Sňatek z rozumu - Kapitola 3
Co následovalo dál, byla zjevně oslava ve Snapeově domě.
Oprava – v jejich domě, dle podepsané smlouvy v jeho ruce.
Harry stál vprostřed Snapeova obývacího pokoje – Brumbál nachystal přenášedla, aby je vzala do Snapeova domu – zíral na svitek, který stále svíral v ruce. Zdálo se mu to nereálné, téměř tak podivné jako pohled na Siriuse, který si nabízí z přepychového stolu s občerstvením na druhé straně místnosti, nebo na Ron nabízející své zdvořilé blahopřání Snapeovi. Harry slepě zíral na svitek a musel odolat nutkání hodit ten svitek do ohně a zařvat: „Apríl!“
„Tohle si vezmu, Pottere,“ řekl Snape ostře a Harry neochotně uvolnil sevření na teď již zmačkaném svitku.
Strnule sledoval, jak Snape položil svitek a brk na malý stolek. Brumbál okamžitě přešel ke stolku a podepsal to a pak, k jeho překvapení, to podepsal Ron.
„K čemu to je?“ zeptal se Harry Hermiony.
Překvapeně se na něj podívala. „Po všech svědcích je vyžadováno, aby se podepsali, Harry, ověřují tím, že se konal sňatek a že ti Snape zařídil řádné pohoštění na svatební hostině.“
Harry sebou trhl při slově „svatební“ a řekl podrážděně: „‘Řádné pohoštění?‘ Vezmou mu body, pokud sendviče nebudou mít okrájené kůrky nebo tak něco?“
Hermiona se na něj nesouhlasně podívala. „Vážně, Harry. Myslela bych si, že budeš profesoru Snapeovi vděčnější. Právě tě zachránil před povinností vzít si Luciuse Malfoye.“
Harry náhle cítil všechno, jen ne vděčnost. Při těch pár příležitostech, kdy pomyslel na ženění, rozhodně neočekával, že jeho svatba bude vypadat takto. Vzpomínal si na fotky ze svatby svých rodičů se všemi svými přáteli kolem a porovnal to se svou namíření-hůlkou svatbou-nesvatbou a touhle ošuntělou recepcí a cítil se strašlivě podvedený Osudem. Nestaral se o to, že se zrovna chová jako rozmazlený spratek. Opět, když měl jednou šanci na něco „normálního“, okradli ho o to, a on nevěděl, koho nenávidí víc: Malfoye, Siriuse nebo Snapea.
„Správně,“ řekl Harry hořce. „Nedokážu ti ani říct, jak nadšený jsem.“
„No, měl bys být,“ řekla pevně. „Oblékni si to,“ dodala, podávajíc mu jeho společenský hábit. „A narovnej si límec.“
Nevěřícně se na ni podíval, nemohl uvěřit, že se znepokojuje jeho oblečením, když se kolem něj rozpadal jeho život. „Proč se staráš o to, jak vypadám já? Snape je ten, jehož oblečení je na hadry! Proč jemu nedáváš módní návrhy?“
„To jsou známky cti, Harry,“ vysvětlovala trpělivě. „Domácí skřítkové uchovají jeho hábit, takže vaši potomci uvidí, jak dobře o tebe bojoval. Upřímně, ty jsi nečetl tu knížku, kterou jsem ti dala?“
„Jako kdybych se chtěl naučit více o celém tomhle zmatku, vzhledem k tomu, že je to Snape.“
Hermiona se na něj podívala takovým způsobem, že se Harry náhle cítil jako desetiletý kluk. „Nemyslíš si, že už je na čase vyrůst?“
Poklesla mu čelist a překvapeně sledoval, jak přešla místnost, aby podepsala svitek, a pak došla ke Snapeovi. Musela mu blahopřát, protože Snape vážně sklonil hlavu a dal jí nějakou odpověď – pro jednou se zdálo, že byl zdvořilý. Ukázala Harryho směrem, a když se Snape ohlédl, mužův pohled zachytil Harryho. Snapeův výraz byl neproniknutelný, pohled intenzivní a Harry se začervenal, zatímco od něj odtrhl oči.
