Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 7

Víte co, přišla jsem na to, že se mi hodí víc přidávat v neděli večer než v pondělí, takže budu přidávat takto. (A taky jsem ještě nepřišla na to, jestli se tu dá nastavit přidávání automaticky v tu a tu dobu...)

Ok, takže mé velké díky patří belldandy, která je to nejlepší, co si autor či překladatel může přát, dále moc děkuji Profesoru za vytrvalé komentáře, velmi moc mě těší, bacilu, grid a Saskyi. Jsem ráda, že čtete a snad se vám líbí a z celého srdce děkuji za komentáře, které jsou pro mě zpětnou vazbou.

@@@

Kapitola 7

„Pottere, vstávejte!“ nařídil Snape a Harry si přetáhl peřinu přes hlavu. Snape ji strhnul a zároveň vytáhl Harryho z postele a dotlačil ho na židli. „Sníte snídani, nebo vám ji nacpu do krku. Mám pro vás na dnešek práci, a pokud nebudete jíst, budete ještě neužitečnější než obvykle.“ A odešel se vzteklým zavířením černé.

Harry zíral na jídlo před sebou. Měl tam hustou bílou věc, která připomínala polévku, palačinky s jahodovou marmeládou a šlehačkou, pomerančový džus, dýňovou šťávu, vodu a znovu to podivné, štiplavé, pomerančovité ovoce. Zvedl kousek toho ovoce a uždibl si z něj. Musí se Snapea zeptat, jak se mu říká; nikdy v životě nejedl nic tak lahodného. Když ovoce dojedl, dostal na snídani chuť. Snědl všechno, pak si odskočil na záchod, umyl si ruce, vyčistil zuby a učesal vlasy. Jakmile dokončil ranní očistu, našel na okraji postele svoje oblečení a knihu.

Harry se oblékl, lehl si na postel a četl si. Zrovna byl zabrán do děje o útoku na Chrám Matky Boží, když se vrátil Snape.

„Pottere, pojďte sem.“

Bylo zbytečné vzdorovat a navíc chtěl využít každé příležitosti, kdy se dostane ven z cely, takže Harry odložil knihu, přešel místnost a prostrčil ruce skrze mříže. Snape vykouzlil řetězy, pak o krok ustoupil a mávnutím mříže otevřel. Z kapsy hábitu vytáhl černý hadr a zavázal ho Harrymu přes oči.

„Co to je?“ zeptal se Harry vyděšeně. Znuděnost, do které pomalu zapadal, byla narušena ztrátou zraku. Zvedl ruku, aby si pásku strhl, ale Snape ho zastavil tím, že uchopil řetěz mezi jeho okovy.

„Nesmíte vědět, kudy vás vedu. Pojďte, pokud se budete chovat slušně, neublížím vám,“ slíbil a zatáhl za řetěz, aby Harryho vedl.

Kam mohli jít? Snape ho nikdy nevzal nikam jinam než do trůnního sálu, takže se nechal vést. Prošli přes knihovnu a vyšli nahoru do schodů. Jakmile byli nahoře, zahnuli a Harry ztěžka polknul. Bál se, že míří do trůnního sálu. Místo toho ho Snape provedl třetími dveřmi a vstoupili do místnosti, která měla na podlaze, stejně jako chodba, koberec. Ušli několik kroků, než se otevřely další dveře a další koberec přivítal Harryho bosé nohy. Snape zůstával zticha, jen otevřel další dveře, a Harry, jak klusal za Snapem, ucítil pod nohama mramor. Podle změny vzduchu byl přesvědčený, že jsou venku, ačkoliv neslyšel ani vánek, ani jiný zvuk. Byly otevřeny další dveře a Harry vstoupil na dřevo. Snape Harrymu položil ruce na ramena a zastavil ho.

„Tady jsou schody,“ informoval.

Harry opatrně scházel po schodišti, cestou poslouchal Snapeovy kroky, aby věděl, kam položit nohu. Dole se Harryho nohy dotkly studeného kamene a Snape ho vedl ještě krátkou cestu dopředu, než ho znovu zastavil a odstranil mu pásku z očí. Harry zamrkal. Nedokázal uvěřit tomu, co vidí: lektvarová laboratoř. Byla ohromná, skoro tak velká jako celá učebna v Bradavicích. Díky svým nerovným stěnám a podlaze vypadala, jako by byla vyhloubena do jeskyně. Většinu místa na zdech zakrývaly dřevěné poličky zaplněné všemožnými nádobkami, jejichž obsah byl jako kaleidoskop barev, tvarů a velikostí. Ve středu místnosti, v obdélníkové prohlubni bublaly čtyři masivní kotlíky, jejichž obsah Harry nepoznával. Prohlubeň lemovalo osm velkých pracovních stolů, jejichž povrch byl pokryt převážně neznámým obsahem. Na nejvzdálenějším stole po jeho levici Harry rozpoznal dva menší kotlíky díky světlému, pestře zbarvenému kouři, který se z každého linul.

