Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 4

05.11.2012 00:01

Kapitola 4

Harry se vzbudil ze sna, který okamžitě zapomněl. Zvedl se na loktech, rozhlédl se po pokoji, ve snaze přijít na to, co ho vzbudilo, ale nic se nezdálo být v nepořádku. Když si znovu lehl, pokrývka se mu otřela o klín a jeho penis, už tvrdý ranní erekcí, sebou vzrušeně cuknul. Nějakou dobu se o sebe nemohl starat, přece jen život s Ronem a Hermionou masturbaci poněkud ztěžoval, a to i s tišícím kouzlem. Nasrat na Snapea, prostě si ho pořádně vyhoní.

Sklouzl z postele, došel si pro nějaké útržky toaletního papíru a přinesl si je zpátky k lůžku. Dychtivě si rozvázal provázek na pyžamových kalhotách, stáhnul je a tím osvobodil svůj úd. Natáhl se na postel, prsty přejel po hlavičce penisu. I ten obyčejný pohyb stačil, aby se mu pulzující krev nahrnula do mužství a varlata se pevněji stáhla k tělu. Skousl si ret.

Z penisu, nedočkavě bažícím po orgasmu, vytryskla kapka preejakulátu a on si ji palcem roztíral po citlivém žaludu a všechen žár z jeho těla mu vystřeloval přímo do klína. Bože, tohle bylo přesně to, co potřeboval.

„Ách…“ plivnul si na ruku, pak ji sevřel jakoby do pěsti, prsty pevně semknuté, jak se šukal. Prvních pár pohlazení bylo pomalých, ale příjemných. S každým přejetím nahoru skoro pěst zvedl a uvolnil svůj penis a s každým pohybem dolů prostrčil svůj úd prsty, až rukou narazil na pánev. Netrvalo příliš dlouho, než přirážel boky, jak si šukal pěst, oči zaměřené na obrázek, jak jeho délka vklouzává a zase se vynořuje z jeho prstů. Představoval si, že přiráží do úst, do horkých úst, které z něho dychtivě vysávají každičkou kapku.

„Kurva! Ano, do háje… ano, ó, ano!“ S každým přírazem zvedal zadek nad postel, levou rukou svíral prostěradlo, zatímco pravou zuřivě zpracovával svoji délku. Varlata se mu pevně stáhla k tělu a on věděl, že už dlouho nevydrží. Volnou rukou sebral útržky papíru a natiskl si je ke špičce, pevně zavřel oči a rukou si pumpoval sperma ze svého penisu.

Nechával si zavřené oči, dokud třas neustal a jeho srdeční tep se nezpomalil. Když se jeho dech ustálil a končetiny se mu přestaly třást, otevřel oči a uklidil ejakulát, který mu skapal z kapesníku, a svůj ochablý penis si zastrčil zpátky do kalhot.

Dovlekl se k záchodu, spláchl použitý toaleťák a umyl si ruce. Obvykle když se vzbudil, na něj čekalo jídlo. Židle, kterou zanechal u zdi, zůstala ve stejné pozici, což znamenalo, že zatímco Harry spal, Snape pravděpodobně nevkročil do cely.

Harry postavil židli na nohy, a protože neměl nic jiného na práci, přečetl si další kapitolu z Chrámu, než dostal takový hlad, že dál nemohl ignorovat svůj žaludek. Díky Dursleyovým byl zvyklý pravidelně nejíst, ale nyní ho břicho bolelo, jako kdyby nejedl už déle než den. Odložil knížku a došel ke mříži. 

Z plna hrdla zařval: „Snape!“ Napočítal do pěti, a když se ani potom nedočkal žádné odpovědi, znovu zařval Snapeovo jméno. Po třech dalších neúspěšných pokusech přivolat si toho bastarda udeřil Harry frustrovaně pěstmi do mříží. Jak okovy vrazily do kovu, rozezněl se jimi hluboký, cinkavý zvuk, šířil se nahoru do stropu a dolů do podlahy. Zalomcoval jimi znovu, ještě tvrději a potěšilo ho, když se resonance zvýšila.

Třískal pouty o mříže, dokud se dveře od knihovny nerozlétly a Snape nevpochodoval dovnitř. Harry neviděl jeho tvář jasně, ale hnal se po zemi jako tornádo v jednom vysílání o Středozápadu USA, který sledoval Dudley. Snape protáhl ruku skrz mříže, popadl Harryho za košili a trhnul jím dopředu tak, že mladík udeřil hlavou o mříže.

„Au!“

„Radši byste měl umírat!“ zuřivě zavrčel Snape.

