Sňatek z rozumu - Kapitola 1
Harry následoval svého kmotra po schodech dolů do bradavického sklepení, stále byl zmatený Siriusovým naléháním, že první věc, kterou ráno musí udělat, je přijít sem. Když se Sirius přiletaxoval do jeho bytu, Harryho jen málo nadchla jeho žádostí o doprovod. Potom, co poslední měsíc strávil na turné po Anglii, byl Harry utahaný a těšil se, že bude odpočívat ve svém bytě a možná bude navštěvovat kluby se svými spolubydlícími. Ale Sirius na tom trval, téměř zoufale, tak Harry nakonec souhlasil.
Harryho první myšlenka byla, že se něco stalo s Brumbálem. Ale když se Sirius otočil směrem ke sklepení, napadlo ho, jestli se Snape nedostal do nějakého průšvihu. Dokonce i když byl Voldemort pryč a většina jeho Smrtijedů byla mrtvá nebo v Azkabanu, stále tu bylo pár lidí jako Lucius Malfoy, kterým se podařilo uniknout spravedlnosti. Kdokoliv z nich by mohl velice toužit způsobit zranění tomu zrádci Snapeovi. Jen proto, že Harry toho mizeru neměl nijak zvlášť rád, neznamenalo to, že se o něj neobával. Takže Harrymu se značně ulevilo, když zdravě vypadající Snape otevřel dveře do svých soukromých komnat, přestože si okamžitě odfrkl a odkráčel ke krbu.
Harry zamrkal – kouzlo na spravení zraku způsobilo, že se hůře přizpůsoboval rychlé změně světla – a rozhlédl se po místnosti. Pohled na Albuse Brumbála sedícího v křesle rozšířil Harryho úsměv a on přešel místnost, aby postaršího kouzelníka pozdravil.
„Pane řediteli,“ řekl. „Vypadáte dobře.“
„Harry, můj drahý chlapče.“ Brumbál se na něj něžně usmál. „Slyšel jsem velké věci o šancích Anglie na mistrovství světa v letošním roce.“
„Budeme se snažit, pane,“ zakřenil se Harry. Podíval se z Brumbála na Siriuse a zase zpátky. „O co tady vlastně jde?“
„Lucius. Malfoy.“
Harry se otočil směrem ke krbu, kde stál Snape zády k nim. „Promiňte? Co má Malfoy do činění s čímkoliv?“
„Hodně, obávám se,“ řekl ztěžka Sirius a Harry se podíval zpátky na něj. „Malfoy podal Svazek vznešených s tvým jménem.“
„Podal co?“ zeptal se bezvýrazně.
„Co v dnešní době ty děti učí?“ ušklíbl se Snape. Harry si ho nevšímal, tázavě se podíval na Brumbála.
„Svazek vznešených doslova znamená svázání pokrevních linií dohromady,“ vysvětloval Brumbál. „Je to opatření, jak zabránit starým kouzelnickým rodinám zcela vyhynout. Když zbývá pouze jeden nezletilý člen v rodinné linii, může jiná čistokrevná rodina podat písemnou žádost, aby se mladá osoba oženila s jedním členem jejich vlastní rodiny. První dítě z tohoto manželství je vlastnictvím ‘adoptující‘ rodiny, ale ostatní potomstvo patří té ohrožené rodině.“
„Pouze v teorii,“ poznamenal Snape jízlivě. „V praxi bylo běžné, že jedna čistokrevná rodina vyhladila jinou s výjimkou dítěte, které pak násilně donutili oženit se s jedním z jejich ubohých potomků. Snadnější než vyjednávat svatební smlouvy, zejména proto, že pak mohli zachytit ty lepší kousky dědictví 'nevěsty'.“
„Ale já nejsem dítě a Draco Malfoy je mrtvý.“
„Je vám méně než dvacet jedna let, což je věk dospělosti pro Svazek vznešených,“ vysvětloval Snape, „a Lucius Malfoy je velmi moc naživu.“
„On se chce se mnou oženit?“ zeptal se Harry se znechucenou grimasou.