„Není tak špatný, Harry.“
Harry v nevíře pohlédl na Lupina. „Ještě ty tak! Po tom všem, co ti řekl a udělal – se mě snažíš přinutit uvěřit, že je jen sladká, nepochopená duše?“
Lupin se zasmál. „Ne, to ne. Severus je lstivý, potměšilý parchant. Jeho jazyk ti sloupne kůži a jeho sarkasmus ti vysuší duši. Je až příliš umíněný a tvrdohlavý, dokáže se pevně držet své záště déle, než kdokoliv koho znám – možná kromě Siriuse – a je zaslepený vůči těm, kteří nedosahují jeho standartům.“ Odmlčel se. „Je také velmi bystrý a inteligentní, absolutně oddaný svým zásadám – jakkoliv podivné mohou být – a bez jediného zaváhání obětuje svůj život pro dvě osoby. Albus Brumbál je jednou. A ty jsi tou druhou.“
Harry zamrkal. „Snažíš se mi říct, že Snape je do mě zamilovaný?“
Lupin potřásl hlavou. „Vůbec ne. Nemyslím si, že ví, co je to láska, ačkoliv to, co cítí k Albusovi, se tomu může blížit. Což není překvapením, vzhledem k jeho zázemí.“ Jeho bystré oči se provrtávaly skrz Harryho. „Myslím si, že ani ty to nevíš.“
Harry obraně řekl: „Hej! Já miluju spoustu lidí! Siriuse a Rona a Hermionu a… a…“
„Harry,“ řekl Lupin jemně, položil mu ruku na rameno. „Ty se staráš o ostatní, to ano, ale nemyslím si, že bys někomu důvěřoval dostatečně na to, abys ho opravdově miloval. Ale možná jednoho dne…“ Stiskl Harrymu rameno a usmál se. „Radši teď půjdu podepsat ten svatební svitek. Vypadá to, že Severus je připravený nás většinu vyhodit.“
Harry se otočil a spatřil, že oslava vskutku postupně slábla. Ve skutečnosti Hermiona a Ron mířili k němu, očividně se šli rozloučit. Náhle ho zachvátila panika – co se očekává, že bude dělat, tady sám se Snapem? Odpověď byla rázem očividná a on cítil, jak jeho tvář červená.
„Dýchej, kamaráde, nebo se nikdy nedožiješ líbánek,“ škádlil ho Ron a pak vykřikl: „Au!“, jak ho Hermiona ostře udeřila loktem.
Hermiona ignorovala svého snoubence a objala Harryho. „Blahopřeju ti, Harry. Bude to v pořádku – jen měj trochu víry.“
Harry se pokusil usmát, ale věděl, že to vypadalo nuceně. „Jo,“ řekl. „Až budete mít čas, tak přijďte na návštěvu.“
Ron přikývl a také Harryho objal. „Jen mi dej vědět, až Snape bude pryč, a já sem zaskočím. Možná půjdeme na noc flámovat do hospody.“
„Rone!“
„Ale jdi ty, Hermiono. Víš, že Snape mě nebude chtít vidět o nic více, než já chci vidět jeho. Pravděpodobně si spočítá stříbro v té chvíli, co odejdu.“
Harry se tomu zasmál a rozloučil se. Lupin také přišel, aby řekl sbohem, a než si Harry všimnul, stál v místnosti pouze se Siriusem. Tajně se rozhlédl kolem.
„Kde je Sna- “ Odmlčel se, nebyl si jistý, jak by měl nazývat muže, který teď byl jeho manželem. „Snape“ se mu nezdálo správné, ale „Severus“ mu v ústech znělo velmi cize.
