Sňatek z rozumu - Kapitola 8
Týden poté, co odjeli jeho přátelé, se Harryho život opět stal hektickým. S jeho smlouvou připravenou k obnovení ho vedení týmu těžce lákalo, aby zůstal s nimi, a zároveň se snažilo neznepřátelit si Eloise Bartonovou, současnou chytačku. Harry měl schůzku se svým agentem, pak s vedením a absolvoval určená cvičení „budování týmu“, aby z nich udělali jednu velkou šťastnou rodinu. Vzhledem k tomu, že Eloise zuřila ohledně toho povyku s náhradním chytačem místo ní, že jeden z jejich odrážečů byl stále mimo jako invalida a mluvilo se o soudu, a že Harryho dva bývalí spolubydlící s ním sotva promluvili, Harry neměl vysoké mínění o jejich šancích na úspěch.
Harry se vrátil domů po dlouhé tiskové konferenci s týmem, cítil se unavený až na kost a ve vstupní hale téměř zakopl o několik kufrů. Právě uvažoval nad tím, jestli se nepřemístil do špatného domu nebo jestli domácí skřítkové nedělají opožděný jarní úklid, když do místnosti vstoupil Snape.
„Takže, jsi zpět, ano?“ řekl Snape. „Začínal jsem se divit.“
„To jsou tvoje kufry?“ zeptal se Harry, opřel svoje koště o zeď a sundal si famfrpálové oblečení. Vedení chtělo, aby celý tým byl v plné výstroji na jejich ranní focení, a on se po několikahodinovém pózování cítil upečený a unavený. „Kdy jsi přijel domů?“
„Včera,“ řekl Snape krátce. „Semestr skončil před pár dny, jestli si vzpomínáš.“
„Vážně?“ Harry si rukou pročísl vlasy. „Promiň. Posledních pár dnů bylo hektických – stěží si vzpomínám na své vlastní jméno natož na něco jiného.“
„To si umím představit,“ řekl Snape suše. „Slyšel jsem, že tým nabízí ztrojnásobit tvůj plat, pokud s nimi zůstaneš. Gratuluji.“
„Díky,“ řekl Harry. „Přemýšlím o tom. Ještě jsem to ve skutečnosti nepřijal.“ Posadil se na křeslo a sundal si boty. Nohy ho bolely poté, co na nich stál celé hodiny. „Také jsem slyšel o tvé ceně. Mistr lektvarů roku, navíc jsem slyšel, že kandiduješ na cenu za Celoživotní přínos ve výrobě lektvarů – zatraceně moc dobré.“
„Jeden aby doufal, že to nevěští konec mého života,“ řekl Snape, ale Harry si myslel, že mohl rozpoznat náznak uspokojení na mužově tváři. „Už jsi doma nadobro?“
„Jen na pár hodin, naneštěstí,“ povzdechl si Harry, zvedl svoje boty, zatímco se připravoval zamířit nahoru. „Dnes večer je večeře se sponzory týmu a s tiskem a já se jí musím zúčastnit. Pro teď poslední, díky Bohu. Jdu nahoru a nejdříve na pár hodin padnu.“
V náhlém impulsu se Harry natáhl a vtiskl lehký polibek na Snapeovu tvář. „Jsem rád, že jsi doma, Severusi.“
Harry si byl skoro určitě jistý, že v očích druhého muže spatřil překvapené potěšení, než se dovlekl do patra a zhroutil se na postel.
***
Kufry byly pryč, když Harry o několik hodin později spěchal po schodech dolů, zapínal si poslední knoflík na svém společenském hábitu. Šel pozdě, zapomněl si dát budící kouzlo, než spadl na postel. „Severusi!“ volal, zatímco přecházel vstupní halu. „Jsi – ach, tady jsi,“ řekl, když druhý muž vyšel z obývacího pokoje. „Jdu opět pryč – nemělo by to trvat déle než do půlnoci, ale nečekej na mě. Víš, jak mocní lidé se milují poslouchat.“
„Velmi dobře, Harry,“ řekl Snape. Držel balíček zabalený do hnědého papíru a zvedl ho. „Tohle ti přišlo od slečny Grangerové,“ oznámil.
