Sňatek z rozumu - Kapitola 6
Ráno byl Snape pryč, nechal po sobě jen vzkaz, že očekává, že by mu měly přijít v příštích týdnech nějaké sazenice a aby se Harry pokusil je nezničit nebo neztratit.
Harry odmítl být naštvaný jak tím náhlým odchodem, tak tou zprávou. Tohle byl také jeho dům a pokud si Snape myslí, že tu bude jen tak sedět a točit palci, tak na to měl jiný názor. Místo toho si naplánoval, že tomu muži vezme vítr z plachet tím, že zasadí ty prokleté věci a zasadí je správně. Sedm let bylinkářství ho naučilo hodně, a co by nevěděl, na to mohl poslat sovu profesorce Prýtové nebo Nevillovi a zeptat se.
V knihovně našel plány zahrady a žádná z rostlin nevypadala, že by se o ni muselo starat složitě a ani se nezdála být nebezpečná. Záhony bylo lehké připravit, protože půda už byla hojně pohnojena, takže chtělo jen zorat půdu a vyčkat na příjezd rostlin. Ve skutečnosti bylo docela zábavné vrtat se v úrodné zemi zahrady. Jeho nejoblíbenější doba byla časně ráno, když se zdálo, že celý svět spí a jemu při práci slabé ranní chladno mu nevadilo. Harry se brzy přistihl, že tráví spoustu svého volného času prací tady. Jaksi s lopatou v ruce se mu lehčeji přemýšlelo a zajímalo ho, jestli by Snapeovi nevadilo, kdyby sem příští rok vysázel i nějakou zeleninu. Nejdříve si o tom musí promluvit s Molly Weasleyovou a informovat se, co by bylo nejlepší pěstovat.
Dva týdny po Snapeově odjezdu dorazily sazenice. Harry je rozdělil a začal je sázet do různých záhonů, pečlivě dělal poznámky do záznamů, které našel, zapisoval datum zasazení, druh rostliny a ostatní relevantní informace. Byl právě vprostřed posledního záhonu, když ho vylekal ostrý hlas.
„Pottere, co si k čertu myslíš, že děláš?“
Harry se otočil, aby spatřil, jak na něj Snape zírá a trochu domýšlivě se usmíval. „Sázím sazeničky. Chceš mi pomoct?“
„Idiote! Máš alespoň nejnepatrnější ponětí, co děláš?“ vyštěkl Snape.
„Vlastně ve skutečnosti,“ řekl Harry, postavil se a otřel si ruce do starého hadru, „mám. V knihovně jsem našel tvé plány na zahradu. Vedl jsem si pečlivé záznamy toho, co jsem zasadil, kde jsem to zasadil a kdy jsem to zasadil. A navzdory tvému názoru na mou inteligenci, jsem si v bylinkářství vedl docela dobře. Navíc s pár otázkami, které jsem měl, mi pomohl Neville.“
Snape zbělal. „Longbottom? Tady? V mé zahradě?“
Harry se zakřenil. „Popravdě byl moc zaneprázdněný, aby sem přišel. Podle všeho, teď je čas, kdy mají plné ruce práce s rostlinnými produkty. Ale řekl, že sem zaskočí za týden nebo dva, aby viděl, jak si s tím poradím.“ Snape vypadal, že je trhán mezi úlevou, že tu Neville nebyl a obavami z blížící se návštěvy. „Omlouvám se, že jsem ti zkazil zábavu.“
Snape pokrčil rameny. „Ve skutečnosti si nijak zvlášť neužívám proces výsadby, ačkoliv jsem to minulé roky dělával. Domácí skřítci by je později zasadili, přesto je vždy sklízím sám.“
„Postarám se o ně,“ nabídl Harry. „Když má teď tým pauzu, tak stejně tak nemám moc věcí, čím bych v těchto dnech vyplnil čas.“
Snape vztyčil hlavu. „To se ale pravděpodobně změní, nebo ne? Madam Hoochová mi říkala, že odchod vašeho chytače do důchodu se jeví jako jasná možnost.“
Harry pokrčil rameny. „I kdyby, nezačneme hrát dříve než po mistrovství. A – já rád pracuji na zahradě. Dává mi to čas na přemýšlení.“
„Pak tedy v tom rozhodně pokračuj,“ řekl Snape. „Cokoliv, co podnítí tento proces, je třeba podporovat.“
Harry mu ukázal prostředníček a zamířil ke kůlně s nářadím, aby odložil vybavení na zahradničení. „Takže, co tě sem přivádí? Zkoušky jsou za dva týdny – bylo všeobecné šílenství pro tebe už moc, nebo jsi sem přišel jen obtěžovat svého zahradníka?“ Snape nepatrně zrudnul, odvrátil pohled a Harry náhle pochopil.
„Och. Správně – je to měsíc, že?“ zvládl se částečně usmát. „Jsi pravidelný jako hodinky.“
Snape si pročistil hrdlo. „Ty nepotřebuješ… jestli je to nechutné…“
Harry si povzdechl. „Podívej, my oba víme, že jsi mě zachránil před tím bastardem Malfoyem. Pokud cena, kterou musím platit, je, že jednou za měsíc ti podržím, myslím, že to zvládnu. Jsem si dobře vědom, že bych na tom byl s ním daleko hůř.“
Na Snapeově tváři se objevily dvě barevné skvrnky a tvrdě prohlásil, „To je stěží lákavé pozvání, Pottere.“
„Je to to jediné v nabídce, ne snad?“ Harry si prsty pročísl vlasy. „Dám si sprchu a pak se k tobě připojím na večeři, v pořádku?“ Aniž by čekal na Snapeovu odpověď, odešel do domu a do patra.