Harry tomu nemohl uvěřit. Snape ho vzal do své soukromé laboratoře? Harry doufal, že se neočekává, že by něco dělal. Nikdy v lektvarech nevynikal, a to ani když měl svoje brýle. Po pravdě si byl jistý, že měl noční můry, které probíhaly nějak takhle: zavřeli ho do sklepení a nutili ho brát nekonečné hodiny lektvarů, kde mu Snape nadával úplně za všechno, co udělal a neustále ho nechával propadávat nehledě na to, jak moc se snažil.

Snape ke stolu, který byl nejblíže po Harryho pravé ruce, vyčaroval stoličku. Harry se na ni zdráhavě posadil a zíral na převážně prázdný povrch pracovního stolu. Snape odstranil řetězy mezi jeho pouty, ale pak ho připoutal k pracovnímu stolu, nechal řetěz dostatečně dlouhý, takže Harry mohl rukama hýbat skoro dvě stopy v každém směru. Snape se otočil, vzal tác a přisunul ho k Harryho straně stolu. Harry do něj nakoukl a spatřil tuny prázdných malých sklenic. Snape pak vedle tácu položil větší černou nádobu a odšrouboval víčko. Harry se zájmem sledoval, jak sáhl do lahvičky a vyndal malý zelený objekt.

Zvedl ho k Harrymu, který nastavil dlaň. Ať to bylo cokoliv, bylo to kulaté a trnité, ačkoliv ty malé špičky, které pokrývaly povrch předmětu, se mu nezapíchly do prstů. Harry nikdy předtím nic podobného neviděl, ale odhadoval, že to bude nějaký druh rostliny.

„Co to je?“

„To jsou plody Datury inoxii, běžné známé pod názvem Ďáblova trumpeta¹,“ odpověděl Snape. „Tyto jsem si nechal přivézt ze Severní Kalifornie. Dokonale nádherná a smrtelně jedovatá květina byla používána Aztéky kvůli svým halucinogenním účinkům.“

Harry rychle položil kuličku na stůl.

„Dokud ji nespolknete, nebude na vás nijak působit,“ ujistil ho Snape. „Umístěte pět tobolek do každé skleničky.“

„Tohle by mi šlo daleko rychleji, kdybych měl své brýle,“ stěžoval si Harry, ale začal odpočítávat po pěti plodech do každé nádobky.

„To je možné, ale teď je nepotřebujete.“ Snape se přesunul k jednomu z těch obrovských kotlíků v prohlubni a neuspěchaně začal míchat obsah.

„Já si myslím, že dáváte přednost tomu, když jsem bez brýlí z toho důvodu, že bez nich nevypadám jako můj táta,“ zamručel Harry, byl naštvaný, že mu Snape říká, co by měl potřebovat. Snape nijak neodpověděl a Harry se soustředil na svoji práci.

Po několika minutách si Harry nenápadně strčil jeden plod do klína. Považoval používání lektvarů za docela zbabělé, ale potřeboval tolik zbraní, kolik mohl sehnat.

„Vraťte to, Pottere,“ řekl Snape. „Pokud se pokusíte ještě nějaké ukrást, potrestám vás.“

Harry ho neochotně vrátil na stůl. Snape musel mít jestřábí zrak, když si toho všiml přes celou místnost. Obrátil pozornost zpátky ke své povinnosti.

Když Harry dokončil svůj úkol, usadil se na stoličce a sledoval Snapea, jak pobíhá po své laboratoři a přidává další ingredience do lektvarů. Snape brzy skončil a vrátil se k Harrymu. Znovu mu uvázal pásku přes oči, navrátil řetězy do původní podoby a odváděl ho zpátky do cely. Harry dával dobrý pozor na směr, kterým se ubírají, a na to, co cítí, když procházejí jednotlivými úseky cesty. Byl si jistý, že byli venku, když šli po té jedné určité chodbě, která vedla ze dřevěného pokoje do chodby s kobercem. Když si Harry uvědomil, že opět stojí ve své cele, vybavoval si cestu, kterou ušli, a odhadoval, že lektvarová laboratoř je mimo hlavní dům napravo od trůnního sálu. Při příštím pokusu o útěk bude vědět, kudy má jít.

Než Snape odešel, ještě odstranil Harrymu pásku z očí a řetězy. Harry se přitoulal k posteli a zvedl Chrám. Rozhodl se, že nejdřív dočte tuto knihu a teprve potom začne číst tu o mytologii.

Rychle se zabral do příběhu a nevšiml si Snapeova návratu, dokud si Smrtijed neodkašlal.

Harry odhodil knihu na podlahu, posadil se a vykřikl: „Já tomu nemůžu uvěřit! On zachránil tu kozu! On zachránil kozu místo té dívky!“

„To vás překvapuje?“ zeptal se Snape s pobaveným podtónem v hlase.

„A ten úchyl!“ vztekal se dál Harry. „‘Hrob nebo moje postel‘. Co je tohle za výběr? Mohla se stát sexuálním otrokem ošklivýho starýho chlípníka, nebo umřít. Já bych si taky vybral smrt.“

„Byla by na tom daleko lépe, kdyby souhlasila s Frollovými podmínkami a pak ho zabila ve spánku,“ namítal Snape, když prošel mřížemi a na stůl vyčaroval jídlo.

„Je příliš ušlechtilá a čistá, aby udělala něco takového! Přemýšlíte moc jako Zmijozel.“ Harry počkal, dokud Smrtijed neustoupil od židle, a pak se přiblížil ke svému jídlu.

