Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 3

15.10.2012 10:27

Trochu zápasím s časem, ale budu se snažit to stíhat. Kdyby mi to náhodou nevyšlo, omlouvám se. Kapitola pro grid, Profesora, belldandy, symphony, cim, Lillynebku a všechny, kteří čtou a kterým se povídka líbí.

@@@

Kapitola 3

Někdo Harryho udeřil přes tvář. Harry zalapal po dechu a pokusil se otevřít oči, zatímco byl vytažený za vlasy a postavený na nohy. Pokusil se si stoupnout, ale jeho končetiny byly stále pod vlivem uspávacího lektvaru, tak se zakymácel. Sevření jeho vlasů bylo pevné a Harry byl postrčen několik kroků vpřed, než byl sražen na podlahu. Podařilo se mu otevřít oči, ale viděl pouze rozmazanou šedivou. Hrubé ruce ho uchopily za paže a znovu ho vytáhly na nohy. Zamrkal, snažil se rozpoznat rysy osoby, která s ním tak surově zacházela, ale jediné, co mohl říct, bylo, že je oblečena převážně v černé a má bledou tvář. Dotyk rukou a tvar osoby byl velmi odlišný od Snapeových, ale nenapadalo ho, kdo jiný by to mohl být. Zvedla mu ruce nad hlavu a Harry uslyšel řinčení řetězů. Když osoba v černém ustoupila, Harry pohnul rukama a ucítil tlustý řetězy vedoucí ke stropu, ke kterým byly nyní připoutány jeho náramky. Na kůži ho zastudil studený vánek a Harry si začal plně uvědomovat skutečnost, že je nahý.

„Smím si pohrát s vaší novou hračkou, můj pane?“ ozval Belatrixin hlas s podlézavou úctou.

„Později, ty sis užila posledně,“ řekl Voldemort, jeho hlas vyslal do Harryho srdce dýky z oceli. Ó bože, Snape ho předal. Snape řekl Voldemortovi o Ronovi a Hermioně. Snape zabil Brumbála, jedinou osobu, která by ho mohla zachránit. Harry zatlačil tyto myšlenky do pozadí a snažil se vnitřně uklidnit. Byl stále naživu a to znamenalo, že od něj Voldemort něco chce. Jestliže vydrží vzdorovat, zůstane naživu. Harry rychle zamrkal ve snaze vyostřit si zrak. Dokázal rozpoznat tři tmavé šmouhy s býlími obličeji. Ten, o kterém předpokládal, že je to Voldemort, seděl v křesle s jednou temnou skvrnou po každé straně.

„Severusi.“ Voldemort kývl hlavou směrem k Harrymu. Chlapec za sebou uslyšel zašustění oblečení, ostrý zvuk, a pak náhle mu na záda dopadla rána a náraz ho zhoupl dopředu tak daleko, jak jen to řetězy dovolily. Překvapeně zalapal po dechu a prsty pevněji sevřel řetězy, aby se udržel vzpřímeně. Další prásknutí – musí to být bič – a na záda mu dopadla druhá rána. Harry, který nechtěl křičet před Voldemortem, si skousnul ret. Snape ho plynule bičoval, každé šlehnutí ho zhouplo dopředu. Harry vzdal pokusy udržet se vzpřímeně a v řetězech ochabnul. Zvládl nekřičet, dokonce i když jeho nohy prosakovaly krví a každá rána bičem přetnula nespočet otevřených zranění.

Konečně bič dopadl na podlahu a jediný zvuk v místnosti, byl Harryho nepravidelný dech. Voldemort sestoupil z trůnu a přešel ke chlapci. „Jsi krásný ve svém utrpení.“ Pohladil Harryho po tváři, ale Harry už ztratil příliš mnoho krve, než aby se ho pokusil kousnout do prstu nebo mu alespoň něco odseknout.