Harry vystřelil ruku, kterou praštil Snapeovou paží o mříž. Pošťuchovali se, Harry se snažil odmrštit Snapeovy ruce na mříže a Snape se pokoušel mu v tom zabránit. Bez brýlí pro něj bylo Snapeovo tělo kromě rukou nerozeznatelné a brzy ho měl Snape polapeného, jednou rukou ho držel pod krkem a druhou svíral obě Harryho zápěstí.

Tak klidně, jak jen Harry dokázal, řekl: „Myslel jsem, že jste mi měl neubližovat.“

Prsty okolo Harryho krku sebou škubly, jako kdyby Snape jen hledal záminku, proč je utáhnout. Nízko položeným hlasem odpověděl: „V tuto chvíli, Pottere, myslím, že ta radost, kterou by mi přineslo zakroutit vám tím vaším vychrtlým krkem, by mi vynahradila jakékoliv mučení, jež by na mě Temný pán použil. Teď ale, CO CHCETE?“

„Mám hlad, parchante.“

Snape na něj civěl. Harry nedokázal rozluštit Snapeův výraz, pokud by se tváří nepřiblížil víc a to rozhodně neudělá, když se mu Snapeovy prsty zarývají do krku. Probodl muže pohledem, očekával, že si vysloužil Crucio nebo alespoň nějakou jinou kletbu, ale bylo mu to jedno.

Nakonec se k Harryho překvapení vztek ve Snapeově tváři jako mávnutím kouzelného proutku rozpustil. Snape nasadil neutrální výraz, Harryho pustil a značně klidným hlasem pronesl: „Běžte si sednout na postel.“

Odmítnutí poslušnosti by mu nezajistilo jídlo, takže se Harry vrátil k posteli a po celou dobu nespustil ze Snapea podezřívavý pohled. Být milý bylo tomu zmetkovi tak nepodobné, proto, když si sedal na kraj postele, ho pozorně sledoval. Snape použil řetězové kouzlo a mezi Harryho levým náramkem a nejbližším úvazištěm na posteli se zformovaly malé kroužky, pak se otočil a odešel směrem ke knihovně. Když mu Snape zmizel z dohledu, Harry ho proklel a položil se na postel. Měl tak velký hlad; strpěl by i bolest, kdyby to znamenalo, že dostane najíst. Nu dobrá, přežil hladovění u Dursleyových a naučil se, jak to zvládat. Dokáže se naučit čekat déle.

Odstrčil tyto myšlenky stranou a rozhodl se, že si přečte knihu. Ležela na podlaze u čela postele mimo jeho dosah, a to i když se natáhl co nejvíc a snažil se přistrčit si ji nohou. Posadil se zpátky na postel a z prostěradla si udělal laso. Lůžkovina byla právě tak dlouhá a ohebná, že zvládl udělat smyčku, kterou mohl hodit přes knihu a táhnout ji k sobě, když si přitahoval k sobě i prostěradlo. Vítězoslavně nalistoval další kapitolu, stočil se na posteli, zády k mřížím, protože takhle získával lepší světlo.

Harry byl vtažený do scény, kde se Quasimodo setkává s hluchým soudcem, a neslyšel Snapea vejít. Za ním se ozvalo hlasité poklepání, otočil se a spatřil Snapea stát vedle stolu, na kterém nyní bylo jídlo.

„Nestěžoval jste si na hlad nebo to byla jen výmluva, proč vytvářet tu nadměrnou dávku hluku?“ Snapeův tón Harrymu prozradil, že se mračí.

„Stěžoval,“ zvládl nakonec Harry pronést. Zavřel knihu a vystřelil směrem k okraji postele. „Jen jsem… nečekal, že mi jídlo skutečně přinesete.“

„Věřte mi, Pottere,“ Snape ustoupil od stolu, mávnul rukou a řetězy zmizely. „Raději bych vás uřknul, až by vám zbytek mozku vykapal z uší, ale ani jeden z nás není v situaci, ve které bychom si mohli dovolit být vybíraví.“

Harry ho ignoroval a pospíchal ke stolu. Byla tam dýňová šťáva, tři sendviče, jak to vypadalo tak s arašídovým máslem a marmeládou, a jablko. Hodil sebou na židli a do pusy si nacpal sendvič.

