Sňatek z rozumu - Prolog
Sirius Black rázoval dolů po schodech do sklepení a pod vousy proklínal Luciuse Malfoye a rovněž tak Severuse Snapea. Celý tenhle bordel byla Snapeova chyba! Byl si tím jistý, přestože zatím nepřišel přesně na to, z čeho toho bastarda může obviňovat. Nepřekvapovalo ho, že se Lucius vytasil s takovouhle senzací; ten muž byl kluzký jako had a měl více životů než kočka. Jen se stačilo podívat na způsob, jakým se opět zvládl vyhnout Azkabanu, když byl Voldemort zničený a zbytek Smrtijedů bylo mrtvých nebo navždy pod zámkem.
Sirius se lehce ušklíbnul. Lucius přece jen neunikl odplatě úplně. Nový ministr kouzel, Artur Weasley, na to dohlédl. Luciusovi byla zabavena většina jeho majetku, včetně jeho panského domu a účtu v Gringottově bance, jenž byl použitý na odškodnění Voldemortových obětí. Kromě jeho materiálních strastí mu syna Draca zabili v závěrečné bitvě a Narcisa byla se svým zneuctěným manželem rozvedena a navrácena rodině. Samozřejmě Sirius nepochyboval, že si Lucius nasyslil značné bohatství v mudlovských bankách – ten muž to vždycky hrál na obě strany – ale v těchto dnech v očích kouzelnického světa byl Lucius Malfoy na tom pěkně špatně.
Sirius se zachmuřil, když si vybavil, jak přesně se Lucius rozhodl, že znovu získá rodinnou čest, a stále ještě se mračil, když Snape otevřel dveře.
„Blacku,“ řekl Snape hlasem teplým jako ledovec. „Jak nerad tě vidím. Běž pryč.“
Snape začal zavírat dveře, ale Sirius je zaklínil nohou. „Musím s tebou mluvit, Snape.“
„Naneštěstí pro tebe, já necítím stejnou touhu po rozhovoru. Pokud neodstraníš tu nohu z mých dveří, ty a Moody budete mít brzy něco společného.“
„Jedná se o Harryho.“
Snape se zamračil, ale ustal ve snaze dveře zavřít. „Co ten spratek udělal tentokrát?“
„Stěží ‘spratek‘,“ zavrčel Sirius, podrážděn nadávkou na účet jeho milovaného kmotřence.
„Odpusť. Tedy ‘Zářivá hvězda famrfpálového světa‘,“ řekl jízlivě Snape.
„Lucius Malfoy vyvolal Svazek vznešených. Potřebuju, abys konkuroval jeho nabídce,“ oznámil Sirius ploše.
Snape zamrkal a uvolnil své sevření dveří. Sirius se s úšklebkem protáhl do Snapeova obýváku. „Máš něco k pití?“
Snape zavřel dveře, pokynul směrem k poličkám lemujících zeď. Sirius procházel a probíral sbírku láhví z leštěného křišťálu, pozvedl obočí, když v jedné z nich poznal velmi výběrovou kouzelnickou whisky. Nalil pořádnou dávku do jedné skleničky a potom, když uviděl ohromeného Snapea, nalil druhou skleničku a donesl ji k muži.