„Odešel nahoru se připravit,“ řekl Sirius. „Ty musíš udělat to samé.“
Harry znovu zčervenal a řekl: „Um, jo, předpokládám. Kde…?“
„Pojď se mnou. Snape mi už dříve ukázal tvůj pokoj.“
Harry šel za Siriusem nahoru po schodech. Měl pocit, jako kdyby jeho nohy vážily tunu. Když vstoupili do ložnice, Sirius se rozhlédl a povzdechl si. „Harry, není to tak zlé. Pokud nedokážeš vydržet myšlenku, že se tě Snape takhle dotýká, předstírej, že je to někdo jiný, s kým jsi byl.“
Harry zrudl a rozhlédl se po pokoji, aby se nemusel podívat na svého kmotra. Právě teď s tím mužem nebyl příliš šťastný a věděl, že se mu to promítá v očích.
Ten pokoj byl ve skutečnosti velmi pěkný. Byl to mužský pokoj, vyzdobený v modré a krémové a světle dubové. Velké okno odhalovalo pohled na pozemky a před ním bylo umístěno útulné křeslo na čtení. Po pravé straně byly otevřené dveře – pravděpodobně vedly do koupelny, a zbytek prostoru podél zdi zaplňoval obrovský šatník. Rozsáhlá postel zabírala zeď po levé straně a Harry zjistil, že jeho oči k ní byly nezadržitelně přitahovány. Přes ni visela staromódní noční košile a Harry chvatně odvrátil zrak.
„Nebyl nikdo jiný,“ zamumlal, uvědomil si, že se Sirius na něj dívá s obavou.
„Cože?“ vykřikl. Uchopil Harryho paži a otočil jím tak, že viděl chlapci do obličeje. „To mi říkáš, že jsi - “
„Panic,“ řekl Harry s povzdechem.
„Merlin nás chraň,“ zasténal Sirius. „Proč jsi něco neřekl? Mohl jsem tě vzít na jedno místo, které znám a postarat se o to.“
„Není to nemoc,“ řekl Harry rozmrzele. „A já nechápu, jak zaplacení prostituta by pomohlo.“
„Tak jsem to nemyslel,“ protestoval Sirius, probíhal si prsty skrze vlasy. „Je to jen – no, já jsem přišel o své, když mi bylo patnáct a tvůj otec tím provedl minimálně polovinu dívek a chlapců, než jsme odešli ze školy.
Ne Snapea, doufal Harry. To by bylo prostě moc divný. Nahlas řekl: „Já nejsem můj otec.“
Sirius si povzdechl. „Já vím, že nejsi, Harry. Uvědomil jsem si to už před lety. A jen aby ses nebál, tak vím, že James a Snape to nikdy nedělali, přísahám.“
Harry cítil, jak hněv z něho vyprchal a posadil se na postel. Konec konců, nebyla to Siriusova chyba. „Promiň. Hádám, že jsem jen trochu nervózní.“
„Máš právo být,“ přiznal Sirius. „Jen se uvolni a nech, ať se to stane. Snape bude vědět, co dělat.“ Sirius se odmlčel. „Doufám.“
Harry zasténal a padl dozadu na postel. „Skvělý. Prostě skvělý,“ zamumlal. „Hele, nemusíš tu zůstávat. Remus na tebe pravděpodobně čeká doma.“
Sirius se na něj zmateně podíval. „Harry, já jsem tvůj zástupce. Já tu budu přes noc, abych ověřil platnost manželství.“
Harry cítil, jak mu krev zmizela z tváře. „Ty se budeš dívat?“
Sirius se na něj dotčeně podíval. „Samozřejmě že ne. Albus a já budeme sedět před pokojem, hlídat ho.“
Harry se zvládl slabě usmát. „Před lidmi, aby se nepokusili dostat dovnitř, nebo přede mnou, abych se nepokoušel dostat ven?“
„Je to tradice,“ pokrčil Sirius rameny.
„Výborně,“ zamumlal Harry.
„Radši by ses měl převléknout, než sem přijde Snape,“ řekl Sirius, zvedaje noční košili.