Náhle byl Voldemort v jeho mysli a Harry ho nedokázal vyhodit. Příliš zeslábl, aby dokázal ovládat svoje vzpomínky. Když se jeho největší nepřítel brouzdal jeho mozkem, pokoušel se mu podsouvat ty uměle vytvořené. „Co jsi dělal, než jsem tě chytil?“ zeptal se Voldemort a Harry pomyslel na horcruxy. Pokusil se zaměřit na medailon.

„Kdo ti pomáhal?“ Harry si nedokázal nepředstavit Rona s Hermionou. Okamžitě se pokusil nahradit vzpomínky na ně jinými náhodnými obličeji, ale už bylo příliš pozdě.

„Tví malí přítelíčci ze školy? Ubohé. Brumbál byl blázen, když si myslel, že se mi mohou postavit děti.“ Smrtijedi se zasmáli a Harryho myšlenky se při zmínce toho jména stočily k řediteli. Voldemort se zájmem sledoval smrt svého největšího rivala.

„Ano, Severus mi dobře posloužil, což je také důvod, proč jsem mu dal tebe,“ informoval ho Voldemort.

Harry se zkusil zaměřit na vzpomínku o svých zranění, které utržil dříve.

„Když tě dopadli, tak si s tebou trochu užili.“ Voldemort prohledával jeho vzpomínky a hledal onu událost. „Nikdy předtím jsem neslyšel nikoho tak křičet.“

„Můj pane,“ promluvil Snape odněkud za Harryho zády. „Vypadá to, že kluk nemá žádné vzpomínky na své zajetí ani na následující oslavu. Mám podezření, že za tento nešťastný následek mohou zranění hlavy, která utrpěl.“

„Na tom nezáleží.“ Voldemort se vrátil na svůj trůn. „Opatříme mu nové vzpomínky. Začni, Severusi.“

Snape znovu práskl bičem a tentokráte Harry vykřikl, když mu dopadl na ramena. Bič znovu a znovu bičoval na jeho kůži, dokud konečně Harry neomdlel ze ztráty krve.

~

Když se opět probral, necítil žádnou bolest. Ležel tváří dolů na karmínově rudé posteli a Snape seděl vedle něj, prsty přejížděl po Harryho dolní části zad. Chlapec se pokusil zvednout končetinu, aby ho ze sebe setřásl, ale stěží dokázal pohnout hlavou. Jakmile konečně získal dostatek kontroly nad svým tělem, zaskřehotal: „Nechte mě na pokoji.“

„Nějakou dobu jste spal,“ odpověděl poklidně Snape, zatímco se jeho prsty pohybovaly na Harryho stehnu. „Pokud nebudete jíst, tak se vaše rány nikdy nezahojí.“

„Proč se staráte? Vy mě jen budete znovu mučit a přiděláte mi nové. Nechci, abyste se mě dotýkal. Nechci, abyste byl v mé blízkosti.“ Harry se znovu pokusil vytáhnout, ale dokázal se jen podepřít lokty.

Snape ustoupil od postele a umyl si ruce. „Ať je to jak chce, Temný pán mi dal přímé rozkazy, abych se postaral o vaše uzdravení.“ Přešel ke stolu a poklepal na něj hůlkou. Objevilo se jídlo, a jakmile ho Harry ucítil, zakručelo mu v žaludku.

„Najezte se a pak vás vezmu se vykoupat. Věřte mi, Pottere; vaše koupání si neužívám o nic víc, než vy si užíváte nechat se koupat mnou. Umyjte se sám a já se vás nebudu dotýkat o nic víc, než je nezbytně nutné,“ slíbil Snape.

Harry byl příliš unavený a příliš hladový, aby se hádal, ale také stále příliš slabý, aby vylezl z postele. Zpod napůl přivřených víček sledoval, jak Snape vsunul lahvičku z Harryho umyvadla do svého hábitu a konečně odešel z cely.

