Námluvy HP - Kapitola pátá - Konfrontace

Děkuji moc za komentáře Lanevře, Hajmi, Máje, Bennyko, mathe, Jáje, Saskye, Sitaře, cim, kami, bibi, Profesoru a evice za opravení chyb. Dále děkuji Hoshi za beta read. Další kapitola bude, jak čas dovolí, ale snad brzy.

@@@

Konfrontace

Snape se posadil zpátky na své místo u Čestného stolu se samolibým pocitem zadostiučinění. Nebelvírská trojice a jeden z jejich přívrženců se vyřítili ze Síně, jako kdyby měli v patách Smrtonoše. Zbytek studentů povykoval. Bylo padesát na padesát, kdo ho prokleje do zapomnění jako první – Draco nebo Worme. Ostatní členové sboru byli stejnoměrně rozděleni mezi omráčené nevírou a zděšené hněvem.

Jeho normální den byl téměř kompletní.

S touto myšlenkou se zvedl od stolu a zamířil do ticha sklepení. Jak napůl očekával, nedostal se příliš daleko, než někdo zařval jeho jméno.

„Snape!“

Zastavil se a otočil, jízlivě se usmál na učitele OPČM, který se blížil ve víru šarlatového hábitu. „Chceš mi snad něco říct, Maxi?“

Max, když ho dohnal, ho probodl pohledem. „Řekl jsi mi, že nemáš zájem o Potterovic kluka!“

Snape pozvedl obočí. „To jsem řekl? Musel jsem změnit názor.“

„K čertu, Snape! Tohle zatraceně není spravedlivé!“

„Jistě nepochybuješ o své způsobilosti ucházet se o toho chlapce a zvítězit?“

„Samozřejmě, že ne,“ řekl Max obranně. „Je to jen – hrome, chlape! Mohl jsi mě nejdřív varovat.“

„Dávám přednost prvku překvapení.“ Snape si překřížil ruce na hrudníku a věnoval Maxovi pohled sardonického pobavení. „To by mělo pro tebe udělat lov… zajímavějším. Pokud si ovšem troufáš na výzvu?“

Max se naježil. „Ty nemáš ani ten nejmenší zájem o toho chlapce!“

Snape objevil mikroskopickou část žmolku na svém rukávu a odstranil ho. „Ve skutečnosti je Harry Potter docela atraktivní. Musím ti poděkovat, že jsi mě na něj upozornil.“

„A co Malfoy?“

Snapeovy rty se zkroutily. „Malfoy starší a já máme nějaké… ideologické neshody, což dělá vztah s jeho synem nemoudrým, neřku-li nezdravým pro moji další existenci. Navíc,“ dodal s úšklebkem, „se všemi těmi kouzelníky, kteří soutěží o mladého Malfoye, jsou šance na získání Pottera lepší.“

Maxovy oči se zatřpytily. „Tím bych si nebyl tak jistý, kamaráde! Mám v úmyslu tuto soutěž vyhrát.“

„Snad bys mohl mít zájem o malou sázku?“

Maxův úsměv se nad tou představou rozšířil. „Tak dychtivý rozloučit se se svými penězi, Severusi?“

„Nebo vidět, jak se s nimi loučíš ty.“

„Správně. Padesát galeonů na to, že ho vyhraji a dalších padesát, že ho budu mít ve své posteli před Velikonočními prázdninami.“

Snapeův výraz ztvrdl, ale pouze řekl: „Přijímám.“

Max ho srdečně bouchl do zad. „U Jupitera, Severusi, to bude zábava! Máš pravdu – dělá to hon zajímavějším.“ Mrkl na Snapea a řekl: „To bych radši měl jít naplánovat svoji další Nabídku. Nechci, abys měl nade mnou nějakou výhodu.“ Radostně si pískaje, zamířil zpět směrem k Síni.

Snape na okamžik stál, svíral pěsti, pak se otočil od schodů do sklepení a místo toho zamířil nahoru.