Snape si na jeho účet výsměšně odfrkl. „Ušlechtilá? Myslím, že jste chtěl říct hloupá a krátkozraká. Musíte uznat, že její smrt byla jen její vina, nikoho jiného.“

Harry se na židli otočil, aby se podíval na Snapea. „Cože? Jak to, že je to její vina? To Frollo pobodal Phoeba a nechal ji obvinit z vraždy! Jo, byla hloupá, že se tak starala o Phoeba, který s ní zacházel jak s kusem hadru, ale nemohla si pomoct. Byla zamilovaná.“

„Vy omlouváte její chování láskou, ale neomluvíte tím samým Frollovo?“ zeptal se Snape a zastavil se za mřížemi.

Harry se na něj zamračil. „To je něco jiného! Frollo se o ni vůbec nestaral; jen ji chtěl, jako kdyby byla nějaká věc nebo co. Esmeralda byla nevinná a Phoeba opravdově milovala.“ 

Snapeovo obočí vyšplhalo k jeho vlasům. „Vážně? Zamilovala se do něj na základě jeho vzhledu a mylně si vyložila jeho názory a záměry skoro pokaždé, když mezi nimi došlo k interakci. Milovala ho pro to, kým se jevil být a ne pro to, kým byl. Jen pomyslete, jak hrozně zezačátku jednala s Quasimodem; vzhledově byl ošklivý, ale byl daleko nevinnější a starostlivější, než byla dokonce i ona. Srovnejte ho s jeho přesným protikladem Phoebem, její láskou, který měl dokonalé tělo, ale zkaženou duši.“

„Jako Dobby a Draco,“ zamumlal Harry při vzpomínce na svůj sen.

„Dobby a Draco?“ zopakoval Snape, čárka mezi jeho obočími se prohloubila.

Harry zrudl. „Zapomeňte na to. Takže on se pokouší říct něco jako, že je láska špatná?“

„Ne, nevěřím, že tohle je záměr té knihy. Velmi vysoce vychvaluje například lásku v rodině.“ Snape si spojil prsty do stříšky. „Myslím si, že zpráva, kterou byste si z této knihy měl odnést, je ta, že na rozdíl od toho, co vám všichni neustále opakovali, láska není vždycky pozitivní síla -“

„Ale -“

Snape zvedl ruku, aby si tím zajistil ticho. „Předpokládám, že se chystáte hádat o tom, že to, co ty postavy cítí, není skutečná láska.“ Harry přikývl a Snape pokračoval. „Ale když budeme takto rozlišovat, vystavujeme se tím riziku, že lásku úplně zavrhneme. Máte pocit, že láska k vašim rodičům je menší než láska k vašim přátelům, protože jste svoje rodiče nikdy nepotkal a neznáte je osobně?“

Harry se zamračil. Proběhl jím výbuch hněvu nad způsobem, jak bezstarostně Snape zmínil Harryho rodiče, jako kdyby snad nebyl zodpovědný za jejich smrt, ale potlačil ho. „Ne, jistě že ne.“

„Láska vás zachránila a dala vám sílu skrze tu jizvu,“ řekl pomalu a plynule Snape, „ale také má potenciál zničit vás a všechny, které milujete, přestože vaše láska je, jak říkáte, ‚opravdová‘.“

Harry upřeně Smrijeda sledoval. „Myslíte si, že bych neměl milovat?“ Bez šance. Skončil by jako ošklivý, osamělý a nevrlý muž, jakým je Snape.

„Ne, samozřejmě že ne,“ zavrtěl Snape hlavou. „Jen si ale představte situaci, kde byste pro zničení Pána zla musel obětovat jednoho ze svých milovaných. Vezměme si například slečnu Grangerovou. Kdyby vám řekla, že pro zničení Pána zla a ukončení války musí obětovat svůj život, pokusil byste se ji zastavit, nemám pravdu?“

„Jistě že bych se ji pokusil zastavit! Udělal bych cokoliv! Musel by být jiný způsob, jak ho zastavit.“

„A vaše zdráhavost by zatratila nespočet jiných lidí, včetně vašich zbývajících přátel,“ zdůraznil Snape drsně. „Vaše láska k ní by zapříčinila vaše selhání a výsledek by byl zlý.“

„Tohle se nestane.“ Harry se na Snapea ostře podíval. „Že ano?“

„Snad.“ Snape odešel z dohledu.

Harry zíral na své jídlo. Snape mluvil jenom hypoteticky, že jo? Neměl Hermionu, že ne? Otřásl se a pak se pustil do dušeného hovězího. Snape se ho jenom pokoušel naštvat.

Poté, co dojedl, dočetl i Chrám. Shledával celý ten příběh velmi depresivním a napadlo ho, jestli se Snape nemýlil a celá ta zpráva nebyla: ‚Nemiluj – jen ti to přinese utrpení‘. Usnul brzy poté, co si lehl do postele.

~

Harrymu se zdálo, že se Ginny vzdala Smrtijedům a připojila se k němu v jeho cele. Snídala s ním a pak se spolu vysprchovali. Snape trval na tom, že bude dohlížet, a Ginny se nadšeně svlékla. Vlezla do vany a Harryho táhla za sebou. Harry zjistil, že je také nahý.