Snape promluvil tichým, vyrovnaným hlasem. „Nebudu vás držet bez jídla i přesto, že si zasloužíte hladovět. Budu vám přinášet jídlo v době, kdy mně se to zdá vhodné. Jak jsem už říkal, máte dovoleno vytvářet takový druh randálu, jen kdybyste umíral. Pokud to uděláte ještě někdy, přivážu vás na posteli a seberu vám hlas.“

Harry žvýkal sendvič a poslouchal, sledoval mužův obličej, i když jediné, co viděl, byla nažloutlá skvrna. Nepochyboval, že by Snape udělal všechno, co slíbil.

„Dnes v noci přijde Belatrix. Vím, že velmi touží držet si vás jako svého mazlíčka. Pokud i nadále budete dělat těžkosti, nebudu váhat a přenechám vás jí.“ Snape se otočil a odešel směrem ke knihovně.

Harry se napil dýňové šťávy. Snape se choval, jako by držení Harryho v zajetí byl strašně veliký úkol a něco, co musel přetrpět. A přitom Voldemort říkal, že Harry byl tomu Smrtijedovi dán jako odměna za zabití Brumbála. To si Snape myslí, že si nepamatuje, co mu Voldemort řekl? Po jídle se Harry vrátil na postel a odhodlaný nemyslet na to, co by s ním Belatrix mohla chtít, otevřel knihu.

Četl a pročítal dál a dál, dokud ho nebolely oči a nedokázal si představit, že by otočil na další stránku. Unavený až k zbláznění přecházel po cele. Neměl ponětí, kolik času uběhlo od snídaně, ale vzhledem k tomu, kolik toho přečetl, měl představu, že to muselo být minimálně dvanáct hodin. Měl znovu hlad. Snape buďto jedl jako vrabčák, nebo mu nedával najíst za trest. A protože netoužil být přivázaný k posteli, zůstal potichu. Místo toho rozebral postel a zjistil, že byla složena z hromádky matrací, které pohromadě držel rám. Dvě tlusté kovové tyče spojovaly jeden sloupek od postele, který nebyl u zdi, s ostatními. Na rozdíl od sloupků, tyče neměly žádné kresby podle toho, co Harryho prsty a rozostřený zrak mohly říct. Bylo obtížné zvednout tlusté matrace a chlapci chvíli trvalo, než z rámu vytrhnul tu poslední. Když Snape vstoupil dovnitř, klečel na všech čtyřech a rukama prozkoumával podlahu pod matracemi, hledaje praskliny a tajné dveře.

„Pottere.“

Harry se posadil a vyhlédl přes rám. Cítil se podivuhodně klidný na to, že byl v přítomnosti Smrtijeda zodpovědného za smrt mnoha lidí, které miloval. Snape ho musí dopovat velmi mocnými lektvary, protože se ani nedokázal naštvat na to, že ho Snape dopuje.

Snapeův obličej se pomalu otáčel, když se rozhlížel po pokoji, ve kterém byly na podlaze poházeny tři matrace. Poté, co si doprohlédl pokoj, chvíli se na Harryho jen tiše díval a pak znovu promluvil. „Pojďte za mnou, potřebujete koupel.“

Harry s ním souhlasil. Matrace byly těžké, a jelikož neměl žádný deodorant, věděl, že smrdí jako přezrálý sýr. Vytáhl se na nohy, došel k mřížím a prostrčil ruce skrz mezery, zatímco Snape na něj čekal venku.

„Nejdřív si sundejte košili,“ připomněl mu Snape.

„Ou, jo.“ Upustil ji na podlahu a znovu nabídl své ruce. Snape provedl kouzlo pro vyčarování řetězu a v ten samý čas otevřel mříže. Dvojitě použité kouzlo na Harryho zapůsobilo, ačkoliv odmítl dát to na sobě znát. Není potřeba, aby se ten parchant cítil sám na sebou pyšný. Kráčel chodbou ke koupelně, v závěsu za ním Snape kouzlem pouštěl kohoutky.

Harry na zem spustil kalhoty v době, kdy Snape za nimi zavíral dveře. Řetěz mezi jeho okovy zmizel a on rychle vlezl do vany a schoval ruce pod vodou pro případ, že by Snape ten provaz neodstranil záměrně.

„Myslel jsem, že přijde Belatrix.“

„Přijde.“ Snape se opřel o zeď na svém oblíbeném místě. „Probíhala jiná schůzka.“

Jaký druh ‚schůzky‘ by mohl zdržet Smrtijeda? To nemohlo být nic dobrého. Doufal, že tahle nezahrnuje Rona s Hermionou. Upustil mýdlo při uvědomění si, že ani zdaleka dostatečně neprocvičoval Nitrobranu. Kruci, Voldemort si přečte jeho mysl. Nebyl si jistý, že mu zbývalo ještě nějaké tajemství, které by mohl skrývat, ale bylo riskantní to pokoušet. Soustředit, potřeboval se soustředit.

