Sňatek z rozumu - Kapitola 11
Přemístili se na zadní terasu a Harry se podíval na stavení, cítil se neobyčejně šťastně, že je znovu doma. Domácí skřítkové se velice radovali, že je vidí oba dva, a obskakovali Harryho, když se posadil na gauč do obývacího pokoje, přinesli mu jídlo a pití, zatímco Snape potichu vyčistil a zahojil to škrábnutí vzadu na mladíkově hlavě. Když snědl polovinu sendviče a vypil sklenici džusu, Harry je ujistil, že je plný a oni ho konečně nechali na pokoji.
Harry si povzdychl a otočil se, aby spatřil, že Snape sedí na druhém konci gauče a sleduje ho. Pronikavý pohled v očích donutil Harryho srdce bít rychleji.
„No, pane Pottere,“ řekl Snape suše. „Vypadá to, že jsi kompletně ovlivnil mé domácí skřítky, stejně jako sis přivlastnil mou zahradu a rozvrátil moji domácnost.“
Harry se na něj zakřenil. „Je to dar,“ řekl a natáhl se, aby si přitáhl Snapea blíže.
Snape mu v tom zabránil a znovu se mu na tváři objevil ten podivně nejistý pohled. „Harry, to, co se stalo tu noc… Z tvého dopisu jsem nabyl dojmu, že – je tu možnost, že bys mi odpustil?“
Harry se usmál. „Nic není odpuštěno, pokud nemáš v úmyslu opakovat ten výkon.“ Harry se natáhnul blíže a zamumlal Snapeovi do ucha, „Byl jsi neuvěřitelný.“ Byl pobavený, když viděl, jak ta normálně chladná a rozvážná tvář mistra lektvarů zčervenala, a přitáhl si Snapea blíže. Tentokráte se nebránil a Harry pokračoval, „A také jsem si přečetl ty knihy.“
„Opravdu?“ zeptal se Snape a Harry cítil horko, které stoupalo z milencova těla.
„Mmm-mmm.“ Oždiboval milencův ušní lalůček. „Je teď správný čas, abych ti řekl, že jsem se také přestěhoval do tvé ložnice?“
Snape pozvedl obočí. „Opravdu? Mohu se zajímat proč?“
Harry pokrčil rameny. „Zdálo se mi zbytečné mít oddělené ložnice, když teď budeme sdílet postel každou noc.“
„Budeme?“ zeptal se Snape a obtočil ruce kolem Harryho. „Zdá se to z tvojí strany trochu troufalé.“
„Och, je to ještě horší,“ řekl Harry smutně. „Obávám se, že budu velmi náročný milenec. Budeš potřebovat lektvar, abys se mnou udržel krok.“ Snape otočil hlavou a zajal Harryho rty, líbal ho s prudkostí, která Harrym otřásla a ukradla mu dech. „Nebo ne,“ těžce oddechoval, když ho Snape nakonec pustil.
„Předpokládám, že bych si mohl zvyknout na tvou neustálou přítomnost v mé posteli,“ řekl Snape, přitáhnul si Harryho z gauče a dovedl ho směrem ke schodům.
Harry vklouzl paží kolem milencova pasu, když stoupali vzhůru. „Navíc mám plány pro mou bývalou ložnici.“
Snape pozvedl obočí. „Pokud zamýšlíš pozvat svého pekelného kmotra, aby se tady zabydlel, silně protestuji.“
„Ne, ačkoliv očekávám, že tu budeme mít jeho a Remuse velmi často. Umějí to s dětmi a my budeme potřebovat hlídání dětí,“ řekl Harry poklidně. „I když budeme potřebovat dětský pokoj. Konec konců musím obnovit Potterovskou linii, nemluvě o povinném Snapeově dědici.“
Snape se zastavil vprostřed chodby a obrátil se k Harrymu. „Harry, jestli je tohle o Malfoyovi, a že lektvar…“
Harry potřásl hlavou. „Ne, ve skutečnosti jsem o tom přemýšlel poslední dva týdny a je to něco, co chci udělat. Vždycky jsem chtěl být součástí rodiny, skutečné rodiny. A,“ řekl, naklonil se blíže a lehce kousl do milencova ušního lalůčku, „protože zítra mám narozeniny…“
Snape se ušklíbl. „Chceš jako dárek nechat se zbouchnout, je to tak?“ Harry se zakřenil a přikývl. „Věřím, že bych mohl zvládnout se k tomu přinutit. Lektvar by měl být účinný ještě dalších čtyřicet hodin. Nicméně,“ řekl a vedl Harryho do své ložnice, „Mám na dnešní noc jiné plány.“
„Máš?“ zeptal se Harry překvapeně.
Snape se zastavil u své postele – jejich postele – a ještě jednou se otočil a vzal Harryho do náruče. „Ano. Chci, abys mě pomiloval.“
„Ty myslíš…“ Harry polkl. „Chceš, abych byl nahoře?“
Snape se sklonil a přitiskl se k Harryho krku. „Vypadal jsi, že sis to minule ohromně užil, a proč by sis měl užívat veškerou zábavu jen ty?“
Harry nepotřeboval být žádán dvakrát.
Na rozdíl od horečnatého styku tu noc, tentokráte jejich milování bylo pomalé a promyšlené. Oblečení bylo pomalu odloženo a pokožka uctívána, jakmile byla odhalena. Polibky byly vyměňovány, získávaly na intenzitě, jak jejich vášeň vzrůstala. Ruce hladily a pobízely, konejšily a lákaly. Mumlané projevy náklonnosti byly smíchány s mumlanými obscénnostmi, zatímco se rozpálená těla třela společně v potem nasáklé extázi.
Když Harry vklouznul do nepřekonatelného horka milencova těla, pomyslel si, že by mohl umřít jen čirou blažeností z tohoto. Nikdy nezažil nic tak intenzivního, tak dokonalého a myslel si, že by ochotně takhle zůstal po zbytek svého života. Díval se dolů, do tváře svého milence, když je oba pomalu houpal k završení, obdivoval potěšení zračící se v těch temných očích a extázi zjemňující ty ostré rysy. Snape zvrátil hlavu dozadu, vystavil tak krk k Harryho polibkům a Harry využil příležitosti, která se mu nabízela, cítil milencovy stahy pod ním. To stačilo k tomu, aby strhnul i Harryho k vlastnímu uvolnění a ten zabořil tvář do Snapeova krku, zatímco lapal po dechu a třásl se.
„Miluji tě, Harry.“
Bylo to sotva hlasitější než šepot, ale pro Harryho to stejně tak mohlo být zařvané. Zvedl hlavu a upřeně se zadíval do tváře svého milence a byl ohromen tím, co tam viděl. Něžně políbil Snapeovy rty a usmál se.
„Taky tě miluji.“
Snapeovy ruce ho objaly, stáhly ho, aby odpočíval na jeho hrudi, a Harry ochotně poslechl. Stále tu byly věci k vyřešení, plány k provedení, ale pro teď spokojeně odpočíval, bezpečně v náruči lásky.
<Kapitola 10> <Epilog>