„Pojď se milovat před Snapem,“ zašeptala mu do ucha a jeho penis sebou nadšeně v očekávání poskočil.

„Ano,“ souhlasil a polaskal její malá prsa. Zasténala, otřela se o něj a políbila ho na hrudník.

„Harry, chci tě,“ prosila, když si třel penis o její měkké břicho.

„Polib mě, jako mě líbal Draco,“ vyžadoval a ona tak učinila, její jazyk mu pronikl do pusy. Tvrdě na něj zatlačila a on se ocitl ve vaně a ona si sedla na něj, jako to udělal Draco. Snape se posadil na židli do rohu místnosti a měl obnažená předloktí. Obrátil stránku v knize, kterou četl, a nevšímal si svlečených náctiletých před sebou.

Ginny se na něm pohybovala, třela se svým přirozením o jeho a on sténal, jak zoufale přirážel. Přidržela ho dole a na krk mu vysázela řadu elektrizujících polibků.

„Mněte jí prsa, hlupáku,“ řekl mu Snape a Harry poslechl.

„Takhle, pane?“

„Daleko lepší,“ řekli Snape s Ginny současně.

Přetočil se a stáhl Ginny pod sebe. Dělal boky výpady proti jejímu břichu, penis měl uvězněný mezi jejich těly. Ginny se svíjela a řvala na něj, aby pokračoval ‚rychleji, tvrději, ještě, ještě, JEŠTĚ -‘

Harry se vzbudil, když dosáhl orgasmu. Jakmile se uklidnit, uvědomil si, že se třel o postel, až vyvrcholil. Rozvázal provázek u kalhot a zíral na ten lepkavý svinčík, který napáchal. Snape bude vědět, co dělal. Snape byl v jeho sexuálním snu! Zasténal. To je jeho štěstí – nejenže mu jeho nejneoblíbenější učitel zamořuje život, ale ovládnul mu i jeho sny. Už žádný další sexuální sny se Snapem, rozhodl se. Harry zamumlal do svého polštáře: „Sex a Snape nepatří do stejné věty.“

„Co jste to říkal, Pottere?“ donesl se k němu Snapeův hlas z chodby.

Harry zabořil svoji tvář do povlečení. Možná sebevražda vůbec nebyla zas tak špatný nápad…

„Jste zraněný, Pottere?“ Snape se zastavil u stolu.

Harry pomalu zvedl svoji hořící tvář a vyhýbal se pohledu do Snapeových očí. „Ne, ne, je mi dobře. Jen, ehm, myslel jsem si, že bych si měl vyprat oblečení. Dáte mi na to nějaký mýdlo?“

„Postarám se o něj, jen mi ho dejte.“

„Radši bych to udělal sám,“ trval na svém Harry.

„Jsem si docela jistý, že by to skončilo nepořádkem. Pokud vás znepokojuje vaše nahota, vyperu jej, zatímco se budete koupat,“ nabídl Snape.

Harry si uvědomil, že z tohohle se nevyvlíkne, tak přikývl. „Okej, ale rád bych se vykoupal teď, ještě před snídaní.“

„Dobrá.“ Snape vystoupil ven z cely. Harry si sundal košili a zastrčil si ji pod ruku. Snape ho přivázal a společně šli do koupelny. Harry si tentokráte zvolil koupel, vyklouzl z kalhot, a co nejrychleji skočil do vany. Byl velmi rád, že mu muž umožnil koupel s pěnou, neboť nesnášel, když je před Snapem nahý, a to i když už byl před Smrtijedy mnohokráte plně obnažený.

Snape nevěnoval pozornost Harrym rychlým pokusům zůstávat zakrytý. Poklidně posbíral mladíkovo oblečení a odlevitoval jej pryč, pravděpodobně aby ho předal domácím skřítkům.

Ležení ve vaně mu připomnělo jeho sen a jemu se znovu zarděla tvář, když ztvrdnul. Ta část s Ginny byla velice vzrušující. To bylo nejdál, co se kdy dostali při milování jak ve snu, tak ve skutečnosti. Způsob, jakým Ginny převzala velení, ho vážně nažhavil a Harryho penis se tvrdohlavě dožadoval jeho pozornosti, zatímco v mysli mu neustále probíhaly vzpomínky na to, jak Ginny voněla, chutnala, jak byla cítit…

Pokoušel se uklidnit, tak se zaměřil na mytí, ale bylo to velmi těžké, když se potřeboval očistit hlavně v místě své zrádné anatomie. Možné by se mohl rychle vyhonit, než se Snape vrátí.

Prostrčil ruku vodou s bublinkami a obtočil prsty kolem své tvrdosti. Rychle onanoval, ruka se mu pohybovala jako posedlá a on se v myšlenkách zaměřil na sen. Právě byl v okamžiku, kdy co nevidět vystříkne tekutinu, když se do koupelny vrátil Snape. Harry se zoufale snažil zakrýt. Za žádnou cenu nechtěl, aby ho Snape chytil při masturbaci, takže se posunul tak rychle, až spadl po hlavě do vany. Vyděšený, že se mu Snape bude snažit pomoct, rychle vynořil hlavu nad hladinu. „Jsem v pohodě! Jsem v pohodě!“

Snape na něj jen upřeně hleděl. Harry měl pocit, že kdyby Snapeovy oči viděl, díval by se na něj Smrtijed, jako kdyby se právě přeměnil do nachova.