Harry zavřel oči. Trochu ho překvapovalo, že je stále ještě na živu. Doufal, že Voldemortovi toho neprozradil příliš. V Nitrobraně byl příšerný a měl dojem, že Voldemort dokázal vidět úplně všechno. A on s tím nemohl nic dělat.

Jeho druhý pokus se pohnout byl daleko úspěšnější, ačkoliv když se pokusil vstát z postele, skončil na zemi.

Snape se vrátil a před sebou levitoval čisté povlečení. Povlečení odložil, zahákl ruce Harrymu v podpaží a vytáhnul ho na nohy.

„Nedotýkejte se mě!“ požadoval Harry, ale Snape ho ignoroval a dotáhl ho k židli.

Když chlapce vtlačil na sedadlo, uvolnil ho a odstoupil. Harry se pustil do jídla. Tentokráte to byla jen dušená mrkev a cibule s kuřetem a rýží. Snape za jeho zády se zabýval převlékáním postele.

„Proč tohle nenecháte udělat domácího skřítka?“ zeptal se ho Harry. Měl pocit, že potom co se právě stalo, byl nezvykle klidný.

„Myslíte si, že bych sem dolů pustil domácího skřítka, když vím, jak rád jim dáváte oblečení?“ odpověděl Snape rázně.

„To Hermiona,“ řekl Harry s pusou plnou dušené zeleniny.

„Prosím?“

Harry dožvýkal a polknul. „Já jsem osvobodil jenom Dobbyho. Hermiona je odpovědná za pokusy osvobodit ty v Bradavicích.“

„Slečna Grangerová se pokoušela osvobodit Bradavické skřítky?“ Ve Snapeově hlase bylo něco, co znělo skoro pobaveně.

„Jo, ale je to jen urazilo,“ potvrdil Harry a soustředil se na své jídlo.

„Samozřejmě že ano.“ Snape se prohnal kolem a za ním následovala kupka špinavého ložního prádla. Vyšel z mříží a zamířil do chodby. Harry, maje na paměti svoji nahotu, přešel k posteli, aby se oblékl do prostěradla. Vedle svého polštáře našel složenou malou černou hromádku. Jeho oblečení! Zvedl ho a zjistil, že kalhoty mají nyní v pase provázek a dole jsou založeny, takže mu dokonale padly. Provedl očistu a posadil se na zem, hlavu opřel o mříže. Jídlo mu trochu pomohlo vyjasnit smysly, ale stále byl velice unavený a měl pocit, jakoby měl hlavu plnou bavlny. Jeho emoce byly ztišené, jako kdyby měl srdce obalené v silném plátně.

Snape se vracel ze stejného směru, jako byla koupelna. „Svlékněte si košili a prostrčte ruce skrze mříže,“ nařídil, jakmile si Harryho všiml.

„Proč si teď mám sundávat košili?“ zeptal se ho Harry podezřívavě, jak si stoupal.

„Po tom vašem posledním pokusu o útěk mám v plánu mít vaše ruce svázané po celou dobu, co budete mimo tento pokoj,“ řekl Snape.

Harry si košili rozmrzele svlékl. „To by mě nezpomalilo. Dostal bych se daleko dál, kdybych se nepokoušel použít letax.“

„Myslel jste si, že tento dům by byl připojen k letaxové síti?“ Jedna z těch rozmazaných čárek, která byla Snapeovým obočím se posunula vzhůru směrem k temnotě, což byly jeho vlasy.

„Myslel jsem jenom na útěk.“ Harry prostrčil ruce skrze mříže a sledoval, jak Snape seslal svazovací kouzlo. Snape ustoupil a mříže se rozestoupily, aby Harry mohl projít.

S pocitem jako by byl náměsíčný, se Harry odšoural do koupelny. Stále se mu zdálo, že je nevšedně klidný, ačkoliv cítil, jak hněv vůči Snapeovi vře pod povrchem jeho myšlenek. Byl tam, ale on ho nedokázal vyzdvihnout na povrch. „Dal jste mi i léky na ovlivnění nálady?“

„Možná,“ odpověděl Snape a kouzlem spustil kohoutky. Harry si ho tentokráte pozorně prohlédl a spatřil, jak do koupele přidal pěnu. Stál nyní znatelně mimo Harryho dosah, jako by očekával další útok.

