Sňatek z rozumu - Kapitola 10
Harry se vzbudil v cizím tmavém pokoji, hlava ho bolela a cítil kyselou pachuť v puse. Uvědomil si, že má přivázané obě ruce a nohy a stejně tak má v puse roubík a jeho hábit chybí. Stále měl na sobě zbylé oblečení, ale pokud ten hladký povrch pod ním je postel, jak předpokládal, tak je nebude mít na sobě příliš dlouho.
Den se rychle řítil do propasti.
Co ho však mátlo, bylo, co Lucius zamýšlí tímhle získat. Znásilnění Harryho nezmění nic na svatební smlouvě mezi ním a Snapem – jeho manžel stanovil v původním dokumentu, že oba dva si mohou volně hledat milence. Mohlo to způsobit krok zpět v Harryho smíření se se Severusem, ale jistě by mu druhý muž odpustil, při vědomí, že to bylo znásilnění. Navíc by Harry mohl podat obvinění proti Luciusovi, které by ho mohlo nadobro poslat do Azkabanu. Pokud… zajal Lucius také Snapea? Plánoval zabít druhého muže, pak se násilně oženit a dostat do postele Harryho?
Při tom pomyšlení Harrymu přes záda přeběhla zimnice a oči se mu naplnily strachem. Přesto však vyzývavým pohledem zíral na Luciuse, když muž vešel do pokoje.
Lucius položil svíci, kterou přinesl, na noční stolek a upřeně se díval na Harryho škodolibým pohledem v očích. „Ach, pan Potter. Jsem tak rád, že jste přijal mé pozvání,“ řekl, zatímco mu odstraňoval roubík.
Harry na něj zlostně hleděl. „Je to Potter-Snape a pokud si myslíte, že vám tohle projde, tak se šeredně mýlíte.“
„Ale mně už to prošlo,“ pokračoval Lucius plynule. „Mám vás, a jestli si myslíte, že úctyhodný Severus Snape přispěchá, aby vás zachránil, pak mi dovolte vás ujistit, že nebude vědět, kde vás hledat. Nikdo vás nenajde, dokud už dávno nebude příliš pozdě.“
Harry se zachvěl pod zlomyslným tónem mužova hlasu. Tohle bylo více než o získání zpět Luciusova místa ve společnosti; tohle bylo osobní. „Příliš pozdě na co?“
Lucius vytáhl nůž, podržel ho nad plamenem svíčky a Harryho srdce vyskočilo do krku. Lucius se jízlivě ušklíbl. „Pochybuji, že jsi poznal tu chuť v tvé puse – lektvary nikdy nebyly tvojí silnou stránkou, že? Jsem si jistý, že tvůj manžel – brzy už to bude ex-manžel – by ho však poznal.“
Harry zbledl. „Jed?“
„Můj drahý Harry, co dobrého by mně přineslo tě teď otrávit?“ zasmál se Lucius. Umístil špičku nože na střed Harryho hrudi, jen propíchl látku jeho košile, a pomalu jím sjížděl po Harryho prsou. Hedvábná košile byla otevřená rozříznutím tak hladce, jako kdyby horký nůž projížděl máslem. Lucius se usmál na svou ruční práci a obrátil se k rukávům.
„I když přiznávám, že by mi jisté zadostiučinění přineslo zbavení se tvojí protivné existence,“ řekl, rozříznul Harryho pravý rukáv a pak ho odtrhl z Harryho těla, „Avšak mám v tuto chvíli více… naléhavé potřeby.“
Stejně zlikvidoval i levý rukáv, pak ho trhnutím zbavil i zbytku košile. „Působivé, pane Pottere,“ poznamenal, přejížděl špičkou nože právě přes povrch Harryho hrudníku a obkroužil jednu bradavku. „Velmi působivé. Famfrpál je tak výborný pro vytvoření svalů, nemyslíte?“
Lucius odložil nůž na noční stolek vedle své hůlky, pak se posadil na jednu stranu postele. Nedbale si sundal boty, zatímco jeho oči přelétaly přes Harryho tělo. Harry odmítl couvnout pod Luciusovým chlípným pohledem a namísto toho se na něj nasupeně díval.