„Eee… právě jsem… si smýval vlasy. Ehm… mohl byste mi prosím podat ručník?“

Snape beze slova udělal, oč byl požádán. Harry ho použil, aby před Snapem skryl svůj ztopořený stav a opatrně odešel do pokoje. Snape šel za ním a Harry si zoufale přál, aby si pospíšil a odešel. Naneštěstí to vypadalo, jako by se Snape pohyboval zpomaleně, když levitoval Harryho oblečení na postel a poklepal hůlkou na stůl a objevila se snídaně. Snape zastrčil svoji hůlku zpátky do hábitu a Harry zatnul zuby.

„Celé dopoledne se chováte podivně.“ Snape se zastavil u stolu a podezřívavě Harryho sledoval.

Harry na něj vyštěknul: „Jsem v pořádku.“ A v hlavě na něj křičel: ‚Jen odejděte! Odejděte!‘

Konečně Snape odešel směrem ke koupelně. Harry upustil ručník a doběhl si k záchodové míse. Předklonil se, opřel se levou rukou o prkýnko, zatímco si pravou rukou zpracovával penis.

„Och, ano‼“ Vyvrcholil skoro okamžitě, přirození sebou v jeho ruce cukalo, když zbarvil vodu v záchodu bílými pruhy. Pustil se a lapal po dechu, přidržoval se toalety, dokud se neuklidnil. Když se narovnal, měl pocit, že z levého rohu své cely viděl mizet černou šmouhu. Harryho srdce vynechalo jeden úder, když si uvědomil, že Snape neměl žádný důvod zůstávat v jeho cele. Jenom ho, podivína, sledoval. Harry se zamračil a spláchl záchod. Odmítal se nadále stydět. Byl zdravý náctiletý chlapec s obyčejnými potřebami. Jeho erekce zmizela, tak použil toaletu řádně, umyl si ruce a pak snědl výtečnou snídani z čerstvých vaflí, klobásky a pomerančového džusu.

Harry si právě četl o Ikarusovi, když se Snape vrátil.

„Mám pro vás v mé laboratoři další práci,“ řekl Snape. Harry vstal a dovlekl se k mřížím. Být v laboratoři bylo daleko více vzrušující než být v cele a dokud na něj Snape nebude křičet, bude daleko radši tam, než přilepený ke knize. Snape ho spoutal a znovu mu nasadil pásku přes oči.

„Vím, kde je vaše laboratoř, takže ta páska je zbytečná,“ informoval Harry Snapea, když za ním procházel knihovnou.

„A kde si myslíte, že je?“ zeptal se Snape.

„Je v oddělené budově napravo od trůnního sálu,“ odpověděl Harry sebejistě. Když Snape neodpovídal, vítězoslavně se zakřenil. „Mám pravdu, že jo?“

Snape mlčel. Sundal mu pásku, jakmile došli do laboratoře a umístil Harryho na stejné místo jako minule. Harry se kolem sebe dychtivě rozhlédl; všiml si, že místnost vypadala úplně stejně, jen jeden z bublajících kotlíků byl jasně zelený místo tmavě červený. „Další kytky?“

„Ano.“ Snape na stůl položil sbírku lahviček, které vypadaly identicky s těmi, které dal Harrymu minule. Ale místo skleněné nádobky, tam tentokráte byla dřevěná krabice, která obsahovala malé, pomeranči podobné, hnědé objekty. Harry jeden zvedl a převracel ho v prstech. Měl pocit, že drží malou tvrdší třešeň.

„Do každé nádobky umístěte tři,“ nařídil Snape, než přešel místnost k bublajícímu kotlíku zářivě světle modré mazlavé hmoty.

„Co to je?“

„Tobolky z Aesculus californica², pochází z Kalifornie,“ poučoval Snape, zatímco do svého kotlíku lil různobarevné tekutiny z flakónků. „Je vysoce jedovatý. Dokonce i nektar je toxický. Původní obyvatelé Ameriky ho používali na chytání ryb tak, že házeli lístky této květiny do malých nádrží s vodou. Plody jsou neškodné, pokud je nesníte.“

„Jak jim mohly pomáhat při lovu ryb?“ Harryho prsty pracovaly rychle a on už si natolik zvykl na svůj chabý zrak, že byl schopný většinu doby rozdělovat plody, aniž by se díval na sklenice, odhadoval vzdálenost pouze prsty.

„Způsobují dočasnou paralýzu nervového systému.“ Snape začal pomalu míchat jeden z vroucích kotlíků.