„Ach, přece jen má Potter nějaký střípek inteligence,“ posmíval se Snape.
Sirius se nasupeně podíval na Snapea. „Drž hubu, Snape. Tohle tomu nepomáhá.“
„A co s tím musím dělat já?“ dožadoval se Harry. „Nechystáte se mě oženit s Malfoyem, že ne?“
Brumbál si povzdechl. „Naneštěstí v tomhle směru nemáme mnoho na výběr. Lucius vyplnil požadované formuláře a ty jsi poslední z Potterovské linie.“
„Je tu ještě jiná alternativa,“ zdráhavě prohlásil Sirius. „Aby se zabránilo tomu zneužívání, které Snape popisoval, byl udělán pozměňovací návrh Svazku vznešených. Smluvní strana požadovaného – což jsi ty – si může vybrat šampiona. Tvůj šampion by pak bojoval v kouzelnickém souboji s Malfoyem, vítěz bere vše.“
„To se mi ulevilo,“ řekl Harry, usmívaje se na Siriuse. „Tak, kdo bude bojovat s Malfoyem, Siriusi – ty nebo ředitel?“
K jeho překvapení se mu Sirius odmítl podívat do očí. „Není to tak snadné, Harry. Pokud tvůj šampion vyhraje, musíš se oženit s ním. Já to být nemůžu, protože jsem tvůj kmotr. Albus je nad hranicí věkového požadavku, Remus je diskvalifikovaný kvůli svému prokletí a ostatní tví přátelé jsou buď oženění, nebo nemají dostatečné schopnosti na boj s Malfoyem.“
„Tak kdo zbývá?“ zeptal se Harry netrpělivě. Siriusovy oči sklouzly ke Snapeovi a pak se vrátily ke zkoumání podlahy sklepení. „Ne. Ó, ne. Děláš si ze mě srandu.“
„Jsem tím nápadem potěšen stejně jako vy,“ řekl Snape suše. „Nicméně nejsou žádné jiné možnosti.“
„Nemůže s ním Snape jenom bojovat a zasnoubit se se mnou a pak bychom to před svatbou odvolali?“ zeptal se Harry. „Můžeme říct, že jsme nekompatibilní. Nikdo by o tom nepochyboval.“
„A Malfoy by znovu mohl vyplnit Svazek vznešených,“ řekl Snape se znuděným tónem v hlase. „Osobně nejsem připraven čelit Malfoyovi další dva roky, než dosáhnete jednadvaceti let nebo než se Malfoy tou hrou unaví.“
„Ale bude to jenom formalita, správně?“ řekl Harry s nádechem zoufalství v hlase. „Nebyli bychom doopravdy ženatí; byla by to jenom právní záležitost.“
„Pokud narážíte na konzumaci manželství, obávám se, že to je také požadované.“ Harry zbledl a Snape se ušklíbl. „Copak, vystrašený z myšlenky na naši svatební noc, Pottere? Slibuji, že budu něžný.“
„Bastarde,“ zasyčel na něj Harry.
„Pánové,“ řekl tiše Brumbál. „Takhle se nikam nedostaneme.“
Harry se otočil na svého kmotra, zoufale se na něj podíval. „Siriusi, nenech je to udělat.“
Sirius si povzdechl. „Ve skutečnosti, Harry, já jsem ten, kdo požádal Snapea, aby to pro tebe udělal.“
„‘Prosil‘ je termín, který bych použil,“ řekl Snape a znovu se ušklíbnul.