„Ne, nebyl to jed. To, co jsi požil, je lektvar pro mužské těhotenství. Jeho účelem je připravit mužské tělo na rozmnožování, poskytuje potřebné vajíčko a dělohu pro početí.“
Harryho oči se rozšířily a stejně tak i Luciusův úšklebek. „Možná to zabere pár… pokusů, ale do příštích dvaceti čtyř hodin budeš, Harry, nosit moje dítě.“
Harry se na něj zlostně podíval. „Odmítám mít tvoje dítě, Malfoyi.“
„Obávám se, že v této věci nemáš moc na výběr,“ řekl Lucius chladně rozepínaje si svůj hedvábný hábit.
„Pokud mě neplánuješ držet svázaného na posteli po celý čas, kdy budu těhotný, najdu způsob, jak se toho zbavit a dostat se odsud,“ odseknul Harry.
„Magické těhotenství nemůže být ukončeno – ne bez zabití také ‚matky‘. A k tomu dostání se odsud… no, to by nemělo příliš smysl, že ano? Kam bys šel? Zpátky k Severusovi?“
Lucius se zasmál. „Ty hloupé dítě, měl sis prostudovat zákony Svazku vznešených pečlivěji. Je, konec konců, vytvořen, aby zajistil dědice – legitimní dědice. Pokud ‚nevěsta‘ otěhotní a má dítě, které není manželovo, pak je smlouva okamžitě anulována.“
Lucius se postavil a nechal klesnout hábit na zem, čímž ukázal, že pod ním je nahý. Harry těžce polknul, pak sebou cuknul, když Lucius zvedl hůlku a nůž. Pomalu říznutím rozevřel Harryho kalhoty po stranách.
„Což, můj drahý Harry, mně jasně nechává, abych si nárokoval tebe a naše drahé dítě. Ne zcela etické, ale společnost nám odpustí, že jsme dopustili se nechat unést naší ‚vášní‘.“
Mávl hůlkou a Harryho kalhoty trhnutím odstranil. Lucius se ušklíbl a Harry litoval, že se rozhodl jít dnes večer naostro. „Proboha, Harry! Jaký nemravný chlapec! A jaké sladké překvapení pro drahouška Severuse – ne, že by měl možnost si to užít.“
„Tím bych si nebyl tak jistý.“ Nový hlas, tichý a smrtící, donutil Harryho trhnout hlavou a upřeně se zadíval s překvapením a úlevou na svého manžela, jak stojí na prahu dveří, hůlku v ruce.
Lucius si povzdechl, když namířil svou vlastní hůlkou na Snapea. „Vážně, Severusi, začínáš být trochu otravný. Jak jsi mě našel – ne, nech mě hádat.“ Špičkou nože se dotkl Harryho levé ruky a obkroužil jím prsten. „Sledovací kouzlo?“ Když Snape postoupil o krok dopředu, Lucius použil lehký tlak na nůž, propíchl kůži. Harry zalapal po dechu, jak kapka krve stékala po ostří čepele a potřísnila nedotčené prostěradlo.
Snape ztuhl a Lucius se zasmál, hlubokým, ošklivým smíchem. „Možná je to dokonce lepší, že jsi nás našel, Severusi. Měl bys být donucený sledovat, jak znásilňuji tvého drahocenného Harryho, jak ho oplodňuji svým dítětem. Sledovat, jak ho navždycky ztrácíš, zatímco nemůžeš dělat nic, abys ho zachránil.“
„Nebuď si tím tak jistý, Malfoyi,“ zavrčel Snape.
Lucius se pohnul, téměř rychleji, než si Harry stačil všimnout, a nůž byl teď na Harryho hrdle. „Ó, jsem si jistý,“ zavrněl. „Hůlku na zem, Severusi, a ať tě ani nenapadne něco zkoušet.“ Snape se pomalu ohnul a umístil hůlku na podlahu. „Teď, kopni ji pod postel – jemně! Nechceme ji přece poškodit, že ano?“
Snape poslechl. Harry viděl frustrovanou zuřivost v manželových očích a věděl, že pokud by Lucius udělal jediný chybný pohyb, Snape by ho zabil. Jeho mozek rychle pracoval, snažil se přijít na způsob, jak se dostat z této situace. Jediné, v co mohl doufat, bylo, že Lucius přecení svou sílu, stane se příliš sebejistým a dá jemu nebo Severusovi příležitost jednat.