„Vážně?“ Harry hodil zvědavý pohled na zásilku. Do jeho narozenin stále zbývaly dva týdny a on si nemohl vybavit žádný jiný důvod, proč by mu mohla posílat balík. „Dej ho do mého hnízda, budeš-li tak hodný. Podívám se na to později.“ Uchopil hrst Letaxu z plechovky na římse.
„Harry,“ řekl Snape a pátravě se kolem sebe rozhlédnul. „Buď opatrný.“
Tentokráte si byl Harry jistý, že uviděl něco ve Snapeových očích a pomyslel si, že možná měla Hermiona pravdu. Možná by si měli promluvit. A možná – och, blbče! Pomyslel si, když se hnal letaxovým systémem. Ten balíček byla pravděpodobně kniha o sexu, kterou pro něj našla, ale to muselo počkat, až se vrátí.
***
Harry skoro vypadl z ohniště, a vůbec mu nepomohlo to, že jeho spoluhráč do něj narazil, jakmile vystoupil. Povzdechl si, jak pomáhal druhému muži na nohy: Reggie Gordon byl velmi milý člověk a skvělý střelec, ale on nemohl vydržet jeho opilectví a nechvalně známé bloudivé oko. Nemluvě o jeho rukách, které právě teď bloudily po částech Harryho anatomie, na kterých rozhodně neměly co dělat.
Harry zachytil jeho ruce. „Zadrž, Reggie! Zakázané území, kamaráde. Nech své ruce na Camrálu, jo?“
Reggie se na něj opile usmál. „Rád bych zpracovával tvůj Camrál,“ řekl a chlípně se na něj usmál. Harry protočil očima; nejen že tohle pozvání bylo nezajímavé, ale stejně tak neoriginální.
„Jo, no, je pozdě a jsem si jistý, že tam venku je spousta jiných Camrálů.“ Kormidloval Reggiem směrem k ohništi. „Takže teď, když víš, že jsem doma – mrphh!“
Reggie mohl být opilý, ale jeho libido očividně zájem mělo, protože si přitáhl Harryho do náruče a snažil se mu jazykem prozkoumat mandle. Harry ho odstrčil. „Přestaň, Reggie! Jsem ženatý, proboha živého!“
„Ano, to je,“ ozval se hluboký a hedvábný hlas od prahu dveří a Harry se překvapeně otočil, aby spatřil Severuse opírajícího se o futro dveří. Muž měl sundaný svrchní hábit, v ruce držel skleničku whisky, a zdál se být jen v o trošku lepším stavu než Reggie.
Harry si povzdechl. Výborně, pomyslel si. Teď se budu muset vypořádat s oběma.
Využil Reggieho překvapení, aby ho strčil směrem ke krbu, vhodil do něj hrst prášku a jako směr udal hotel, z kterého právě přišli. Zaměstnanci hotelu by ho mohli hodit do postele a nechat ho, ať vystřízliví nebo by mohli zavolat týmovému manažerovi, aby se o něj postaral.
S povzdechem se Harry otočil, aby čelil svému dalšímu problému. „Dobrý večer, Severusi. Myslel jsem, že jsem ti řekl, abys na mě nečekal.“
„A teď už vím proč,“ řekl Snape, zatímco se odlepil od futra. Harry přehodnotil svůj názor: ne úplně opilý, jen tolik, že uvolnil to skálopevné ovládání, které normálně ovládalo jeho tělo. „To byl tvůj nejnovější milenec?“
„Můj nejnovější co?“ zeptal se nevěřícně Harry. „Reggie je jen kamarád – k čertu, není to ani kamarád, jen jeden z ostatních spoluhráčů.“
„A my jsme kamarádi, Harry?“ zeptal se Snape, blížil se k němu klouzavou chůzí. „Nikdo by nás jistě nemohl nazývat milenci, tak jak by měli?“
Harry si povzdechl a zavřel oči. „Ať je to o čemkoliv, Severusi, nemám na to dnes v noci energii. Promluvíme si ráno, dobře?“
„Ne, to není dobře, pane Pottere,“ řekl Snape, poslední dvě slova zasyčel Harrymu skoro do obličeje. Pak se neočekávaně otočil a přešel k pohovce. „Víš, Harry, že jsem strávil večer čtením těch nejvíce rozkošných knížek? Těch, které ti byly zaslány tvou drahou kamarádkou, slečnou Grangerovou.“
Snape sebral z gauče knihu a otočil se směrem k Harrymu a ten musel obdivovat způsob, jakým Snape udržoval rovnováhu, i přes stav „uvolnění“, ve kterém se nacházel. „Ona ví o těch tvých milostných aférkách? To je důvod, proč ti ji poslala, aby ti pomohla se zálety?“
Hodil knihou po Harrym, který ji lehce zachytil a pak hleděl na obal v zlostném překvapení. Kama Sutra pro kouzelníky přečetl odvážně červená písmena a zasténal.