„Na co čekáte?“ probodl Snape Harryho pohledem.

Harry se otřásl. Rozvázal provázek držící kalhoty, nechal je na podložce a vklouzl do vany.

Snape počkal, dokud si Harry do vany nesednul a pak se přesunul kolem a opřel se o zeď na svém oblíbeném místě.

„Jak se mám asi umýt se svázanýma rukama?“ zeptal se Harry, když do ruky popadl mýdlo.

„Jsem si jistý, že to zvládnete,“ řekl Snape.

„Nedosáhnu si na záda,“ stěžoval si Harry.

„Pravděpodobně je to tak lepší. Rány se stále hojí a vy máte sklony si svá zranění zbytečně dráždit.“

„Zranění, která jste mi způsobil vy,“ zamumlal Harry. Namydlil si ruce, jak nejlépe zvládl, a když od Snapea neuslyšel žádnou odpověď, promluvil nahlas: „Nerozumím tomu, proč se tak obáváte, že bych se zabil. Věštba říká, že mám schopnost ho zabít. A já udělám vše, co budu moci, abych ho zabil, a budu se o to snažit, dokud neuspěji nebo dokud on nezabije mě.“

„Jak ušlechtilé,“ jízlivě se ušklíbl Snape.

„Harry se otočil a nasupeně se na Smrtijeda podíval. „Alespoň se snažím dělat to, co je správné. Nezabíjím nevin- “

„Vylezte z vany, Pottere.“ Snape popošel dopředu a s prásknutím popadl z přihrádky ručník. Hodil ho Harrymu na hlavu.

„Ale já jsem si ještě neumyl - “

„Ven!“ Snape popadl Harryho za paži a trhnutím ho vytáhl z vany. Ručník mu spadl, když nahého a mokrého chlapce táhl chodbou zpátky do cely. Mříže se rozestoupily a Snape ho hodil na zem, pak se vyřítil pryč. Ozvalo se třísknutí dveřmi, a pak se rozhostilo ticho.

Harry se opatrně postavil na nohy. Snape byl nemožný. Neměl se přidávat ke Smrtijedům, pokud se ho tak dotýkalo, když ho někdo nazval vrahem. Harry přešel k posteli a svlékl povlek z polštáře. Usušil se, vylezl na matraci a přikryl se peřinou. Své kalhoty nechal v koupelně a nemohl si obléct košili, když měl stále svázané ruce.

Harry se stočil do klubíčka a zavřel oči, myslel na své přátele. Doufal, že Ron s Hermionou jsou stále v bezpečí. Jak znal Hermionu, pravděpodobně brzy zjistila, že ho zajali a teď chystá plán, jak mu pomoci utéct. Jestli existoval někdo, kdo by ho mohl odsud dostat, byla to ona. Ona a Ron by udělali všechno, aby mu pomohli utéct. Harry myslel na své přátele, dokud neusnul.

~

Měl nádherný sen. Ginny mu pomáhala s honbou za horcruxy a jako součást jejich hledání, se museli vykoupat v horkém zřídle. Samozřejmě se Ginny svlékla donaha a malé zřídlo se každou vteřinou zmenšovalo, až nakonec byli donuceni se k sobě přitisknout, aby zůstali ve vodě. Ginnina prsa, měkká a mléčně bílá s drobnými růžovými bradavkami, se mu tiskla na hrudník. V jednu chvíli zmizelo i jeho oblečení a jeho penis stál pevně v pozoru. Třela se o něj přesně tím způsobem, jaký měl rád. „Ó ano…“ mumlal, když se její tělo tvrdě natlačilo na jeho a penis tak uvěznila mezi jejich bříšky. „Ano…“

„Pottere! Co - “

Harry cítil, jak se z něj přikrývka trhnutím servala. Otočil hlavu a vzhlédl ke Snapeovi. Plně se probral a uvědomil si, že si mužství svírá rukama. Zamrkal na Smrtijeda, který stál ztuhle po straně postele, v ruce držel karmínovou pokrývku jako prapor. Harry nedokázal rozluštit výraz na Snapeově tváři, ale myslel si, že zahlédl nějakou červeň šířící se přes líce.

