Sňatek z rozumu - Epilog

Terasa byla zaplavena bavícími se a šťastnými lidmi, kteří se vyvalili na trávník a do zahrady. Harry smutně pozoroval poničení a byl vděčný, že zatím ještě nezačal s jarním vysazováním rostlin, neboť byl zaměstnaný jinými věcmi. Co by Snape řekl ohledně „běsnění“ na jeho zahradě, bylo předvídatelné, ale po roce manželství, znal Harry pár způsobů, jak rozptýlit jeho vztek. Některé z nich dokonce nepožadovaly ani postel, pomyslel si s úškrnem.

Opatrně pohnul ranečkem ve svém náručí a podíval se zpátky do domu. Stoly v jídelně sténaly pod vahou hromady jídla na nich a vstupní hala teď bavila hosty fontánkou, z které teklo šampaňské proudem. Pippa a Toby se pohybovali mezi hosty s radostí z příležitosti nacpat více lidí k prasknutí.

Harry pohlédl do svého hnízda, když procházel kolem, a byl pobavený, ačkoliv ne překvapený, když tam našel Artura Weasleyho, jak se baví s několika dalšími kouzelníky nad zázrakem mudlovské „telkafize“, zatímco jiná skupina kouzelníků byla namačkaná kolem Harryho famfrpálové družstva, probírali klady a zápory jednotlivých košťat. Rychle kolem nich prošel, nechtěl se momentálně nechat zatáhnout do jakékoliv hlasité diskuze.

Putoval dolů po cestě vedoucí k západním pláním, kde byly roztroušeny křesla a pokrývky pro jejich hosty, aby si udělali pohodlí, a usmál se na skupinu dětí, které byly shromážděny kolem Siriuse, když se pokoušel jim předvést, jak létá papírový drak. Sirius byl očividně ve svém živlu a Remus ležel na dece poblíž, smál se milencovu laškování.

„No, Harry,“ ozval se známý hlas za ním. „Zdá se, že jste si vedli docela dobře, celkem vzato.“

Harry se otočil, aby se usmál na Hermionu a přikývl. „Není to tak špatné – v každém případě žádná velká katastrofa.“

„Měla jsem na mysli tebe,“ řekla, natáhla se a dotkla se jeho tváře. „Nemyslím si, že bych tě viděla vypadat někdy tak šťastně.“

Jeho úsměv se rozšířil, ale poznamenal, „Mělas tu být před dvěma týdny. Tehdy jsem nebyl ani trochu šťastný.“

„Slyšeli jsme,“ přidal se k nim Ron a vklouzl rukou kolem Hermiony. „Sirius říká, že jsi nazýval Snapea všema možnýma jménama.“

„I nemožnýma,“ souhlasil Harry. „Ale stálo to za to,“ řekl a láskyplně se podíval na dítě spící v jeho náručí. Jako kdyby si bylo vědomo, že si ho otec prohlíží, dítě sebou zavrtělo, probudilo se a vypustilo hlasitý křik nespokojenosti.

„Dobrá,“ řekl Snape mrzutě, když se náhle zhmotnil po manželově boku. „Co jsi tentokrát udělal, že jsi ho rozrušil?“

„Díval jsem se na něj.“

„No, to to vysvětluje,“ natáhl se Snape pro svého syna. Během několika sekund měl dítě uložené v zákrytu paže, potichu popotahovalo, když cucalo špičku otcova prstu. „Upřímně, Pottere, jestliže nezvládneš dítě lépe než takhle, nebude ti dovoleno mít další.“ Odkráčel směrem k delegaci Bradavických učitelů s teď-spokojeným dítětem.

„Slibuji, slibuji,“ volal za ním Harry, pak se obrátil zpátky ke svým přátelům. Hermiona vypadala, jako že je v mírném šoku, zatímco Ron se široce křenil.

„Tedy, tohle jsem musel vidět, abych uvěřil.“

Harry spojil ruce se svými přáteli a začal se pomalu courat za svým chotěm a dítětem. „Ve skutečnosti mu to s dítětem jde velmi dobře. Myslím si, že je to proto, že jsou si tolik podobní – Nathan rozhodně zdědil Snapeovy geny.“

Ron se otřásl. „To je strašidelné pomyšlení.“

„Pamatuješ si, jak to bylo před rokem, Harry?“ zeptala se Hermiona. „Myslela jsem si, že uděláš díru do podlahy, jak si tak přecházel sem a tam. Nevím, jestli jsi cítil větší úlevu nebo strach, když jsi zjistil, že Snape vyhrál.“

„Oboje,“ přiznal Harry. „Myslel jsem si, že to byl nejhorší den mého života, že můj život je zničený a nic už nikdy nebude stejné.“

„Není to stejné,“ poukázal Ron. „Žiješ v domě na venkově namísto v bytě ve městě, jsi ženatý a máš dítě, namísto abys žil sám, a už dále nehraješ famfrpál. Vůbec to není stejné.“

Harry se rozhlédl kolem na shromážděný dav – jeho přátelé, jejich rodiny, jeho učitelé a spolužáci z Bradavic, jeho bývalí týmoví spoluhráči, Neville, jeho partner v novém vzrůstajícím obchodě s bylinkami – všichni, kteří přišli, aby s nimi oslavili první výročí a narození jejich dítěte. Podíval se na Siriuse, teď pohřbeného pod smějící se hromadou dětí, a přemýšlel, jak riskoval lásku svého kmotřence, aby mu zachránil život. Přelétnul očima přes Brumbála, který se zářivě usmíval do obličeje svého nového kmotřence, a vzpomněl si, jak ředitel říkal, že všechno se vyřeší k nejlepšímu. Podíval se na svého manžela, momentálně se mračil na Brumbála ve falešném podráždění, ale skoro viditelně vyzařoval spokojenost. A díval se na svého syna, svíjejícího se v manželově náruči, na sobě měl podobný podrážděný pohled, a který již pro oba dva byl tak drahým.

„Ne, to není,“ řekl Harry a vydechl hluboký povzdech spokojenosti. „Je to lepší.“

≈ Konec ≈

<Kapitola 11