„Velmi dobře. Teď – sedni si na křeslo. Měl bys mít odtamtud dobrý výhled na průběh dění,“ řekl Lucius.
Snapeovy oči se zahleděly do Harryho a muž jemně škubl hlavou. Harry, odhadoval, že chtěl, aby Harry na chvíli upoutal Luciusovu pozornost na sebe, tak začal sebou trhat v poutech, které mu vázaly ruce, jako kdyby se snažil osvobodit.
Lucius otočil hlavou a krátce se na něj podíval. „Netrpělivý, zlatíčko? Hned budu u tebe. Ale nejdříve,“ řekl, obrátil svou pozornost zpět na Snapea, který se potichu posadil do křesla, ruce položil na opěradla, „Musím tu ještě dokončit nějakou práci.“ Švihnul hůlkou a tenké provazy okamžitě přivázaly Snapeova předloktí ke křeslu. Spokojen, obrátil Lucius zpět svou pozornost k Harrymu, ale Harry zachytil záři světla svíčky na malé čepeli pod Snapeovou rukou a to ho naplnilo nadějí.
„Nyní, můj drahý Harry, nastal čas se postarat o tebe.“ Lucius mávnul hůlkou a zároveň pustil nůž, který se tak vznášel nad Harryho hlavou, špičkou dolů. „Věděl jsi, že ty a Severus máte něco společného, co se mě týče?“ zeptal se, chodil kolem postele a sledoval svou kořist se třpytem v oku. Znovu mávl hůlkou a provazy vázající Harryho nohy zmizely. „Byl jsem jeho prvním milencem a budu tvým posledním.“
„Ach, myslel jsem si, že přede mnou musel mít neuvěřitelně špatného milence,“ řekl Harry posměvačně. „Vzhledem k tomu, že zezačátku, když jsme se oženili, neměl ani ponětí, jak správně jednat se svým partnerem.“
Snape se drobně zamračil, ale Harry si ho nevšímal. Potom bude čas na vyléčení Snapeovy zraněné pýchy – pokud přežijí. Soustředil se na Luciuse, který zíral na něj, a řekl: „Myslel sis, že ho tam jen strčíš a budeš do něj bušit. Žádná šikovnost, žádný styl. Určitě se rád dozvíš, že se nesmírně zlepšil, ačkoliv pochybuji o tom, že ty taky.“
„Drž. Hubu,“ protlačil Lucius skrze stisknuté zuby, když se postavil vedle postele se sevřenými pěstmi.
„Posledně, když jsme se milovali, to bylo tak skvělé, tak vášnivé, že jsem z toho rozkoší omdlel.“ Harry vzhlédl na Luciuse a nepatrně zvedl hlavu. „Kdy jsi naposledy ty přivedl někoho k mdlobám během sexu – a bolestí se nepočítá.“
„Varuji tě…“ zavrčel Lucius, zatímco se připlazil na postel.
„To proto tě Narcisa opustila?“ zeptal se Harry a předstíral hluboký zájem o dané téma. „Co myslíš, Seve?“
„No, ve Smrtijedských kruzích kolovaly fámy, že byla tak neuspokojená doma, že spala snad s každým. Dokonce i s MacNairem.“
„To je lež!“ vyštěkl Lucius a začal se obracet ke Snapeovi, hůlku v ruce.
Harry viděl, že Snape nepozorovaně přeřezává svá pouta, a věděl, že musí zaměřit Luciusovu pozornost zpátky na sebe. „Samozřejmě s penisem takovýhle velikosti, nejsem ani překvapený. Pomyslel jsi někdy na prodlužovací kouzlo? Nejsou tak těžká k naučení, víš. Nebo lektvar – řekl bych, že by ti Sev mohl jeden ukuchtit.“
„Jak se říká,“ řekl Snape nevzrušeně a Harry viděl, že už má jednu ruku volnou a pracuje na té druhé, „Zkoušel jsem to, ale ‚marnost nad marnost‘.“
„Držte hubu, držte hubu!“ vyštěkl Lucius, hrubě Harrymu roztáhl nohy a usídlil se mezi nimi. „Nedokážu to udělat se vším tím kraválem, který vy dva vyluzujete!“
„Tréma před vystoupením?“ zeptal se Harry starostlivě. „Chápu, jaký by to mohl být problém. Tady – s dovolením ti pomohu.“ Přitáhl k sobě nohu a kopl, rychle a tvrdě – přesně do nahých genitálií svého rádoby násilníka, pak rychle vrhnul celou svou váhu na přetočení se na pravý bok.
