláště Hermiona vypadala, že si prohlíží každou maličkost.

„Žádní domácí skřítci,“ řekl Harry, když je vedl do kuchyně.

„To je velmi dobře.“ Hermiona se s Ronem u kuchyňského stolu pohodlně usadili a Harry dal vařit vodu v konvici. Používal radši plyn, než aby ji očaroval. Z nějakého důvodu čaj musel být macerovaný právě ve vroucí vodě. Jinak mu nechutnal správně.

„Je tohle jen společenská návštěva nebo máte skutečně nějaký důvod, proč jste mě vzbudili za svítání?“

„Je skoro jedna hodina odpoledne,“ poukázala Hermiona tónem, který si klidně mohla vypůjčit od Snapea.

„A nikdo o tobě ani o Snapeovi neslyšel celé čtyři dny.“ Ron se tím zdál být naštvaný. Jako kdyby měl Harry přestat s tím, co dělal, aby poslal svým přátelům sovu.

„Měli jsme rušno. Chtěli jste nejnovější informace nebo snad detaily?“ odpověděl Harry. Posadil se, ale trochu moc tvrdě, takže musel změnit polohu.

Ron se odvrátil a zamumlal: „To vidím.“

„Ublížil ti?“ otázala se Hermiona, zčervenala, ale odmítala odvrátit pohled. „Můžeš nám to říct.“

„Ó Bože.“ Harry si zabořil hlavu do dlaní a strašně se rozesmál. Po tom všem tomuhle nemohl uvěřit. „Nemáš ani tušení. Vůbec ne.“

„Harry, to je v pořádku.“ Hermiona se postavila a objala ho jednou rukou. Nyní zněla velmi naštvaně. „Dostaneme tě odsud.“

Harry zvedl hlavu a rozesmál se ještě víc.

„Co se to tu děje?“ Snape vešel do místnosti, také oblečený ve zmuchlaném županu. Podíval se na Harryho. „Děje se něco?“

„Nic,“ zvládl ze sebe vypravit Harry mezi dvěma hysterickými záchvaty. Chtěl říct Snapeovi, co si jeho přátelé myslí, ale nedokázal se přestat smát.

Všichni tři ho probodávali pohledy, dokud se neuklidnil natolik, že dokázal mluvit. „Moji přátelé mají o mě jenom obavy.“

„Chápu.“ Snape se otočil a udělal si šálek čaje. „Proč?“

„Jak jsme říkali Harrymu, nikdo ani o jednom z vás neslyšel už čtyři dny.“ Hermiona si složila ruce přes hrudník a očividně se snažila přehodnotit situaci. „Měli jsme strach.“

„Jak jste nás našli?“ zeptal se Snape a posadil se za stůl vedle Harryho. „Nikdo by neměl vědět, kde jsme, a už vůbec ne, jak se sem dostat.“

„Profesor Brumbál to věděl,“ usmál se Ron samolibě. „Řekl nám to.“

„Och, nádherné.“ Snape na ně nasupeně hleděl. „Nepředpokládám, že teď hned odejdete, že?“

Oba dva naráz zavrtěli hlavou.

„Severusi,“ řekl Harry a pak se zakuckal, když spatřil výrazy na Ronově a Hermionině obličeji. „Jak čekáte, že mu budu říkat?“

Ron zrudl. „O tom jsem asi nikdy nepřemýšlel.“

Skoro mohl slyšet Ronovy myšlenky, jak moc nechtěl o tom přemýšlet. Nebo o čemkoliv jiném v podobném tématu. „Rone, Hermiono, jsme oba v pořádku, dobrý?“

Hermiona si úlevně povzdychla. „My -“

„Já vím.“ Položil ruku na její spojené. „Vážím si toho. Ale vážně jsem v pořádku. Oba jsme v pořádku.“

„Dobře,“ Ron si usrkl čaje a pak se pronikavě zadíval na Snapea. „Také jsme vám chtěli říct, co se stalo poté, co jste odešli ze školy způsobem, jakým jste odešli.“

„To si dovedu představit,“ odpověděl Snape. „Podal jsem výpověď. Nyní už s tím nemohou nic dělat.“

„Kromě toho, že každý říká, že jste s Harrym…“ Ron se odmlčel, aby nabral dech. „Že jste spolu souložili ještě před ukončením školy.“

Snape vydal tlumený povzdech a Harry mu položil ruku na jeho a zmáčkl.