„Um, bez urážky, Siriusi, ale já do postele nosím pyžamo.“
„Ne dneska,“ řekl Sirius „Je to - “
„Vím, tradice.“ Začal si odstraňovat oblečení, příliš nevrlý, aby se staral o poškození, které na něm napáchá. Jakmile si svlékl košili a přetáhl noční košili přes hlavu, posadil se, aby si sundal boty a kalhoty. Zvažoval sundání svých trenýrek, ale pomyšlení na to, že by zůstal s ničím pod úborem, bylo na něj trochu moc.
Vstávaje, řekl: „No, jak vypadám?“
Sirius ho náhle objal, tvrdě. „Bože, Harry, já se tak omlouvám, že jsem tě do toho dostal. Měl jsem najít nějaký jiný způsob.“
Harry zabořil tvář do Siriusova ramene. „Žádný jiný nebyl,“ prohlásil chraplavě. „Lepší Snape než Malfoy.“
„Jo,“ zamumlal Sirius. „Ale ne o moc.“
Harry si uvědomil, že když bylo nebezpečí v podobě Malfoye pryč, Siriusova stará zášť vůči Snapeovi opět vzrostla a on byl téměř rád, když slyšel otevření dveří.
„Vše připraveno?“ zeptal se Brumbál, když vstoupil do místnosti s vlídným úsměvem na tváři.
„Um, jo,“ řekl Harry, vymanil se ze Siriusova objetí. Civěl na Snapea a uvědomil si, že ten muž je také oblečený v noční košili. Napadlo ho, jestli pod tím druhý muž něco měl, a zarděl se, zatímco odvrátil pohled.
„V pořádku,“ řekl Sirius, vypadal, že se cítí nepříjemně. „Dobře. My budeme prostě venku. Hlídat. Dobrou, Harry.“
Harry viděl Snapea se ušklíbat, když Sirius opustil pokoj v něčem podobném sprintu, a zamračil se. Brumbál si povzdechl a potřásl hlavou, pak se na oba usmál. „Přeji vám oběma příjemnou zábavu,“ řekl formálně.
Harry věděl, že znovu zčervenal, ale byl překvapený, když spatřil, že Snape náhle vypadá nejistě. „Albusi…“
Brumbál se něžně dotkl Snapeovy líce a Harry byl překvapený, když v tom gestu spatřil něhu. „Bude to v pořádku, můj drahý chlapče. Uvidíš.“
Snapeova ústa se zkroutila. „Možná si to myslíš ty, ale já už nevěřím na zázraky.“
„To je v pořádku, Severusi, já na ně budu věřit pro tebe.“ Poplácal Snapea po tváři, než ustoupil. „A věřím v tebe.“
Harry sledoval Brumbála, jak opouští pokoj a spolehlivě za sebou zavírá dveře, pak se podíval na Snapea. Překvapivě se ten muž zdál stejně tak v rozpacích, jako byl on sám.
„Um, co teď?“ řekl Harry, pečlivě se vyhýbal pohledu na postel.
