Sňatek z rozumu - Kapitola 4
Harry se pomalu probouzel ze spánku, přetočil se na záda, protáhl se – a okamžitě si přál, aby to neudělal.
„Do prdele!“
Hlas vedle něj suše poznamenal: „Jsme všímaví, že? Pokud bys jednoduše dával pozor minulou noc, nemusel bys mít tenhle problém.“
Harry otevřel oči a nasupeně se na Snapea podíval. „Vodprejskni, Snape.“
Snape zvedl malou lahvičku a ušklíbl se na něj. „Nebyl bych tak ukvapený, Pottere. Držím v ruce prostředek ke zmírnění toho, co tě trápí.“
„Co po mně chcete, abych udělal – dal vám za to pusu?“ odsekl Harry.
„Včera v noci, bych ti to dal jen tak. Dnes ráno… ‚prosím‘ bude dostatečný.“
„Prosím,“ přemohl se Harry. Snape odzátkoval lahvičku a podal mu ji a Harry ji polkl. „Bože, nemůžete dělat nic, co chutná trochu slušně?“
„Přestaň fňukat, Pottere.“
Než mohl Harry cokoliv odpovědět, ozvalo se zaklepání na dveře ložnice a pak se otevřely. Ministerský úředník, kterého Harry viděl předchozího dne, si pospíšil dovnitř, zářivý úsměv na tváři a s Brumbálem a Siriusem hned za ním.
„Dobré ráno, dobré ráno!“ řekl úředník radostně.
Harry spatřil Snapea sebou cuknout a samolibě si všiml, že jeho nový manžel se nezdá být ranním ptáčetem. Harry se vytáhl a opřel o pelest, pokrývku si vytáhl až ke krku a čekal na výbuch.
Nicméně než Snape stihl cokoliv říct, úředník si položil aktovku na postel a vytáhl z ní papíry. „Jsem rád, že jste oba vzhůru, nezaberu vám více času, než bude nutné. Musíme vyplnit jen pár formulářů. Zaprvé, jedli jste něco nebo pili dneska ráno?“
„Ne,“ řekl Snape krátce.
„Ano,“ odvětil Harry. „Um, lektvar proti bolesti.“
Sirius se zamračil. „Proč sis potřeboval vzít lektvar proti bolesti, Harry?“ dožadoval se a naštvaně zíral na Snapea.
Snape Siriuse obdařil jedním ze svých nejvíce dráždivě samolibých úsměvů a Brumbál chvatně řekl: „To teď nemá žádný význam.“
„Máte vzorek toho lektvaru?“ zeptal se ministerský úředník.
Harry mu podal lahvičku a muž na ní poklepal hůlkou. „V pořádku. Jen základní analgetikum a svalový relaxant. To by s Veritasérem vůbec nemělo účinkovat.“ Umístil lahvičku do obalu a vložil ji do aktovky, pak se jí začal prohrabávat. „Teď, vím, že jsem tu lahvičku měl někde tady…“
„Dovolte mi, Ignáci,“ řekl Brumbál a držel zvednutou lahvičku s čirou tekutinou.
Úředník si lahvičku převzal a poklepal na ni hůlkou. Přes tvář mu přeběhl potěšený výraz. „Ano, tohle bude fungovat velmi dobře, vskutku velmi dobře! S tak čistým vzorkem Veritaséra jsem ještě neměl to potěšení pracovat. Váš, profesore?“ ohlédl se na Snapea.
„Ano, je to jeden ze Severusovy várky,“ potvrdil Brumbál. „Bude to problém?“
„Kdepak! V Oddělení Kouzelnických smluv se nám zřídkakdy dostane šance pracovat s tak ‚dobrým zbožím‘, jako je tady to,“ řekl Ignác a rozzářil se na Brumbála a pak hned na Snapea. „Kolegové mi budou závidět, to vám mohu říci. Profesore, pokud mi dovolíte kápnout vám dvě kapky na jazyk?“
Ohromený tím komplimentem Snape otevřel ústa a Ignác pečlivě odkápl dvě kapky na jeho jazyk. Pak se přestěhoval na druhou stranu postele a zopakoval proceduru s Harrym.