Harry zamrkal. Pokud Sirius prosil Snapea, svého úhlavního nepřítele, aby si vzal Harryho, pak to bylo smrtelně vážné. „Do prdele.“
„Barvité, ale nicméně výstižně popisuje shrnutí naší situace,“ řekl Snape. „Těžko můžete být ze zvratu událostí zoufalejší, než jsem já.“
Harry si odfrknul. „Správně. Vsadím se, že nemůžete odolat příležitosti ještě jednou mě ponížit.“
„Je zde jedna kompenzace této smlouvy,“ řekl Snape. „A to ta, že to zajistí dědice Snapeovského rodu.“
Harry protočil oči. „V případě, že by to uniklo vaší pozornosti, jsem muž.“
„V případě, že by to uniklo vaší pozornosti, já jsem mistr lektvarů.“
Harry zbledl. „To jsou lektvary, po kterých může muž otěhotnět?“
Snape si povzdechl a stisknul si hřbet nosu mezi prsty. „Proč se vůbec obtěžuji snažit se tyhle imbecily něco naučit?“ zamumlal. „Ano, Pottere, existuje několik lektvarů, které umožní kouzelníkovi mít potomstvo. Vzhledem k vysokému počtu gayů v kouzelnické populaci, vymřeli bychom už před stoletími.“
„Och.“ Tohle Harryho nikdy nenapadlo. Ve skutečnosti ještě nedávno o vztazích moc nepřemýšlel. Vzhledem k té katastrofě s Cho Changovou v pátém ročníku, vzdal pokus porozumět dívkám a soustředil se na zabití Voldemorta. Poté, co opustil školu, byl přijat do famfrpálového týmu Anglie, který ho v posledních dvou letech dost zaměstnával. Byl natolik časově zatížení tím, aby se osvědčil, takže většinu nocí neměl před spaním čas na nic více, než na krátké schůzky se svou pravou rukou.
Občas přemýšlel o randění, zvláště když viděl spolu Rona a Hermionu, ale jediné, co lidi zajímalo, byl Chlapec, který přežil a ne prostě Harry. Odfrkl si; no, alespoň věděl, že Snape ho nechce kvůli jeho slávě. Samozřejmě to vyvolávalo další otázky.
„Um, co když já nejsem… no víte,“ vykoktal, červenající se.
Snape významně protočil očima. „Vaše výmluvnost mě udivuje, Pottere. Co když nejste co?“
Harry se na něj nasupeně podíval. „Gay. Co když mě nezajímají muži tímto způsobem?“
Snape pokrčil rameny. „Na tom stěží záleží. Tohle bude sňatek z rozumu, ne z lásky, Pottere. Nezajímá mě, co děláte, tak dlouho, dokud budete diskrétní. Pokud se rozhodneme ke zplození potomstva, musíme zaručit, že můj dědic bude Snape, ale jinak je mi to vážně jedno.“
Harrymu spadla čelist. „Vy mi dáváte svolení? Podvádět vás?“
„Měšťanská mudlovská morálka,“ zamumlal Snape.
„To znamená, že vy byste mě také bez obav podváděl?“
„Ano,“ pronesl Snape objektivně. „Ne že bych měl velký sklon k flirtování. Na takovéto věci jsem příliš zaneprázdněný.“
Harry civěl na Snapea a chystal se říct něco o Snapeově morálce, ale Brumbál je přerušil. „Mám to brát tak, že přijímáš Severuse jako svého šampiona, Harry?“
Harry si povzdechl a protřel si hřbet nosu. „Nezdá se mi, že bych měl moc na výběr. Mezi Snapem a Malfoyem, beru kdykoliv Snapea.“ Přikročil blíže ke Snapeovi, dokud nestáli jen pár palců od sebe, a zadíval se na vyššího muže. „Jen mi řekněte, že ho dokážete porazit.“
Snape se jízlivě usmál. „Se zavřenýma očima.“
„Dobrá, nechte je otevřené, pokud vám to nevadí,“ odsekl Harry a Snape zamrkal nad prudkostí v hlase mladšího muže. „To o mé budoucnosti, se tady bavíme.“
<Prolog>