„Proč ta fascinace kalifornskými rostlinami? Plánujete tam výlet?“

„Je jen málo známo o vlastnostech rostlin v Novém světě. Kouzelnická populace je daleko koncentrovanější tady než tam, díky skutečnosti, že čistokrevní kouzelníci a čarodějky se zdráhají opustit své rodiny, svůj svět a cestovat do cizí a neznámé země,“ vysvětloval Snape a zároveň míchal pomalými, neuspěchanými pohyby. „Stejně jako mudlovští vědci v Novém světě neustále objevují nové druhy rostlin a jejich jedinečné vlastnosti, je tam i obrovská rozmanitost, která čeká, až ji prozkoumá kouzelnický svět, který je ve vědě značně méně pokročilý než svět mudlovský.“

„Jaktože tolik víte o těhle věcech?“ Harry dokončil jednu řadu a přesunul se na další.

„Rád zkoumám nové materiály dopodrobna, abych tak snížil množství vedlejších účinků. Není nic frustrujícnějšího, než si celé měsíce myslet, že jste vynalezl dokonalý léčivý lektvar, a potom zjistit, že jste ve skutečnosti uvařil toxický jed.“ Snape snížil plameny pod kotlíkem téměř na nic.

„Jo, vsadím se, že to naštve,“ souhlasil Harry.

V době, kdy Harry dokončil poslední řadu, Snape odložil flakónky. Chlapec netrpělivě čekal, zatímco ho Snape připravoval na jejich zpáteční cestu.

„Ty příběhy v knize, kterou jste mi dal, jsou velmi odlišné od historek, které jsem o těch lidech vždycky slýchával,“ řekl Harry, když se vraceli do domu.

„To je z toho důvodu, že tamty verze mytologie jsou skoro přesně překládány od nejznámějších autorů své doby a své kultury. Většinu římských mýtů v této knize přeložil Ovidius, který je dle mého názoru jedním z největších básníků všech dob. Jsou převzaty z jeho díla Proměny, které je také o lásce, ačkoliv si myslím, že ho shledáte daleko sympatičtějšími než román Victora Huga.“

Snape se zastavil, jakmile se dostali na místo, o kterém si Harry myslel, že je přesně před jeho celou. Když mu Snape sundal pásku z očí, zjistil, že je přesně tam, kde si myslel, že je.

Harry vešel do své cely a spadnul na postel. „Pokud všichni neumřou…“

Snape se zasmál a to bylo tak překvapivé, až si Harry chvíli myslel, že kašle.

„Je zde také smrt, ale ne v tak rozsáhlé míře jako byla přítomna ve foliantu pana Huga.“

„V čem?“ zamračil se Harry.

Snape si povzdechl. „Jeho knize, pane Pottere.“

Vyčaroval jídlo, odstranil řetězy a odešel.

Tentokráte měl lososa v bílé omáčce s mnoha druhy zvláštních bylinek a koření. Bylo to velmi dobré a Harry to všechno snědl, včetně brambor a želé, které byly naservírované společně s hlavním jídlem. Opět k tomu dostal dýňovou šťávu a Harrymu z ní začínalo být už trochu špatně, takže vypil jen vodu.

Když dojedl, natáhl se na posteli a začetl se do knihy o mytologii. Číst některé příběhy bylo velmi zvláštní, protože se hodně odlišovaly od verzí, které se učil na základní škole. Vždycky slýchával o Herkulovi jako o hrdinovi, ale v této knize byl Herkules pitomec. Znásilňoval ženy, zabíjel nevinné, patrně namátkou, a jevil se spíše jako blbá hora svalů než hrdina. A bylo zvláštní si představovat, že by si Římané a Řekové mohli takového… kreténa tolik považovat, ale Harry předpokládal, že v tehdejších dobách si vybírali toho, koho uctívat podle daleko praktičtější stránky.

Harry byl také vyděšený skutečností, že Herkules měl jak milence, tak i milenky. Milence v textu autor zmiňoval stejně přirozeně jako milenky, což naznačovalo, že to lidé moc neřešili. Byl Herkules gay nebo heterosexuál? Na to Harry nemohl přijít. Také mu přišlo zvláštní, že u tak mužného chlapa, jakým byl Herkules, by mohl být vylíčený zájem o muže. Dursleyovi se na gaye dívali skrze prsty a říkali o nich, že jsou to perverzáci, kteří se chovají jako ženský. Dudley Harryho mnohokrát obviňoval, že je gay, naznačoval tím, že je zženštilý.

Harry prolistoval knihu a hledal další zmínky o mužích, kteří měli vztah s jinými muži nebo chlapci, a našel jich spoustu. Několik z těch ‚největších‘ bohů mělo milence včetně Dia a Apollóna. To ho mátlo. Přál si, aby s ním byla Hermiona a on se jí na to mohl zeptat.

Zavřel knihu a šel spát.

~

Harry se vzbudil bez vzpomínky na svůj sen. Líně se rozvaloval na posteli, pak se vrátil ke své knize. Znovu si přečetl povídku o Orfeovi, kterou proletěl včera v noci při svém odhodlání najít příběhy, ve kterých by měli muži sex s jinými muži. Orfeus měl zvláštní život. Na rozdíl od ostatních postav, které nerozlišovaly, jaké pohlaví si vyberou coby svého sexuálního partnera, tady bylo řečeno, že Orfeus se uchýlil k mužům až poté, co dvakrát ztratil svoji ženu. Nedokázal si představit, že kdyby Ginny zemřela, začal by náhle spát s muži, ale autor o tom psal, jako by to bylo dokonale přirozené.