„Nyní, jen pár otázek, abychom vyplnili smlouvu.“ Potom, co si ověřil jejich identitu, řekl: „Došlo k úplné konzumaci manželství minulou noc?“
„Ano,“ řekl Snape rychle.
Harry vypadal nejistě. „Co myslíte tím ‚úplná‘? Pokud tím myslíte, jestli mě Snape ošukal – ano, ošukal. Pokud tím myslíte, jestli jsem já ošukal jeho - “
„To už by stačilo, Pottere,“ řekl Snape chladně.
Harry se na něj zamračil. „Vy nejste ten, kdo to chce vědět.“
„Ano, ano, to bude stačit,“ řekl chvatně Ignác. Naškrábal své jméno na konec smlouvy, pak to Brumbál a Sirius dosvědčili.
Když to bylo hotovo, sroloval ji, poklepal na ni hůlkou a převázal ji stuhou s ministerskou pečetí.
„Tak to bychom měli,“ řekl rázně a umístil si smlouvu do aktovky. „Tohle vyplním, až se vrátím do kanceláře. Budete-li si přát oficiální kopii pro vaši osobní složku, jedna bude dostupná za 30 dnů.“ Potřásl Harrymu a Snapeovi rukou. „Blahopřeji, pánové. Doufám, že pro vás oba bude přínosná. Albusi, pokud byste mi mohl ukázat kudy ven?“
„Jistěže, Ignáci,“ řekl Brumbál a následoval ho ven z pokoje.
Poté, co oba odešli, se v místnosti na chvíli rozhostilo zlověstné ticho, pak se Sirius zeptal: „Proč Harry potřeboval lektvar proti bolesti, Snape? Co jsi mu udělal?“
Snape se jízlivě usmál. „No přeci defloroval jsem tvého panenského chlapce, samozřejmě. A pamatuj, byl to tvůj nápad.“
„Parchante,“ zamračil se Sirius, pak se obrátil k Harrymu. „Jsi v pořádku? Ublížil ti?“
Harryho zastihl dotaz, když Veritasérum stále putovalo jeho systémem. Na jednu stranu byl Snape minulou noc podivuhodně ohleduplný a Harry si nebyl v tu dobu vědom žádné bolesti. Na druhou stranu dnes ráno zažil značné nepohodlí a stále se cítil poněkud citlivý. Vzbouřil se mu žaludek.
„Musím použít onu místnost.“ Utekl do koupelny a ihned zvrátil obsah svého žaludku.
Jen nejasně si byl vědom někoho dalšího, kdo vstoupil do umývárny, zatímco se snažil přesvědčit své vnitřnosti, aby se přestali zvedat. „Tady,“ řekl tichý hlas a sklenice nějaké mléku podobné substance se objevila před ním. Vzal si ji a donutil se ji spolknout a bylo překvapením, když to okamžitě nevyzvrátil. Ve skutečnosti to vypadalo, že zvracení ustalo, nemluvě o točení místnosti kolem něj.
„Díky,“ zamumlal. „Výhoda být ženatý s mistrem lektvarů, předpokládám.“
„Těžko bych vás mohl nechat uzvracet se k smrti hned ráno po naší svatbě,“ řekl suše Snape. „Pomyslete, co by to udělalo s mojí pověstí.“ Harry si mimoděčně odfrkl smíchy. „Tvůj kmotr odešel, pokračoval dál ve své cestě. Vysprchuj se, vyčisti si zuby a vrať se, až tak učiníš. Domácí skřítkové mají připravenou snídani.“
Dveře do koupelny se s kliknutím zavřely a Harry se vyškrabal na nohy. Dal si na čas, důkladně se osprchoval a dvakrát si vyčistil zuby. Rozhodl se, že nemůže nevyhnutelné odkládat déle, tak se vrátil do ložnice.
Podezřele známý kufr byl umístěn na konci postele a Harry byl překvapený, když si uvědomil, že jeho věci už dorazily z jeho bytu. Otevřel šatník, aby spatřil, že domácí skřítkové mu už pověsili oblečení, a pak se zamračil, když si uvědomil, že tam viselo pouze jeho. Rychlým pohledem do prádelníku si ověřil, že zásuvky jsou obsazeny pouze jeho věcmi.