„Myslel bych si, že by to mělo být zřejmé dokonce i vám, Pottere.“ Snape přešel ke stolku u okna, nalil z baňky, která tam ležela, do skleničky tekutinu a přešel zpátky k Harrymu. „Tady. Vypijte to.“
Harry to vypil a potom se opožděně zajímal, co mu Snape dal. „Co to bylo zač?“
Snape se na něj zamračil. „Idiotský kluku – měl jste se zeptat před vypitím. Mohl jsem vás otrávit.“
„V tomhle případě by jed byl požehnáním,“ zamumlal Harry se stísněným pohledem upřeným na postel. „Vážně musíme tohle udělat?“
„Ano,“ řekl Snape ploše. „Ten horlivý pitomec z ministerstva bude zpět ráno v nekřesťanskou hodinu, Pottere. Přinutí nás si vzít Veritasérum a potvrdit, že manželství bylo zkonzumováno. Pokud nebude, smlouva bude okamžitě anulována a Malfoyův nárok bude mít přednost.“ Jízlivě se na Harryho ušklíbl. „A slibuji vám, že to vaše slečinkovské fňukání na Luciuse nezapůsobí ani v nejmenším.“
„Já nefňukám!“ řekl Harry, zlostně na Snapea civěl. Nebo alespoň se pokusil zlostně civět. Z nějakého podivného důvodu se zdálo, že ho svaly odmítly poslechnout. „Co jste mi to dal?“
„Obyčejný relaxant.“ Snape ho lehce tlačil směrem k posteli. „Došlo mi, že to pravděpodobně půjde lépe, pokud nebudete zkamenělý strachy nebo vyhazovat své vnitřnosti.“
„Myslíte?“ řekl Harry sarkasticky. Posadil se na postel. Ulevilo se mu, že jakmile tak učinil, svět se mu přestal točit.
„Teď, pokud jde o tu naši záležitost,“ řekl Snape rázně, zatímco se přesunul na druhou stranu postele a položil hůlku na noční stolek. „Nebudeme dělat žádné romantické nesmysly, jako je líbání. Jsem výlučně nahoře. Jsem ochoten se přizpůsobit, co se týče pozicí, takže pokud nějakou upřednostňujete, teď je čas ji zmínit – vážně, Pottere, pokud je tak snadné vás uvést do rozpaků, je div, že jste vůbec měl sex.“
„Ne,“ zamumlal Harry. „Tím myslím, neměl.“
Snape zamrzl na místě a pak se pomalu otočil směrem k němu. „Promiňte? Co jste říkal?“
Harry si pročistil hrdlo. „Říkal jsem, že neměl. Neměl sex, chci říct. Tohle je moje poprvé.“
„Merlinovy koule,“ zasténal Snape, posadil se na postel, jako kdyby síla náhle opustila jeho tělo. „Proč jste nikomu neřekl, že jste panic, Pottere?“
„Řekl jsem to,“ poznamenal Harry. „Siriusovi. Právě dneska večer. A teď vám.“
„Jenom – Pottere, je možné, že by kdokoliv mohl být větší idiot, než-li jste vy?“
Harry se na něj nasupeně podíval. „Co je s tím za problém?“
„Ten ‚problém‘, Pottere,“ zavrčel na něj Snape, „je, že já nejsem ničí představa ideálního poprvé. Kdybyste se ozval, mohl být zařízen nějaký předchozí - “
„Pokud bych chtěl zaplatit někoho, aby se mnou měl sex,“ procedil Harry skrz zaťaté zuby, „udělal bych to už předtím. Nejsem úplný idiot. Jen jsem… čekal.“
Snape se zamračil. „Na co?“ Harry zčervenal a skousl si ret, pak odvrátil pohled a Snape porozuměl. „K čertu se všemi idealistickými Nebelvíry, sakra! Co, čekal jste na Pravou lásku, která vám vyrazí dech a dovede vás k ‚žili šťastně až do smrti‘, Pottere?“
„Myslíte, že byste mi možná mohl říkat ‚Harry‘?“ vyštěkl na něj Harry. „Konec konců jsme ženatí a jsme společně v posteli. Myslím si, že trocha neformálnosti je na místě.“
„Pot – Harry,“ skřípal zuby Snape. „Pravá láska je mýtus. Pokud máte štěstí, zatoužíte po někom, kdo je stejně tak řízen touhou po vás, někom, koho můžete tolerovat i potom, co se novost vytratí.“
Ta myšlenka byla skličující a Harry by byl sklíčený, pokud by nebyl v tuto chvíli příliš uvolněný, než aby se o to staral. „A co ty?“ zeptal se líně. „Bylo tvoje poprvé s někým, po kom jsi ‚zatoužil‘?“
Pokusil se zobrazit si Snapea rozpolceného touhou a zjistil, že je nemožné si to představit. Ačkoliv ve skutečnosti ten muž ve světle svíček nevypadal tak špatně a jeho vlasy se překvapivě zdály být jemné a čisté. Musel si je umýt, než šel do postele, pomyslel si Harry. Zrudnul, více než trochu zděšený tím, že nějakým způsobem shledává Snapea atraktivním.