„Tady máš,“ řekl, podávaje Snapeovi skleničku. „Budeš to potřebovat.“
Snape se automaticky napil a vypadalo to, že whisky pomohla jeho mozku trochu se rozběhnout, a okamžitě Siriuse probodl pohledem. „Ty ses musel pomátnout.“
„Proč, myslíš si, že se Malfoy nepokusí o takovouhle akci?“ zeptal se Sirius, pohodlně se usadil do něčeho, o čemž hádal, že je Snapeovo oblíbené křeslo. Začal se tím bavit. Navzdory nepříjemné situaci, ve které se Harry nacházel, stálo za to vidět Snapea vyvedeného z míry. „Harry je poslední z Potterovské linie, nezadaný, a je mu pod dvacet let, navíc je to hrdina kouzelnického světa. Samozřejmě, že se Lucius pokusí si ho urvat pro sebe. Je to jeho jediná naděje na návrat do slušné společnosti.“
„Svazek vznešených nebyl vyvolán již přes sto let,“ poukázal Snape, mračil se, zatímco přešel ke krbu, kde se zastavil, opřel se o římsu a zahleděl do plamenů. „Ministerstvo schválilo tolik zákazů na jeho použití, že je skoro nemožné ho vyvolat.“
„Malfoy si to očividně nemyslí a Albus říká, že ten muž vykryl všechny požadavky. Pokud nepřijdeme s šampionem pro Harryho, Malfoy získá legální právo požádat Harryho o ruku.“
„A ty chceš po mně, abych byl Potterovým šampionem,“ řekl Snape plochým hlasem a bez emocí. „Proč?“
Sirius pokrčil bezmocně rameny. „Kdo jiný to může být? Musí to být člen staré kouzelnické rodiny. Albus je příliš starý, já jsem Harryho kmotr a Remuse vylučuje jeho kletba.“
„Co Weasleyovi?“
„Tři nejstarší kluci jsou ženatí, Ron je zasnoubený a pochybuji, že by dvojčata nebo Ginny mohli porazit Luciuse Malfoye v souboji. Upřímně, jsi Harryho jediná šance.“
Snape se zamračil, lokl si whisky a potom se otočil a podíval se na Siriuse. „Jsi si vědom toho, že pokud budu souhlasit a stanu se Potterovým šampionem, bude stejně tak povinen vzít si mě.“
Sirius přikývl a mračil se stejně jak Severus. „Radši ty než Malfoy,“ přiznal neochotně. „Můžeš být nepříjemný mizera, ale alespoň vím, že máš na srdci Harryho nejlepší zájmy.“
„Děkuji ti za tvoji zvučnou podporu, Blacku,“ poznamenal suše. „Ví Potter, že jsi tady?“
Sirius potřásl hlavou. „Ne. Neví nic o tom, co se děje – jeho tým je tento týden v Itálii a vrátí se až pozdě v noci. Albus obdržel dnes ráno hlášku od Artura a kontaktoval mě a já jsem sem šel přímo z jeho pracovny.“
„V tom případě si myslím, že bychom měli počkat, jak se pan Potter bude cítit ohledně této situace,“ řekl Snape a Sirius usoudil, že se přes ten šok nejspíše už přenesl, jelikož zněl jako jeho obvyklé namíchnuté já. „Možná ho napadne vhodnější kandidát. Nicméně tě musím požádat, abys přestal pít můj drahý alkohol, vyklidil mé křeslo a šel domů čekat na jeho návrat.“
„Není žádný vhodnější kandidát a ty to víš,“ prohlásil Sirius tvrdohlavě. „Malfoy je jeden z nejlepších duelantů v zemi. Jsi jediný, kdo má naději ho porazit.“
„Blacku – “
„Prosím,“ protlačil Sirius skrze zaťaté zuby. „Já tě prosím, Snape. Prosím, nedovol, aby Malfoy položil své slizké ruce na Harryho.“
Snape dlouhou chvíli zíral na Siriuse v ohromeném tichu. Po Blackově obvyklé aroganci nebyla v jeho tváři ani stopa a upřímnost v očích při té žádosti byla jasně patrná. „Dobrá,“ souhlasil Snape pomalu. „Udělám všechno, co je v mých silách – pokud s tím Potter bude souhlasit.“
„Bude,“ řekl Sirius s očividnou úlevou v hlase, když položil svou skleničku a postavil se. „Ujistím se, že porozumí tomu, co je v sázce, v tom okamžiku, kdy přijede zpět.“
Snape si povzdechl a protřel si kořen nosu. „Bezpochyby tu celou věc úplně zkazíš,“ řekl naštvaně. „Až se Potter vrátí, tak mu nic neříkej. Přiveď ho zítra sem a tady tu věc celou prodiskutujeme. Požádám Albuse, aby mě zastupoval při vyjednávání.“
Sirius přikývl a zamířil ke dveřím, pak se obrátil a přešel zpět. Nerozhodně natáhl ruku. „Díky, Snape. Jsem ti dlužný.“
Snape civěl na tu napřaženou ruku a pak opatrně, jako kdyby čekal úskok, vzal Siriusovu ruku a krátce mu s ní potřásl, než ji uvolnil. „Vypadni, Blacku, ať můžu zachránit to, co zbývá z večera.“
Sirius se zakřenil a odešel. Snape klesl do svého oblíbeného křesla, lokl si whisky a zvažoval tento zvláštní nový obrat ve svém životě.