„Potřebuje pan Harry něco?“
Harry se otočil a spatřil domácí skřítku oděnou do ubrousku na čajník, který byl bez poskvrnky, jak postává vedle postele. „Um, ano. Věci profesora Snapea. Jeho oblečení a tak. Kde jsou?“
Skřítka vypadala překvapeně. „V pokoji pana Severuse, pane.“
Harry se zamračil, vstřebával skutečnost, že Snape podle všeho nechával své věci v jiném pokoji, a zlostně uvažoval, jestli si ten muž myslí, že by Harry mohl ukrást jeho drahocenný majetek.
„Můžu být pomocná panu Harrymu obléknout se?“
„Ne,“ řekl Harry krátce, prudce otevřel šuplík a vytáhl košili, džíny a své nejpohodlnější boxerky. „Ale můžeš mi ukázat, kde par – kde ‚pan Severus‘ je, až budu oblečený.“ Rychle se oblékl a neúspěšně se pokusil udělat něco s vlasy, pak to vzdal. „Můžu se tě zeptat na jméno?“ požádal domácí skřítku, když šel za ní z pokoje.
„Já být Pippa, pane,“ řekla skřítka se zářivým úsměvem a začala radostně klábosit o domě a ostatních obyvatelích, zatímco ho vedla po schodech dolů do jídelny. Harry si pomyslel, že vypadá velmi radostně na někoho ze Snapeových zaměstnanců – napůl očekával, že Snapeovi služebníci se budou krčit strachem
„Snídaně, pane Harry, pane,“ řekla Pippa, když vešli do jídelny. Harry viděl, že Snape už sedí za stolem schovaný za Denním Věštcem a jeho oči se rozšířily při pohledu na plně obložený stůl. „Je tu něco, co vy potřebovat, pane Harry?“
„Um, ne,“ řekl Harry, bylo mu trochu špatně od žaludku při pohledu na všechno to jídlo.
Snape vystrčil hlavu zpoza novin a netrpělivě se na něj podíval. „Posaďte se a jezte, Pottere. Mí domácí skřítci si podle všeho myslí, že skomíráte nedostatkem jídla; tohle všechno je na vaši počest.“
„Um, nemyslím si, že toho sním moc,“ řekl Harry, zatímco si opatrně sedal.
Snape přejel Harryho hodnotícím pohledem. „Pippo, přines mi tu fialovou baňku z mé umývárny, prosím.“
Harry pozvedl obočí, když uslyšel Snapea říkat ‚prosím‘, a opatrně si ukousl kousek toastu. Skřítka se vrátila s požadovanou nádobou a Snape z ní polovinu nalil do sklenice s dýňovým džusem, promíchal to a pak ji podal Harrymu. „Vypijte tohle. Pomůže vám to uklidnit ty účinky nevolnosti z Veritaséra.“
Harry vypadal pochybovačně, ale usrkl si džusu. K jeho překvapení to zůstalo dole a tak vypil i zbytek. Jeho žaludek se okamžitě přestal zvedat a povzdechl si úlevou.
Harry se přes stůl podíval na Snapea a chtěl mu poděkovat za lektvar, ale viděl, že se znovu stáhl za noviny. Na přední stránce Harry spatřil, že novinka o jejich svatebním obřadu už vyšla najevo. „Chlapec, který přežil se oženil v tajnosti“ bylo hlásáno na úvodní stránce a pod tím byly oddělené fotky jeho a Snapea. Snapeova fotka na něj civěla přes stůl a on se odvrátil, náhle si vzpomněl, že je na Snapea naštvaný.
„Je nějaký důvod, proč jsou vaše věci v jiném pokoji?“
Snape složil noviny a tázavě se na něj zadíval. „Nabyl jsem dojmu, že byste, stejně jako já, dával přednost odděleným ložnicím.“
Harry nad tím zamrkal a pak náhle ucítil vlnu úlevy nad uvědoměním si, že nebude muset spát se Snapem každou noc. „Um, jo.“
„Při příležitosti, že zatoužím po manželských právech, pak vás, samozřejmě, informuji předtím, než vstoupím do vašeho pokoje.“
Harryho žaludek sebou trhl. „Já…“
„Nemělo by se to stát více než jednou nebo dvakrát měsíčně, jsem docela zvyklý uspokojoval své vlastní potřeby,“ pokračoval Snape. „Věřím, že to pro vás bude přijatelné?“
„Jo,“ řekl Harry sklíčeně. Byla to, konec konců, součást svatební smlouvy a Snape v rámci svých práv mohl požadovat více. K čertu, mohl požadovat dítě, pokud by jedno chtěl.