„Pottere.“ Snapeův hlas Harryho vyhrabal z myšlenek. „Nemáme moc času.“

Harry v souhlasu přikývl, vylovil mýdlo a namydlil si podpaží, zatímco se snažil zkoncentrovat si mysl.

Snape vyšel z koupelny a za sebou nechal otevřené dveře. Harry za ním chvíli jen upřeně hleděl, pak si nanesl na vlasy šampón. Bylo zvláštní, že ho nechal samotného. Možná se Snape už přenesl přes strach, že se Harry každou vteřinou zabije. Nedávalo žádný smysl, že ho Snape nechával celé hodiny o samotě ve své cele, ale trval na tom, že ho bude sledovat při koupeli. Možná byl Snape přece jen slídil. Ponořil se pod hladinu, aby si opláchnul vlasy, a když se znovu posadil, Snape stál ve dveřích.

„Pospěšte si, Pottere.“

Harry nespokojeně zamručel, ale z vany vylezl. Popadl z poličky ručník, a když se sušil, rozhlížel se po svých kalhotách.

„Ty teď nebudete potřebovat. Následujte mě,“ přikázal mu Snape.

Mozkem mu probleskla myšlenka na útěk, ale nevšímal si jí. Půjde čelit svému nepříteli po svých a s hlavou hrdě zdviženou. Navíc bude mít větší šanci na útěk, až se dostanou ze sklepení. Se svírajícím žaludkem se otočil ke Snapeovi.

Mezi Harryho náramky se opět objevil řetěz a on vyšel za Snapem do chodby. Když procházel kolem cely, letmo se na ni podíval a všiml si, že Snape už stačil upravit jeho postel. Snape ho provedl knihovnou a vzhůru po schodech a skrze dveře na opačném konci chodby, než byla Snapeova ložnice.

Snape ho vzal do pokoje, kde se minule setkal s Voldemortem. Naproti dveřím se podél zdi z mramorové podlahy zvedal malý stupínek. Na stupínku přebýval černý vyřezávaný trůn s ostrými hranami. Podél zbylých zdí byly roztroušeny červené gauče a stolky z tmavého dřeva. Kromě dveří, kterými Snape Harryho provedl dovnitř, stály po chlapcově levici dvoje masivní dveře. Do místnosti osvícené svíčkami nevedlo žádné okno.

Snape mávnul rukou a něco Harryho tvrdě srazilo na kolena, čímž si je narazil o zem. Vzhlédl právě v době, kdy se masivní dveře rozlétly a dovnitř vstoupil Voldemort následovaný Belatrix a dalšími dvěma Smrtijedy, které Harry nedokázal určit.

„Pohrával sis s hračkou, Severusi?“ zvolala Belatrix svým šišlavým dětským hlasem. „Doufám, že ještě pro mě může křičet.“

Snape si jí nevšímal, jen se hluboce uklonil Voldemortovi. „Můj pane.“

Voldemort prošel kolem něj a posadil se na svůj trůn. „Pojď si se mnou promluvit, Severusi.“ Vyčaroval vedle sebe židli, která nebyla ani z poloviny tak velká jako trůn. Snape se poslušně přesunul.

„Děkuji, můj pane,“ řekl, než se posadil. Harrymu se z toho jeho podlézavého a podbízivého hlasu chtělo zvracet. Jak kdokoliv z nich vydržel být otrokem, to nevěděl.

Belatrix se k němu nadšeně přiblížila, jako kdyby byl vánoční dárek. „Pamatuješ si, jak ses pokoušel použít Cruciatus na mně, chlapečku?“ Přejela mu hůlkou podél páteře a on ucuknul.

„Pamatuju. A teď už mi jde daleko líp.“ Kdyby měl svoji hůlku, okamžitě by ji na ni použil.

„Já si myslím, že stále potřebuješ jednu nebo dvě lekce,“ zachechtala se. „Crucio!“

Měl pocit, jako by každý nerv v jeho těle vzplanul ohněm a on sebou zmítal ve snaze nevykřiknout. Belatrix se smála, její posměšný hlas na něj dopadal jako jehličky. Pokusil se od ní odkutálet, ale ona znovu vrhla kletbu, jakmile ta první opadla a on nemohl dělat nic jiného, než jen křičet a svíjet se.

„Vidíte, jak krásně trpí, můj pane?“ zavrněla Belatrix. Ukončila kouzlo a Harry na podlaze lapal po dechu, pokoušel se pohnout tak, aby se dlaždiček dotýkal co nejméně. Celé jeho tělo bylo jako v ohni, ale části tlačící se na mramor pálily, jako by mu strhávali kůži.