Snape nevypadal, že by si toho všiml. Místo toho zíral na Harryho. „To není vaše věc. Vám stačí jen ujištění, že mám dostatečně zkušeností, abych tohle učinil přijatelným pro nás pro oba. A to je vše, co bych řekl k tomuto tématu.“
Harry se posmutněle usmál. „Stále mě ochraňujete, profesore?“
Snapeovy rty se zkroutily a na malý okamžik si Harry myslel, že se také usměje. „Zvyk, zdá se, jde jen těžko zlomit.“
„No, nerad vám to říkám, ale už nejsem uvolněný,“ řekl Harry s povzdechem. „Další lektvar po ruce?“
„Bylo by pro vás zhoubné, brát si další tak brzy,“ odvětil Snape.
Harry se na něj zamračil. „Myslíš, že bys tu a tam mohl použít obyčejný slova? Abys vyzkoušel něco novýho?“
Snape protočil oči. „Hloupý kluku. Kdyby sis vzal další dávku právě teď, uvolnilo by tě to až do kómatu. Dostatečně prosté pro tebe?“
„Jo,“ řekl Harry.
„Stále by měly působit dostatečné zbytkové účinky,“ řekl Snape. „Polož se a zavři oči. Dýchej pomalu a rovnoměrně a nech svou mysl volně potulovat.“
Harry poslechl a zjistil, že jeho tělo se znovu rychle uvolnilo. Na posteli vedle něj zaznamenal nějaký posun a tiché zamumlání „Nox“. Trochu otevřel oči a ulevilo se mu, že našel pokoj v totální temnotě. Nemyslel si, že by to mohl udělat, pokud by věděl, že se na něj Snape dívá.
„Otoč se na bok,“ zamumlal Snapeův hlas do temnoty a Harry se zachvěl. Nikdy předtím si doopravdy nevšiml toho hlasu – pravděpodobně protože ho obvykle ponižoval – ale ve tmě zněl jako temný med, jenž polévá celé jeho tělo.
Posunul se na bok a cítil, jak se Snape přisunul blíže za něj. „Uvolni se, Harry,“ zamumlal muž a Harry ucítil silné prsty masírující jeho záda a ramena. S povzdechem se nechal úplně uvolnit, věřil Snapeovi, že je touto těžkou zkouškou provede tak lehce, jak to jen půjde.
„No, přeci jen se umíš řídit pokyny,“ zamumlal Snapeův hlas a Harry si odfrkl, ale byl příliš uvolněný, aby se o to staral. „Teď ucítíš mírné brnění, nic, čeho by ses musel obávat.“
Harry ucítil brnění kolem a uvnitř svého zadku a vyskočil. „Mohl jsi mi říct, kde ucítím to brnění,“ stěžoval si. „Co to bylo?“
„Čistící a lubrikační kouzlo,“ zamumlal Snape. „Jistě si vzpomínáš na sexuální výchovu v šestém ročníku?“
„Pomfreyová neříkala nic o kouzlech,“ odseknul Harry. „Ačkoliv lubrikace bylo jedno z jejích oblíbených témat – manuálně aplikovaná.“
„Kouzla jsem důkladnější,“ poznamenal Snape krátce.
A méně osobní, pomyslel si Harry. Vůbec nebyl překvapený, že si Snape vybral tuhle metodu a ve skutečnosti to byla poněkud úleva. Představa Snapea strkajícího mu prsty do zadku byla velmi odrazující. Ne že by byl v tuto chvíli vzrušený, to v žádném případě.