„To není fér,“ naštval se Harry. „Proč si myslí, že jsme tak spěchali, jestliže jsme to už dělali?“

„No, lidé si náhle vzpomněli, že jsi po večerech nebýval ve společenské místnosti. A teď se zdá, že si všichni myslí, že vědí, kde jsi byl.“

„Což také mají pravdu,“ řekl Snape. „Nicméně jsme nedělali to, co si myslí, že jsme dělali.“

„Když už nejsi učitel, můžou ti něco udělat?“ Harry na něj s obavou pohlédl.

„Ne, myslím, že ne. Zvláště když v době, kdy se to údajně stalo, jsi už dosáhl zákonné věkové hranice.“

„A navíc vy oba můžete přísahat pod Veritasérem, že jste nic nedělali.“ Hermiona se pokaždé snažila být nápomocná.

Harry odvrátil pohled a nic neřekl.

„Můžete?“ zeptal se Ron a náhle vypadal nejistě.

„Ano.“ Snape mladíkovi zlostný pohled oplácel, ale neřekl nic víc.

„Bylo toho víc, Harry?“ zeptala se Hermiona, nyní již rovněž s obavou.

Harry otevřel pusu, aby něco řekl, pak se podíval na Snapea a zavřel ji. „Co chcete, abych řekl?“

„To není vaše věc, Weasley,“ vyštěkl Snape drsným tónem. „Pokud mě ministerstvo nebo někdo další vyzve, abych vypovídal o tom, co se možná stalo či nestalo, pak se jim budu zpovídat. Ne vám.“

„Severusi,“ Harry si překřížil paže na hrudi a zlostně na muže hleděl. „Pokus se nebýt na mé přátele hrubý. Mají o mě starost.“

Snape se dopálil a napodobil Harryho postoj; ale zničil to, když sebou jeho rty cukly. „Ať se starají o svoje zatracené záležitosti.“

„Já jsem jejich záležitost.“ Harry se otočil k nim. „Ne, nic, dokud neskončila škola.“

Oba se na něj jen dívali a čekali, co řekne dál. Ohlédl se na Snapea, který jen pokrčil rameny. „Řekni jim, co chceš. Stejně bys to udělal.“

„Nebylo to úplně nevinné. Myslím tím, že jsme se tak trochu párkrát muchlovali.“

Oběma, jak Ronovi, tak i Hermioně se ulevilo. „Och, jestli je to všechno.“

„To docela stačí na to, aby mě vyhodili.“

„Jo, ale nestačí to k tomu, aby dokázali nadělat nějakou škodu.“

„Pro boha živého,“ zavrčel Snape. „To nikdo neuvěří, že bych ti neublížil?“

Harry se naklonil a políbil Snapea přímo na ústa a klouby na rukou ho pohladil po tváři. „Já jsem to vždycky věděl a upřímně, já jsem ten jediný, kdo se počítá.“

Snape překvapeně přikývl. „Máš absolutní pravdu.“ Zvedl svůj šálek s čajem k ústům a na jeden hlt ho dopil. Pak se postavil, společně s důstojností si shromáždil kolem sebe svůj župan a usmál se na Harryho. „Užij si návštěvu svých přátel. Jdu se vykoupat.“

S těmito slovy pohladil Harryho neupravené vlasy a odešel.

Hermionina pusa byla doslova otevřená. „Věděla jsem, že to musí být pravda, ale -“

„Jo,“ souhlasil Ron. „Kdybych to neviděl, tak bych tomu nevěřil.“

Harry se na něj jen usmíval. Všechno bude v pořádku.

KONEC

<Část XII