„Em… dobré ráno,“ řekl nakonec Harry s prsty stále obtočenými kolem svého údu.

Mimořádně jasné zavíření černé a Snape zmizel rychleji, než si Harry vůbec myslel, že je možné.

„Zbavte mě toho řetězu!“ zařval Harry za vzdalující se černou šmouhou. Konečně pustil svůj penis. Nechat se přistihnout tím mastným zmetkem při onanování rozhodně zabíjelo jakékoliv libido, a navíc se potřeboval vymočit.

Harry sklouzl z postele a přešel k záchodu. Na stole bylo umístěno jídlo společně s černým flekem, o kterém předpokládal, že je jeho chybějící oblečení. Když se jeho penis uklidnil, vykonal potřebu, umyl si ruce, a pak uchopil kalhoty. Snape také poskládal Harryho košili a úhledně ji umístil na spodky. Opatrně hodil košili na postel a rychle si na sebe natáhl kalhoty, než se posadil k jídlu.

Tentokráte to byla hustá polévka s bramborami a množství dalších věcí, které Harry nepoznal. Vedle jídla byl postavený dýňový džus a tlustý krajíc kváskového chleba. Snapeův domácí skřítek opravdu uměl vařit, třebaže se zdál nebo zdála být těžce zatížená na dušené pokrmy a polévky. Nemělo to chuť jako nic, co Harry kdy ochutnal o Dursleyových nebo v Bradavicích. Snědl toho tolik, co dokázal, neboť nesnášel, když se plýtvalo jídlem. Když dojedl, vyčistil si zuby a učesal vlasy.

Po jídle mu Snape obvykle buďto dal lektvary nebo ho vytáhl do koupelny. Kdyby věděl, že onanování před Snapem způsobí, že ho muž nechá na pokoji, už by to praktikoval dříve. Když se ten parchant neobjevil ani poté, co si ustlal postel, protože neměl nic jiného na práci, rozhodl se, že řetěz přelomí. Zvedl židli a přenesl si ji ke zdi naproti posteli.

Harry nechal vklouznout řetěz pod nohu židle a trhl vzhůru tak silně, jak jen dokázal. Kov se vtlačil do dřeva a tahal za okovy, ale nepřelomil se, i když Harry tahal vší silou. Postavil se tak, že nohy židle byly pevně přitisknuté ke zdi a řetěz byl mezi jeho nadloktími a pod pravou horní nohou židle. Poodstoupil a pak se zkroutil tak, že nohou tlačil na sedadlo židle a použil ji tak, aby tlačil dolů na židli, zatímco rukama tahal vzhůru. Náramky se bolestně zaryly do jeho zápěstí, ale řetěz držel pevně. Přesunul se do lepší pozice a zatahal ještě silněji.

Náhle řetěz zmizel a on spadl dozadu na podlahu. Snape stál na druhé straně mříží.

„Dřív byste si zlomil ruku, než přelomil ten řetěz,“ řekl Snape tónem, který jasně naznačoval, že ta první možnost by ho potěšila daleko víc. Harry se posadil a promnul si kolem želízek, aby se ujistil, že ten řetěz je doopravdy pryč. „Teď si běžte lehnout na postel.“

„Vy jste sem nešel, abyste mě vzal se umýt?“ Jakmile se Harry ujistil, že se řetěz znovu neobjeví, vrhl podezřívavý pohled na černý flek.