Snapeovy ruce se přesunuly na jeho spodní část zad a třely je v uklidňujících kruzích. „Dáváš přednost nechat si noční košili na sobě nebo si ji chceš sundat?“
Harrymu bylo trochu zle od žaludku při představě, že by byl v posteli se Snapem nahý, a chvatně odpověděl: „Na sobě. Pokud je to v pořádku.“
„Pro mě to není žádný rozdíl,“ řekl Snape. Jeho ruce se posunuly níže a pak si povzdechl. „Ale nicméně si budeš muset sundat spodní prádlo.“
Harry zčervenal. Opět byl jednou vděčný za tmu, když si vyhrnul noční oděv a sundal si překážející trenýrky. Snapeovy ruce byly stále na něm, zatímco si zpět stahoval košili a zajímalo ho, jak dobře druhý muž vidí ve tmě.
„Nech to vyhrnuté,“ řekl Snape. „Jen to bude překážet.“
„Dobře,“ zahuhlal Harry a zajímalo ho, jestli může ještě více zčervenat. Očividně mohl, protože když se Snapeova pátrající ruka dotkla jeho penisu, cítil, jak jeho tvář hoří, nemohl si pomoci a prudce sebou škubl. „Co to děláš?“
Snape si povzdechl. „Bude to pro tebe jednodušší, pokud budeš vzrušený, ale pokud chceš, abych to raději nedělal…“
Harry si odkašlal. „V pořádku, tedy. Pokračuj, pokud musíš.“
„Děkuji ti za souhlas ke vzrušení,“ řekl Snape kysele, ale znovu se dotkl Harryho penisu, tak předpokládal, že Snape jím nemohl být příliš rozrušený.
Bylo to… divné mít někoho jiného, kdo se ho takhle dotýkal, divné a nějak intenzivnější, než když se dotýkal sám sebe. Snape vypadal, že ví přesně, co dělat, svíral ho přesně tím způsobem, jaký se mu líbil, a účinně za něj tahal až ke tvrdosti. Harryho oči se přivřely potěšením, které ho naplnilo, a nemohl se ubránit zasténání.
„Dobře,“ ozval se Snapeův hlas vedle jeho ucha, oči třepotavě otevřel. Skoro zapomněl, že to je Snape, kdo mu tohle dělá. Další řada tahů a bylo mu jedno, jestli to je samotný Voldemort, tak dlouho, dokud s tím nepřestane. Zamumlaná instrukce od Snapea mu posunula jednu nohu dopředu, pak něco pevného jej šťouchlo do zadnice.
„Vydechni a v ten samý čas zatlač,“ nařídil mu Snapeův hlas, pak se odmlčel. „Pottere, dáváš pozor?“
„Hmmm,“ souhlasil Harry. Neměl ani nejnepatrnější tušení, co mu Snape říká, ale na tom nezáleželo. Potěšení bouřilo jeho žilami, brnělo mu pod kůží.
„Oh, pro lásku Merlinovu… Pottere, poslechni mě, nebo přestanu.“
Snape zněl rozčileně – a vážně – takže Harry oživil dostatečný počet mozkových buněk a zaměřil se, aby učinil to, co Snape nařídil. Něco tlustého a horkého se tlačilo do něj a na okamžik zapomněl dýchat. Nebolelo to samo o sobě, ale cítil se nepříjemně plný. Pak Snape znovu zatáhl, pevně a tvrdě, a Harry zapomněl na všechno, co se děje za ním ve prospěch svého penisu a vyvrcholení ho náhle převálcovalo jako nákladní lokomotiva.
Nejasně si byl vědom Snapea, který se za ním třásl a lapal po dechu, ale jeho mysl a tělo byly příliš vyčerpané, než aby se o to jakkoliv staral. Myslel si, že slyšel Snapea se ho ptát na něco se znepokojeným tónem v hlase, ale to bylo zjevně nemožné, tak dovolil spánku, aby ho zcela pohltil.
<Kapitola 2> <Kapitola 4>