***

„Tak mi pomozte, Albusi, jestliže na mě mrkne ještě jednou, vyrvu mu oko!“

Brumbál se opřel v křesle, ruce spojil do stříšky, zatímco sledoval, jak lektvarový mistr přechází sem a tam po jeho kanceláři. „Pro pána krále! A to jsem si myslel, že se zajímá o Harryho.“

Snape se otočil a naštvaně se na Brumbála podíval. „Nebuďte hloupý, Albusi. Víte, co mám na mysli. Ten chlap se neustále chová, jako bychom byli blízcí přátelé, i když musí být zřejmé, že já ho nesnáším a pohrdám jím.“

„Ale no tak, Severusi; ty pohrdáš každým na této pozici, a víš to.“

Snape se zamračil. „Čím pohrdám, jsou jeho lajdácké vyučovací metody. Ten chlap jedná se svými studenty jako v bavlnce. Radši se s nimi přátelí, než aby je připravil na to, co je tam venku, a jednoho dne nějakého z nich nechá zabít.“

„Nevěřím, že je to až takhle špatné,“ řekl Brummbál mírně. „Existuje staré pořekadlo o tom, že chytneš více much na med než na ocet.“

„Děkuji vám, Albusi. Až budu chtít chytat mouchy, budu to mít jistě na paměti,“ odsekl Snape. „Právě teď mám důležitější věci na přemýšlení, jako jak přesvědčit Pottera, aby si vybral mě místo toho imbecila.“

Brumbál se uchichtnul. „Severusi, víš, mám za to, že jsem tě takhle veselého neviděl už pěkně dlouho. Moje srdce těší vidět tě zaujatého něčím jiným než lektvary. Ačkoliv si nejsem moc jistý, proč si tak náhle přeješ vyhrát.“

Snapeovo zamračení se prohloubilo. „Worme ve skutečnosti měl tu drzost se vsadit, že dostane Harryho – pana Pottera – do své postele do Velikonočních prázdnin. Což mi přinese mnoho potěšení vzít si od něj jeho peníze.“

„Stejně tak jako pana Pottera.“

Snape si povzdechl a posadil se do křesla. „Nicméně si nejsem jistý, co s ním budu dělat, jakmile ho budu mít.“

Brumbál pozvedl obočí. „Jsi trochu příliš domýšlivý, nemyslíš, Severusi? Nevíš, jestli vyhraješ.“

„Ó, já vyhraji,“ řekl Snape. „Sniggley-Worme je zcela příliš poctivý a já zamýšlím… trochu si přizpůsobit pravidla.“

„Nebyl bys Zmijozel, kdybys to neudělal,“ řekl Brumbál láskyplně. „A k tomu, co dělat s chlapcem – myslel bych si, že je to zřejmé.“

Snape se na ředitele nasupeně podíval. „Znáte mé pocity ohledně tohoto předmětu, Albusi. Deflorace nevinných mi není zrovna po chuti.“

„A co Harryho pocity?“

„Jsem si jistý, že panu Potterovi se uleví při zjištění, že od něj nebude vyžadováno, aby mi zahříval postel.“

„A jak jinak mu tedy zamýšlíš svůj zájem vysvětlit?“ zeptal se Brumbál, dívaje se na něj přes obroučky svých brýlí. „Tvůj postoj k němu byl až dosud zcela negativní, takže je nepravděpodobné, že uvěří, že jsi náhle dostal zájem pomáhat mu s jeho akademickou kariérou.“

„Albusi, to mi doopravdy navrhujete, abych toho spratka ojel?“ zavrčel Snape.

„Ne přesně těmito slovy, ale navrhoval bych, abys vzal do úvahy, že pan Potter je sedmnáctiletý mladík, od kterého bude požadována výhradní oddanost po dobu tří let. A zatímco ty se můžeš cítit pohodlně v celibátu, pochybuji, že to bude přitažlivé pro něj.“

Snape si protřel tvář rukou. „Tato situace se každou chvílí stává děsivější.“

„Pak bys ho možná měl přenechat Maxovi.“

Snape ztuhnul a znovu se do něj zabodl pohledem. „A nechat toho nesnesitelného otravu vyhrát? Ani omylem!“

„No, pak tedy věřím, že máš na vypracování nějakou strategii,“ řekl Brumbál, oči na Snapea jiskřily. „Nebudu tě déle zdržovat.“

Když Snape zjistil, že míří dolů po schodech směrem ke sklepení, napadlo ho, jak je možné, že Brumbál vždycky zvládne mít poslední slovo.

<Kapitola 4>  <Kapitola 6>