„Zajímalo by mě, za jak dlouho by skončil jako Longbottomovi.“ Popadla ho za vlasy, škubnutím mu zvedla hlavu, a ona sama k němu poklekla. Přejela mu hůlkou podél čelisti a on nemohl udělat nic, jen se otřásl, když se její tvář zkroutila do oplzlé verze úsměvu. „Pamatuješ si na ně, zlatíčko? Longbottomovi. Jak by se ti líbilo se k nim připojit?“

Chtěla, aby prosil. To potěšení jí nedopřeje. „Pamatuju si na ně,“ zvládl nakonec zachroptět. „I na ně jsi použila Cruciatus. Nejsi moc vynalézavá, co?“

Její rysy se pokřivily, takže se stala ještě ošklivější, než si myslel, že je možné. Levou rukou ho drápla přes tvář, nehty se protrhla kůži. Vykřikla: „Crucio!“ a tentokrát nepolevila.

Konečně se Voldemortův hlas rozezněl pokojem: „Pro teď má dost.“ Belatrix přestala. Harry chtěl omdlít, ale tolik ho bolelo dělat cokoliv jiného, než sebou jen škubat a trpět, oční víčka pevně sevřel.

„Severusi, vrať ho.“ Ostrá bolest proběhla Harryho paží a vykřiknul. Byl vytažený na nohy, ale nedokázal stát, jen ten pokus ho donutil se vyzvracet. Snape ho hrubě vytáhl z místnosti, nohy vláčel za sebou po mramoru, což mu způsobovalo neuvěřitelnou bolest. Jakmile se ocitli v hale, Snapea konečně přestalo bavit ho táhnout. Úponky Mobilicorpus ho něžně donesly do cely a položily na postel.

„Otevřete pusu,“ nařídil Snape. Došlo mu, že do něj muž chce vlít léčivý lektvar, tak tekutinu přijal. Zaskočilo mu, ramena se mu otřásala a hrozivá bolest ho znovu zachvátila. Chtěl se opět vyzvracet, ale donutil se polknout.

Snape odešel, jak kráčel chodbou, jeho kroky se Harrymu hlasitě rozléhaly v hlavě. Do háje, to bičování nebylo ani zdaleka tak zlé. Lektvar na spaní konečně začal působit a Harry to uvítal, snažil se mu pomoci, aby působil rychleji. Alespoň nebrečel ani neprosil.

~

Když se Harry probudil, byl ve vaně naplněné bílou tekutinou. Zpanikařil, když si uvědomil, že je pod vodou, a otevřel pusu, aby zařval. O vteřinu později mu došlo, že je hloupé křičet, když se člověk nachází pod vodou. O vteřinu později si uvědomil, že může dýchat, ale to už seděl vzpřímeně a zíral na Snapea, který s knihou v klíně posedával u vany.

„Máte na sobě bublinové kouzlo,“ řekl Snape klidně. „Navrhuji vám, se znovu položit, aby léčivý lektvar mohl pracovat i na horní polovině vašeho těla.“

Snape nebyl oblečený v hábitu. Harryho rozostřenému zraku to připadalo, že má na sobě černé kalhoty a černý vršek, který vypadá jako lehký svetr. Měl vyhrnuté rukávy nad lokty, odhaluje tak tmavou skvrnu, která musela být Znamením zla. Nikdy předtím neviděl Snapeova nahá předloktí a nyní se mu to zdálo určitým způsobem skoro nemravné. Harry na ně fascinovaně hleděl.

„Harry,“ Snapeův hlas se k němu nesl jakoby zdáli, „lehni si.“

Harry poslechl a znovu usnul.

~

Když se opět vzbudil, byl v posteli. Měl pocit, jako by měl jeho močový měchýř vybuchnout a celé jeho tělo bolelo, ale ta bolest, kterou cítil od Cruciatu, byla kompletně pryč. Doběhl k záchodu a ulevil si. Jak dlouho spal?