Lucius zalapal po dechu a spadl na stranu postele, stočený do ochranného klubíčka kolem svého týraného údu. Uvolněný z jeho kontroly, nůž spadl špičkou napřed, a zaryl se do matrace za Harryho hlavou. Snape přeběhl místnost, skoro dříve, než nůž dopadl. Vytrhnul ho a použil na přesekání provazů, vázajících Harryho ruce, pak ho zahodil stranou a přitáhl si Harryho do náručí.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Snape, skoro rozdrtil Harryho objetím. „Jsi zraněný?“
„Jsem v pořádku,“ lapal po dechu Harry. „Mohl bych potřebovat – trochu vzduchu – „
Snape ho nenadále pustil, se zavířením se otočil a popadl Luciusovu hůlku. Blonďatý muž se stále svíjel na posteli očividně v agónii a krutý úsměv se dotkl Snapeových rtů. „No, Luciusi, tohle si zcela jistě posral. Nedával jsi pozor při lekcích znásilnění na část o podrobení si oběti?“
„Seve.“
Snape Harryho ignoroval, celou pozornost úplně zaměřenou na Luciuse, a jeho oči ztvrdly. Harry v těch očích viděl Luciusovu smrt, ale v tuhle chvíli měl za to, že Malfoy je v příliš úporné bolesti, než aby se o to staral.
„Je pro tebe štěstím,“ řekl Snape hlasem tichým a smrtícím, „že bystrozorové tu budou za krátko, nebo bych tě právě teď a tady zabil za to, že ses odvážil dotknout toho, co je moje. A radil bych ti modlit se, aby tě poslali do Azkabanu. Je to jediná věc, která tě uchrání od toho, abych si vzal tvůj mizerný život.“
Zvenku se ozývaly zvuky běžících nohou a několik kouzelníků vpadlo do místnosti. Snape se obrátil k Harrymu, sundal si plášť a rychle do něj nahého muže zabalil. Harryho ústa se zkroutila nad tím majetnickým jednáním a zamumlal: „Můj hrdino.“
Snape se do něj zabodl pohledem, pak se náhle dotknul vzadu Harry hlavy. „Krvácíš,“ oznámil plochým hlasem.
„Je to jen škrábnutí,“ ujistil ho Harry. „Když padal ten nůž.“
Snapeovy oči se vyplašeně rozšířily a postavil se, vytáhl Harryho s sebou. „Vezmu tě ke Svatému Mungovi - “
„Severusi,“ řekl Harry pevně, uchopil tvář svého milence, aby získal jeho plnou pozornost. „Jsem v pořádku. Jen potřebuju jít domů, dobře?“
Snape se podíval na bystrozory, kteří zabezpečili nahého a stále se svíjejícího Luciuse Malfoye. „Budete potřebovat někoho z nás?“
Vedoucí bystrozorů potřásl hlavou. „Můžeme vyplnit počáteční udání, profesore. Ohlásíme, že pan Potter byl zadržen proti své vůli a stav pana Malfoye mluví jasně o jeho záměrech. Až se pan Potter trochu vzchopí ze svého utrpení, může se přemístit na ministerstvo a vyplnit stížnost, ale máme toho dostatečně, abychom do té doby pana Malfoye zadrželi.“ Podal jim Harryho zelený hábit. „Našli jsme to dole, pane. Z popisu číšníka, jsme si mysleli, že by to mohlo být pana Pottera.“
„Díky,“ řekl Harry a zkontroloval, že hůlka je stále na svém místě.
Snape vyndal svou vlastní hůlku z pod postele, pak s velkým uspokojením rozlomil Luciusovu hůlku a podal ty kousky bystrozorům. Vzal Harryho do náruče a řekl, „Pojďme domů.“