Harry křivil obličej, protože četl o Orfeově násilné smrti z rukou skupiny vzteklých žen, když přišel Snape.

„Proč se šklebíte na tu knihu?“ zeptal se, když vstoupil do Harryho cely.

„Byl to podivný příběh. Manželka toho chlápka umřela, ale on byl natolik dobrým hudebníkem, že mu dovolili ji přivézt zpět. Takže šel do podsvětí a tam mu řekli, aby se neohlížel, ale on se ohlédnul a ona musela zůstat mrtvá. Pak se rozhodl, že přestane spát se ženami a spal s muži a nakonec ho roztrhala banda šílených žen. Nemůžu uvěřit, že takovéhle věci pro ně byly normální.“

„Orfeus,“ přikývl Snape, vypadal, že ho nic z toho příběhu nepřivedlo do rozpaků.

Harry se na něj zvědavě podíval. Připadalo mu divné mluvit o tomhle se Snapem, ale jestli existuje někdo, kdo by to věděl, je to Snape. „Nemyslíte si, že je zvláštní, že ztráta ženy ho přeměnila na gaye?“

„Bisexualita byla ve starém Řecku a Římě zcela běžná,“ vysvětlil Snape.

„Bi co?“ zamračil se Harry.

„Bisexualita je typ sexuální orientace, kdy je osoba přitahována jak muži, tak ženami. Pokud budete číst dál, tak objevíte, že pro muže nebylo neobvyklé mít za milence jak ženy, tak chlapce. Obyčejně se starší muži dávali dohromady s mladšími chlapci, ale nebylo neobvyklé, ani když dospělý muž měl intimní vztah s jiným dospělým mužem.“ Snape se posadil na židli na druhé straně stolu.

„Takže se pak chlapec choval jako žena?“

„Ne, vůbec ne. Ve skutečnosti muži, kteří se zaplétali pouze s dalšími muži, byli občas považováni za ty nejmužnější, protože se zcela vystříhali žen.“

„Je to důvod, proč to dělal Herkules?“

Čára mezi Snapeovým obočím se prohloubila. „Nemyslím si, že si hledal chlapce proto, aby dokazoval svoji mužnost, pokud se ptáte na tohle. Myslím si, že byl s nimi jen proto, že si je čas od času užíval.“

„Och.“ Postavil se. „Jsem připravený na koupel.“

Snape se také postavil. Harry si už natolik navykl na rutinu, že udělal vše bez přemýšlení. Bylo dobré vědět, že mít erotické sny o jiných klucích z něho nedělalo gaye. Snažil se představit si život ve společnosti, ve které bylo obvyklé být bisexuál. Jak by se tančilo? A spaly holky s jinými holkami, stejně jako kluci spali s jinými kluky? Představil si Ginny, jak leží nahá s další holkou a jeho penis sebou vzrušeně cuknul.

Při cestě zpátky do svého pokoje se zamyslel nad něčím jiným. „Jestliže byl Herkules hrdinou, proč spáchal tolik hrozných věcí? To snad tehdy nepovažovali znásilnění za zločin?“

„Ne, lidé byli daleko pragmatičtější. Viděli temnou stránku života daleko častěji a více zblízka než většina lidí dnes. Mnozí z nich sami bojovali ve válkách a každý znal alespoň jednu osobu, která válku zažila. Ve válkách často musíte zabít, nebo budete zabit. Lidé, kteří se snažili vždycky udělat tu správnou věc, nepřežívali moc dlouho. Je sebevražedné být ve vážném válečném konfliktu a vždycky dělat to, co je morálně správné.“ Snape poklepal na stůl a vyčaroval snídani. „A navíc hrdinové, kteří jsou dokonalí, jsou k ničemu. Jsou nedosažitelným ideálem, který se nedá prakticky uplatňovat. Kouzelnický svět vás prohlašuje za svého velkého hrdinu a očekává od vás, že dostanete tomuto nereálnému přeludu.“

Snape se postavil a naklonil se přes stůl, takže jeho tvář byla pro Harryho zrak ostřejší. Oči měl pronikavé: černé a třpytily se, ačkoliv nyní ne vztekem, ale něčím jiným, co Harry nikdy dřív neviděl. „A pokud věříte, že tohle musíte být, pak prohrajete. Proto, abyste přežil tuto válku, musíte používat neodpustitelné a musíte je považovat za oprávněné. Jakýkoliv úhyb před nimi, jakýkoliv pokus být ‚dokonalým hrdinou‘ bude mít za následek vaše zničení.“

S tímto temným prohlášením, které zůstalo viset ve vzduchu, Snape odešel z místnosti.

Harry jedl, aniž by dával pozornost na jídlo, které si vkládá do úst. Způsob, jakým Snape mluvil, skoro jakoby naznačoval, že chce, aby Harry vyhrál, ale Harry věděl, že to je nemožné. Snape byl stejně zlý jako Voldemort. Ale zase na druhou stranu Snape mu sice otevřeně nepomáhal, ale zcela jistě nebyl ani zdaleka tak zlý jako by byl jakýkoliv jiný Smrtijed. Ve skutečnosti byl k Harrymu milý drobnými detaily. Ani netrval na tom, aby mu chlapec říkal ‚pane‘, jak to vyžadoval při hodinách. Kdyby Harrymu před rokem někdo řekl, že skončí jako Snapeův zajatec, myslel by si, že mu ten Smrtijed udělá ze života peklo. Bylo to zvláštní, úplně zezačátku byl Snape hajzl jako obvykle, ale později byl v jeho blízkosti skoro snesitelný.