Snape sledoval Harryho, jak si hraje s jídlem. „Je něco špatně, Pottere?“
„Ne. Já jen…“ Harry si povzdechl. „Všichni pořád mluví o tom, co je na sexu, ale to jen… no, bylo to dobré, ale nebylo to nádherné.“
„Budu se snažit poskytnout vám příště větší potěšení,“ řekl Snape suše.
Harry se začervenal. „Tak jsem to nemyslel. Ten způsob… když jste se mě tak dotýkal… to bylo dobré. Bylo to lepší, než když se dotýkám sám sebe. Ale ta druhá část… opravdu to lidé dělají rádi?“
Snape pokrčil rameny. „Je to docela příjemné pro toho, kdo proniká, a podle toho, co jsem pochopil, tak mnozí si užívají být příjemce. Já osobně shledávám pozici dole méně než uspokojivou.“
„Jo,“ řekl Harry, nabodávaje si vajíčko na vidličku. „Ne že bych si stěžoval nebo tak.“ Vzhlédl ke Snapeovi. „A vy nebýváte dole.“
„Ne,“ řekl Snape krátce. „Pokud si přejete zažít to potěšení být nahoře, budete se muset porozhlédnout jinde.“ Složil noviny a položil je na stůl. „Nyní, pokud jste už skončil s mučením těch vajec, provedu vás po domě, než půjdu pracovat.“
Harry přikývl a dopil svůj čas. „Skončil jsem.“
„Velmi dobře, tedy.“ Snape se postavil a začal mluvit v tom, co Harry rozpoznal jako vyučující hlas. „Tohle, jak vidíte, je jídelna. Kdykoliv aspoň jeden z nás bude v domě, budou snídaně a večeře podávány tady. Obědvat můžete kdekoliv a kdykoliv si vyberete. Za těmito dveřmi je kuchyň. Máme dva domácí skřítky; prosím, upusťte od jejich otravování je dnem i nocí. Pokud vyznáváte víru vaší přítelkyně Grangerové o právech domácích skřítků, byl bych rád, kdybyste si ji nechal pro sebe. Pippa a Tobby jsou u mě již mnoho let a já jsem si na ně poněkud zvyknul.“
„Dobře,“ Harry protočil oči.
Dovedl Harryho do vstupní haly, ukázal směrem k pokoji, kterého si Harry všiml minulý večer během recepce. „To je obývací pokoj a vedle něj je knihovna – ne že byste měl pro ni jakékoliv využití. Dolů tímto sálem je moje laboratoř. Nebudete – vyjma případů nejvyšší nouze – vstupovat do mé laboratoře. Je to srozumitelné?“
Báječné, pomyslel si Harry a přikývl. Můj domov na dalších Bůh-ví-kolik let a já se v něm cítím jako nevítaný host.
„Nahoře jsou tři ložnice, každá s vlastní koupelnou,“ řekl Snape, ukazuje směrem ke schodům. „Váš pokoj jste již viděl. Můj je hned vedle a pokoj pro hosty je přes chodbu.“ Snape se zhluboka nadechl a pokračoval pochmurným tónem, který značil, že je připravený být společenský i kdyby ho to mělo zabít. „Prosím, nebojte se pozvat své přátele na návštěvu. Nicméně pokud budete plánovat návštěvu vašeho kmotra, laskavě mě informujte, abych si udělal plány být kdekoliv jinde.“
Harry se na to zakřenil, cítil uvnitř zvláštní teplo při Snapeově povolení.