„Můžu ti to vysvětlit, Severusi,“ řekl.
„Tím jsem si jistý,“ s úšklebkem poznamenal Snape. „Ačkoliv si nejsem jistý, že chci slyšet tvoje vysvětlení. Jistě jsi ze mě dělal blázna celou tu dobu, hrál sis na nesmělého panice. Předpokládám, že novost tohohle přístupu už vyprchala, tak jsi musel najít něco jiného na co nalákat svou klientelu.“
„Mojí co?“ vyštěkl Harry, teď se začal rozčilovat. Hodil knihou na stůl. „Nazýváš mě děvkou?“
„Nic tak obvyklého, jsem si jistý,“ zvlnil rty Snape. „Ne pro Chlapce, který přežil. Přinejmenším kurtizána.“
„Tak takhle to je!“ vyštěkl Harry. „Mám toho dost! Jdu do postele a ráno možná přijmu tvoji omluvu – pokud se budeš dostatečně plazit.“
Otočil se na patě a vykráčel z obývacího pokoje, do vstupní haly a pod schodiště. Avšak než začal stoupat nahoru, silná ruka ho uchopila za paži a otočila kolem své osy. Snapeovy oči nebezpečně zářily a Harry zatajil dech, když mu mrazení strachu vystoupalo podél páteře.
„Och, ne, to nepůjdeš, manželi můj,“ řekl Snape hedvábně, stále držel Harryho paži v pevném sevření, takže se Harry nemohl odtrhnout. „Dnes v noci mi nezabráníš ke vstupu buď do tvého srdce, nebo tvé postele.“
Snape zvedl Harryho do náručí a nesl ho nahoru po schodech. Harry bojoval tak moc, jak se odvažoval, nebyl si jistý, jestli by se měl více obávat toho, že oba spadnou dolů ze schodů, nebo z průběhu jakékoliv šílenosti, která Snapea posedla.
Protože to vypadalo jako šílenost. Snape kopnutím rozrazil dveře do Harryho ložnice, roztříštil dřevo, ale nevypadalo to, že by se o to staral, když přešel k posteli a Harryho na ni hodil. Harry se pokusil vyškrabat na druhé straně, ale Snape byl na něj příliš rychlý, stáhl ho zpět.
„Ne, ode mě se nedostaneš tak snadno,“ řekl, bez námahy se potýkal s Harryho zápolením.
„Tohle nechceš udělat,“ protestoval Harry, snažil se kroucením osvobodit ruku, aby se dostal k hůlce. „Jsi naštvaný, moc jsi toho vypil – noční odpočinek a ráno to všechno bude vypadat jinak.“
„Och, myslím si, že ani jeden z nás si dnes v noci neodpočine,“ odvětil Snape se zlomyslným úšklebkem na tváři. Zajal Harryho ruce a přišpendlil mu je nad hlavou.
Harry bojoval, snažil se osvobodit si ruce z překvapivě pevného sevření mistra lektvarů, zatímco v tu samou dobu se pokoušel ho zasáhnout kolenem do rozkroku. Snape zručně uhýbal jeho pokusům, místo toho násilně roztáhl Harryho nohy a pevně se usídlil mezi ně. Harry zalapal po dechu, když ho váha druhého muže zatlačila do postele.