Harry dojedl a pak se vrátil ke čtení knihy.

Obvykle ho kniha mytologie dokázala rozptýlit, ale tentokrát ho příběhy, kterými procházel, jen víc skličovaly. Potřeboval hledat horcruxy a místo toho tady uvízl ve vězení. Přestože se jim s jeho dvěma přáteli nevedlo úplně skvěle, dokázali udělat pěkný kus práce na to, že byli jen teenageři, kteří neměli moc vodítek. Vzpomínal na Ronův návrat, na získání Nebelvírova meče a na legendu o Relikviích Smrti. Snažil se přimět svoji neuspořádanou mysl, aby si vzpomněla, co přesně se stalo předtím, než se probudil v cele, ale stále si s jistotou nevzpomínal.

Jak skončil tady? Neměl ponětí, jestli jsou Ron s Hermionou ještě naživu a jenom z toho, že žádný Smrtijed se mu nepokoušel ublížit tím, že by zmíňoval jejich smrt, předpokládal, že naživu jsou. Byl si jistý, že kdyby zabili jeho dva nejlepší kamarády, vychloubali by se tím před ním. Nemožnost vědět, co se stalo jeho přátelům, byla ta nejvíc ubíjející věc na celém jeho vězení. Vydržel by dvakrát tolik mučení, dokonce i od Malfoye, kdyby se za to dozvěděl, že se Ronovi s Hermionou vede dobře. Nicméně to Smrtijedi pravděpodobně také nevěděli, takže nemělo smysl snažit se s nimi nějak dohodnout. Snape nejspíš bude vědět, jestli Rona s Hermionou zabili, ale Harry se obával, že by mohl lhát a jen z krutosti je prohlásit za mrtvé.

Harry neustále čekal, až se Snape vrátí ke své přirozenosti. Mužův klid a chybějící urážky ho mátly. Měl pocit, jako by si Smrtijed skladoval všechno zlo, aby ho na něj vypustil, až usne na vavřínech. Harry mu nevěřil a ani na sekundu nepolevil ve své ostražitosti. Rozhodl se, že přistoupí na Snapeovu hru a bude předstírat, že nestrávil všechen čas, co byl vzhůru, touhou toho Smrtijeda zabít. A až se mu navrátí magie a dostane svoji hůlku, věděl přesně, co udělá. Ale aspoň byl Snape tady a tím pádem daleko od Ginny a od Harryho ostatních přátel. Nemohl zabít další z lidí, které Harry miloval, když tady uvízl s ním.

Musí utéct! Řekl Ronovi a Hermioně, jak vypadá mrzimorský pohárek? Zmínil se jim o Nagini? O skutečnosti, že se předpokládalo, že jeden z horcruxů byl z něčeho, co patřilo Havraspáru? Nedokázal si vzpomenout, co přesně jim řekl a co neřekl. Voldemort měl pravdu – Brumbál byl blázen, když svěřil naději kouzelnického světa do rukou třem dětem, které ani nedokončily poslední ročník školy. Jeho jediná naděje byla, že ať už to byl kdokoliv, kdo jim poslal tu laň, bude i nadále pomáhat jeho nejlepším přátelům.

Kdyby jen měl svoji magii! Poslal by Ronovi a Hermioně i Řádu svého patrona. Proč mu žádný z nich patrona neposlal? Bylo to vězení tak silně chráněno, že se dovnitř nemohl dostat ani Patron, nebo ho všichni považovali za mrtvého? To byla skličující představa. Pokud si mysleli, že je mrtvý, pak by tady mohl uvíznout navěky, protože byl tím jediným, kdo mohl Voldemorta porazit. Být navěky uvězněný a s pravidelnou přesností mučený… pokud se odsud brzy nedostane, nepřežije to.

---

PP: 1 – opět si neodpustím poznámku, když jsem to tak zuřivě hledala. Takže česky je ta bylina durman, velice toxická rostlina. Datura inoxia je durman neškodný, ale většina těch lidových názvů se vztahuje k durmanu obecnému.

Lidové názvy používané v Čechách jsou „Panenská okurka“ – díky tvaru květů a taky díky tomu, že je to mimo jiné i afrodiziakum a věřilo se, že podporuje plodnost; nebo „Ďábelské jablko“ – díky tvaru plodů, a protože se používalo pro halucinogenní účinky. A plody jsou malé, kulaté tobolky s ostny. Název „Ďáblova trumpeta“ se taky vyskytuje, ale je přejat ze zahraničí. Každopádně durmanu podobná rostlina (česky durman, latinsky brugmansia) se lidově nazývá „Andělská trumpeta“, nebo „Andělské zvony“ (květy visí seshora, kdežto durmanu trčí zespodu). Většina informací přejata z České zemědělské university.

Obrázky - brugmansia; durman a durman schématicky.

2 – pro zájemce je to Jírovec kalifornský.

<Kapitola 6>  <Kapitola 8>