„Já samozřejmě na konci týdne odjedu zpátky do Bradavic, až se studenti vrátí z Velikonočních prázdnin. Nicméně, budu se snažit vracet se během školního roku, když mi to rozvrh dovolí, stejně tak jako v létě a o prázdninách,“ pokračoval Snape. „Ocenil bych, pokud byste mi poskytl kopii vašeho rozvrhu, abych věděl, kdy budete zaneprázdněn hrou.“
Harry pozvedl obočí. „Stáváte se fanouškem, Snape? Nebo se jen bojíte, že mě prošvihnete?“
Snape na něj civěl. „Stále jsou na svobodě ti, kteří nechtějí nic jiného než vás zranit, Pottere. Lucius Malfoy, zejména, nevezme změnu svého plánu důstojně. Jestliže neočekávaně zmizíte, pomohlo by vědět, jestli jste byl unesen nebo jednoduše proháníte svůj zadek po hřišti.“
Znělo to rozumně a Harry souhlasil. Snape se lehce uvolnil a provedl ho skrze francouzské dveře na krásnou malou terasu. „Tady venku jsou zahrady. Nejsou rozsáhlé, avšak poskytují mnoho ingrediencí pro mé lektvary, takže bych ocenil, když vy a váš doprovod nebudete řádit mezi nimi.“
„Hej! Já neřádím – nebo alespoň jsem neřádil už věky!“
„Samozřejmě,“ řekl Snape suše. „Udržujte své famfrpálové poletování na otevřených pláních západně od domu, prosím. V pěkných dnech skřítkové servírují odpolední čaj tady na terase. Jste vítán, abyste se ke mně připojil nebo ne, jak si přejete. Pokud máte nějaké preference třeba ohledně čaje nebo sušenek, dejte vědět Pippě.“
Harry přikývl a otočil se, aby si prohlédl dům. „Je velmi pěkný, Snape, ale vůbec to není to, co jsem si představoval.“
Snapeovy rty se zvlnily. „Čekal jste něco po vzoru Malfoya panství – velké a snobské? Když jsem sem přišel, byla Snapeova rodina uvržena do vznešené chudoby, zachovalo se jen málo kromě naší čisté krve a naší hrdosti. Můj vzdálený bratranec přebývá v rozpadajících se pozůstatcích domu předků; nebyl jsem tam od té doby, co jsem byl kluk.“ Pohlédl na dům a Harry viděl spokojenost na jeho tváři. „Tohle je moje; koupil jsem zemi a postavil jsem to. Jednoho dne to snad přenechám svým dědicům.“
Harry se urychleně vyhnul tomuto předmětu, ukazuje směrem k malé budově na druhé straně terasy. „Co to je?“
„To, pane Pottere, je vaše.“
Harry se zamračil. „Moje co?“
„Vaše osobní pracovna nebo dílna – cokoliv si přejete. Pro mne za mne tam můžete skladovat třeba odpadky.“
„Moje?“ zeptal se Harry, neodvažoval se tomu ani věřit.
Snape se zamračil. „Je to příliš těžký pojem na vaše chápání, Pottere?“
Harry si ho nevšímal, přešel k budově a otevřel dveře, pak se podíval dovnitř. Nebylo to rozlehlé, mělo to velikost přibližně Hagridovy boudy, ale bylo to čisté a světlé a svěží s mnoha možnostmi. Vonělo to pachem novoty a Harry se ohlédl na Snapea v překvapení.
„Není to moc ve srovnání s luxusem, kterým jste byl obklopen,“ řekl Snape ledově.
Harry se zakřenil. Jeho poslední obydlí byl vybavený byt, ve kterém bydlel s dvěma dalšími členy týmu. Předtím obýval malou ubytovnu se čtyřmi spolubydlícími. A předtím…
„Je to dokonalé,“ zamumlal, klouzal rukama po hladkých zdech. Bylo to nové – na to by Harry vsadil svůj život. Snape musel nechat postavit tohle jenom pro něj. Cítil, jak se mu podivně stahuje hrdlo.