Umyl si ruce, rozhlédl se po pokoji a na stole spatřil roztažené jídlo. Měl pocit, že by dokázal sníst celého hipogryfa! Hlavním jídlem byla lahodně vonící bělomasá ryba v červené omáčce okořeněné bylinkami, ale pozornost mu upoutala vedlejší miska, která vypadala a voněla, jako by v ní byla kuřecí nudlová polévka. Trochu ochutnal a bezpochyby to byla ta nejlepší polévka, jakou kdy jedl. Čerstvě upečené rohlíky s máslem odpočívaly vedle společně s dezertem: jahodami posypanými cukrem. Kolem jídla byly sklenice s vodou a dýňovým džusem. Domácí skřítci se tentokráte doopravdy překonali. Harry do toho zabořil lžíci, ochutnal od všeho trochu, pak se horlivě vrhnul na rybu. Poté, co dojedl a provedl očistu, oblékl se a vrátil se na postel ke čtení.

Nedostal se moc daleko, když do místnosti vešel Snape. Harry zavřel knihu a posadil se. Nemohl být další čas na mučení, že ne?

Snape ze svého hábitu vytáhl lahvičku a přešel k Harrymu. „Potřebuji tohle nanést na váš obličej, abyste neměl jizvy. Bolí vás to?“

Harry zavrtěl hlavou a pelášil si sednout na okraj postele. Radši by Snapea praštil, než by ho nechal se ho dotknout, ale jeho končetiny bolely tolik, že by nezvládly ani dobrý kopanec. Nechá si svoji pomstu na dobu, až se bude cítit lépe a až nebude zdrogován do umělého klidu. „Už ne. Ta bílá věc vážně zabrala.“

Snape levou rukou naklonil lahvičku a pravou natřel na škrábance na Harryho tváři bílý krém. Naklonil se blíž a prohlédl si rány a Harry konečně dokázal rozluštit většinu rysů jeho tváře. Vypadal úplně stejně, jako když ho naposledy viděl v Bradavicích, až na oči. Snape vždycky na Harryho hleděl očima chladnýma nebo se třpytily nenávistí. Nyní měly ony oči nádech klinické netečnosti, jako by Harry byl lektvar, do kterého přidal ingredienci. Nepodíval se chlapci do očí, ale plně se soustředil na pohyby svých prstů přes škrábance.

Snape zanedlouho skončil, narovnal se, zazátkoval lahvičku a v umyvadle si umyl ruce. „Minimálně hodinu se nedotýkejte své tváře, ačkoliv by bylo lepší, pokud byste si nesetřel krém alespoň půl dne. Pokud potřebujete spát, zkuste ležet na zádech.“

„Dobře.“ Harry si lehl na záda na postel a zvedl knihu. Snape odešel směrem ke knihovně.

~

Harry dál pokračoval ve čtení, dokud se Snape nevrátil po čase, který chlapec odhadoval přibližně na pět hodin. Rychle prošel skrze mříže, dotkl se hůlkou stolu, takže se objevilo jídlo, pak odešel stejně kvapně, jako přišel. Harry se přišoural prohlédnout si jídlo a našel prakticky to samé, jako mu bylo naservírováno na oběd, jen bez polévky. Líně ho snědl, vychutnával si ho. Jakmile dojedl, měl náhlý záblesk inspirace. Snape mu dával jenom lžíci – žádný nůž, žádnou vidličku. Nejspíš nechtěl, aby měl Harry zbraň. Přesto, ta miska s jahodami s cukrem byla keramická. Harry ji hodil na zem. Rozbila se, střepy se rozlétly na všechny strany a největší přistál u postele. Tři palce široký a palec tlustý s ostře vypadajícím okrajem mohl být použitelný jako zbraň. Sebral ho a nacpal pod vrchní matraci. Druhý největší kousek byl pod stolem. Zrovna se skláněl, aby ho sebral, když dovnitř vtrhl Snape.

„Hloupý kluku!“ zavrčel. „Běžte na postel, Pottere!“

Harry ho probodl pohledem, ale vylezl na postel. Snape rychle vešel do cely. „Accio keramické střepy!“

Harry vší silou seděl na tom ukrytém pod matrací, čímž mu bránil, aby se připojil ke zbytku, které Snape shromáždil ve svém hábitu.

Snape zasyčel: „Buďte opatrný, hlupáku,“ než odběhl. Harry počkal, dokud nebyl mimo dohled, pak vytáhl svůj kousek a zastrčil ho pod polštář. Snape se pravděpodobně poflakoval v knihovně, protože se objevil tak rychle. Protivný zmetek. Snape se k Harrymu choval jako ke škůdci, jako kdyby měl snad Harry ve svém uvěznění na výběr, a přesto chlapec k němu nebyl ani z poloviny tak otravný, jak by být mohl. Prsty pohladil střep pod polštářem a plánoval, dokud neusnul.