„Jistě že ne. Dnes jste se už jednou myl,“ Snape se ušklíbal, jako kdyby to Harry měl vědět. „Musím vám na záda namazat další mast proto, abyste neměl jizvu.“

„Já nevím, kolik času uběhne, když spím! Podle toho co vím, jsem klidně mohl spát opět celé dny. Navíc, proč vás k čertu zajímá, jestli budu mít jizvu?“

„Pokud budu muset, použiji kouzla, abych vás dostal do vaší postele.“ Snape namířil hůlkou Harrymu na hrudník. „Záleží to na vás.“

Harryho trochu překvapilo, že mu Snape dává na výběr. Rozhodl se, že nechce, aby se ho někdo dotýkal, zatímco bude znehybněný nebo zkamenělý, proto sebou hodil na postel.

Snape prošel skrze mříže a poučil: „Nadbytečné užívání lektvaru na spánek a proti bolesti působí značné množství nepříznivých reakcí, jako jsou halucinace, somnambulismus, trichotillomanie, záchvaty, mysofobie a pavor nocturnes.¹ Protože stěží toleruji vaši společnost v takové míře, jako to zatím je, můžete si být jistý, že vám nebudu dávat více léků, než je nutné.“

Harry jen zamrkal. „Nevím, co většina z toho znamená.“

„To je překvapení,“ poznamenal Snape suše. Popadl Harryho za paži a tlačil ho směrem ke sloupkům u hlavy postele. Harry se ho právě chystal udeřit do toho jeho obrovského nosu, když se objevily řetězy mezi jeho okovy a sloupky, čímž mu zamezily pohybovat rukama více než jen pár palců.

Harry se zamračil. Opět si prohlížel náramky, zatímco Snape vtíral nějaký druh oleje do jeho zad. Lektvary, kterým Snape Harryho krmil, způsobovaly, že měl chlapec rozmazané vidění a teď, když se směsi začínaly z jeho systému vyplavovat, viděl vzhled náramků zřetelně, pokud měl obličej blízko kovu. Uvědomil si, že jsou pokryté runami i řezbami draků, které mu připomínaly draky na sloupcích postele. Kdyby tu jen byla Hermiona! Ona by pravděpodobně ty runy dokázala přečíst.

Snape se konečně postavil a v umyvadle si umyl ruce. „Alespoň hodinu se nedotýkejte svými zády ničeho. Bylo by prospěšné, kdybyste se o nic neotíral minimálně pět hodin, ale jak vás znám, dovedu si představit, že zjistíte, že je pro vás těžké i hodinu se vyhnout tomu, abyste si zhoršil svá zranění.“

Harry protočil očima. „Taky tu nemám, co jiného bych mohl dělat.“

Snape odešel z cely a zamířil směrem ke knihovně.

„Řetězy!“ zařval Harry za ním a zatahal za kroužky. „Musím se jít vyčůrat!“ lhal.

Snape se vrátil a mávnutím hůlky Harryho osvobodil. Něco po chlapci hodil, což Harry se svými opět pronikavými dovednostmi chytače, jednoduše zachytil. Byla to tlustá kniha v měkké vazbě.

„Chrám Matky Boží v Paříži,“ přečetl Harry, když si knihu umístil blízko obličeje tak, aby dokázal vyluštit písmena. „Bylo by daleko jednodušší číst, kdybych měl brýle.“

„Pokud se budete chovat slušně, smím vám je dát,“ řekl Snape z druhé strany mříží. „Nyní když máte něco konstruktivného, co můžete dělat se svým časem, očekávám, že pokud nebudete umírat, zůstanete potichu. Ani se nebudete věnovat žádné činnosti, která by vám pravděpodobně mohla zlomit končetinu.“ Snapeova hlava trhla sebou směrem k židli, stále ležící na podlaze.

Harryho naštvalo, jak ho Snape poučoval, tak se podíval přímo na Smrtijeda a prohlásil: „Jen jsem se chystal si ho vyhonit.“