Snape se ušklíbl. „Nesnažte se mi lichotit, Pottere. Ve srovnání s domem vašich příbuzných - “
„Je to nebe,“ řekl Harry, pokračoval v kroužení po místnosti, nasával atmosféru místa. „Dursleyovi se mnou zacházeli jak s odpadem – deset let mě drželi v přístěnku pod schody. Když mi přišel dopis z Bradavic, dali mě do Dudleyho druhé ložnice, ale jenom protože se báli. Samozřejmě dali mříže na okna a většinu času mě tam drželi zamčenýho.“
Snape se zamračil. „Proč by to dělali?“
Harry si povzdechl a podrbal se na hlavě. „Protože nesnášeli kouzla a všechno s tím společného, včetně mě. Předpokládám, že si mysleli, že to ze mě můžou dostat hladověním nebo bitím.“ Slabě se na Snapea usmál. „Nefungovalo to, samozřejmě.“
Stále se mračící Snape studoval Harryho tvář, jako kdyby hledal známky toho, že ten mladík lže. „Samozřejmě,“ zamumlal. „‘Co nás nezabije - ‘“
„ ‘- to nás posílí,‘“ dokončil Harry s malým úsměvem.
Snape pozvedl obočí. „Nebyl jsem si vědom toho, že jste četl Nietzscheho, Pottere.“
„Nečetl,“ odvětil Harry. „Bylo to v ‚Barbaru Conanovi‘.“ Na Snapeův nechápavý výraz ochotně vysvětlil. „Mudlovský film. Viděl jsem ho jednou v noci v telce, když byli Dursleyovi venku.“
Snape protočil oči. „Nemožný spratku.“
Harry cítil, jak se v něm rozlévá hřejivý pocit. Tohle byl pocit něčeho důvěrně známého a bezpečného. „Nesnesitelný mizero.“
Snape ukázal na prázdnou místnost. „Můžete si to zařídit, jak si přejete. Pippa a Tobby jsou zpraveni o obchodnících, u kterých mám účty.“
Harry se zamračil. „Mám vlastní peníze,“ řekl ostře. „Platím za své vlastní věci.“
„Dobře,“ řekl Snape, nezdál se ani v nejmenším dotčený Harryho prohlášením. „Můj plat, ač štědrý, není neomezený, a já dávám přednost utratit ho za jiné věci.“
„Skvěle,“ odsekl Harry.
„No, když jsme si to vyjasnili, mám práci. Už jsem dnes ráno promrhal zbytečně dost svého času,“ řekl Snape a otočil se k odchodu.
Harry si skousl ret; věděl, že se Snape snaží ze všech sil, a nebylo správné kritizovat muže za jeho pýchu. „Profesore,“ řekl rychle, pak se rozhodl, že to nezní správně. „Snape… ehm, Severusi.“
Snape se znovu otočil, pozvedl obočí. „Je zde nějaký důvod, proč vyjmenováváte můj titul a jména?“
„Jen jsem zkoušel přijít na to, jak vám mám říkat,“ odsekl Harry.
Snape vypadal, že to na okamžik zvažuje. „Severus bude přijatelné,“ řekl.
Harry přikývl. „A já bych ocenil, pokud byste mi říkal ‚Harry‘ místo Pottere,“ usmál se rozpačitě. „Konec konců, teď je to ‚Potter-Snape, že?“
„Správně,“ řekl Snape, pak se zdálo, že si na něco vzpomněl. Vytáhl z kapsy krabičku. „Tohle je také vaše. Měl jsem vám to dát včera, ale nenašel jsem na to vhodnou dobu.“
Vypadal neohrabaně, ne jako jeho obvyklé já, a Harrymu tím připomněl způsob, jakým Snape vypadal před Brumbálem včera večer. Harrymu bylo nepříjemné vidět Snapea dávat najevo cokoliv menšího než úplnou jistotu a rychle otevřel krabičku. „Prsten?“
Snape přikývl. „Je to tradice a Malfoy bude očekávat, že nějaký budete nosit. V jiném případě by to vzbudilo podezření.“
„Dobře,“ řekl Harry. Nechal sklouznout prsten na prst a cítil, jak se přizpůsobil, aby mu dokonale seděl. „Díky.“ Vzhlédl a podíval se Snapeovi do očí. „Za všechno.“
Snape znovu přikývl a rychle odešel. Harry zíral na prst dlouhou dobu, symbol toho, jak moc se jeho život změnil, a pak odhodlaně obrátil pozornost zpátky na místnost. Jeho místnost, pomyslel si s uspokojením, zatímco si představoval všechny možnosti. Byl to začátek.
<Kapitola 3> <Kapitola 5>