Měl nádherný sen o Ginny a dalším nahém pátrání po horcruxech, když mu ho Snape hrubě přerušil poklepáním hůlky na stůl. Harry se vzbudil s tvrdým penisem, ohnul krk, aby probodl Smrtijeda pohledem. „Měl jsem hezký sen.“

„Vstávejte, Pottere,“ nařídil Snape. „Až dojíte, dostane se vám koupele.“

Harry zamručel. Vytáhl si pokrývku výše přes tělo a potají uchopil zpod polštáře střep, přivázal si ho na stahovací šňůrku u kalhot, než ho zastrčil do kalhot. Opatrně sklouzl z postele a posadil se ke stolu. Tentokrát bylo jídlo složeno ze snídaňového menu. Byly tam palačinky se šlehačkou a jahodovým pyré společně s tlustou omeletou plněnou cibulí, paprikou, sýrem a žampiony. Místo dýňového džusu spočívala vedle vody pomerančová šťáva. Dneska dostal papírové nádobí. Dokonce i nápoje byly v papírových pohárcích.

Nepřišel na to, jak sníst palačinky lžící, tak je nakonec zvedl do rukou. Jahodové pyré odkapávalo mezi jeho prsty a šlehačku měl až na nose. Snape se v určitý okamžik vrátil a sledoval ho, jak jí. Harry si olízal prsty dočista a napadlo ho vylízat i talíř, ale z nějakého důvodu se cítil trapně udělat to před Snapem.

Snape nakonec s ním ztratil trpělivost. „Pospěšte si, Pottere. Mám na práci i jiné věci.“

Harry násilně donutil svůj výraz do klidného, zatímco uvnitř na Snapea zuřil. Věděl, že se snaží Harrymu připomenout, že on, Harry, nemůže dělat nic, co by dělat chtěl. Snape ho pravděpodobně vinil i za to, že je zamčený! Ale celé to byla Snapeova chyba. Kdyby Snape nezavraždil Brumbála, pak by Harry byl pod Albusovou ochranou. Nejspíš by touhle dobou měl zničené všechny horcruxy. Kdyby Snape neřekl Voldemortovi tu věštbu, pak by Harryho život byl daleko lepší. Všechno to byla Snapeova vina. Dokonce i s léky zabraňujícími, aby se vztek projevil v plné síle, byla nenávist ke Snapeovi tak silná, že ji cítil pulzovat ve svém hrudníku jako divoké zvíře. Potřeboval ji skrýt, pokud se chystal utéct. Vší silou držel Harry zuřivost, aby se mu neprojevila ve výrazu, zatímco si poslušně sundával košili a prostrkával ruce skrz tyče. Snape vykouzlil řetěz, pak mříže rozevřel.

Když Harry kráčel do koupelny, opatrně si přidržoval střep na straně těla, dál od Snapeova zraku. Kdyby šel moc pomalu, Snape by získal podezření, ale kdyby se pohyboval moc rychle, pak by mu kalhoty mohly spadnout. Jakmile došel do koupelny, svlékl se, skrývaje střep zastrčený do kalhot. Celou dobu, co se svlékal, zůstával Snape mimo jeho dosah. Když se Harry umýval, zvažoval, jaké má možnosti.

Včera v noci se rozhodl, že se znovu pokusí utéct. Vzhledem k tomu, co odpozoroval, tak po většinu času byli on, Snape a domácí skřítci jediní obyvatelé domu. Voldemort se svou skupinkou přívrženců se objevovali jednou za čas, aby Harryho mučili, ale jinak vypadalo, že je dva nechávali samotné. Vzhledem k tomu, že na patře, kde se nacházela jeho cela, chyběla okna, předpokládal, že je ve sklepení a podloží nad ním je přízemí. Velké dveře v trůnním sále nevypadaly, že vedou ven, ale dveře ven byly pravděpodobně za nimi. Pokud by zneškodnil Snapea, mohl by proběhnout knihovnou, vzhůru po schodech, do síně, skrz trůnní sál a ven ze vstupních dveří. Byl si jistý, že běhá rychleji než Snape a pravděpodobně bude potřebovat Smrtijeda zneškodnit a to se svázanýma rukama. Hermiona ho vždycky honila, aby si více všímal svého okolí, a její rytí se vyplatilo.

Nejtěžší část bude dostat se z koupelny, než na něj Snape stihne vrhnout kouzlo. Snape uměl bezhůlkovou magii natolik, že i kdyby mu Harry vytrhl nebo zlomil hůlku, stále by byl schopný Harryho zastavit, aby se nedostal z místnosti. Harry v hlavě zvažoval Snapeova slabá místa. Ten chlap obyčejně nosil velké množství oblečení, takže Harry nemohl mířit na jeho tepny nebo žaludek. Jeho nejlepší možnost bude zkusit jít mu po krku, zápěstích nebo kotnících.