Večeře byla opět tichým jídlem. Snape byl zřejmě nervózní a napjatý po jejich rozhovoru a Harry, když se zoufale snažil vymyslet něco, co by mohl říct, vybavila se mu konverzace, kterou minulý týden zaslechl před lékárnou v Příčné ulici.
„Pochopil jsem, že jsi pěkně vysoko v kandidatuře na ‚Mistr lektvarů roku‘ v Kotlíkovém čtvrtletníku,“ řekl.
Snape k němu překvapeně vzhlédl, ale přikývl. „Zlepšení, která jsem udělal ve Vlkodlačím lektvaru.“
„Vážně?“ zajímal se Harry. „Slyšel jsem Remuse se zmiňovat, o kolik lehčí jsou pro něj teď proměny. Poslední dobou vypadá o dost zdravěji.“
„To s člověkem udělají pravidelná jídla,“ řekl Snape suše.
„Když mluvíme o jídlech,“ poukázal Harry, „Albus mi řekl, že jsi jich příliš mnoho vynechal.“
Snape se na něj jízlivě ušklíbl. „Sekýruješ, Pottere? Jaká to řádná domácí panička se z tebe stává.“
Harry sebou trhl, ale odhodlaně zvedl bradu. „To nepřinese nikomu nic dobrého, pokud se upracuješ k smrti, Severusi.“
Snape se na něj zlobně zadíval, ale Harry mu jen pohled oplácel. Po chvíli Snape zavřel oči a opřel se do opěradla židle, protřel si hřbet nosu. „Dobrá tedy,“ řekl s nechutí. „Pokusím se zúčastnit více jídel.“
„Dobře,“ řekl Harry a cítil se podivně spokojen. „V každém případě, tě za pár týdnů budeme mít doma a jsem si jistý, že Pippa a Tobby tě vykrmí.“
Snape si nad tím odfrkl. „Pokoušeli se o to už v minulosti a bez většího úspěchu.“
Harry se ušklíbl. „Aha, ale teď tu máš domácí paničku, aby tě sekýrovala a nutila do jídla.“
„Spíš nutila mě skrývat se v mé laboratoři,“ zamumlal Snape a pak se podíval přes stůl na Harryho v očích s něčím, co pozoruhodně vypadalo jako rezignace. „Toho budu litovat, že jsem podotknul to s tou paničkou, že ano?“
Harryho koutky úst se zkroutily, užíval si to jako zábavu a nechtěl nechat Snapea vyklouznout z háku příliš brzy. „Och, to bych tedy řekl. Ve skutečnosti mám pocit, že mě začíná bolet hlava.“ Snape se na něho nechápavě podíval a Harry to s povzdechem vzdal. „Nevíš, o co se jedná, že jo? To je obvyklá výmluva mudlovských žen, když se chtějí vyhnout sexu.“
Snape při té myšlence vypadal zděšeně a Harry si nemohl pomoci a zasmál se. „Klídek, Severusi. Nejsem tak bezcitný.“ Odstrčil se od stolu a řekl: „Půjdu nahoru.“
Když Severus o chvíli později vstoupil do Harryho ložnice, chlapec byl pobavený, když spatřil opatrný pohled v jeho očích, jak přejel pohledem pokoj a pak Harryho. Vypadalo to, že shledal vše uspokojivé, protože se nepatrně uklidnil a jako normálně přešel k posteli. Harry mávnutím zhasnul světla, pak si lehl na bok a počkal, až Snape vykoná obvyklé přípravy.
Mohl říct, že Snape si úmyslně dával na čas, ujišťuje se, že Harry je na něj připravený. Bylo to utěšující v tom, že věděl, že by Snape neriskoval jeho zranění. Stejně si Harry nemohl pomoci, aby se necítil tím mužem podrážděný a přál si, aby si s tím pospíšil. Zdálo se to jako věčnost, než Snape zalapal po dechu v závěru, a Harry vlastní vyvrcholení cítil ještě víc neuspokojujícím než kdykoliv předtím.
Jak se zdálo, Snape vycítil, že je něco špatně, protože když skončil a oba je očistil, tak se naklonil blíže a zamumlal: „Harry?“
„Co?“
„Jsi… v pořádku? Nepotřebuješ lektvar nebo něco jiného?“
„Je mi dobře.“
„Chtěl bys, abych tady zůstal přes noc?“
Harry si povzdechl. Snape byl – na Snapea – pozoruhodně chápající. „Ne, to je v pořádku. Nemusíš zůstávat.“
„Dobrá tedy.“ Harry si byl téměř jistý, že ucítil téměř přízračný otisk rtů na svém rameni, než se Snape zvedl z postele, ale věděl, že Snapeovi byla protivná všechna takhle romantická kaše, takže došel k závěru, že si to jen představoval. „Dobrou noc, Harry. Pokud bys ráno cokoliv potřeboval…“
„Dám ti vědět. Dobrou noc, Severusi.“
Dveře ložnice se otevřely a zavřely. Harry si pohrával s myšlenkou, že vstane a osprchuje se, ale pak se rozhodl, že je na to dnes v noci příliš unavený. Zavřel oči, přál si, aby usnul a snažil se nemyslet na to, proč se mu svírá hrdlo.
<Kapitola 5> <Kapitola 7>