„Prosím, Sev-“ Harryho prosba byla neočekávaně přerušena, když se Snape sklonil a přisál se svými ústy k Harryho. Harry byl tak překvapený, že ho násilně líbá, že zalapal po dechu. Snape využil příležitosti ke strčení jazyka dovnitř, tím dobyl Harryho ústa kompletně.
Harryho zápas slábnul, jak ho zaplavovala síla Snapeova polibku. Předtím byl líbán jen dvakrát – Cho a pak Reggiem – ale ani jeden z těch polibků se tomuhle ani zdaleka nepřibližoval. Snapeovy polibky byly žhavé a hladové, jak hltal Harryho ústa, prozkoumával a důkladně si ho přivlastňoval, a Harry si omámeně pomyslel, že by se na nich mohl stát závislým.
Byl si jen neurčitě vědom, že Snape uvolnil jeho zajaté ruce, ale teď už Harry neměl žádnou touhu najít hůlku, měl jen bolestnou potřebu oplatit ty devastující polibky. A to byla pravděpodobně dobrá věc, protože měl jen mlhavou představu o tom, že jeho hůlka je někde na podlaze společně s rozervanými kousky jeho oblečení. Nemluvě o tom, že si nemohl vybavit, proč potřeboval hůlku, protože všechno, co chtěl udělat, bylo vtisknout se nahoru do toho štíhlého nahého těla, natáhnutého přes jeho.
Snape se podle všeho také rozhodl vzdát hůlky, protože použil své prsty, aby Harryho roztáhl a nanesl lubrikant namísto toho, aby použil obvyklé kouzlo. Harry zasténal a svíjel se pod prsty tlačícími se hluboko do něj – a proč si vůbec někdy myslel, že mít tam Severusovy prsty by bylo nechutné? Bylo to dokonalé štěstí, byl to ráj – ale ani zdaleka to nestačilo, a vykřikl úlevou, když ucítil, jak do něj vklouzlo něco většího a žhavějšího než prsty.
Harry se vyklenul do oblouku, snažil se dostat více toho vynikajícího horka dovnitř a zaháknul své kotníky za Severusovým pasem, aby si ho přitáhl blíže. Snape ho kousl a vtiskl polibek na jeho tvář a krk, svým sametovým hlasem mumlal lahodné obscénnosti společně s chválou do Harryho ucha.
„Pohni se!“ žádal Harry a sevřel se kolem svého milence. „Prosím!“ Snape se pohnul, vytáhl svůj penis až skoro ven z Harryho těla, a Harry zasténal nad tou ztrátou. Pak přirazil zpět do chlapce, tvrdě a rychle a něco uvnitř Harryho se rozzářilo ohnivým potěšením.
„Ano!“ křičel. „Bože – ano – znovu!“
Snape přesunul Harryho nohy na svá ramena, ohnul ho skoro napůl, ale Harrymu to nevadilo, protože jeho milenec do něj teď přirážel, a s každým přírazem narážel do toho skvělého místa uvnitř něj. Bylo to neuvěřitelné, opojné, cítit ty mocné přírazy milencova těla a ten zdrcující žár jeho vlastní odpovědi – proč nevěděl, že to mohlo být takovéhle? Teď už věděl, proč lidé tolik milují sex – chtěl s tímhle pokračovat navěky, chtěl, aby to nikdy neskončilo, chtěl se dotknout toho božského světla, které se vznášelo těsně mimo jeho dosah.
A pak byl tam. Mohl cítit, jak jeho tělo znehybnělo, když v něm, skrze každý nerv a sval, závodily elektrické výboje, cítil spalující vlhkost, jak se šíří po jeho břiše a zavyl rozkoší do noci. Snape lapal po dechu a potil se nad ním, chycen v agónii vlastního vrcholu a to bylo pro Harryho příliš.
Jeho poslední myšlenka, než se propadnul do blažené temnoty, byla: Vážně nesmím zapomenout poslat Hermioně děkovný dopis.
<Kapitola 7> <Kapitola 9>