Harry věděl, že by Snape pojal podezření, pokud by mu koupel trvala moc dlouho, takže vylezl z vany a osušil se. Sehnul se, aby si natáhl kalhoty a potají vyndal střep. Schoval ho, odvázal ho ze šňůrky, pak se chytil za břicho a zlomil se v pase jakoby bolestí. „Au!“

Snape se urychleně ocitl po jeho boku. „Co se děje?“

Harry zasténal: „Můj žaludek!“

„Počkejte, podívám se na to.“ Snape si před Harryho klekl, aby ho prohlédl. Harry počkal, dokud se Smrtijed nenacházel nejblíže, co se kdy dostal, a pak sevřel pevně v pravé ruce střep a ohnal se po Snapeově levém kotníku, mířil na šlachu táhnoucí se vzadu. V té samé době se vrhnul ne Snapeovo tělo a odhodil ho na zeď.

Skoro s každým jiným kouzelníkem by to fungovalo. Snape spadl dozadu a rozlehlo se hlasité zadunění oznamující, že se jeho lebka srazila se zdí. Naneštěstí pro Harryho, jak Snape padal, popadl Harryho za levé zápěstí a stáhl chlapce s sebou. Harry Snapea kopl vší silou a podařilo se mu z něj vyloudit zavrčení, když se jeho noha dotkla Snapeových žeber. Snape silně zatáhl za Harryho zápěstí a s použitím vlastního těla mu podrazil nohy. Harry spadl, jen těsně minul svojí hlavou hranu skříňky. Jakmile dopadl, znovu se ohnal po Snapeovi se svým provizorním nožem a rozřízl Snapeův levý rukáv. Smrtijed se konečně vzpamatoval ze šoku natolik, aby zařval: „Petrificus Totalus!“ a Harry byl přemožen.

Harry nemohl uvěřit svému štěstí. Ze všech Smrtijedů, kteří ho zajali, musel uvíznout s tím jediným, kdo ve skutečnosti věděl, jak bojovat. Ve své hlavě zuřil, zatímco ho Snape přitlačil na podlahu a odešel mimo jeho výhled. Snape nepravidelně oddechoval a Harry věděl, že je zatraceně nasraný, ale nestaral se o to. Snape mu nemohl ublížit, dokud se neobjeví Voldemort a on pochyboval, že to bude někdy v brzké době.

Byl zvednutý pomocí Mobilicorpus a levitován zpátky do cely.

„Dosud jsem se k vám choval velmi rozumně, Pottere.“ Snapeův hlas byl tichý a kontrolovaný. „Zatímco vy nadále zpochybňujete moji autoritu a neustále pokračujete ve vystupování, které mi naznačuje, že se záměrně chováte hloupě.“ Umístil Harryho na postel tváří nahoru. Snape k němu přistoupil a vzal si střep. Zastrčil si ho do hábitu, pak zrušil a znovu vykouzlil řetězy, tentokrát přivázal Harryho okovy k postelovým sloupkům. Konečně uvolnil vazbu poutající jeho tělo.

Harry zavrčel a pokusil se ho kopnout. Snape mu chytil kotníky a přitiskl je k sobě, až se Harry prohnul v zádech. „Dejte ode mě ty ruce, vy umaštěný parchante! Nedotýkejte se mě!“

Snape ho ignoroval a dále mu jednou rukou držel kotníky na místě. Prsty druhé ruky strčil kolem pásu Harryho kalhot a strhnul je dolů. Harry sebou divoce zmítal. „Přestaňte! Nechce toho!“

Snape pustil Harryho kotníky a úplně mu stáhnul pyžamové spodky. Jakmile mohl, Harry se od něj přesunul tak daleko, jak to jen řetězy dovolovaly. Natlačil se proti zdi a nasupeně zíral na Snapea, nepravidelně oddechoval.

Snape Harryho kalhoty poskládal. „Při příští návštěvě má tu výsadu vás mučit Jugson, ale já požádám, abych vás mohl znovu zbičovat a tentokrát to, co vám udělala Belatrix, se vám bude jevit jako milosrdné.“ S touto výhružkou zmizel Snape ve víru černé.

Harry se zoufale pokoušel dostat svůj dech zpátky pod kontrolu. Doufal, že Snapea zranil až do krve. Protože neměl co dělat, pokoušel se přimět se usnout, ale podařilo se mu to až za dlouho.

 

<Kapitola 3>  <Kapitola 5>